INZERCE

Úvod Blog Strana 61

Vláda schválila ustanovení sítě pohotovostí či posílení práv pacientů

Vybudování páteřní sítě pohotovostí při urgentních příjmech a posílení práv pacientů – to jsou některé ze změn, které přináší vládou schválená novela zákona o zdravotních službách. Úprava, která vstoupila do meziresortního řízení loni v listopadu a vypořádání připomínek ministerstvu zabralo půl roku, šla nakonec na vládu bez rozporu a byla tento týden schválena jednohlasně.

 „Vláda dnes schválila zásadní novelu zákona o zdravotních službách, která přináší řadu podstatných změn a benefitů pro pacienty. Pacientům bude nově garantována základní síť lékařské pohotovostní služby (LPS) a zároveň bude odpovědnost za zajištění a financování těchto služeb přesunuta z krajů na zdravotní pojišťovny. Ty mají více kompetencí k zajištění financování a dostupnosti služeb, koneckonců je to jejich povinnost,“ uvedl po jednání vlády ministr zdravotnictví Vlastimil Válek s tím, že kolem změny očekává v parlamentu diskuzi. Systém, kdy triážní sestra bude třídit pacienty, kteří mají jít na urgent a kteří na pohotovost (za níž se hradí poplatek), každopádně podle ministra zefektivní péči, ušetří peníze a zabrání přejíždění pacientů z jednoho místa na druhé.

Nemocnice by tak nově měly být odpovědny za vytvoření vhodných prostor a jejich věcné a technické vybavení, zatímco zdravotní pojišťovny budou odpovídat za personální zabezpečení s tím, že mají k dispozici nástroje pro motivaci ambulantních lékařů k účasti na pohotovostech. Pracoviště LPS přitom budou moci vznikat i nad rámec páteřní sítě při urgentech, a to v závislosti na potřebě daného regionu, kterou vyhodnotí pojišťovny. V oblastech s omezenou dostupností přitom mohou využít individuálních úhradových dodatků.

Podle Válka tak dojde k odbourání administrativní zátěže krajských úřadů, což byl i požadavek krajů. Zároveň by měla vzniknout jasná síť pohotovostí provázaná s urgentními příjmy. Tím zmizí i problém, kdy někteří pacienti, případně rodiče dětí, nevědí, jestli mají vyhledat pohotovost, nebo urgentní příjem. Vybudování pohotovostí přitom bude podpořeno i dotačním titulem.

Ukotvení dobrovolníků i ombudsmanů

„Druhou zásadní změnou je posílení ochrany pacientů před nezákonnými poplatky. Pacient bude informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb, kdy informace budou více závazné, stejně jako ceník bude jasně zveřejněný. To tu v posledních 30 letech nebylo,“ přiblížil Válek.

Jde například o zákaz požadovat po pacientovi úhradu za péči uhrazenou z veřejného zdravotního pojištění, a to pod pokutou až jeden milion korun. Červenou tak dostanou i poplatky za přijetí do péče. Dále se posilují práva pacienta při poskytování zdravotních služeb, zejména u zvlášť zranitelných pacientů, dětí, lidí s ustanoveným opatrovníkem, obětí domácího či sexuálního násilí nebo osob omezených na svobodě. Nově také budou zakotveni nemocniční ombudsmani, což by mělo vést k efektivnějšímu řešení stížností a podnětů pacientů. Dále dochází k institucionálnímu ukotvení duchovní péče a také dobrovolnictví ve zdravotnictví.

„Máme množství dobrovolníků, kteří pomáhají v nemocnicích, kdy navštěvují starší pacienty či dlouho hospitalizované děti, povídají si s nimi, čtou jim, zkrátka jim dělají zázemí. My tyto dobrovolníky oceňujeme cenou ministra, potřebujeme ale ukotvit jejich ochranu a práva tak, aby proces byl zcela jasný,“ vysvětlil Vlastimil Válek.

Další novinkou jsou centra komplexní péče o děti s dlouhodobým zdravotním problémem. Ty mají poskytnout možnost krátkodobé odlehčovací hospitalizace dítěte, o které je pečováno v domácím prostředí. Délka takové hospitalizace bude maximálně 14 dní v kuse a 60 dní za rok s tím, že dva týdny budou hrazeny z pojištění. Tato zařízení také mají provádět hospitalizace za účelem doléčení dítěte po fázi akutní hospitalizace, kdy mají být blízcí zaučeni v péči o dítě v domácím prostředí.

„Rovněž umožníme zpřístupnění zdravotnické dokumentace pacientům prostřednictvím krajských úřadů v případě naléhavé indispozice jejich lékaře. Není možné, aby se v takovém případě pacient ke své dokumentaci nedostal,“ dodal Válek.

