Společnost ČEZ má do poloviny letošního roku vybrat dodavatele prvního modulárního reaktoru, který bude umístěn v areálu Jaderné elektrárny Temelín. Uchazečů o tuto zakázku je celkem sedm. Jisté vodítko, kdo je favoritem a kdo spíš jen do počtu, nabízejí indikativní nabídky, které ti samí dodavatelé předložili v soutěži ve Velké Británii.
I když výběr preferovaného partnera pro stavbu jaderných bloků střední velikosti v Británii není hotový, informace o cenách různých technologií „unikly“ do odborného časopisu Oxford Energy Forum. V článku, jehož autorem je Claudio H. Steuer, vychází Westinghouse jako nejlevnější z šesti posuzovaných dodavatelů (oproti soutěži v Česku zde chybí korejské i-SMR) a NuScale jako nejdražší.
Autor článku srovnává jak investiční náklady, tak i celkové náklady na jednu vyrobenou megawatthodinu elektřiny (LCOE) během 60leté životnosti. Co se týká investičních nákladů, 1000 megawattů výkonu reaktorů Westinghouse AP300 vychází na 6,4 miliardy dolarů, tedy na celkem příznivých 148 miliard korun (což je necelých 45 miliard korun za 300megawattový blok). Celkové náklady pak vycházejí na 47 dolarů/MWh (1090 korun/MWh), což je hluboko pod tržní cenou elektřiny na evropském trhu.
Realita samozřejmě bude jiná – ve výpočtu chybějí náklady na financování a navíc žádný investor by nešel do projektu, který se až vrátí po 60 letech provozu. Existuje však jiný důkaz, že pořízení modulárních reaktorů od Westinghouse se vyplatí i bez státní podpory či garancí. Britská společnost Community Nuclear Power (CNP) v únoru oznámila záměr postavit až čtyři reaktory AP300 v severní Anglii, a to bez státních dotací – čistě na komerčním základě.
Srovnání ekonomiky různých modulárních reaktorů
| dodavatel, typ reaktoru | invest. náklady (mld. USD za 1000 MW) | LCOE (USD/MWh) |
| Westinghouse (300 MW) | 6,40 | 46,9 |
| Rolls-Royce (470 MW) | 9,03 | 48,5 |
| EDF Nuward (170 MW) | 7,65 | 50,7 |
| GE Hitachi BWRX (300 MW) | 8,88 | 52,8 |
| Holtec (160 MW) | 9,39 | 63,4 |
| NuScale (77 MW) | 12,26 | 68,8 |
Nákladově zajímavě vychází také britský 470megawattový modulární reaktor od koncernu Rolls-Royce a francouzský Nuward, za kterým stojí koncern EDF. Jen o málo dražší je 300megawattový varný reaktor od konsorcia GE Hitachi. Naopak jako drahé se jeví technologie, které nabízejí americké společnosti Holtec International a NuScale Power (ten už loni kvůli vysokým nákladům přišel o projekt v americkém Idahu).
Článek v Oxford Energy Foru dále srovnává cenu elektřiny z modulárních reaktorů s alternativami. Velké jaderné reaktory o výkonu okolo 1000 megawattů vycházejí o něco málo levnější. Paroplynové elektrárny jsou levnější jen v případě, kdy nezapočítáme cenu emisní povolenky. Větrné a solární elektrárny mají „na první pohled“ nižší LCOE než jaderné bloky, když však započítáme náklady na záložní zdroje kompenzující výkyvy jejich výkonu, skóre se téměř srovná.
„Modulární jaderné reaktory jsou ideální pro snížení emisí CO2, zvýšení stability sítě v prostředí růstu obnovitelných zdrojů s vyšším kolísáním výkonu, zvyšují energetickou bezpečnost a cenovou dostupnost. Jsou silným kandidátem na urychlení dekarbonizace průmyslu, kde lze jinak emise CO2 těžko snižovat,“ uvádí Claudio H. Steuer v závěru svého článku.
Jaderná Británie 2.0
Britská vláda v lednu zveřejnila ambiciózní plán, který hovoří o výstavbě jaderných elektráren o výkonu 24 tisíc megawattů do roku 2050. Cílem je ukončit spalování fosilních paliv, ale také nahradit staré, dožívající jaderné bloky. Dva velké bloky typu EPR již staví francouzská EDF v elektrárně Hinkley Point C, další dva stejné bloky vyrostou v lokalitě Sizewell C. Šanci mají dostat také menší bloky, na které má připadat výkon 10 tisíc z oznámených 24 tisíc megawattů.
Loni v červenci spustila britská vláda soutěž, jejímž cílem je nalézt ekonomicky nejvýhodnější technologii menších modulárních reaktorů. První z nich mají zahájit provoz okolo roku 2035. Podle starších informací mají Britové nejlepší technologii vybrat už během jara letošního roku.
David Tramba
