V Brně postupně vzniká veřejná síť nabíjecích stanic. Do roku 2030 by jich mělo ve městě fungovat na 500. Počítá s tím Koncepce elektromobility, na které spolupracuje brněnský magistrát spolu se společností Teplárny Brno a dalšími městskými firmami. Teplárny Brno aktuálně vypsaly na vybudování stanic další tendr. Lhůta pro podání nabídek je do 10. října. „V příštích letech bychom chtěli ročně zprovoznit přibližně 50 až 70 nabíjecích stanic,“ sdělila mluvčí firmy Radka Mistrová.
První „pilotní“ nabíjecí stanice Tepláren Brno byla podle mluvčí spuštěna zhruba v polovině roku 2020. „Od té doby se nám podařilo zprovoznit více než 80 nabíjecích stanic,“ doplnila. Cílem projektu je podle Mistrové snižování emisí a ekologizace dopravy v Brně, protože právě doprava se má na znečišťování životního prostředí v moravské metropoli podílet největší měrou.
Vítěz tendru by měl dodat například 160 kusů dobíjecích sloupků se dvěma zásuvkami, pět kusů dobíjecích sloupků s dvěma kroucenými kabely či dvacet kusů wallboxů, které je možné instalovat na zeď.
Veřejná síť nabíjecích stanic by měla být rovnoměrně rozmístěna ve všech brněnských městských částech. Nejvíce stanic by ale mělo fungovat na strategických místech jako jsou odstavná parkoviště, sídlištní zástavby či zdravotní a kulturní zařízení. „Naším cílem je vybudovat síť, kde by ve výsledku měl každý obyvatel města Brna v docházkové vzdálenosti do pěti až deseti minut od bydliště či pracoviště nabíjecí stanici,“ konstatovala Mistrová.
Ve veřejné dobíjecí síti mají být zastoupeny jak stojany pro pomalé, tak i rychlé nabíjení. Stanice pro rychlé dobíjení jsou podle Tepláren Brno určeny především pro páteřní dopravní cesty a takzvaná „auta v pohybu“. V podmínkách města se zřizují v blízkosti objektů hromadného parkování nebo velkých komerčních objektů.
Zpravidla se také umisťují u významných energetických uzlů, jako jsou výrobny, rozvodny nebo trafostanice. Instalovaný výkon rychlého dobíjení je podle Tepláren Brno vždy více než 22 kilowattů a může dosahovat až 150 kilowattů a v budoucnu i více. Doba dobití běžné baterie u tohoto provedení se pohybuje v desítkách minut, podle společnosti je to přibližně 30 až 60 minut.
Pomalé stanice jsou určené pro širokou veřejnost a průměrná doba dobití běžné baterie u tohoto provedení se pohybuje mezi dvěma až osmi hodinami. Instalovaný výkon na jeden dobíjecí bod je stanoven od 10 až do 22 kilowattů AC. Využití dobíječky najdou v blízkosti energetických uzlů stávajících parkovacích místo pro elektromobily „v klidu“.
Tuzemské úřady by měly mít do budoucna možnost odepřít vydání cestovního pasu lidem, na které byl uvalen evropský zatykač nebo o jejichž vydání požádal některý z dalších států. Spolu s dalšími změnami v oblasti vydávání oficiálních a nejdůležitějších dokladů s tím počítá návrhu novely zákona, kterou předložilo ministerstvo vnitra.
„Nemělo by tak již docházet k situacím, kdy je na hledanou osobu vydán zatykač, ale orgány příslušné k vydání cestovního dokladu nemají zákonný důvod pro odepření vydání nového cestovního dokladu,“ napsalo k tomu do odůvodnění návrhu ministerstvo vnitra vedené šéfem STAN Vítem Rakušanem.
Jeho úřad poukázal na to, že vydáním zatykače soud jasně deklaruje potřebu omezení svobody daného člověka tak, aby proti němu bylo možné vést trestní řízení nebo vykonán již uložený trest. Vnitro připomíná, že soud tak činí vůči státům, na jejichž území se hledaný skrývá.
„Proti tomu ale stojí fakt, že držení platného českého cestovního dokladu umožňuje osobě právě v zahraničí pobývat a pohybovat se, a tudíž se trestnímu řízení vyhýbat,” upozornilo ve svém návrhu ministerstvo.
A zmínilo přitom i další argument: „Dokonce jsou známy případy, kdy hledaný český občan obdržel od zastupitelského úřadu nový cestovní doklad, aby mohl ve skrývání se a vyhýbání se trestnímu řízení pokračovat, protože za stávajícího právního stavu zde neexistuje žádné propojení mezi výše uvedenými zásadními soudními rozhodnutími v trestním řízení a procesem vydávání a ponechávání v platnosti cestovních dokladů.”
Resort tak podle všeho odkazoval například na kauzu českého občana Josefa Šindelka, po kterém české úřady marně pátraly více než 25 let. Šindelek byl v minulosti odsouzen za podvod z 90. let minulého století. Do vězení ale nenastoupil a zmizel v zahraničí. Pozdeji byl na něj vydán evropský i mezinárodní zatykač, Šindelek se ale i tak podle dřívějších informací serveru Seznam Zprávy pohyboval až do loňského zadržení v Argentině pohyboval v zahraničí bez problémů pod skutečným jménem a splatným českým pasem. Ten si dokonce podle svých slov opakovaně na českých ambasádách v zahraničí osobně vyzvedával.
„Navržené řešení efektivně znemožní hledané osobě skrývat se v zahraničí a zásadně zjednoduší postup cizích orgánů při uplatnění požadavku České republiky na vypátrání a předání, respektive vydání osoby zpět do České republiky, neboť bez platného dokladu bude osoba na území cizího státu nelegálně. Zároveň se posílí pátrání po těchto osobách, protože jejich neplatné doklady bude možné vložit do příslušné databáze Interpolu,” uvádí v této souvislosti ministerstvo vnitra´.
Justice je proti
Silový resort ale narazil na zásadní nesouhlas dalšího klíčového ministerstva, a to spravedlnosti. Právě úřad pod vedením Pavla Blažka (ODS) má přitom oblast justice tedy i žádosti o vydávání zadržených občanů na starosti.
Odepření vydání cestovního dokladu zejména v případě evropského zatykače podle ministerstva nedává příliš smysl.
„V této souvislosti si dovolujeme v prvé řadě upozornit na skutečnost, že občané České republiky mají právo svobodně cestovat ve 27 členských státech EU, jakož i na Islandu, v Lichtenštejnsku, Norsku a Švýcarsku pouze s občanským průkazem. Platný cestovní doklad tedy není podmínkou pro vycestování občana ČR do schengenského prostoru, v němž se navíc mohou občané EU pohybovat i bez platného cestovního dokladu,” uvádí justiční resort ve svém odmítavém stanovisku zaneseném ve výsledcích oficiálního připomínkového řízení.
Navrhovaná změna tak podle Blažkova ministerstva představuje pouze částečné zamezení možnosti, aby občan, na kterého byl vydán evropský zatýkací rozkaz, vycestoval do zahraniční.
„Upozorňujeme tedy, že je přinejmenším sporné, zda navržené řešení zásadně zjednoduší postup cizích orgánů při uplatnění požadavků České republiky na vypátrání a předání, respektive vydání osoby zpět do ČR, neboť bez platného dokladu bude osoba na území cizího státu mimo schengenský prostor nelegálně,” doplňuje úřad.
Zároveň ale připustil, že minimálně na české občany, po kterých se pátrá mimo schengenský prostor, bude mít navržená regulace dopad. Tedy pokud tyto osoby tak jako například zmíněný Šindelek požádají u zastupitelského úřadu České republiky v zahraničí o vydání cestovního dokladu.
Jak s informováním?
Zároveň ale justice kritizuje další aspekt návrhu vnitra – totiž myšlenku, podle které by také dříve vydaný cestovní pas pozbyl platnost v momentu, kdy by na jeho držitele byl vydán evropský zatykač. Takovou konstrukci označilo ministerstvo spravedlnosti za nevhodnou.
„Skončení platnosti cestovního dokladu by se mělo bezodkladně uvést do evidence cestovních dokladů. Není však jasné, jaký bude mít toto dopad na držitele cestovního dokladu, který bude v zahraničí, a o skončení platnosti nebude mít vůbec žádnou informaci, resp. jaké důsledky bude mít, pokud se osoba v zahraničí bude prokazovat takto neplatným dokladem,” argumentuje justiční resort.