Na druhou stranu budou mít nově poskytovatelé možnost ukončit péči o pacienta, který se proti nim dopustil konání povahy úmyslného trestného činu (pokud tedy chování nebylo způsobeno jeho zdravotním stavem).

K novele (více také zde) se v meziresortním připomínkovém řízení sešla řada připomínek, které se týkaly jak pohotovostí, tak například ukotvení duchovní služby (psali jsme zde či zde). Ministerstvo připomínky vypořádalo před prázdninami po půlroční práci (více zde).

„Zákon byl ve finále bez připomínek, všechny jsme je vypořádali, a byl vládou jednomyslně schválen,“ uzavřel ministr Válek.

(mk)

Článek původně vyšel na Zdravotnickém deníku, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.

Ministerstvo přitvrdilo. Kontroloři zavřeli stanici měření emisí v Lipníku nad Bečvou

Na začátku září ministerstvo dopravy oznámilo intenzivnější prověřování stanic technické kontroly (STK) a měření emisí (SME), ve středu 11. září první z nich kontroloři zavřeli. Jde o stanici měření emisí v Lipníku nad Bečvou, stanici v Plzni pak hrozí pokuty. Podle mluvčího ministerstva dopravy Františka Jemelky v první ze stanic technik zjistil, že byla k měřícím přístrojům připojena neschválená zařízení, která sloužila k ovlivnění výsledku měření emisí.

„Činnost SME byla na místě kontrolujícími okamžitě zastavena,“ informoval Jemelka. Pochybení techniků bude podle resortu dále řešit příslušný krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Státní odborný dozor vytipoval podezřelá měření na základě analýzy dat z Informačního systému technických prohlídek. Zaměřil se na konkrétní případy stanic, u kterých bylo podle resortu dopravy důvodné podezření z možných chyb a podvodů. Jako místo s největším počtem podezřelých měření emisí vyhodnotil stanici v Plzni. Z 26 900 měření odhalila analýza dat z informačního systému technických prohlídek 1900 podezření.

„Na základě těchto dat vyhodnotil dozor nedbalou činnost kontrolních techniků, kteří při měření konkrétních typů vozidel nezjistili vážnou závadu týkající se otáček motoru. Na příslušný úřad tak dozor pošle oznámení o přestupku kontrolních techniků,“ zmínil mluvčí Jemelka.

Ministerstvo dopravy nedávno oznámilo, že dojde k zintenzivnění státního odborného dohledu nad stanicemi technické kontroly a stanicemi měření emisí. Automaticky se mají kontrolovat data z informačního systému technických prohlídek a ministr dopravy Martin Kupka (ODS) zároveň vyzval úřady k častějším kontrolám STK a SME.

Stanice technické kontroly v současné době kontrolují krajské úřady, kontrolu stanic měření emisí zajišťují obce s rozšířenou působností. Oba typy stanic mají být podle resortu dopravy povinně zkontrolovány alespoň jedenkrát za tři roky.

Na kontrolní činnost příslušných úřadů dohlíží odbor provozu silničních vozidel ministerstva dopravy, který je metodicky řídí a zároveň má oprávnění i na přímou kontrolu STK/SME. Ministerstvo dopravy také disponuje Informačním systémem technických prohlídek.

„Některé kontrolní mechanismy již máme a musíme je jen intenzivněji využívat“, uvedl začátkem září ministr Kupka. Dodal, že další je potřeba doplnit. Jako příklad již existujícího mechanismu zmínil takzvaný test poctivosti, který kontrolnímu orgánu umožňuje při provádění kontroly na vozidle pořizovat zvukové a obrazové záznamy bez toho, aby kontrolní technik věděl, že je kontrolován.

 K posílení systému kontrol je podle ministra nutné i rozsáhlejší využití dat z Informačního systému technických prohlídek (ISTP), než tomu bylo doposud. Ministerstvo oznámilo, že připraví automatické nástroje upozorňující na podezřelá měření a průběhy kontrol. Ty pak budou předávány na krajské úřady nebo obcím s rozšířenou působností k provedení kontroly. Do konce roku ministerstvo také rozšíří informační systém o centrální evidenci státního odborného dohledu a zjištěných přestupků.

Kontroly by se měly zintenzivnit také po transformaci Centra služeb pro silniční dopravu na Inspekci silniční dopravy, která má vzniknout na začátku června příštího roku. Inspekce bude mít nově pravomoci kontrolovat technickou způsobilost vozidel včetně kouřivosti samostatně, bez účasti policie.

