Vláda by dnes měla mimo jiné jednat o zrušení systemizovaných míst v souvislosti s odchodem ministra pro legislativu Michala Šalomouna (Piráti). Ten podal demisi k zítřku. Zánik pozic se týká deseti pozic v kabinetu ministra. Úřad vlády (ÚV), pod jehož střechou se ministerský úřad nachází, tím podle odhadu České justice ušetří kolem devíti milionů korun za rok.
Z Úřadu vlády by poukončení mandátu ministra pro legislativu Michala Šalomouna mělo ke konci roku odejít 10 zaměstnanců. „Jedná se o zrušení Kabinetu ministra pro legislativu, jde (bez ministra) o deset systemizovaných pracovních míst. Zaměstnanci budou na překážce v souladu se Zákoníkem práce, tedy ve standardní výpovědní době. V souvislosti s touto změnou dojde k úsporám na straně provozních výdajů,“ uvedla mluvčí vlády Lucie Ješátková.
Pracovní poměr týmu bývalého ministra tedy skončí na konci roku. Do té doby budou členové týmu ve výpovědní lhůtě a nebudou již docházet do Strakovky ani dostávat úkoly.
Úspory budou
Kromě platu dostane odcházející kabinet ministra Šalomouna také odstupné. Na otázku, kolik peněz to bude ÚV stát a jak se to projeví na letošním a příštím rozpočtu Strakovky, mluvčí vlády Ješátková neodpověděla. Jak plyne z dostupných údajů o rozpočtu ÚV, v letošním roce má úřad podle plánu na platy (bez premiéra a ministrů) celkem 597 zaměstnanců vydat zhruba 412,43 milionu korun. Na deset pracovních pozic tak v letošním roce v průměru připadá 6,91 milionu korun. Po přičtení odvodů zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění se celková částka zvýší na 9,23 milionu. Průměrný plat zaměstnance ÚV letos podle údajů obsažených ve státním rozpočtu 2024 dosahuje zhruba 55 300 korun, v příštím roce 57 600 korun.
Posílení a rozvoj spolupráce v oblasti vodíkového hospodářství mezi Jižní Koreou a Českou republikou, vzájemná výměna zkušeností v oblasti investic, výzkumu a vývoje či společné pilotní projekty v oblasti vodíkových technologií. Ale také spolupráce v oblasti výroby vodíku pomocí jaderných technologií či součinnost na zlepšování právních předpisů v této oblasti. I takové jsou cíle dvou Memorand o porozumění, které v Praze podepsali zástupci České vodíkové technologické platformy (HYTEP) s jihokorejskou asociací H2KOREA a společností Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP).
První memorandum bylo uzavřeno se specializovanou jihokorejskou asociací na podporu vodíkového průmyslu H2KOREA. Tato organizace se zaměřuje na rozvoj vodíkového hospodářství a působí jako most mezi veřejným a soukromým sektorem, podporuje podniky a řídí projekty mezinárodní spolupráce. Memorandum za jihokorejskou stranu podepsal Jaehong Kim, předseda H2KOREA a za českou stranu Aleš Doucek, předseda představenstva České vodíkové technologické platformy (HYTEP). Těsnější spolupráce mezi Českou a Korejskou republikou podle signatářů memoranda přinese oběma stranám řadu pozitiv.
„Jihokorejské vodíkové technologie se v posledních letech velmi rychle rozvíjejí a země se stává jedním z globálních lídrů v oblasti vodíkové energetiky. Jižní Korea patří mezi hlavní světové hráče ve vodíkovém průmyslu a směřuje k tzv. vodíkové ekonomice, která by měla hrát klíčovou roli v jejím přechodu na nízkouhlíkovou energetiku. Země je rovněž na světové špičce ve vývoji a výrobě vodíkových palivových článků a patří například také mezi první státy, kde se začaly masově vyrábět vodíkové automobily. Možnost širší spolupráce s touto východoasijskou zemí vnímám jako jednoznačně pozitivní,“ vyzdvihl Aleš Doucek.
Výroba vodíku pomocí jádra je příležitostí
Druhé memorandum, uzavřené mezi Českou vodíkovou technologickou platformou (HYTEP) a Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP), nastiňuje možnosti vzájemné spolupráce v oblasti výroby vodíku pomocí jaderných technologií. Signatáři chtějí spolupracovat nejen v oblasti samotné technologie výroby vodíku pomocí jádra, ale také při hledání politické podpory a zlepšování právních předpisů.
„Výroba vodíku pomocí jaderných technologií je významnou a životaschopnou cestou při přechodu na čistou vodíkovou energetiku. Korea Hydro & Nuclear Power vnímám jako velmi silného a technologicky mimořádně vyspělého partnera, který má v oblasti jaderných technologií mnohaleté zkušenosti,“ upozornil Aleš Doucek s tím, že právě KHNP je zároveň i společností, která má postavit dva nové bloky v Jaderné elektrárně Dukovany.
„Memorandum představuje významný milník v posilování spolupráce mezi našimi dvěma zeměmi v oblasti jaderného vodíku. Spojením našich odborných znalostí a sdílením technologického pokroku chceme významně přispět ke globálnímu vodíkovému hospodářství,“ uvedl Kong Young-gon, viceprezident H2 & Smart Business Department ve společnosti Korea Hydro & Nuclear Power.
Od výzkumu přes výměnu informací až po demonstrační projekty
Účelem memorand je vytvořit rámec pro spolupráci v oblasti vodíku mezi oběma zeměmi a usnadnit sdílení technických znalostí, poradenství, dovedností a odbornosti. Spolupráce pak má probíhat v několika oblastech.
„První z nich bude oblast investic, výzkumu a vývoje či inovací, a to včetně výroby, skladování a přepravy vodíku a vodíkových plnicích stanic. Spolupráce v této oblasti bude zahrnovat i vodíkové palivové články, vodíkové zásobníky či projekty výroby vodíku pomocí jaderné technologie. Jinou oblastí spolupráce bude podpora a rozvoj výměny informací, a to s cílem zavádění mezinárodních norem a certifikací pro nízkouhlíkový vodíkový ekosystém. Další spolupráce pak má probíhat i v oblasti dopravy, výměny informací, výstavby infrastruktury či pilotních a demonstračních projektů,“ doplnila Veronika Vohlídková, výkonná ředitelka České vodíkové technologické platformy (HYTEP).
Samotná forma spolupráce mezi českými a jihokorejskými partnery pak může mít řadu podob. Půjde například o výměnu veřejně dostupných vědeckých a technických informací, podporu podnikatelských aktivit a rozvoj trhů pro vodíkové technologie, propagace palivových článků a dalších řešení na bázi vodíku, poskytování informací o příslušných právních předpisech obou zemí a sdílení informací o pokynech týkajících se příslušných mezinárodních závazků, pořádání mezinárodních fór, setkání, workshopů a webinářů či společné technické studie, projekty a programy pro publikaci výsledků spolupráce.
České civilní soudy včetně Nejvyššího soudu zašly příliš daleko, když Oldřichu Machalickému přičetly spáchání trestného činu. Trestní proces s Machalickým byl nejdříve zastaven kvůli promlčení. Civilní soudy ho poté odmítly odškodnit s odkazem na spáchání trestného činu, za který nebyl odsouzen. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) analyzoval jazyk všech rozhodnutí. ČR porušila právo na presumpci neviny, dospěl k jasnému závěru Štrasburk.
Stěžovatel Oldřich Machalický se narodil v roce 1954 a bydlí v Roztokách. V lednu 2003 byl obviněn z podvodu v souvislosti s jednáním, které měl spáchat ve funkci bankovního manažera v letech 1993 a 1994. Případ je v ČR znám jako věc H-Systém, uvádí ESLP.
Čin se neprokázal, tak změnili kvalifikaci. Jenže bylo promlčeno.