Podle něj navíc není jasné ani to, zda a jak by byly orgány dalších států vůbec vyrozuměny o ukončení platnosti cestovního dokladu. „Pokud bude možné tuto informaci zapsat do Schengenského informačního systému, pak se policie o neplatnosti cestovního dokladu sice dozví v podstatě ve stejném okamžiku, kdy zjistí, že na dotyčnou osobu byl vydán evropský zatýkací rozkaz, resp. žádost o provedení opatření nezbytných pro vydání osoby do cizího státu. Ostatní orgány mimo orgány policie však nebudou o neplatnosti cestovního dokladu informovány,” vysvětluje Blažkův úřad.
Ten také upozornil na to, že vydání evropského rozkazu nebo žádosti o vydání sice většinou přichází ve chvíli, kdy je daný člověk pro české orgány nedosažitelný, zároveň ale vůbec nemusí platit, že se nachází mimo české území.
„V řadě případů se naopak na území České republiky nachází, nemůže se však například z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nebo hospitalizace k úkonům trestního řízení dostavit. Soud přitom může jak evropský zatýkací rozkaz, tak žádost o provedení opatření nezbytných pro vydání osoby do cizího státu z různých důvodů odvolat. Z návrhu přitom není jasné, jakým způsobem by mělo být v takových případech postupováno,” poznamenává ministerstvo.
Podle něj není jasné ani to, jak by se mělo postupovat v případech, kdy český občan nebude vydán do vlasti a na území cizího státu se bude nadále pobývat s pasem, který ale mezitím přestal platit. „Požadujeme uvedené skutečnosti vyjasnit a návrh v návaznosti na to dopracovat,” uzavírá ministerstvo spravedlnosti.
Zahraničí požaduje peníze navíc
S kritickým stanoviskem k návrhu se připojilo také například ministerstvo zahraničních věcí. Tomu se nelíbí například některé dílčí změny, podle kterých by mimo jiné měly české zastupitelské úřady v zahraničí nově přijímat a také vyřizovat žádosti o vydání cestovních dokladů. Doposud zastupitelské úřad pouze předávají žádosti k vyřízení příslušným úřadům v Česku.
Resort zahraničí, který řídí Jan Lipavský (Piráti), v této souvislosti připomíná, že touto změnou dochází k ukončení zasílání vyhotovených cestovních pasů na obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které prováděly kontrolu funkčnosti a následně zasílaly skrze Ministerstvo zahraničních věcí cestovní pas k předání zastupitelskému úřadu.
„S ohledem na vypuštění kontroly obecními úřady obcí s rozšířenou působností bude potřebná kontrola zasílaných cestovních pasů probíhat jak na zastupitelských úřadech, tak i na Ministerstvu zahraničních věcí, aby případná nefunkčnost cestovního pasu byla zjištěna ještě na území České republiky,” upozorňuje samo ministerstvo.
Dodává přitom, že resort není schopen v rámci svých stávajících materiálních a personálních kapacit zajistit kontrolu technické funkčnosti nosiče dat s biometrickými údaji. „V případě, že by měla být tato kontrola prováděna na ministerstvu, bylo by nezbytné navýšit odpovídající systemizaci o několik pracovníků,” uvádí úřad s tím, že by šlo zhruba o šest pracovníků. Nadto by ale podle něj bylo nutné také zařídit pro tyto lidi nové prostory nebo vybavit ministerstvo novými trezorovými skladovými prostory. Lipavského podřízení v této souvislosti odhadují, že by šlo zhruba o 20 tisíc cestovních pasů ročně a obdobný počet by očekávali i v případě žádostí o vydání občanských průkazů.
„Současně by bylo nutné zabezpečit vyřizování případných reklamací, které v současné době spolu s kontrolou funkčnosti provádí obecní úřady s rozšířenou působností. Uvedenou povinnost nelze přenést ani na zastupitelské úřady, pro které by znamenala ještě další zátěž (nad rámec již tak návrhem rozšiřované působnosti v agendě cestovních dokladů a občanských průkazů), a to zejména s ohledem na personální kapacity a náklady spojené s případnými reklamacemi,” připomíná ministerstvo.
Případná kontrola technické funkčnosti nosiče dat s biometrickými údaji u všech dokladů až na jednotlivých zastupitelských úřadech by navíc podle něj měla negativní dopad také na žadatele, pro něž by znamenala značné prodloužení čekací doby vyvolané reklamační procedurou.
Změny se mají dotknout i voleb
Ministerstvo vnitra počítá s tím, že změny by měly začít platit od roku 2026. Lidé by mimo jiné měli mít nově možnost dostat dočasný občanský průkaz kvůli konání voleb. Nyní ho lze získat pouze kvůli technickým závadám, katastrofám a mimořádným událostem nebo ho mohou dostat lidé, kterým bylo uděleno státní občanství.
O vydání dočasného občanského průkazu by podle návrhu mohli lidé žádat pět až jeden den před volbami. „Platnost dočasného občanského průkazu vydaného z důvodu výkonu volebního práva bude omezena jen na dobu trvání voleb, což by mělo eliminovat využívání tohoto dočasného občanského průkazu k vyřízení jiných záležitostí u občanů, kteří se vyhýbají povinnosti mít občanský průkaz,“ uvedlo ministerstvo v důvodové zprávě. Lhůta pro vydání by měla být jeden den.
Mezi další změny, které novela přináší, patří prodloužení platnosti občanského průkazu v případě úmrtí manžela nebo partnera ze 45 dnů na tři měsíce, možnost ponechat si neplatný cestovní doklad nebo možnost podat žádost o vydání cestovního pasu a převzít ho mimo pracoviště obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
Novela má podle ministerstva zejména sjednotit vydávání pasů a občanských průkazů. Má tak usnadnit práci úředníkům, kteří často pracují v obou agendách.
Ministerstvo vnitra nyní bude vyhodnocovat připomínky ostatních resortů a svůj finální návrh pak předloží vládě. Kdy by měl kabinet o změnách jednat, zatím není jasné.
Minimální věk místopředsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) se sníží o pět let na pětatřicet let. Firmám Úřad nově zpoplatní v řádu desetitisíců schvalování kodexů chování a akreditace subjektů pro jejich monitoring. Úřad tím zohlední platy úředníků a vyloučí nevážné nahodilé žadatele. Vyplývá to z návrhu sady novel zákonů, kterou navrhuje Ministerstvo vnitra a které dnes projedná vláda.
Návrh týkající se Úřadu pro ochranu osobních údajů přiřadilo ministerstvo vnitra k novele zákona o Policii ČR. Rozsáhlou novelou vnitro zejména implementuje evropskou směrnici o výměně informací mezi donucovacími orgány a také evropský Akt o umělé inteligenci.
Jak uvádí důvodová zpráva, Úřad pro ochranu osobních údajů požádal sám o změny zákona na základě své praxe. „Dochází ke snížení požadavku minimálního věku pro místopředsedu Úřadu ze 40 let na věk 35 let, neboť cílem je usnadnit personální růst zaměstnanců tohoto úřadu, kdy funkce místopředsedy představuje logický stupeň kariérního růstu,“ uvádí ke změně věku funkcionáře důvodová zpráva.
Ostatní podmínky jako občanství, vysokoškolské vzdělání, bezúhonnost a praxe v oblasti ochrany osobních údajů nebo lidských práv a základních svobod zůstávají. Místopředsedu Úřadu jmenuje do funkce Senát na návrh předsedy Úřadu na funkční období nejvíce dvakrát pět let.
Podle zákona o ochraně osobních údajů má mít ÚOOÚ dva místopředsedy, avšak jedno místopředsednické místo zůstává neobsazeno. Umožnilo to přechodné ustanovení zákona o ochraně osobních údajů z roku 2020. Současný místopředseda Úřadu právník Petr Jäger byl do funkce jmenován v roce 2020.
Co je kodex chování Současně dochází ke změně úpravy rozhodování o kodexu chování, zejména schvalování kodexů a akreditace subjektů pro jejich monitorování. „Což je využito v návrhu novely zákona o správních poplatcích, kde jsou tyto činnosti zpoplatněny,“ stojí v důvodové zprávě. Úplný materiál je zde. Co je kodex chování? Kodex chování je samoregulačním nástrojem v ochraně osobních údajů. Řeší specifika při zpracování osobních údajů v oborech, kde dochází k jejich shromažďování, jako je pojišťovnictví, bankovnictví, zdravotnictví, cestovní ruch, obchod nebo účetní služby. Kodex obsahuje postupy, bezpečnost, kontrolu a jak se zachovat při porušení. Vychází z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o…
Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU. Přístupný je pro předplatitele.
Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit
Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit
Poslanci budou na aktuální schůzi projednávat novelu zákona o myslivosti. Se současnou novelou nesouhlasí myslivci, ochranáři a vlastníci pozemků. Myslivcům se nelíbí snížení výměry honiteb, navrhovaný systém stanovování výše odlovu zvěře a pokuty za nedodržení plánu odlovu. Ochranáři protestují proti nesmyslnému vybíjení zvěře. Vlastníci se brání znárodňování a rozhodování úředníků. Všichni dotčení jsou proti novele zákona o myslivosti. Vláda má rozhodnout o osudu zvěře, fungování mysliveckých spolků a vlastnických právech, ale výhrady všech zainteresovaných stran nechce slyšet. Rozhoduje o nich bez nich. Českomoravská myslivecká jednota, myslivci, ochranáři a vlastníci pozemků oslovují politiky, aby pro novelu zákona o myslivosti nehlasovali. Podle nich může negativně ovlivnit, jak bude vypadat v budoucnu naše příroda.
Novelu mysliveckého zákona připravilo ministerstvo zemědělství, v červnu prošla vládou. Podle resortu Marka Výborného (KDU-ČSL) má nová zákonná úprava napomáhat s redukcí vysokých stavů spárkaté zvěře, a tím i škody na zemědělských pozemcích, plodinách a na lesích. Novela má také zjednodušit administrativu, posílit práva vlastníků honebních pozemků, zavést digitalizaci myslivosti a omezit papírování.
Podle údajů z Národní inventarizace lesů zvěř poškodí zhruba 32 procent stromků do výšky 1,3 metru. Celkově na 2,5 miliardy korun ročně se odhaduje částka za škody v lesích a náklady na preventivní opatření proti nim.
„Novela zákona mění myslivecké plánování tak, že se povinný minimální lov spárkaté býložravé zvěře bude odvozovat od poškození lesa v honitbě bez ohledu na její velikost, držbu a užívání. Minimální výše lovu bude stanovena každoročně a zvlášť pro každou honitbu,“ řekl k novele ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL).
Skutečný rozsah poškození lesa zvěří v honitbách bude průběžně zjišťovat Ústav pro hospodářskou úpravu lesů. Každý rok ho zveřejní v Informačním systému evidence myslivosti (ISEM). Myslivci či myslivecká sdružení budou povinni splnit minimální výši lovu určenou podle stupně poškození lesa. Nebude-li minimální lov splněn, orgán státní správy myslivosti (obec s rozšířenou působností) uloží uživateli honitby (myslivcům) sankci od 50 do 200 tisíc korun za první rok, v dalším roce se pokuta zvyšuje. Kontrolu lovu usnadní plánovaná digitální evidence ulovené a nalezené uhynulé zvěře v ISEM, která bude podle předpokladu spuštěna za 2 roky.
„Ulovenou zvěř označí myslivec plombou a do evidenčního systému ISEM nahraje fotografii uloveného kusu. Podle toho obce s rozšířenou působností snadno ověří, zda myslivci skutečně plní plán lovu. Zavádíme tak do myslivosti digitalizaci a omezujeme papírování pro myslivce i pro obce,“ uvedl ministr Výborný.
ISEM bude obsahovat také veškeré evidence myslivosti, například evidence plomb na označování ulovené zvěře, loveckých lístků nebo plány mysliveckého hospodaření. Nebude už nutné vyplňovat papírové výkazy nebo hlášení o plnění plánu lovu a rovněž bude redukováno množství sledovaných údajů. Myslivci už nebudou například muset vést evidenci psů, krmelců a posedů. Evidenci ulovené zvěře, informace o honitbě, počty myslivců atd. bude možné získat přímo z ISEM. Současně zde bude veden rejstřík honebních společenstev. To umožní veřejnosti dálkový přístup do rejstříku jako je tomu například u obchodního rejstříku. Digitalizovány budou také údaje o dosaženém mysliveckém vzdělání a následném vydávání mysliveckých lístků. To vše usnadní administrativu a komunikaci pro myslivce, majitele honebních pozemků, státní správu, veterinární správu i policii.
Naštvaní myslivci
Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) má se zákonnou úpravou velké problémy. Jednota podporuje podle svých slov odpovědné myslivecké hospodaření v České republice a proto nechce například snížení výměry honiteb z 500 hektarů na 250 hektarů.
„Práva vlastníků jsou nepochybně velmi důležitý aspekt. Rozumíme tomu, že vlastníci honebních pozemků nad 250 ha vidí v novele cestu, jak si moci na vlastních pozemcích hospodařit po svém, bez nutnosti hledání dohody v rámci honebního společenstva. V diskusích s vlastníky a hospodáři vnímáme nejčastější stížnosti ze strany vlastníků pozemků o výměře jednotek nebo několik málo desítek ha, kteří si stěžují, že mají problémy se škodami zvěří a nemůžou se domoci zastání. To je jistě špatně a je třeba to řešit, ale tyto problémy nevyřeší snížení minimální výměry honitby. Naopak snížení bude kontraproduktivní,“ uvádí jednota.
ČMMJ tvrdí, že pro snížení škod působených zvěří je třeba komplexnějších opatření. „Dosavadní praxe mysliveckého hospodaření a problémy, které řešíme, jasně ukazují, že lov sám o sobě k systémovému snížení škod zvěří nestačí,“ komentuje předseda ČMMJ Jiří Janota.
Přes veškeré rekordní úlovky hlášené každým rokem nejsou myslivci schopni ulovit dost. Pro snížení škod působených zvěří je třeba komplexnějších opatření.
„Pouhý lovecký tlak bez koncepce vede jen k tomu, že se zvěř koncentruje v lokalitách, kde se cítí bezpečně, lokalitách odlehlých, v nepřístupném terénu apod., a dále se množí a samozřejmě také potřebuje přijímat potravu. Škody tedy pouze přesuneme do jiné lokality, kde však můžou být o to větší. Aby opatření proti škodám měla požadovaný efekt, je třeba uplatňovat lovecký tlak řízeně spolu s opatřeními, jako klidové zóny a pastevní plochy, intervalový lov atd. Pro takový způsob hospodaření ovšem potřebujeme dostatečný prostor, plochu a také konfiguraci krajiny a hranic honiteb. Už při současné min. výměře 500 ha je uvedení do praxe často problematické, protože vhodná lokalita pro zmíněná opatření zkrátka leží už ´u sousedů´ a ti chtějí také lovit. V praxi vidíme, že je lze uplatňovat pouze v honitbách dostatečně velkých. Snižování minimální výměry honiteb ve vztahu ke škodám působeným zvěří v těchto souvislostech nedává smysl. Minimální výměra honitby 500 hektarů je již dnes na hraně možností mysliveckého hospodaření a neodpovídá biologickým potřebám zvěře,“ uvádí dále Janota.
ČMMJ zároveň odmítá navrhovaný systém stanovovaní výše odlovu zvěře a sankce. Dnes si uživatel honitby vytvoří tzv. plán lovu, dá ho schválit zástupcům vlastníků (držiteli honitby), pokud oni plán odsouhlasí, tak státní správa myslivosti už jen dohlíží na jeho dodržení. Tudíž, výše a struktura lovu je v maximální míře v kompetenci držitele honitby, což jsou právě vlastníci.
Česká myslivecká jednota odmítá i navrhovaný systém stanovovaní výše odlovu zvěře a sankce Ilustrační snímek. Foto: Pixabay
Co se chystá?
Ústav pro hospodářskou úpravu lesa (ÚHÚL) lesa vytvoří oblast, asi jako kdyby sloučil dva okresy dohromady, provede hodnocení škod zvěří v lese, určí výši lovu a tu direktivně rozepíše na jednotlivé honitby, tvrdí myslivci.