V prosinci 2004 byl obžalován a souzen Městským soudem v Praze. Protože se ale nepodařilo prokázat subjektivní znak podvodu – tedy úmyslné a promyšlené jednání stěžovatele – trestní soud změnil právní kvalifikaci skutku na neoprávněné hospodaření s cizím majetkem. Jenže pro tento skutek už uplynula pětiletá promlčecí lhůta.
„Vzhledem k tomu, že pětiletá promlčecí lhůta za tento trestný čin uplynula před obviněním stěžovatele, a protože dostupné důkazy nebyly dostatečné k tomu, aby bylo jeho jednání kvalifikováno jako podvod, pro který trestní zákoník stanovil desetiletou promlčecí lhůtu, soud trestní stíhání pro promlčení zastavil,“ uvedl v rozhodnutí český soud v roce 2009.
Soudy: Že bylo řízení zastaveno, neznamená, že bylo nezákonné
V říjnu roku 2011 podal Machalický žádost na ministerstvo spravedlnosti podle zákona o odpovědnosti státu za způsobenou škodu, ve které se domáhal náhrady za škody způsobené nezákonným trestním řízením.
Ministerstvo v dubnu 2012 shledalo žalobu nedůvodnou. Stěžovatel se podle ministerstva nenacházel v situaci, která by znamenala nezákonné rozhodnutí. V jeho věci bylo trestní stíhání zastaveno pro promlčení, nikoli proto, že se nedopustil jednání, pro které bylo stíhání zahájeno. Sám stěžovatel nepožádal o zahájení trestního řízení proti němu, čímž se zbavil možnosti být zproštěn obžaloby, což by jeho stíhání učinilo nezákonným.
Následnou žalobu zamítl Obvodní soud pro Prahu 2. Rozhodnutí potvrdil Městský soud v Praze, když uvedl, že „§ 12 zákona o odpovědnosti státu je třeba použít per analogiím, neboť pouhá skutečnost, že promlčecí lhůta uplynula, neznamená, že rozhodnutí o stíhání bylo nezákonné“. Tím, že stěžovatel odmítl pokračovat v trestním řízení, uzavřel si cestu k náhradě v případě, že by se prokázalo trestní řízení jako nezákonné.
NS: Presumpce neviny se nepřipouští, i když nebyl odsouzen
Stěžovatel neuspěl ani u Nejvyššího soudu, který vyjmenoval, že podle zákona lze odškodnění přiznat jen osobě, jejíž trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu, že se trestného činu nedopustila nebo když se skutek nestal, nebyl trestným činem, nebo nebylo-li zjištěno, že čin spáchala stíhaná osoba.
Zásadní otázkou závěru Nejvyššího soudu byla opět skutečnost, zda skutek, kterého se osoba dopustila, byl trestným činem. V projednávané věci trestní soud ve svém rozhodnutí o zastavení konstatoval, že stěžovatel spáchal trestný čin; opak by mohl prokázat pouze rozsudek zprošťující obžaloby. „Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání nelze připustit z důvodu stížnosti stěžovatele týkající se presumpce neviny: ačkoli sice nebyl pravomocně odsouzen, trestní soud konstatoval, že se dopustil jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty trestného činu,“ uvádí ve svém rozhodnutí ESLP.
Nejvyšší soud. Foto: Ivan Holas
ÚS: Závěr civilních soudů o vině je legitimní pro zamítnutí náhrady
Jako zjevně neopodstatněnou zamítl stížnost Oldřicha Machalického v roce 2016 český Ústavní soud. Přihlédl přitom k odůvodnění rozhodnutí trestního soudu o zastavení řízení, které se opíralo o dostatek důkazů a bylo prosté libovůle, ale neposoudilo skutečnosti, na nichž je založen závěr o vině stěžovatele a dále vyšel z praxe Nejvyššího soudu, uvádí ESLP.
„Dle zásad českého ústavního pořádku není v určitých případech nutné nahradit stíhané osobě újmu vzniklou v souvislosti s trestním řízením, které nebylo zahájeno svévolně a nebylo vedeno způsobem, který by vykazoval znaky libovůle,“ uvedl Ústavní soud.
Ústavní soud rovněž odkázal k závěru občanskoprávního řízení: „Závěr o stěžovatelově spáchání činu, porušujícího trestní zákon, vyslovený soudy v občanskoprávním řízení na základě zkoumání trestních rozhodnutí je s ohledem na specifické okolnosti projednávané věci legitimním důvodem pro nepřiznání stěžovatelem požadované náhrady vzniklé újmy. Ústavní stížnost tak nebyla shledána důvodným návrhem, a byla proto zamítnuta v celém rozsahu podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.“
Presumpce neviny je pojistka před veřejnými činiteli a orgány
Soud v úvodu svého rozhodování zopakoval, že Článek 6 odst. 2 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách chrání právo každé osoby být „pokládána za nevinnou, dokud není zákonným způsobem prokázána její vina“.
Presumpce neviny, která je považována za procesní pojistku v rámci samotného trestního řízení, má i další aspekt. Jejím obecným cílem je chránit jednotlivce, kteří byli zproštěni obžaloby z trestného činu nebo ve vztahu k nimž bylo trestní řízení zastaveno, před tím, aby s nimi veřejní činitelé a orgány zacházeli, jako by byli ve skutečnosti vinni.
Bez ochrany zajišťující respektování zprošťujícího rozsudku nebo rozhodnutí o zastavení řízení v jakémkoli jiném řízení by záruky spravedlivého procesu podle článku 6 odst. 2 mohly být teoretické a iluzorní.
Po skončení trestního řízení je v sázce také pověst osoby a způsob, jakým je vnímána veřejností, uvádí dále Evropský soud pro lidská práva s odkazem na případy Allen v. Spojené království a GIEMSRL a spol. v. Itálie.
Soud dále konstatoval, že české civilní soudy dospěly k závěru, že z rozhodnutí trestních soudů vyplývá, že stěžovatel spáchal trestný čin a považovaly takové zjištění za legitimní důvod pro nepřiznání požadovaného odškodnění.
Soud: Přičetly české civilní soudy muži trestní odpovědnost?
Poté se soud vrátil k rozhodnutí o zastavení řízení v ČR, kdy český soud uvedl, že jednání stěžovatele lze kvalifikovat pouze jako neoprávněné nakládání s cizím majetkem, u kteréhožto trestného činu uplynula pětiletá promlčecí lhůta před tím, než bylo vzneseno.
„Problematické tvrzení, podle něhož zjištěný skutkový stav umožňoval dospět k závěru, že se stěžovatel tohoto deliktu dopustil, měl ve skutečnosti svůj původ v předchozím rozhodnutí ze dne 9. ledna 2009. V každém případě Soud nepovažuje za nutné v projednávané věci zjišťovat, zda rozhodnutí trestních soudů, kterými bylo trestní stíhání proti stěžovateli skončeno, naznačovalo, že stěžovatel spáchal trestný čin, nebo zda se vyjadřoval k jeho vině,“ uvedl ESLP.
Stěžoval si stěžuje výhradně na rozhodnutí vydaná civilními soudy, dodal Soud.
„Otázkou pro Soud v projednávané věci tedy je, zda formulace použitá civilními soudy vedla k přičtení trestní odpovědnosti stěžovateli v rozporu s čl. 6 odst. 2 Úmluvy. Soud posoudí kontext řízení jako celku a jeho zvláštnosti, aby určil, zda civilní soudy toto ustanovení porušily,“ uvedl ve svém rozhodnutí doslova Evropský soud pro lidská práva.
ESLP: České soudy a zejména Nejvyšší soud zašly příliš daleko
Poté ESLP rozebral rozhodnutí jednotlivých soudů. Na začátku byl soud prvního stupně, který zamítl mužovu žalobu s odůvodněním, že je „zřejmé, že se skutku dopustil a pouze objektivní důvody (zejména plynutí času) bránily soudům v jeho odsouzení.
Toto jasně představovalo prohlášení o trestní vině stěžovatele a umožnilo civilnímu soudu použít per analogiam paragraf, kterým nelze odškodnit osobu podle zákona o odpovědnosti státu. „K závěrům civilního soudu se připojil i Nejvyšší soud, který odkázal na vyjádření trestního soudu, že stěžovatel se dopustil jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty trestného činu,“ pokračoval v analýze Soud.
„Soud tak dochází k závěru, že civilní soudy, a zejména Nejvyšší soud, zašly příliš daleko a nad rámec občanskoprávních pojmů, když svá rozhodnutí založily na jasném zjištění, že jednání stěžovatele se rovnalo trestným činům, z nichž byl obviněn a kterých se dopustil,“ uvedl ve svém rozhodnutí doslova ESLP.
Učinily tak s odkazem na výroky trestního soudu, aniž by existovalo pro ně závazné nějaké trestní rozhodnutí.
Ústavní soud. Foto: Ústavní soud
Ústavní soud se nezabýval presumpcí neviny, ač měl
Výroky českých soudů vedly podle Evropského soudu pro lidská práva k tomu, že stěžovateli byla přičtena vina za spáchaný trestný čin civilními soudy, ačkoli nikdy nebyl odsouzen.
V tomto kontextu má Soud za to, že formulace použitá civilními soudy byla nejen nešťastná, ale také odrážela jednoznačný názor těchto soudů, že byl spáchán trestný čin a že stěžovatel je vinen tímto trestným činem, i když za to nikdy nebyl odsouzen. Podle soudu prohlášení civilních soudů vedla k přičtení trestní odpovědnosti stěžovateli, uvádí dále ve svém rozhodnutí ESLP.
A upozorňuje, že i když si Machalický u Ústavního soudu stěžoval na porušení presumpce neviny, „Ústavní soud se nezabýval jazykem používaným civilními soudy“. „Jak ale Evropský soud pro lidská práva již dříve rozhodl, tam, kde použití nešťastného jazyka může vyvolat obavy ohledně respektování presumpce neviny, je důležité zkoumat kontext řízení jako celku, jeho specifické rysy, zvážit, zda se vyšší soudy výslovně zabývaly touto otázkou,“ uvedl k tomu ESLP.
Není právo na odškodnění, je právo na presumpci neviny
Závěrem Soud zopakoval, že podle jeho judikatury žádné ustanovení Úmluvy nedává osobě „obviněné z trestného činu“ právo na náhradu, na právní náklady nebo právo na náhradu za zákonnou vazbu, pokud bylo řízení proti této osobě zastaveno“.
Podle ESLP pouhé „odmítnutí zaplatit stěžovateli z veřejných prostředků požadované odškodnění“ proto, že „zastavení trestního stíhání proti němu nezpůsobilo nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, by samo o sobě neznamenalo porušení presumpce neviny“.
„Porušení presumpce neviny v projednávané věci vyplývá z odůvodnění a jazyka používaného civilními soudy, které stěžovateli výslovně připisují trestní odpovědnost,“ uvedl Soud s tím, že Česká republika se dopustila porušení článku 6 Úmluvy – právo na spravedlivý proces a presumpci neviny.
Stěžovatel má od státu obdržet náhradu ve výši 3 500 auro. Oldřich Machalický žádal sto tisíc auro za ušlý zisk a patnáct tisíc euro za nemajetkovou újmu s poukazem na medializaci svého případu. Tyto požadavky ESLP odmítl, neboť podle svých slov nezjistil příčinnou souvislost mezi porušením a údajnou majetkovou újmou.
Ředitelství silnic a dálnic o zahajuje od pondělí 14. 10. opravu dálnice D1 mezi EXITy 342 Bravantice a 354 Rudná. Téměř měsíční práce za cca 119 milionů korun se budou odehrávat na několika stanovištích, v místech rekonstrukce povede obousměrný provoz sníženou rychlostí v režimu 1+1 (1 jízdní pruh pro každý směr). Lokality jednotlivých pracovišť jsou zobrazeny na přiložené situační mapě.
Předmětem veřejné zakázky je mimo jiné oprava povrchu v úseku km 342–354 provozního staničení. Primárně se dělníci zaměří na mosty (D1-419..1,2; D1-427..1,2; D1-431..1,2), předpolí těchto mostů a dále na vjezdy odpočívek Klimkovice v obou směrech D1.
Součástí projektu se stala rekonstrukce formou recyklace materiálu podloží za studena na místě v prostoru mimoúrovňového křížení MÚK Bravantice a MÚK Klimkovice. Dělníci mají také za úkol opravit předmostí, případně dojde k lokálním vysprávkám trhlin nebo místních poklesů. Harmonogram nejvýhodnější stavební firmy MI Roads zahrnuje rovněž lokální odstranění nezpevněné krajnice a obnovu vodorovného dopravního značení.
Mosty čeká například sanace mostních říms anebo obnova těsnění spár podél říms. Kromě mostních konstrukcí a povrchu dojde na kontrolu či opravu protihlukových stěn, zde předpokládáme provedení sanací žlabů a doplnění izolace.
Zajímavostí je strojní úprava cementobetonových částí dálnice D1 technologií Grinding. Broušení diamantovými kotouči bude použito mezi kilometry 344,3 – 351,8 mezi mosty D1-419 a D1-431. Od podélného drážkování ztvrdlého betonu očekáváme zlepšení protismykových vlastností včetně rovinatosti, zkušenosti naznačují také možné snížení hlučnosti vozovky. Grinding doplní sanace hran a přetěsnění dilatačních řezů cementobetonových desek D1.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) zveřejnil seznam nejzajímavějších veřejných zakázek z oblasti zdravotnictví, které šetřil. Jedná se o několik desítek zakázek v období let 2021 až první poloviny roku 2024. Pokuty se v některých případech vyšplhaly i na astronomické částky.
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno
Téměř po celý rok 2020 Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno zadalo několik zakázek společnosti ELCR. Jednalo se o srdeční chlopně „Carpentier-Edwards Perimount Theon RSR Pericardial“ v hodnotě 6 583 500 korun bez DPH a „EDWARDS INSPIRIS RESILIA Valve (aortic) v hodnotě 8 035 200 korun bez DPH.
„U všech šetřených veřejných zakázek přesahovala jejich předpokládaná hodnota částku dvou milionů korun bez DPH stanovenou zákonem jako limit pro tyto zakázky malého rozsahu na dodávky,“ odůvodnil ÚOHS. Za přestupek muselo Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie zaplatit pokutu sto tisíc korun.
Centrum také začátkem roku 2020 uzavřelo rámcovou dohodu o dodávkách léčiv, zdravotnického materiálu a produktů krevní banky s Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně. Dohoda však nebyla uzavřena na základě zadávacího řízení, přestože Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie k tomu bylo povinno.
„Úřad také poukázal na skutečnost, že jediný přínos obviněného, který byl v dané věci přítomen, bylo hrazení nákladů. Centrum mělo kromě nákladů na pořízení dle pravidel obsažených v rámcové dohodě nemocnici hradit náklady spojené s realizací dodávek zboží,“ upozornil úřad. Docházelo totiž k navýšení kupní ceny o pět procent. Centrum mělo také podle ÚOHS hradit paušální částku ve výši 97 361 korun ročně. Přestupek ocenil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pokutou ve výši 1,5 milionu korun. Výši pokuty následně potvrdil předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna, když se obviněný proti výroku úřadu odvolal.
Úrazová nemocnice v Brně
Mezi lety 2019 až 2020 se Úrazová nemocnice v Brně dopustila přestupku kvůli porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. „Obviněný nedodržel pravidlo pro uzavírání rámcových dohod. Smlouvy, za účelem zajištění dodávek léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, nebyly uzavřeny na základě zadávacích řízení, ačkoliv k tomu byl obviněný povinen,“ informoval úřad.