„Vše od stolu, protože, jak uvedl zástupce této organizace na semináři 8. 12. 2023 v Poslanecké sněmovně, nemají kapacitu hodnotit každou honitbu, natož každé katastrální území a už vůbec ne každý hektar. Zde se rozevírají nůžky mezi ideou (lov dle stavu prostředí), která je správná a praktickou realizací. Takže v čem je rozpor? Vlastníci se těšili, že budou buď s myslivci ze spolků nebo bez nich vykonávat právo myslivosti, dle své svobodné vůle a záměrů, že budou opravdoví svébytní ´páni´ ve svých honitbách. Domnívali se, že si vyhodnotí např., že zajíců a srnčí zvěře chceme mít stejně nebo více, protože jsou z jejich pohledu nekonfliktní, prase divoké snížíme, protože působí škody na loukách a obilí a jelení zvěř taktéž snížíme třeba na polovinu stavu z důvodu ochrany lesa. Krásná idea a ono je to jinak, diktovat bude úřad a úřad bude rozdávat pokuty, pokud navýšený lov myslivec nebo vlastník – zemědělec (pokud má lovecký lístek a povolenku) nesplní. Ministerstvu zemědělství byl v minulých dnech předložena studie, která konstatuje, že stanovený propočet lovu v jednotlivých honitbách bude v řadě případů nesplnitelný a nereálný,“ pokračuje ČMMJ.
Stát bude rozdávat myslivcům pokuty
Myslivci argumentují tím, že jsou stejná skupina lidí, jako dobrovolní hasiči.
„Je to dobrovolná činnost stejně jako každá jiná. Lidé ji dělají rádi, zadarmo, z vlastního přesvědčení, na svoje náklady. Myslivci obětují statisíce hodin volného času, zastupují stát a šetří mu tím finance. Místo toho, aby přišla od státu pro tyto lidi motivace nebo alespoň podpora, tak přichází demotivace v podobě pokut. Jaký to bude mít dopad? Sníží se klesající počet myslivců, tím pádem nebude, kdo by lovil zvěř. Její počet se zvýší a tím i škody na polních a lesních porostech. Přitom v organizacích zřízených státem (Lesy České republiky, Vojenské lesy a statky), honitbách školních polesí a národních parcích jsou zaměstnanci motivování nemalou finanční odměnou a materiální pomocí za odstřel zvěře. Dává vám to smysl?“ táží se myslivci.
Nárokové povolenky pro vlastníky 30 hektarů, vyjmutí řady druhů zvěře ze zákona o myslivosti
V dnešní době mají vlastníci veškerá práva. Mohou rozhodovat, zda ve svých honitbách budou hospodařit sami nebo honitbu pronajmou. V případě pronájmu si na základě smluvního vztahu mohou ochránit veškerá svá práva.
Umožnění lovu vlastníkům, pachtýřům či osobám blízkým povede podle ČMMJ k narušení pojetí tradičního mysliveckého hospodaření v České republice. S možností, že vlastník honitbu pronajme a dále na základě zákona umožníme lov dalším lovcům, se nesetkáme v žádné ze zemí středoevropského regionu.
Vyřazením druhů, které nelze obhospodařovat lovem, ze seznamu zvěře, se kterým aktuální novela počítá, nad nimi podle ČMMJ uživatel honitby zcela ztratí kontrolu a také znemožní jejich případnou nutnou budoucí regulaci.
„Dnes má stát v ustanovení platného zákona možnost uložit myslivcům prostřednictvím § 36 a §39 opatření ke snížení stavů, popř. ke zrušení chovu. V navrhované podobě bude muset tento požadavek nejspíše podpořit finanční kompenzací. Rovněž se dá očekávat složitost ve vyplácení finanční podpory ze strany státu na péči o tyto druhy a úpravu jejich biotopů. V současné době probíhá na Ministerstvu životního prostředí vypořádání připomínek k novele zákona č.114/1992 Sb. Tato legislativní norma přitom společně se zákonem č. 246/2023 vůbec nereflektuje na problémy, které vzniknou s vynětím řady druhů zvěře ze zákona o myslivosti č.459/2001 Sb,“ pokračují zástupci myslivecké jednoty.
Vlastníci se brání znárodňování a argumentují nálezem Ústavního soudu
Vláda učinila na svém zasedání dne 12. června 2024 podle myslivecké jednoty počáteční kroky k uzákonění znárodnění práv vlastníků lesních a zemědělských pozemků.
„V rámci připravované novely zákona o myslivosti podnikla vláda pětikoalice legislativní kroky ke znárodnění práv vlastníků lesních a zemědělských pozemků týkajících se výkonu práva myslivosti. Vláda při svém rozhodování nerespektovala nález Ústavního soudu č. 49/2007 (část III. odst. 31), který konstatuje: Základní principy mysliveckého zákona v prvé řadě musí respektovat potřeby zvěře, v druhé řadě zájmy chovu zvěře a teprve poté zájmy vlastníků honebních pozemků, nájemců těchto pozemků, myslivců atd,“ tvrdí zástupci ČMMJ.
Návrh odebírá právo myslivosti vlastníkům pozemků a nově jej přiznává subjektům, které na nich hospodaří
Současně účinný zákon o myslivosti je nastaven tak, že výkon práva myslivosti náleží vlastníkům pozemků, kteří se sdružují do tzv. honebních společenstev. Honební společenstva jsou držiteli honiteb, což jsou území, na kterých lze vykonávat právo myslivosti. Rozhodování vlastníků pozemků v rámci honebních společenstev probíhá při hlasování na valné hromadě, kde se počet hlasů jednoho vlastníka odvíjí od výměry vlastněných pozemků (každý započatý hektar = 1 hlas). Dle základních demokratických principů je zřejmé, že o chodu honitby s výměrou např. 1000 hektarů nemůže sám o sobě rozhodovat vlastník, který v ní vlastní pouhých 30 hektarů pozemků. Rozhodování je tak založeno na vzájemné dohodě, a především vůli většiny vlastníků.
Novela podle ČMMJ odebírá právo myslivosti vlastníkům pozemků a nově jej přiznává subjektům, které na pozemcích zemědělsky hospodaří.
„Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o největší možný stupeň demokracie, avšak ministerstvo zemědělství pod vedením ministra Marka Výborného spolu s radikálně smýšlejícími frakcemi navázanými na určité, byť nepočetné, lobbistické skupiny z řad moderních zemědělců, radikálních lesníků a nestátních ochranářských organizací tohoto názoru nejsou. Do návrhu novely zákona o myslivosti se tak dostal institut jako vystřižený z Hradeckého programu Komunistické strany Československa z roku 1947. Konkrétně jde o to, že vládou schválený návrh novely zákona odebírá právo myslivosti vlastníkům pozemků a nově jej přiznává subjektům, které na pozemcích zemědělsky hospodaří!“ nekompromisně tepají zástupci ČMMJ.
Posílení práv vlastníků je pouhá fráze, tvrdí myslivci
V praxi by vše podle myslivecké jednoty mělo vypadat tak, že pokud vlastníci zemědělských pozemků tyto pronajmou za účelem zemědělské výroby subjektu, který v rámci svého podnikání z pozemků čerpá dotace a generuje zisk, jsou navíc prostřednictvím honebního společenstva povinni tomuto zemědělsky hospodařícímu subjektu vydat i povolenku k lovu zvěře. Konkrétně se jedná o jednu povolenku na každých 30 hektarů pozemků.
„Ad absurdum může nastat situace, že se nájemci pozemků zřeknou finančních náhrad za škody zvěří na svých pozemcích a ti samí nájemci si požádají o vydání povolenek k lovu v již pronajaté honitbě jinému subjektu,“ varuje ČMMJ.
Posílení práv vlastníků je podle myslivecké jednoty pouhou frází.
„Celá tato věc je o to více šokující, že ministerstvo zemědělství podobná opatření deklaruje jako ´posílení práv vlastníků pozemků´. Veškerá odborná argumentace ze strany předkladatele zákona se smršťuje na pouhé fráze o programovém prohlášení vlády, se kterým jsou však navrhovaná opatření v přímém rozporu, případně jsou nekoncepční řešení omlouvána jako politická rozhodnutí. Nemalá část hospodařících vlastníků v minulém týdnu odeslala otevřenou výzvu poslancům ve věci odmítnutí takto zpracované novely zákona o myslivosti,“ argumentuje ČMMJ.
Posledním ze střípků do mozaiky arogance moci je podle myslivců skutečnost, že Legislativní rada vlády nedoporučila projednání novely zákona o myslivosti v předloženém znění z důvodu velkého množství nevypořádaných připomínek (přesto, že ministr Marek Výborný stále dokola tvrdí, že na novele je shoda zúčastněných stran), což bylo obejito sice zákonným, ale nestandardním rozhodnutím předsedy Legislativní rady vlády, a sice že Legislativní rada vlády se tímto návrhem již dále nebude zabývat a návrh bude posunut přímo do procesu schválení.