Za dodávky léků v hodnotě přes deset milionů korun od Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně tak Úrazová nemocnice v Brně dostala pokutu ve výši 450 tisíc korun. „Zadavatel totiž svým postupem zamezil účasti jiných dodavatelů, čímž zcela vyloučil hospodářskou soutěž o plnění spočívající v dodávkách léčivých přípravků a zdravotnických prostředků,“ stojí v dokumentaci. Konečná výše však byla následně předsedou úřadu Petrem Mlsnou snížena na 300 tisíc korun.
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
Pokutu ve výši milion korun uložil ÚOHS také Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. A to za to, že v letech 2017 až 2022 opakovaně pořizovala prostřednictvím objednávek služby supervizní péče o nemocniční informační systém přímo u společnosti STAPRO – tedy bez provedení zadávacího řízení.
Fakultní nemocnice Královské Vinohrady
Bez provedení zadávacího řízení postupovala v případě uzavření dvou smluv o poskytování logistických služeb s dodavatelem NemLog také Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Nemocnice totiž nejdříve uzavřela s dodavatelem smlouvu na roky 2019 až 2020 za účelem realizace veřejné zakázky, která byla zadávána postupem mimo zadávací řízení jako veřejná zakázka malého rozsahu.
„A to protože obviněný stanovil předpokládanou hodnotu na 1 387 000 korun bez DPH, a to na základě analýzy nákladů za identické logistické služby poskytované v roce 2017,“ uvedl ÚOHS s tím, že obviněná nemocnice prokazatelně se stejným dodavatelem uzavírala smlouvy již dříve a nejednalo se tak o nahodilou událost, ale o pravidelnou. Navíc úřad zjistil, že se jedná o nadlimitní veřejnou zakázku a nemocnice tak byla povinna postupovat pomocí zadávacího řízení. Stejně tomu bylo i v případě podobné smlouvy se stejným dodavatelem na roky 2021 až 2022. Za přestupek dostala fakultní nemocnice pokutu půl milionu korun.
Kritika veřejné zakázky několika nemocnic firmou Huawei Technologies (Czech)
Klatovská nemocnice, Rokycanská nemocnice, Stodská nemocnice, Domažlická nemocnice, Nemocnice následné péče Svatá Anna a Nemocnice následné péče LDN Horažďovice loni v červenci společně zadaly veřejnou zakázku s názvem „Modernizace ICT pro zvýšení kybernetické bezpečnosti“ v otevřeném řízení. Proti té však měla námitky firma Huawei Technologies (Czech), protože nemocnice v zakázce požadovaly, aby dodavatelé nabízeli technologie od Huawei. A to proto, že vůči technologiím této čínské firmy vydal koncem roku 2018 varování Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).
„Dle názoru Úřadu mu lze takto odpovědné jednání těžko jakkoli vyčítat. V takovém případě pak stanovení požadavků pro zajištění kybernetické bezpečnosti nelze a priori považovat za nezákonné omezení hospodářské soutěže,“ zdůvodnil ÚOHS. Ten dále také vyvrátil možnost, že by zakázka někoho znevýhodňovala a byla diskriminační, jak si postěžovala společnost Huawei Technologies (Czech). Návrh této firmy tak úřad zamítl.
Finanční náklady na výstavbu takzvaných Rychlých spojení (RS) na železnici v České republice do roku 2026 by měly činit 23,229 miliardy korun. V roce 2030 už by to mělo být 73,4 miliardy korun a o rok později přes 103 miliard korun. Uvádí se to v materiálu „Mimořádná informace pro vládu ČR o stavu přípravy Rychlých spojení v České republice k srpnu 2024“, který dnes předloží vládě ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Ekonomický deník má dokument k dispozici.
Dokument shrnuje aktuální stav přípravy Rychlých spojení a nastiňuje možná rizika, která se k jejich plánování vážou. Uvádí se v něm mimo jiné, že finanční hodnoty pro roky 2024 až 2028 jsou převzaty ze střednědobého výhledu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI). Údaje pro delší časový horizont po roce 2028 jsou odhadované a budou závislé na stavu další přípravy jednotlivých úseků Rychlých spojení.
Pod tento pojem spadají jak projekty vysokorychlostních železničních tratí (VRT), tak i modernizované konvenční tratě na železnici, jejichž rekonstrukcí stát cílí na zkrácení cestovních dob a zvýšení kapacity sítě. Dříve odhadovaná suma na celkové vybudování sítě konkrétně vysokorychlostních železničních tratí v České republice se pohybuje okolo částky 800 miliard korun.
Ohledně přípravy Rychlých spojení je Česká republika podle materiálu ministerstva dopravy jako členská země Evropské unie vázaná milníky stanovenými v nařízení, které definuje, jaké úseky železniční sítě mají být připravovány a v jakém časovém horizontu mají být realizovány. Všechna hlavní ramena Rychlých spojení (RS 1, RS 2, RS 3, RS 4, RS 5) jsou zařazena do hlavní, rozšířené hlavní nebo Transevropské dopravní sítě (TEN-T).
Hlavní síť zahrnuje nejdůležitější spojení mezi velkými městy a uzly a má být dokončena do roku 2030. Rozšířená hlavní síť musí být dokončena o deset let později, v roce 2040. Globální síť propojuje všechny regiony Evropské unie (části NUTS 2) s hlavní sítí a musí být dokončena do roku 2050.
V České republice jsou v současnosti v procesu zpracování nejdále úseky Rychlých spojení Moravská brána mezi Přerovem a Ostravou a Jižní Morava mezi Brnem a Břeclaví. V přípravě jsou aktuálně úseky RS 1 VRT Praha – Brno – Ostrava (délka 385 kilometrů), RS 2 VRT Brno – Břeclav (délka 44 kilometrů), RS 4 VRT Praha – Ústí nad Labem – Drážďany (délka 137 kilometrů), RS 5 VRT Praha – Hradec Králové/Pardubice – Vratislav (délka 273 kilometrů).
Finanční mix
Financování celého systému Rychlých spojení je podle materiálu „Mimořádná informace pro vládu ČR o stavu přípravy Rychlých spojení v České republice k srpnu 2024“ možné zabezpečit z několika zdrojů. Jde o zdroje SFDI, ze kterých by měly být hrazeny náklady spojené s konvenčním způsobem výstavby. V rámci projektů veřejného a soukromého sektoru (PPP) by měly být financovány výstavby přeložek, zapojení novostaveb VRT do konvenční sítě v režimu DBT (navrhni, postav a předej) a platby za dostupnost koncesionáři.
Vizualizace přemostění v rámci nového terminálu vysokorychlostní železnice Jihlava VRT. Vítězný návrh francouzsko-českého sdružení AREP ARCHITECTES – monom. Foto: Správa železnic
Dalším zdrojem je evropský program Nástroj pro propojení Evropy – doprava (CEF). Jednalo by se o dotace z evropského fondu CEF3. „Konkrétní výše dotačních prostředků je v tuto chvíli těžko odhadnutelná. Lze ovšem předpokládat, že vzhledem k plnění politiky TEN-T bude výstavba VRT v ČR pro tento program financování EU prioritní, což dokládá letošní získání dotace u projektu VRT Praha – Brno – Břeclav z CEF2,“ uvádí se v materiálu.
Zároveň lze podle něj také očekávat, že výraznou podporu získají přeshraniční projekty, jde například o trasu RS 4 – Krušnohorský tunel, který již dříve získal dotaci CEF2 pro projektovou přípravu. Už zmiňovaným zdrojem financí, od kterého si České republika hodně slibuje, ať už u výstavby dálniční sítě, tak i železnice, jsou PPP projekty.
V dokumentu se k tomu také zmiňuje, že zdroje mezinárodních bankovních institucí jako je například Evropská investiční banka (EIB) nebo Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) jsou obvykle omezeny maximální výší prostředků dostupných na jeden projekt. „Konkrétně EIB je sice schopna u projektů poskytnout typicky až padesát procent CAPEXu, zároveň je však objem poskytnutých prostředků omezen absolutní hodnotou,“ uvádí materiál.
Dodává, že podle informací poradenských společností se zkušenostmi s realizací PPP projektů se dá předpokládat, že EIB může mít limit na jeden projekt ve výši 500 až 600 milionů eur a v případě zapojení garance programu InvestEU se může limit zvýšit až na 900 milionů eur až jednu miliardu eur. „Některé dříve takto podpořené zahraniční projekty ukazují, že výše poskytnutých prostředků se mimo jiné odvíjí od politické podpory projektu a jeho prosazování vládními činiteli na mezinárodní úrovni, a tedy tato podpora může být i výrazně vyšší,“ konstatuje dokument.
PPP pro Moravu
Pro financování metodou PPP projektu se podle rozhodnutí vlády z 18. září hodí v Česku trojice projektů vysokorychlostních železničních tratí (VRT) na Moravě. Jak už dříve uvedl ministr dopravy Martin Kupka (ODS) jde o 205 kilometrů tratí s investičními náklady 179 miliard korun. Po souhlasu vlády nyní následuje příprava výběru transakčního poradce a zadávacího řízení na soukromého partnera, koncesionáře.
Zapojení soukromého sektoru do rozvoje dopravní infrastruktury se plánuje také u projektu modernizace trati z Prahy-Veleslavína na Letiště Václava Havla Praha. Jak Ekonomický deník už informoval, ministerstvo dopravy a Správa železnic plánují vyhlásit výběrové řízení na koncesionáře ještě před Vánoci letošního roku. Náklady projektu jsou 1,1 miliardy eur, v přepočtu zhruba 27,5 miliardy korun.
Dokument „Mimořádná informace pro vládu ČR o stavu přípravy Rychlých spojení v České republice k srpnu 2024“ vyjmenovává zároveň rizika přípravy rychlých tratí. Jako hlavní riziko zmiňuje fázi povolovacího procesu, proces EIA – a získání kladného stanoviska či majetkoprávní vypořádávání, tedy získání všech nutných práv k pozemkům pod vybraným úsekem rychlého spojení. „Jako další rizika lze vnímat problematiku procesů směřujících k zajištění financování, materiálů a lidských zdrojů, jednak na straně investora, tj. Správy železnic, ale také i na straně správních orgánů, dodavatelů a zhotovitelů. Zvýšená časová a finanční náročnost hrozí v rámci záchranných archeologických výzkumů. SŽ budou, s ohledem na snížení náročnosti úkolu, provedeny předběžné archeologické výzkumy,“ uvádí se v materiálu.
Vizualizace terminálu vysokorychlostní železniční trati Praha východ. Zdroj: Vrtky.cz
Dokument mimo jiné monitoruje i procesy přípravy a výstavby. Mezi milníky v procesu povolování výstavby patří aktualizace Zásad územního rozvoje kraje (AZÚR). Ve fázi rozhodnutí o pořízení změny se zpracovává návrh změny v Praze, pro úsek vysokorychlostní železnice ve městě, řeší se změny v Olomouckém kraji pro VRT Prosenice – Brodek u Přerova.
Ve fázi po veřejném projednání už jsou aktualizace zásad územního rozvoje hlavního města Prahy pro úseky VRT Polabí a VRT Podřipsko, Kraje Vysočina – úsek VRT Střední Čechy, VRT Vysočina I a RS 1 Vysočina II či aktualizace zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje –VRT Vysočina I.
Stát také od 1. července letošního roku v rámci územního plánování využívá nový nástroj, jde o takzvaný dílčí územní rozvojový plán, který definuje zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury. O jeho pořízení rozhoduje v případě naléhavého veřejného zájmu v oblasti dopravní infrastruktury vláda na základě návrhu ministerstva dopravy.
První rychlé trasy
Ze staveb Rychlých spojení by v příštím roce měla odstartovat modernizace železniční trati z Brna do Přerova. Celkové výdaje na stavbu předpokládá Správa železnic kolem 80 miliard korun. Projekt je rozdělen do pěti úseků, jde o Brno – Blažovice, Blažovice – Vyškov, Vyškov – Nezamyslice, Nezamyslice – Kojetín a Kojetín – Přerov. Správa železnic nedávno vyhlásila tendr na zhotovitele prací v části mezi Nezamyslicemi a Kojetínem. Stavba by měla začít v červnu příštího roku, hotovo bude podle plánu v prosinci 2028. Předpokládané náklady na stavbu úseku přesahují 7,7 miliardy korun.
U vysokorychlostních železničních tratí jsou v nejpokročilejší fázi přípravy úseky VRT Moravská brána I a II, kde je podle dokumentu téměř dokončená projektová dokumentace, dokončená je aktualizace Zásad územního rozvoje krajů, bylo podáno oznámení EIA, zahájen proces posuzování vlivů záměrů na životní prostředí a uskutečnilo se také veřejné projednání. Podle dokumentu se zároveň konalo i intenzívní projednání záměru s dotčenými samosprávami a řada prezentací veřejnosti. Bylo zahájeno oslovení vlastníků dotčených nemovitostí, pozemků a připravuje se zadání PAV. Úsek je posuzován v rámci studie financování PPP. Počátek realizace stavby VRT Moravská brána I a II se odhaduje v roce 2028, její zprovoznění pak v roce 2033.
Plánovaná rychlá spojení a vysokorychlostní tratě. Zdroj: Vrtky.cz
V rámci přípravy úseku VRT Jižní Morava je podle dokumentu „Mimořádná informace pro vládu ČR o stavu přípravy Rychlých spojení v České republice k srpnu 2024“ téměř dokončená projektová dokumentace. Z procesního pohledu je dokončená aktualizace Zásad územního rozvoje kraje, bylo podáno oznámení EIA a v brzké době má být zahájen proces posuzování. Byli také osloveni vlastníci dotčených nemovitostí. Úsek je posuzován v rámci studie financování PPP. Počátek realizace stavby VRT Jižní Morava se odhaduje v roce 2028, její zprovoznění pak v roce 2033.
Další chystanou vysokorychlostní železniční trasou je Praha – Ústí nad Labem – Drážďany. Projekt je rozdělený do úseků Podřipsko, Krušnohorský tunel a Ústí nad Labem – Chabařovice. V rámci přípravy úseku VRT Podřipsko je dokončená aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje. Schválena byla aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje. Zde se to ale neobešlo bez hlasité kritiky s hrozbou soudní dohry, jak již Ekonomický deník informoval. V současnosti probíhá také aktualizace zásad územního rozvoje Prahy a SEA.
S největším objemem projekčních prací se počítá v letech 2027–2029. Počátek realizace stavby VRT Podřipsko se předpokládá v roce 2030, její zprovoznění pak v roce 2035.
V rámci přípravy náročného úseku Krušnohorský tunel byla schválena aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, zpracovává se oznámení EIA, následně dokumentace EIA a připravuje se mezistátní smlouva. S největším objemem prací se počítá v letech 2025–2027. Počátek realizace stavby Krušnohorský tunel se předpokládá na konci roku 2029 nebo začátkem roku 2030, její zprovoznění pak v roce 2040.
Materiál zmiňuje také například trasu Praha – Hradec Králové / Pardubice – Wrocław, kde Správa železnic doplnila studii proveditelnosti. Důvodem byla malá ekonomická efektivita projektu. Studie byla dopracována na nové technické řešení, které vyšlo ekonomicky efektivněji.
„Byla dopracována aktualizace Studie proveditelnosti, do níž byly aplikovány připomínky SFDI a oponentního posudku, ale také poznatky získané na průběžných jednáních s obcemi či interně v rámci SŽ,“ uvádí dokument. Trasa byla podle něj upravena na základě požadavků obcí v úseku Poříčany – Hradec Králové a prověřeno bylo několik variant připojení Pardubic.
Došlo také k upravení provozního konceptu s cílem zvýšení efektivity a sladěním s regionálním objednatelem dopravy. V současné době probíhá dokončení ekonomického hodnocení aktualizované verze studie. Čtyřiadvacetistránkový stránkový materiál, který předkládá ministr dopravy vládě, se zabývá také rozdělením rolí a kompetencí u projektů Rychlých spojení nebo třeba i rozvíjením spolupráce s vysokými školami.