„Dalším příkladem ´posílení práv vlastníků pozemků´ z dílny ministerstva zemědělství je např. odebrání rozhodovacího práva o počtu zvěře vlastníkům pozemků na vlastních pozemcích. Nově bude tato pravomoc svěřena státním úředníkům, kteří mají vlastníkům pozemků od stolů kanceláří (sami úředníci k tomu deklarovali, že není v jejich silách zjistit skutečný stav ve všech honitbách) stanovovat, jaký počet zvěře je pro jejich pozemky nejlepší a v případě, že jej nedodrží, budou vlastníci, případně uživatelé honiteb zvolení vlastníky, státem sankcionováni. Kvůli tomuto se mezi zasvěcenými novému mysliveckému zákonu ne nadarmo říká ´vybíjecí zákon´. Někteří radikálně smýšlející lesníci se netají tím, že by rádi dosáhli stavu, kdy v krajině na plochu 100 ha bude žít 1 kus srnčí zvěře. V kombinaci se snížením minimální výměry honitby na 250 ha tak stojíme na prahu absolutní genocidy volně žijící zvěře. Na tomto příkladu absurdita návrhu zákona přímo bije do očí – 2 kusy srnčí zvěře na honitbu!“ uzavírá Českomoravská myslivecká jednota.
Velké jaderné bloky už zřejmě Westinghouse v České republice nepostaví. O to více se teď zaměřuje na menší modulární bloky. Do Prahy přijeli top manažeři americké centrály Westinghouse a lobbují za svou technologii. Podepsali také memoranda o spolupráci s 35 českými podniky, které by se mohly na výstavbě nových bloků podílet.
Některé z nich konkrétně zmínil ředitel Westinghouse pro český a slovenský trh Petr Brzezina. Jmenoval společnosti Škoda JS, Doosan Škoda Power, Sigma Group, I&C Energo, ZAT, Armatury Group a stavební koncern Metrostav. Vedle případných zakázek na stavbě nových jaderných bloků v Česku jim chce nabídnout také podíl na výstavbě bloků typu AP300 v dalších zemích.
Možné přínosy se pokusila vyčíslit studie, kterou zpracovala poradenská firma PricewaterhouseCoopers (PwC). Pokud by v Česku vzniklo deset bloků s reaktory AP300, navýšilo by to podle této studie HDP o 95 miliard korun. Dalším přinosem by byl vznik 8500 kvalifikovaných pracovních míst. Každý blok postavený v zahraničí by českým firmám zajistil zakázky v odhadované výši 4,8 miliardy korun.
Generální ředitel společnosti Westinghouse Patrick Fragman na úterním setkání s novináři doplnil, že licencování bloku AP300 začne ve Spojených státech v příštím roce a potrvá zhruba 20 měsíců. Okolo roku 2030 chce Westinghouse začít stavět první 300megawattové bloky. Ideálně hned ve třech zemích souběžně – v USA, Velké Británii a České republice.
Petr Brzezina, ředitel Westinghouse Electric Czech Republic. Foto: Jan Rasch
Výběr dodavatele prvního modulárního reaktoru probíhá ve stínu „velkého“ jaderného tendru, který dle červencového oznámení premiéra Petra Fialy vyhrála korejská společnost KHNP. ČEZ již v březnu uvedl, že dodavatele prvního menšího bloku chce vybrat do konce tohoto roku. Ve hře zůstávají tři zájemci – vedle Westinghouse ještě japonsko-americké konsorcium GE Hitachi s 300megawattovým varným reaktorem a britský Rolls-Royce s blokem o výkonu 470 MW.
Dobře informované zdroje Ekonomického deníku z jaderné branže dávají největší šance britskému uchazeči, který získává kladné body vstřícností a zájmem o širokou spolupráci s českými dodavateli. Nejmenší šanci má prý GE Hitachi, které dává najevo, že má zájemců o svou technologii dost a že o zakázku v Česku až tak moc nestojí. GE Hitachi sází na technologii varných reaktorů, která je obecně považována za méně bezpečnou oproti tlakovodním reaktorům.
Skupina ČEZ plánuje do roku 2045 postavit až deset menších modulárních reaktorů o souhrnném výkonu tři gigawatty. První z nich má vyrůst do roku 2035 v areálu Jaderné elektrárny Temelín, na něm se chce ČEZ s novou technologií seznámit. Další bloky chce stavět v lokalitách dnešních uhelných elektráren (například v severomoravských Dětmarovicích a severočeských Tušimicích) a využije je vedle výroby elektřiny i jako teplárenský zdroj.
Vedle Česka je ve hře také britský trh. Tamní vláda loni v červenci spustila soutěž, jejímž cílem je nalézt ekonomicky nejvýhodnější technologii menších modulárních reaktorů. První z nich mají zahájit provoz okolo roku 2035. Letos v březnu unikla do médií informace či spekulace, že nákladově nejvýhodnější je Westinghouse AP300, zatímco domácí Rolls-Royce SMR je za ním na druhém místě. Vyhodnocení britské soutěže se opožďuje, hotové bude snad na konci tohoto roku.
Velká bateriová úložiště energie a další technologie, které umožní lépe vyrovnávat výrobu a spotřebu elektrické energie. To je hlavní téma další velké novely energetického zákona, kterou má v nejbližších dnech ve druhém čtení schvalovat poslanecké sněmovna. Novela známá pod označením Lex OZE 3 řeší také otázky ochrany spotřebitele či zavedení kapacitních plateb.
Podle předkladatele, tedy ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), je návrh zákona je v převážné míře transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2019/944 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Týká se to části novely o akumulaci energie, agregaci a flexibilitě. Česká republika v této věci doslova zaspala – příslušné změny měla do národní legislativy převést nejpozději v lednu roku 2021.
Bateriová úložiště či agregace malých energetických zdrojů do propojeného bloku již dnes fungují, ale takříkajíc v právním vakuu. Novela stanovuje podmínky jejich činnosti. Nově se bude jednat o licencovanou činnost, příslušné licence bude vydávat Energetický regulační úřad.
Ministerstvo v důvodové zprávě uvádí, že ukládání energie nesmí podléhat dvojímu zpoplatnění, co se týká síťových poplatků. Platby na podporu obnovitelných zdrojů energie mají být hrazeny až subjektem, který elektřinu skutečně spotřebuje. Provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny by měl hradit platby vztahující se k nákladům na provoz elektrizační soustavy, jako jsou kapacitní platby a příspěvky na ztráty v síti.
Kádrování vlastníků zásobníků i pokuty za výpověď smlouvy
Dále v novele nalezneme přísnější požadavky na majitele podzemních zásobníků plynu, která se zpožděním reaguje na kauzu nenaplněného zásobníku Moravia Gas Storage, kterou dříve z poloviny vlastnil ruský Gazprom. Tato část novely byla během připomínkového řízení terčem ostré kritiky. Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR protestovala, že novela zde zavádí presumpci viny, což je v rozporu s principy právního státu. Stejnou výhradu ve svém vyjádření k novele uvedlo také ministerstvo životního prostředí.
Za kontroverzní lze označit také opatření, které odběratelům energií ztíží změnu dodavatele a cestu k levnější elektřině a plynu. Jednomu z velkých dodavatelů energií se podařilo do novely na poslední chvíli „propašovat“ vysoké smluvní pokuty za předčasnou výpověď smlouvy s cenovou fixací. Pokuta může dosahovat až 30 procent z hodnoty neodebrané elektřiny či plynu do konce smlouvy.
Novela „Lex OZE 3“ dále obsahuje několik opatření, která mají za cíl lépe ochránit zákazníky. Novinkou je možnost zákazníka ukončit smluvní vztah s obchodníkem, který nemá seriózní obchodní strategii. Novela zavádí takzvaný index zajištění obchodníka, které stanoví procentní podíl elektřiny nebo plynu, které si musí dodavatel elektřiny a plynu zajistit pro období nejbližších 36 kalendářních měsíců. Nová regulace se týká smluv na dobu určitou s pevně stanovenou cenou odebírané elektřiny nebo plynu.
Dodavatelé energií budou mít nově povinnost oznamovat zákazníkům z řad maloodběratelů jakoukoli změnu ceny; dosud mají povinnost informovat pouze o zdražení. „Tato možnost je ochranou zákazníka v situaci, kdy dodavatelé elektřiny či plynu ceny energie snižují, avšak snížení daného dodavatele přesto vede k vyšší ceně, než je na trhu běžná. Dodavatelé jsou tak motivováni držet ceny co nejvíce konkurenceschopné,“ uvedlo MPO v důvodové zprávě.