Peněz na modernizaci české energetiky a průmyslu bude méně, než stát předpokládal. Ministerstvo životního prostředí na konci loňského roku očekávalo, že z prodeje emisních povolenek získá do roku 2030 zhruba 500 miliard korun, které rozdělí prostřednictvím Modernizačního fondu. Nový odhad už počítá „pouze“ s 384 miliardami korun.
Tato informace se objevuje ve Zprávě o stavu implementace Modernizačního fondu v České republice, kterou dnes projednají ministři a kterou má Ekonomický deník k dispozici. Odhad z konce loňského roku byl založen na předpokladu, že průměrná cena emisních povolenek dosáhne nejméně 100 eur za tun CO2. Jenže letos se cena povolenky propadla až na 60 eur. Aktuální odhad Ministerstva životního prostředí (MŽP) zní, že průměrná cena povolenky dosáhne 80 eur a stát tak do Modernizačního fondu vybere okolo 380 miliard korun.
Spolu s nižším odhadem ministerstvo proškrtalo objem peněz určený na jednotlivé programy Modernizačního fondu. Například na modernizaci a ekologizaci tepláren (HEAT) bude vyhrazeno necelých 77 miliard korun oproti loňskému odhadu 100 miliard. Stejně klesl také objem peněz na investiční dotace na stavbu fotovoltaických elektráren či jiných obnovitelných zdrojů (RES+). Objem peněz na ekologizaci průmyslových podniků (ENERG ETS) klesne z 80 na 61 miliard korun.
Kolik peněz nabídne Modernizační fond k rozdělení
Odhadovaný objem prostředků v Modernizačním fondu (odhad k 30.6.2024). Zdroj: Zpráva o stavu implementace Modernizačního fondu
Na druhou stranu platí, že peněz pro zájemce je zatím dost. Státní fond životního prostředí zatím rozhodl o přidělení 88,7 miliardy korun pro 174 tisíc zájemců. Jejich počet je vysoký hlavně s ohledem na financování programu Nová Zelená úsporám prostřednictvím Modernizačního fondu (program HOUSEnerg), kam spadá třeba investice do pořízení domácí střešní fotovoltaiky. Do této oblasti směřuje i značná část přiznaných dotací, konkrétně 32,5 miliardy korun.
Co se týká ostatních programů, na počet projektů vede RES+. Počet podpořených fotovoltaických elektráren již dosáhl 1865, výše přiznané dotační podpory dosahuje 14,5 miliardy korun. Roste však riziko, že mnoho investorů své záměry v solární energetice vzdá s ohledem na propad spotových cen elektřiny v denních hodinách, kdy fotovoltaiky zaplavují trh nadbytečnou energií. Co se týká výše dotací, tady vede teplárenský program HEAT; stát na 28 podpořených projektů vyplatí 31,6 miliardy korun.
Modernizační fond: Podpořené projekty a přiznané dotace
Schválené projekty s podporou z Modernizačního fondu k 30.6.2024. Zdroj: Zpráva o stavu implementace Modernizačního fondu
Jak dále MŽP uvádí ve své zprávě pro vládu, k 30. červnu 2024 bylo přiznáno financování z ModFondu projektům, které souhrnně přinášejí České republice nový instalovaný výkon ve fotovoltaice ve výši 2 642 MW a tepelný výkon moderních tepláren ve výši 1141 MWt. Očekávané snížení emisí díky podpořeným projektům dosáhne 11,4 milionu tun CO2 za rok a snížení spotřeby neobnovitelné primární energie má dosáhnout 73 milionů gigajoulů za rok.
Od počátku roku 2021 do června 2024 Česká republika načerpala na základě schválení předložených investičních návrhů Evropskou investiční bankou (EIB) celkem 4,34 miliardy eur, v přepočtu se jedná o 105,5 miliardy korun. Objem schváleného financování ze strany EIB, která peníze vybrané z prodeje povolenek přiděluje na energetické a ekologické programy v členských zemích EU, již přesáhl 270 miliard korun.
Více se o čerpání peněz z Modernizačního fondu dočtete ve zprávách:
Úředníci jsou kvůli nefunkčnímu systému donuceni vést stavební řízení v rozporu se zákonem. Stát může očekávat zastavování staveb a tisíce žalob o milionové náhrady škod. Stát jako investor staveb bude muset platit škody zhotovitelům. Obce, kterým úřad vydal protizákonně rozhodnutí na papíru, nikoli digitální, získaly nakonec konkurenční výhodu při získávání dotací. O českém stavebním řízení už se mluví i v cizině, což způsobí další ztráty.
Stát musí urgentně něco dělat s obdobím od 1. července 2024, kdy byl spuštěn digitální systém stavebního řízení. Ten nyní nefunguje v souladu se zákonem.
K takovým závěrům postupně docházeli účastníci středečního Kulatého stolu v Poslanecké sněmovně na téma „Odpovědnost státu za škody vzniklé v důsledku nefunkční digitalizace stavebního řízení“. Diskusi pořádal a odbornou veřejnost k ní sezval předseda ústavně-právního výboru sněmovny Radek Vondráček (ANO).
80 procent stavebních řízení je zdrženo
Podle dílčích výsledků ankety, jak ji uspořádal Svaz měst a obcí, dochází nyní v 80 procentech stavebních řízení ke zdržení. Stavebníci nemohli kolaudovat nebo řízení dokončit. U 25 procent stavebníků už vznikla finanční škoda. U 30 procent došlo k problémům s financováním kvůli nefunkčnímu stavebnímu řízení. Po města a obce je to problém jak na jejich straně, tak na straně stavebníka, uvedla výkonná ředitelka Svazu města a obcí Radka Vladyková.
Prezentace na kulatém stolu Foto. Irena Válová
Také města a obce jsou investory a stavebníky, jejich stavby se týkají infrastruktury, škol, školek či zdravotnických zařízení, většinou pomocí dotací. Jejich podmínkou je úspěšné a zákonné stavební řízení. Takové řízení v současnosti nelze zajistit.
Na základě nezákonně vedeného stavebního řízení například katastrální úřady začaly vracet žádosti o vklady. Jak je to možné? „Systém nevydává časové razítko. Katastr to jistou dobu toleroval, ale nyní začal vracet. Stavební úřady začaly vydávat znovu gumová razítka,“ uvedla Radka Vladyková příklad jednání v rozporu se zákonem, který už gumové razítko nezná. Takže nově začnou stavební úřady vydávat další papír. Což je rovněž v rozporu se zákonem.
Podle Rady Vladykové jsou úředníci přinuceni „někde zákon ohnout“, ale nikdo se tím nechce vážně zabývat. „I když kolaudace nebyla vydána správně, jedná se jako kdyby byla správně vydána,“ uvedla ředitelka Svazu měst a obcí doslova. Z její zkušenosti šlo příkladně o kolaudace mateřských školek či škol, kdy stavební úřad musel vydat něco v listinné podobě, což je v rozporu se zákonem. Často jsou stavby postaveny z dotací, na které ovšem není nárok, takže žalobní situace není optimální.
Bude nás to dobíhat celá léta, protože kdykoli v následujících letech může nastat kontrola dotací z EU nebo kontrola NKÚ a přezkoumat celý spis, uvedla Radka Vladyková. Škody podle ní budou obrovské.
Stát jako investor zaplatí u zastavených staveb miliony
Na reálné riziko milionových a vyšších škod a následných žalob upozornila ve svém příspěvku Hana Nevřelová ze Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Ta upozornila, že zdaleka největším stavebníkem – investorem je sám stát. Na druhé straně staveb jako Barrandovský most, dálnice, mosty stojí zhotovitel. Zhotovitel se se stavebním řízením nesetkává jen na jeho začátku a konci, jak je převážně prezentováno. Každá změna záměrů, nález munice, archeologické vykopávky, vynucená změna projektu, zkušební provoz, předání do dočasného užívání, to vše je rozhodnutí stavebního úřadu, uvedla.