Důležitým posílením postavení spotřebitele je podle MPO také povinnost obchodníka informovat zákazníka, který má uzavřenou smlouvu na dobu určitou s automatickým prodloužením, o konci doby trvání smlouvy. Alespoň 30 dní před uplynutím příslušného smluvního období má dodavatel zákazníka aktivně oslovit a o dané skutečnosti ho informovat.
Reakce na obavy z předčasného odstavení elektráren
Hospodářský výbor novelu energetického zákona projednal v červnu a navrhl několik desítek změn; většinou se jedná o drobné úpravy a upřesnění zákona. Současně však navrhl dál Energetickému regulačnímu úřadu dát v případě naléhavé potřeby uložit držiteli licence na výrobu elektřiny nebo tepla povinnost fungovat nad rámec licence, je-li to nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu. Podobné ustanovení má platit i pro distributory energií.
Vlastník elektrárny s instalovaným výkonem nad 10 MW má být nově povinen oznámit provozovateli přenosové soustavy přerušení provozu výrobny elektřiny, které bude trvat více než šest měsíců, a to alespoň půl roku před přerušením provozu. Úplné zastavení provozu budou muset vlastníci elektrárny hlásit nejméně 14 měsíců dopředu. Provozovatel přenosové soustavy poté může doporučit pokračování provozu výrobny elektřiny z důvodu energetické bezpečnosti; případné ztráty by následně vlastníkovi elektrárny uhradil.
Balík návrhů hospodářského výboru sněmovny dále otevírá cestu k zavedení kapacitních mechanismů. „Novela lex OZE 3 obsahuje podpůrné mechanismy pro nové plynové zdroje. Již předložený pozměňovací návrh podpořený Hospodářským výborem zakotvuje do §12 možnost nařízení provozu uhelné elektrárny jako záchranný mechanismus, tzv. nouzovou brzdu odstavení,“ uvedlo ve svém komentáři Hnutí Duha, které se zavedením podpory pro uhelné elektrárny nesouhlasí.
Hospodářský výbor dále do svého balíku změn integroval pozměňovací návrh poslanců Róberta Telekyho (KDU-ČSL) a Ivana Adamce (ODS), která odstraňuje nejasnosti v otázce zatížení bioplynu daní ze spotřeby plynu. Tento zmatek způsobila nepovedená novela zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů z roku 2020, která poškodila hlavně majitele zemědělských bioplynových stanic.
Rozmach v oblasti moderních technologií se nevyhnul ani dětským hračkám. Na trhu je čím dál více výrobků, které se dokážou připojit k internetu, využívají umělou inteligenci nebo umožňují online komunikaci. To s sebou nese i stinnou stránku v podobě možných hackerských útoků, krádeže dat nebo zneužití hračky pro kontaktování dětí cizími lidmi. Na úrovni EU proto vznikají nová pravidla, která mají zajistit lepší zabezpečení.
Dětská hračka v podobě malého robota má v sobě zabudovanou kameru a mikrofon. Běží na operačním systému Android a využívá umělou inteligenci k tomu, aby si robot zapamatoval jméno dítěte, odpovídal na jeho otázky nebo dokázal vycítit náladu svého majitele. Aby ale hračka fungovala, musí si k ní rodiče stáhnout mobilní aplikaci. Do té vyplní jméno dítěte, datum narození, pohlaví nebo zemi původu.
Problém? Aplikace není dostatečně zabezpečená. A tak se k datům dítěte může dostat potenciální hacker. A hlavně, může zneužít kameru a mikrofon k tomu, aby s dítětem prostřednictvím hračky komunikoval. Bez vědomí rodiče.
To je jen jeden z příkladů nedostatečně zabezpečené chytré hračky, který se v posledních letech objevil v médiích napříč Evropou. Další případy zahrnují třeba plyšového medvídka, který dítěti umožňují posílat a přijímat zprávy nahrané prostřednictvím nedostatečně zabezpečené aplikace pro chytré telefony nebo tablety, nebo panenku, která nahrává veškeré zvuky a zasílá je na nezabezpečený server.
Na problém dlouhodobě upozorňují antivirové společnosti nebo skupiny hájící práva spotřebitelů. Nyní by ho měla řešit nová pravidla pro bezpečnost hraček.
Regulace chemikálií, větší kyberbezpečnost
Evropská komise loni v červenci navrhla aktualizaci nařízení z roku 2009, které určuje základní pravidla pro bezpečnost hraček v Evropské unii. Momentálně vstupuje do vyjednávání mezi Komisí, Evropským parlamentem a zástupci národních vlád. Kromě nových pravidel pro kyberbezpečnost přináší také třeba zákaz některých chemických látek.
„Jedná se například o zákaz endokrinních disruptorů, které ovlivňují lidské hormony, či látek jedovatých pro jednotlivé lidské orgány,“ popsala europoslankyně Kateřina Konečná, která je členkou výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO). Právě ten má v Evropském parlamentu nová pravidla na starost. Velkou změnou jsou ale právě hlavně pravidla pro chytré hračky. Ty si chválí jak Konečná, tak další čeští představitelé.
Europoslanec Tomáš Zdechovský, který je také členem IMCO, připouští, že nová pravidla budou představovat zátěž pro výrobce. „Budou muset investovat do vývoje a testování bezpečnostních opatření, což může navýšit náklady a zpomalit uvedení nových produktů na trh. Nicméně, tyto náklady musíme považovat za nutné vzhledem k potřebě chránit nejzranitelnější skupiny spotřebitelů, tedy děti. V dlouhodobém horizontu mohou přísnější regulace přispět k vyšší důvěře spotřebitelů v bezpečnost těchto produktů, což je pro výrobce výhodné,“ míní.
On i Konečná považují nová pravidla za logickou reakci na vývoj v oblasti technologií. „Představa, že někdo pozoruje a komunikuje s mým dítětem je snad pro každého odporná a popularita smart toys navíc bude pravděpodobně jen narůstat. To ukazuje, že přísnějších pravidel na kyberbezpečnost je skutečně potřeba,“ souhlasí Konečná a dodává, že pravidla měla přijít již dávno.
Karolína Novotná
Článek původně vyšel na webu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří do skupiny Media Network s.r.o.
Vlastník českých rafinerií Orlen Unipetrol už ví, čím od příštího roku nahradí ruskou ropu. Změna dodavatele se týká větší z dvojice rafinerií, která se nachází mezi Mostem a Litvínovem. „Na základě provedených testů se jako nejvhodnější jeví směsi z Guyany, Iráku, Saúdské Arábie a Severního moře,“ odpověděl mluvčí Orlen Unipetrolu Pavel Kaidl.
Nenápadný jihoamerický stát s 800 tisíci obyvateli se nejspíš stane významným dodavatelem ropy do České republiky. Guyana přitom začala vyvážet ropu teprve v prosinci roku 2019. Od začátku letošního roku již vyváží 645 tisíc barelů denně, což je v přepočtu 32 milionů tun ropy za rok (asi čtyřnásobek spotřeby v Česku). V roce 2025 se má objem těžby, kterou má pod kontrolou americký koncern ExxonMobil, dále zvýšit na zhruba 860 tisíc barelů denně.
Ropu z Guyany a Iráku testoval Orlen Unipetrol v litvínovské rafinerii již na podzim loňského roku. Letos o prázdninách proběhlo další testování. Jak lze vyčíst z nedávno zveřejněných údajů Českého statistického úřadu, vedle tradičních dodávek ropy z Ruska, Ázerbájdžánu a Kazachstánu přiteklo do Česka také 70 tisíc tun suroviny z Norska a 40 tisíc z Guyany.
Dovoz ropy do ČR podle zemí – červenec 2024
Zdroj: ČSÚ, systém STAZO
Letošní léto bylo v litvínovské rafinerii poněkud divoké. V červenci zde museli omezit výrobu kvůli nedostatku páry. Na konci srpna došlo k zastavení provozu rafinerie a petrochemického závodu kvůli nálezu letecké pumy z druhé světové války. „Orlen Unipetrol již obnovil výrobu v litvínovském chemickém areálu. Během víkendu jsme úspěšně dokončili obnovení provozu celého závodu. Předpokládáme, že standardní úrovně využití všech našich výrobních jednotek dosáhneme v průběhu tohoto týdne,“ doplnil k tomu mluvčí Pavel Kaidl.