Kdo v těchto případech nese riziko povolování? Podle Nevřelové smlouvy obvykle riziko dělí mezi stát nebo obec a zhotovitele. Nebo riziko nese zhotovitel, pokud získává sám povolení, jako tomu bylo například v případě pražských tunelů.
Jaké jsou důsledky včas nevydaného povolení? Zhotovitel má nárok na náhradu nákladů, které mu tím vzniknou. Jsou to časové nároky v případech zastavení stavby, kdy musí na miliardové zastavené stavbě udržovat stroje, technologie i lidi. Tím vznikají firmám milionové škody. Ještě větší škody vznikají ve chvíli, kdy zhotovitel kvůli nefunkčnímu řízení nezkolauduje.
ešení stavebního řízení, hlavně legislativy pro souběh nových a starých on-line systémů, je podle lidí ze stavebnictví neodkladným úkolem Foto: Pixabay
Nevřelová podle svých slov očekává obrovské soudní spory, které kvůli nefunkčnímu systému stavebního řízení vzniknou. Stát jako investor těchto staveb bude muset platit škody zhotoviteli.
Další typ škod jsou například škody na životním prostředí. Kdo ponese odpovědnost za tento stav? Pan ministr pro místní rozvoj přece věděl, co je to za systém, jaké má návaznosti a dopady, reagovala ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková. Podle ní může dojít i platební neschopnosti obcí.
Na škody způsobené celém u řetězci subdodavatelů včetně těch nejmenších firem pak upozornil tajemník Hospodářské komory Ladislav Minčič.
Žalovat je nutné ministerstvo pro místní rozvoj
Na příčinnou souvislost u prokazování způsobené škody nebo újmy se ve svém vstupu soustředil advokát JŠK Advokátní kancelář s.r.o. Martin Sztefek. Podle jeho slov v minulosti Nejvyšší soud nepřipouštěl pravděpodobnost, tedy jak by to bylo, kdyby se něco stalo nebo nestalo. Upozornil rovněž na otázku nahraditelné škody jako je třeba ušlý zisk a zda k němu nesprávný úřední postup vede.
V právní reflexi situace pokračoval Pavel Černý z Frank Bold Advokáti s.r.o.. Podle jeho vyjádření ne každá vada digitalizace stavebního řízení může být příčinou způsobené škody podle zákona. Takovou příčinou musí být nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, jehož příčinou je digitalizace. Musí jít o příčinu podstatnou. Například průtahy působí majetkovou škoda a nemajetkovou újmu.
Se žalobou je nutné obracet se v každém případě na ministerstvo pro místní rozvoj a pak na územně správní celek a poté na konkrétního úředníka, uvedl Pavel Černý s tím, že si takový soud, který bude za škody způsobené digitalizací soudit úředníky, nedovede představit.
Spolky mají šanci snadno zastavovat kontroverzní stavby
Může být vydáno nezákonné rozhodnutí, když systém například nepoznává pozemky nevydává rozhodnutí ve lhůtě? Úřady si informace mohly vyměnit papírově. Mohly, ale neudělaly to. Měl jít úředník nad rámec zákona, aby dodržel lhůtu? Nebo měl neporušit zákon a tím způsobit prodlení? Úředník musí dodržet, co výslovně říká zákon, odpověděl na to advokát Pavel Černý.
Podle účastníků diskuse momentálně nefunguje správně dálkový přístup k nahlížení do spisu, jak je popsán v zákoně. A nahlížet do spisu mohou nejen stavebníci, jejich sousedé, ale také spolky a neziskové organizace. Kdokoli to napadne, nemůže neuspět. „Ano, všichni jsou kráceni na svých právech,“ upozornil právník Pavel Černý.
Stavební řízení se týká i notoricky kontroverzních staveb jako jsou solární parky nebo dálnice investované ministerstvem dopravy. Při napadení nesprávnosti evidence stavebních postupů si lze představit, že rozhodnutí bude zrušeno kvůli nezákonnosti.
Akci pořádal šéf ústavně-právního výboru Radek Vondráček Foto: Irena Válová
Mezinárodní pověst, úředník v pasti, škody na HDP
Jak poté upozornil Emil Holub z Clifford Chance, „téma české stavební řízení už rezonuje mezinárodně“. Právě se vrátil z mezinárodního veletrhu realitních investic Expo Real v Mnichově, kterého se účastní čtyřicet tisíc firem a kde se podle něho nemluvilo v souvislosti s Českou republikou o ničem jiném. „Škoda na pověsti už vznikla,“ řekl Emil Holub s tím, že investoři velkých staveb se České republice obloukem vyhýbají.
„Úředník je v pasti. Až někdo zruší jeho rozhodnutí, protože nepostupoval digitálně, odnese to úředník. Když úředník dodrží zákon, nevydá zase rozhodnutí,“ popsal situaci Emil Holub, podle kterého vzniknou škody na HDP. Majitelé peněz se stáhnou z lokálních investic. Tato země nebude nikoho zajímat, vůbec nikoho, řekl.
Tomu přitakal Ladislav Minčič z Hospodářské komory, podle kterého jedem prostavěný milión má trojnásobný efekt. Pokud se neprostaví, promítne se to tedy třikrát. „Výsledkem je chudnutí,“ uvedl.
Čas běží a sním roste nezákonnost
Čemu dnes čelí developer nejčastěji? Položil v závěru diskuse otázku Zdeněk Soudný z Asociace developerů. „Projekt se snaží někdo napadnout,“ odpověděl si. Poté pokračoval: „Co tady padlo, otevřelo Pandořinu skříňku. Je to návod, jak se dostat do projektů a zastavit je,“ uvedl k nefungujícímu elektronickému nahlížení do spisů.
A ještě jednu zásadní vadu má současný digitální systém: Nemá digitální stopu, která by zpětně dokázala, co a kdy úředník udělal, upozornil za investory Zdeněk Soudný.
Na to reagovala Radka Vladyková příklady, kdy auditní stopa sehrála vážnou roli: Pád Trojské lávky, případ shořelé restaurace, uvedla. Dnes se znovu škola „kolauduje gumákem“ odkázala na nefunkční digitální razítka a neexistující digitální stopy.
Podle Zdeňka Soudného si musíme položit otázku: Fungoval systém spuštěný 1. července 2024 v souladu se zákonem? A je jedno, zda částečně funguje nebo někdy funguje, podstatná je odpověď na otázku, zda funguje v souladu se zákonem.
Podívejte se, čím žije reálný svět, vyzval poté Zdeněk Soudný. Zapomeňte na poznámky pod čarou a akademické debaty. Protože jak nabíhá množství žádostí, nabíhá objem nezákonností.
Po zaměstnancích na soudech a státních zastupitelstvích možná budou stávkovat i lidé z Probační a mediační služby (PMS). Zástupci odborů si stěžují, že s nimi ministerstvo nedostatečně komunikuje o možnosti zvýšení jejich platů a zlepšení pracovních podmínek. „Zaměstnanci považují své platy za nedostatečné, cítí se nedocenění a odcházejí. Panu ministrovi jsem napsal, že naše požadavky jsme připraveni je prosazovat včetně možné stávky,“ uvedl pro Českou justici předseda odborové organizace při Probační a mediační službě Ondřej Vyskočil.
S odbory je vedení PMS v intenzivní komunikaci. „Požadavek na zvýšení platového ohodnocení našich zaměstnanců, stejně jako nutnost personálního posílení Probační a mediační služby, považujeme za relevantní. Pokud se odborová organizace rozhodne prosazovat své požadavky formou stávky, budeme jako zaměstnavatel ze strany předsedy odborové organizace vyrozuměni,“ reagoval mluvčí PMS Martin Bačkovský. Podle délky a rozsahu případné stávky zaměstnanců by podle něj PMS musela přijmout organizační opatření, aby byl zajištěn výkon neodkladných úkonů. „V praxi by stávka znamenala jisté omezení provozu našich pracovišť nebo jejich částí a měla by dopad na naši práci s klienty, tedy pachateli a oběťmi trestných činů,“ vysvětlil.