Dovoz ruské ropy do Česka, který v letech 2022 a 2023 v důsledku cenové výhodnosti rostl, se v letošním prvním pololetí opět snížil. Podle údajů ČSÚ to bylo o 50 procent na 1,16 milionu tun (v peněžním vyjádření o 18 procent na 16,45 miliardy korun). Souvislost to má s mimo jiné s dvouměsíční odstávkou rafinerie v Litvínově, kde se právě ruská ropa tradičně zpracovává.
Náhrada ruské ropy? Někdy po Novém roce 2025
Od prosince roku 2022 platí v zemích Evropské unie embargo na dovoz ruské ropy. Země závislé na potrubním dovozu však získaly několikaletý odklad. Zatímco Slováci a Maďaři se v tomto ohledu nijak zvlášť nesnaží, Česká republika dělá vše proto, aby dovoz ruské ropy od začátku příštího roku ukončila. Zatímco státem vlastněný provozovatel tranzitních ropovodů MERO ČR investoval do posílení kapacity ropovodu TAL, Orlen Unipetrol provádí úpravy litvínovské rafinerie s cílem zpracovávat ropu z jiných zemí.
Díky zkapacitnění ropovodu TAL, který vede z italského Terstu přes Alpy do Bavorska, bude do Česka proudit o čtyři miliony tun ropy ročně navíc. Celkem se bude jednat o osm milionů tun, což vystačí na pokrytí spotřeby obou českých rafinerií. Náklady na projekt TAL+ se budou pohybovat v rozmezí od 1,3 do 1,6 miliardy korun a hradit je bude MERO ČR. Původní záměr vlády získat na tento projekt dotaci z Národního plánu obnovy totiž u Evropské komise neprošel.
Menší rafinerie v Kralupech nad Vltavou s kapacitou 3,3 milionu ropy ročně zpracovává výhradně neruskou ropu, která do České republiky proudí od roku 1996 z italského Terstu ropovody TAL a IKL. V praxi se jedná hlavně o dodávky z Ázerbájdžánu a Kazachstánu, menší množství ropy pocházelo v minulých letech také ze Spojených států amerických, Saúdské Arábie i dalších zemí.
V okrajových částech Plzeňského kraje je potřeba zajistit dostupnou zdravotní péči, aby z nich neodcházeli lidé. Také je nutné podpořit malé lékárny a zásadní je přilákat nové studenty lékařských fakult a zdravotnických škol, k čemuž by měla pomoci stipendia, popisuje v rozhovoru kandidát na hejtmana v Plzeňském kraji, poslanec a člen sněmovního Výboru pro zdravotnictví Kamal Farhan (ANO).
Jaká je dostupnost zdravotní péče v Plzeňském kraji? Je možné říci, které nemocnice v kraji fungují na špičkové úrovni?
Plzeňský kraj je specifický tím, že je rozlohou třetí největší v zemi, ale počtem obyvatel patří k těm menším, více než třetina jeho obyvatel navíc žije přímo v Plzni nebo nejbližším okolí. Dostupnost zdravotní péče v Plzni je v pořádku, problém je ale v regionech, které jsou od tohoto centra dál. A to je věc, na kterou se musíme zaměřit. Pokud chceme, aby měli lidé ve svém regionu kvalitní život, musí mít i dostupnou zdravotní péči. Vím, že čistě ekonomicky to třeba na první pohled nedává smysl, ale pokud se na to podíváte v kontextu dalších nákladů, tak už to smysl dává. A to je něco, co by měl řešit i hejtman, musí umět uvažovat v souvislostech. Pokud nebude dostupná zdravotní péče na okrajích kraje, budou se odtamtud lidé logicky stěhovat do jeho centra. Pro kraj i pro stát pak bude stále dražší lidi v těchto oblastech udržet.
Kde jsou v kraji s dostupností zdravotní péče největší problémy?
Na Tachovsku chybí nemocnice akutní péče. Počítám s tím, že vytvoříme speciální dotační a motivační programy pro zajištění primární péče a podpoříme vznik nových lékařských ambulancí včetně rehabilitace.
Jak se vyvíjí programy a podpora lékařů v odlehlejších oblastech kraje?
Nemocnice Plzeňského kraje vytvořily od roku 2018 vlastní program pro oslovování zdravotníků včetně lékařů, aby je zaujaly a staly se atraktivním zaměstnavatelem. I díky tomu se nám daří v posledních čtyřech letech jejich počty permanentně navyšovat. Je ale fér říct, že to neplatí pro všechny obory stejně. Zejména v oblasti pediatrie je pracovní trh v České republice vyčerpán a dětští lékaři navzdory všem programům a aktivitám ubývají, a to nejen v nemocnicích, ale i z privátní sféry. Demografii nezměníme, ale vytvoříme takové podmínky, aby o práci u nás by zájem.
Poskytuje kraj dotace například na vznik nových ordinací či jejich vybavení?
Ano, ale musím přiznat, že to dělají všechny kraje. A opět se vrátím k potřebě komplexnosti, o které jsem mluvil na začátku. Abychom přilákali lékaře, tak už jim nestačí jen vybavit ordinaci a dát nějaké finanční podmínky. Pro mladé lékaře jsou dnes důležité i další věci – aby měli školku pro své děti, aby fungovala doprava, aby se v kraji dobře žilo. Chci tím říct, že samotné přeplácení doktorů není podle mne cesta.
Jak to vypadá s lékárnami? Má kraj programy i na podporu dostupnosti tohoto druhu zdravotní péče? A měl by je mít podle vás?
Mám připravený program na podporu malých lékáren. Nesouhlasím s praxí vlády Petra Fialy, která i přes petici 600 malých a nezávislých lékáren zatím proti nezávislým lékárnám vystupuje.
Jak vnímáte návrh zastupitelstva Jihočeského kraje na zavedení takzvaného sdíleného vedoucího lékárníka? Věříte, že by to pomohlo zlepšení dostupnosti lékárenské péče?
Je to takový předvolební reklamní trik. Ano, čistě teoreticky v ojedinělých případech to možné je. Ale musím zopakovat, že poté, co zařízli pomoc lékárnám, mi to od vládních politiků přijde jako hodně špatný vtip.
Máte informace, jak daleko jsou krajské nemocnice s rámcovými dohodami s VZP na dalších pět let? Bude se měnit struktura poskytované zdravotní péče krajskými nemocnicemi?
Jednání probíhají. Podle prvních informací to vypadá, že se opravdu vláda Petra Fialy rozhodla v krajích omezovat zdravotní péči. Rovnou proto říkám, že pokud bych se stal hejtmanem, tak něco podobného nepřipustím. Od současného ministra zdravotnictví to vypadá jako nadržování ministerským nemocnicím, a to je nepřípustné.
Podporuje podle vás kraj dostatečně modernizaci a investice v krajských nemocnicích?
Ano, ale prostor pro zlepšení určitě existuje. Předešlá vláda zajistila financování zdravotnictví a nemocnic a navýšila peníze do veřejného zdravotního pojištění o stovky miliard. Zajistila také podporu z projektu REACT EU, ze kterého šlo do našich nemocnic více než 400 milionu na nové přístroje. Moje krédo ale je dívat se dopředu. Na Tachovsku nás čeká vytvoření nového zdravotnického zařízení – ambulancí a rehabilitace, v Rokycanech modernizace nemocnice či výstava nového urgentního příjmu v Klatovech. Zásadní je podle mne i investice do lékařů, sestřiček a zdravotního personálu. Bez všech těchto lidí jsou nemocnice na nic.
Od srpna je v platnosti novelizovaný zákoník práce, který nově upravuje systém ohodnocování lékařů za přesčasovou práci. Co to znamená pro chod a rozpočty krajských nemocnic?
Pokud mám být pragmatik, tak to znamená zhruba 180 milionů korun z krajského rozpočtu navíc. To je částka, kterou kraj zaplatí za neschopnost ministra z TOP 09 a především za nerozhodnost premiéra z ODS. Existovalo i jiné řešení, kdyby ovšem vláda byla ochotná s lékaři a sestřičkami hovořit. Ale to ona dlouhodobě není, takže se to promítne do jiných kapitol kraje.
Potýká se Plzeňský kraj s nedostatkem zdravotnického personálu. A co by tomu mohlo do budoucna pomoci?
Ano, potýká, stejně jako celá Česká republika. Já nechápu, proč tato vláda nepokračuje v programu navyšování studentů lékařských fakult, který začala vláda Andreje Babiše. Bohužel je to asi jako všechno. Tato vláda ruší vše, co dělala předchozí vláda jen proto, že to udělalo hnutí ANO. Vůbec jim přitom nedochází, že tím trestají občany. Nebo jim to možná dochází, ale nezajímá je to. Podle mého bychom se měli vrátit zpět k navyšování počtu studentů.