Obětem by se nikdo nevěnoval
Co by stávka zaměstnanců PMS znamenala podle šéfa odborů? „V omezené míře by se konala kontrola alternativních trestů pro odsouzené, byly by zrušeny konzultace, nedal by se kontrolovat trest domácího vězení a nikdo by se nevěnoval obětem trestných činů. Nevyřizovaly by se odpovědi soudům či státním zastupitelstvím. Záleží na tom, zda by stávka trvala den či více,“ vypočítává Vyskočil.
O platech v PMS jednaly odbory na ministerstvu už v červnu. Od té doby ale podle Vyskočila ministerstvo jedná pouze se zástupci Odborového svazu justice a situace zaměstnanců PMS se neřeší. Zaměstnanci podle něj považují své platy za nedostatečné a cítí se nedocenění a přetížení. To je podle něj způsobeno i nepovedenou digitalizací. „S ministrem spravedlnosti jsme si vyměnili pár dopisů ohledně našich požadavků na zvýšení platů, zvýšení zvláštního přípatku, navýšení počtu zaměstnanců a změny systému odměňování v justici, dodnes ale nemáme konkrétní vyjádření k jednotlivým požadavkům, nebo byly vysloveny obecné věty, že se dělá pro Službu maximum, nebo jsou některá témata předmětem rozhodnutí vlády, apod.,“ uvedl Vyskočil.
Platy vyšší než na soudech
V posledním dopisu z konce července ministr spravedlnosti Pavel Blažek uvedl, že je připraven k osobnímu jednání, ale až po rozhodnutí vlády o platech ve veřejné sféře. Kabinet se už minulý týden dohodl s odbory, že platy ve veřejném sektoru vzrostou příští rok o 1400 korun. „Schůzku s nimi plánujeme. Řešíme termín,“ napsal pouze mluvčí Ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Podle Vyskočila panuje u zaměstnanců PMS nejistota když vidí, že s justičními odbory Blažek komunikuje a s PMS nikoliv.
Probační dům v Písku Foto: Probační a mediační služba
Skutečná výše průměrného platu u PMS podle něj byla v roce 2023 41 189,- Kč. „V roce 2021 to bylo 36 361,- Kč. Jen pro srovnání zaměstnanci vězeňské služby měli v roce 2023 průměrný plat 41 794,-,“ dodal pro Českou justici. Podle šéfa odborové organizace je průměrný plat vyšší než na soudech kvůli tomu, že většina zaměstnanců PMS jsou vysokoškoláci a jsou tím pádem ve vyšších tabulkových tarifech. „Naše zatíženost je velká a je nás málo. Navíc je na stole novela trestního zákoníku, kvůli které budeme opět více zatíženi. Nikdo to s námi ale neřešil,“ uvedl Ondřej Vyskočil. Novela trestního zákoníku má posílit alternativní trety a ulevit věznicím. Připomněl, že mnoho zaměstnanců Vězeňské služby pobírá narozdíl od lidí z PMS rizikový příplatek.
Chybí informace
Jediným posunem je podle něj zřízení pracovní skupiny ke změně odměňování v justici, která se zástupci odborů prodiskutovala možnosti na úpravu a její výstup byl předán vedení ministerstva k dalšímu postupu. „Stejně jako odborový svaz justice jsme se situací nespokojeni, podporujeme jejich stávku a požadavky, sami jsme se ale zatím ke stávce nepřipojili s vírou, že ministr spravedlnosti bude naše požadavky v nejbližší době řešit. V médiích včetně České justice zaznamenáváme podrobné informování o současné stávce kolegů u soudů, bohužel ale v diskusi o situaci v justici chybí informování o situaci na státních zastupitelstvích a Probační a mediační službě,“ dodal Vyskočil.
Kromě zaměstnanců soudů se chystají stávkovat i zaměstnanci státních zastupitelství. Předsedkyně stávkového výboru Iva Jurová uvedla v prohlášení k protestu, že zaměstnanci státních zastupitelství dodnes neobdrželi z ministerstva spravedlnosti žádné vyjádření k petici, kterou ministru Blažkovi zaslali v květnu.
PMS usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality.
Plnění úkolů PMS ve vztahu k soudům, státním zastupitelstvím a orgánům Policie České republiky zajišťují její střediska, která působí v sídlech okresních soudů. V čele středisek sstředisek stojí vedoucí střediska. Konkrétní úkoly v rámci probace nebo mediace pak provádí buď úředníci nebo asistenti Probační a mediační služby.
Sokolovská uhelná zveřejnila jako jedna z posledních velkých energetických skupin v Česku výsledky hospodaření za loňský rok. Výsledky odrážejí klesající ziskovost výroby elektřiny z uhlí. Konsolidovaný čistý zisk se meziročně snížil o 61 procent na 885 milionů korun, tržby celé firemní skupiny klesly o 12 procent na 10,96 miliardy korun. Vyplývá to z výroční zprávy Sokolovské uhelné, vložené ve Sbírce listin obchodního rejstříku.
S jistou nadsázkou lze říct, že loňské výsledky zachránila dceřiná firma Elektrárna Tisová s čistým výdělkem 946 milionů korun. To je na více než 60 let starou uhelnou elektrárnu na konci životnosti solidní výsledek. Naopak mateřská společnost sama vytvořila čistý zisk ve výši pouhých 143 milionů korun. Příspěvek dalších dceřiných firem byl zanedbatelný.
Po předloňském rekordním zisku jsou tak loňské výsledky výrazně slabší. „V průběhu roku 2023 v důsledku tržního vývoje na energetickém trhu dochází k poklesu poptávky a snižování využívání uhlí v energetice. Tento trend, jak naznačuje tržní situace, bude pokračovat i v následujícím roce,“ uvedla společnost ve výroční zprávě.
Sokolovská uhelná loni vytěžila 3,36 milionu tun hnědého uhlí, což bylo o 12 procent méně než v roce 2022. Prodej elektrické energie z vlastních elektráren loni klesl na 798 GWh (plus 686 GWh z Elektrárny Tisová). Většinu z toho vyrobily uhelné bloky, paroplynová elektrárna ve Vřesové u Sokolova fungovala kvůli vysokým cenám zemního plynu jen v omezeném rozsahu. Vedle prodeje elektřiny na velkoobchodním trhu společnost také poskytuje služby výkonové rovnováhy pro ČEPS.
Hlavním akcionářem Sokolovské uhelné zůstává Svěřenský fond Františka Štěpánka vedený správcem Pavlem Tomkem. Beneficientem fondu jsou bývalá manželka a děti zemřelého Františka Štěpánka. Fond vlastní 69,48 procenta akcií, dalších 20,78 procenta drží přímo Sokolovská uhelná. Zbývajících 9,74 procenta akcií loni odkoupil podnik Carbounion Bohemia byznysmena Petra Pauknera.
Mezi akcionáři se naopak už neobjevuje Jaroslav Rokos, který spolu Františkem Štěpánkema Janem Kroužeckým Sokolovskou uhelnou koupil od státu v roce 2005. Svůj podíl ve výši 43 procent akcií prodal v létě 2022 přímo společnosti Sokolovská uhelná. Za podíl má Rokos podle informací uvedených ve výroční zprávě za rok 2022 dostat celkem 5,4 miliardy korun.
Nezávisle na Sokolovské uhelné dnes funguje skupina SUAS Group, která v minulých letech převzala vedlejší aktivity s delší perspektivou podnikání. Konkrétně se jedná o plánovanou stavbu solárních a větrných elektráren, bateriových úložišť energie, ale také stavební, strojírenské a dopravní firmy či nemovitosti. SUAS Group zatím výsledky za loňský rok nezveřejnila.