Je cestou i větší zapojení ukrajinských zdravotníků do péče?
Jednoznačně, i to je cesta. Bohužel ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, stejně jako zbytek vlády, má sice plno řečí o tom, jak je třeba pomáhat uprchlíkům z Ukrajiny, ale sám pro začlenění zdravotníků z Ukrajiny neudělal nic. Je naprostá ostuda, že řada lékařů a sestřiček z Ukrajiny zde nemohou dělat svojí práci, protože je ministr lajdák a nebyl ochotný nic pro jejich začlenění udělat. Ale tak je to u něj se vším.
Jak je na tom Plzeňský kraj se zdravotnickými školami, fungují v kraji nějaké?
Ano, je tu lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni, kde fungují obory všeobecné lékařství a stomatologie. Máme tu Fakultu zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni pro všeobecné sestry, porodní asistentky, záchranáře, zdravotní laboranty, RDG asistenty, zubní laboranty a další. Měl bych také zmínit střední zdravotnické školy v Plzni, Domažlicích a v Klatovech. Toto je správný směr, který bychom měli dále posilovat. Výhledově by bylo dobré se také zaměřit na obory, které budou potřeba v souvislosti se stárnutím populace.
Kraje mají v kompetenci lékařskou záchrannou službu. Jak jste spokojen se systémem jejího financování? Je nastaveno správně?
Záchrannou službu je třeba podporovat. Na rozdíl od této vlády by mě ani nenapadlo rušit v Líních leteckou záchrannou službu provozovanou armádou České republiky. Je příznačné, že krátce po kauze s rušením záchranky v Líních se ukázalo, že se jí ministr za TOP 09 chystá privatizovat a předat do rukou soukromníkům. Těm bude za tuto službu platit a Plzeňský kraj nedostane služby, které je schopná dodávat armáda. Naprosto nepochopitelné.
Jak vidíte v kraji nová pravidla pro pohotovosti? Co očekáváte od návrhu ministerstva zdravotnictví?
Vytváření pohotovostí v rámci urgentních příjmů je logické. Problém však je, že ministerstvo zdravotnictví není celý rok na výstavbu urgentních příjmů schopné vypsat dotační titul. Ale tak je to se vším. Proto také potřebujeme hejtmana, který bude bojovat za lidi a za tyto věci, a ne jen sedět a všemožně podporovat a omlouvat chování vlády Petra Fialy.
Co byste v oblasti zdravotnictví chtěl prosadit, pokud byste ve volbách získal mandát?
Vezmu to taxativně. Zaprvé stipendia pro studenty lékařských fakult a zdravotnických škol, abychom je udrželi v našich nemocnicích. Zadruhé je to senior taxi, proto, aby se lidé mohli dostat k lékaři a zbytečně nezatěžovali záchranky. Zatřetí pohotovostní páteřní službu. Začtvrté on-line pohotovost jako nadstavbu k základní pohotovosti a hlavně ideální řešení především pro mladší pacienty. Zapáté navýšení počtu praktiků a zubařů. A kdybych mohl mít ještě jeden bod jako bonus, tak je to rozšíření dostupnosti zdravotnických služeb v okrese Tachov.
(fk, tč)
Článek původně vyšel na Zdravotnickém deníku, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
V České republice se má od ledna příštího roku rozšířit okruh zpoplatněných dálničních úseků. Počítá s tím návrh vyhlášky ministerstva dopravy. Některé kraje a Svaz měst a obcí České republiky využily možnosti připomínkového řízení k materiálu a žádají o vyjmutí části dálnic z platby časového poplatku. Jedná se zejména o úseky, které podle nich plní funkci okruhů měst.
Ministerstvo dopravy už dříve Ekonomickému deníku sdělilo, že je přijetí návrhu nezbytné kvůli změnám v rozsahu dálnic s plánovaným zprovozněním v druhé polovině roku 2024 a případně i v první polovině roku 2025. Návrh se týká komunikací D3, D4, D49 a D55 a zpoplatnění dosud vyjmutého úseku dálnice D4 Radobytce – Třebkov (exity 77–84).
A právě k nově zařazeným úsekům D3 mezi obcí Roudné a Kamenným Újezdem (exity 141–148) padly výhrady ze strany Svazu měst a obcí České republiky. Dálnice D3 plní u Českých Budějovic podle svazu úlohu obchvatu města a snižuje dopravní zatížení města a přilehlých obcí.
Pokud podle něj dojde ke zpoplatnění úseku Roudné – Kamenný Újezd, budou řidiči, kteří dálnici využijí pro ulehčení dopravy v centru města směrem k jeho jižní části, mířit do okolních obcí. „Tímto se místní doprava opět zahustí a nestane se bezpečnější. V mnohých částech není kapacita komunikací dostatečná již nyní,“ varuje v připomínkách svaz.
Nově navrhované úseky komunikací určené pro zpoplatnění. Zdroj: Důvodová zpráva návrhu vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 480/2020 Sb., o užívání pozemních komunikací zpoplatněných časovým poplatkem
Část úseků dálnice D3 okolo Českých Budějovic je už prozatím ze zpoplatnění dočasně vyjmutá. Do seznamu nejsou zahrnuty úseky Úsilné – Pohůrka – Roudné. Návrh aktuálně u D3 počítá se zpoplatněním u částí komunikace mezi Kamenným Újezdem a Dolním Třebonínem (exity 148–151) a Dolním Třebonínem a Kaplicemi u nádraží (exity 151–159).
Středočeský kraj chce v rámci úprav vyhlášky požádat o změnu placeného úseku dálnice D11, která je už je aktuálně zpoplatněna v úseku Jirny – Jaroměř-sever (exity 8–113). „Chtěli bychom požádat o změnu spočívající v prodloužení neplaceného úseku dálnice D11 až po exit 18, a to až do chvíle vybudování obchvatu Nehvizd a stavby exitu 11 v souvislosti s realizací VRT (vysokorychlostní železniční trať pozn. red.) v oblasti,“ zmiňuje v připomínkách.
Podle dopravních studií úsekem projede podle Středočeského kraje 12 až 14 tisíc vozů denně. Dodává, že řidiči z východní části oblasti kraje, tedy z Poděbradska, Nymburska, Českobrodska a okolí Čelákovic projíždí přes samé centrum Nehvizd na neplacený úsek, aby se vyhnuli tomu placenému. „Pokud by se podařilo prodloužit neplacený úsek na exit 18, zůstali by jen řidiči z oblasti Čelákovice a okolí, což by provoz znatelně zredukovalo,“ uvádí v připomínkách Středočeský kraj.
Navrhuje také harmonogram, podle kterého by se postupovalo. Úsek dálnice D11 by měl být podle kraje osvobozen od poplatku v úseku exit 8 až 18, v procesu je stavba obchvatu Nehvizd, dojde ke stavbě exitu 11, který bude podle kraje nezbytný pro realizaci místního dopravního terminálu k vysokorychlostní železniční trati, následuje zavedení časového poplatku v úseku exit 11 – exit 18, poté zavedení mýtného na silnici II/611, čímž by se podle kraje omezil provoz kamionové dopravy na silnici a změny zakončuje výstavba terminálu VRT a samotné VRT.
Vyhláška by měla vyjít na podzim
Zásadní připomínku k návrhu vznesl také Jihomoravský kraj. Z už zpoplatněných úseků navrhuje vyjmout část dálnice D1 mezi exity 226 a 230 a dálnice D46 mezi exity 1 a 7, tedy v části kolem města Vyškov.
„Návrh odůvodňujeme požadavkem města Vyškova, kdy dálnice D1 a dálnice D46 v uvedených úsecích de facto nahrazují obchvat města. Z dopravní analýzy vyplývá, že D1 v km 226-230 a D46 v km 0-7 plní funkci obchvatu Vyškova a obdobně jako v případě města Kroměříž (D1) a města Prostějov (D46) by uvedené úseky D1 a D46 u Vyškova měly být vyjmuty ze zpoplatnění,“ žádá Jihomoravský kraj.
Mluvčí resortu dopravy Jan Jakovljevič v srpnu uvedl, že úřad po skončení připomínkového řízení vyhodnotí připomínky a pošle vyhlášku ke zveřejnění do Sbírky zákonů. K tomu by mělo dojít v září nebo v říjnu.