„To umožní zvýšení počtu kontrol vozidel v provozu, z jejichž dosavadního průběhu je zřejmé, že řidiči často zanedbávají údržbu vozidel v mezidobí mezi technickými kontrolami a vozidly v nevyhovujícím stavu, byť s platnou STK, ohrožují životní prostředí i bezpečnost silničního provozu,“ informovalo už dříve ministerstvo.

(teč)

Draghiho zpráva zůstane jen studií, bez akce napříč EU změna nebude, varují odborníci na automotive

Začátkem druhého zářijového týdne představil italský expremiér Mario Draghi spolu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou očekávanou zprávu, jak pozvednout konkurenceschopnost Evropské unie. Doporučení přináší i pro oblast automotive. Například podle odborníka mezinárodní poradenské společnosti EY pro automobilový sektor Petra Knapa ale automobilový průmysl dostává ve zprávě o něco menší prostor, než by odpovídalo jeho významu v evropské ekonomice.

V samotné zprávě se uvádí, že automobilový průmysl přispívá k přidané hodnotě vyprodukované v Evropské unii osmi procenty a jde o významného zaměstnavatele, který poskytuje, ať už přímo nebo nepřímo, pracovní místa pro 13,8 milionu Evropanů, jde o 6,1 procenta z celkové zaměstnanosti.

Draghiho zpráva na první místo klade oblast energetiky a podle Knapa je to správně. Uvádí, že jde o průřezové odvětví. Pro budoucnost Evropy jsou podle něj zásadní i oblasti ICT, digitální technologie či polovodiče. „Zpráva velmi dobře upozorňuje, že v evropském průmyslu není v posledních letech zohledněn rychlý technologický vývoj, zejména softwarizace a digitalizace a ztrácí tak za světovou špičkou,“ uvedl Knap.

Čtěte také: Poučení z krizového vývoje evropské energetiky. Draghi hledá cestu k levnější elektřině

Doplnil, že podle zprávy může být brzy až 70 procent hodnoty ve světové ekonomice digitálně determinováno, což zatím Evropa „nestíhá“. A to i přesto, že automobilový průmysl je evropským odvětvím s největším podílem výdajů na výzkum a inovace.

Podle Petra Knapa je automobilový průmysl kvůli své provázanosti a komplexitě velmi dobrý lakmusový papírek globální ekonomiky. Foto: Radek Čepelák

„Velmi dobře jsou pojmenovány zásadní aspekty současných transformačních procesů v automobilovém průmyslu a jeho dramatická proměna. Také je správně konstatována klesající konkurenceschopnost evropského automotive vzhledem k novým konkurentům, zejména Číny. Ti jsou často o generaci technologicky napřed,“ zmínil Knap. Zpráva podle něj trefně shrnuje problémy průmyslu spočívající ve vysokých nákladech, technologickém zaostávání, rostoucí závislosti na dovozu materiálu a technologií nebo erozí hodnoty značek.

V návrhové části Draghiho zprávy se mimo jiné obecněji uvádí, že aby Evropská unie zůstala lídrem v celosvětovém automobilovém průmyslu, měly by být sledovány dva klíčové cíle v různých časových horizontech. Z krátkodobého hlediska je potřeba se vyvarovat radikálního přesunu výroby nebo rychlého převzetí závodů a společností v Evropské unii konkurenty, kteří jsou dotovaní státem. Ve střednědobém horizontu pak obnovit konkurenční vedoucí postavení Evropské unie pro „příští generaci“ vozidel či udržet evropskou výrobní základnu.

Hrozba klesající konkurenceschopnosti Evropské unii je podle Knapa kvantifikována v odhadu, že z Evropy může zmizet v následujících pěti letech až deset procent lokální výroby. „Mám neodbytný pocit, že to může být i více,“ podotkl.

Deset doporučení

Velmi kompaktně a trefně je podle odborníka mezinárodní poradenské společnosti EY pro automobilový sektor rozebrána nově vytvářená unijní legislativa a regulace, které nejsou vždy vzájemně v souladu. „Navíc zatím veškeré úsilí nepomohlo snížit emise oxidu uhličitého z dopravy. Zmiňuje se také nedůsledné dodržení principů technologické neutrality. Do kontrastu je dáván přístup Evropské unie, která zaváděla nové regulace, zatímco Čína realizovala strategii směřující k dominanci v automobilovém průmyslu v globálním měřítku,“ poznamenal Knap.

Draghiho zpráva zmiňuje pro automobilový průmysl i deset konkrétních doporučení. Mezi nimi je například vypracování akčního průmyslového plánu Evropské unie pro automotive a koordinaci v rámci hodnotového řetězce či zajištění předvídatelnosti a vhodného načasování v rámci chystaných regulací. Při přezkumu balíčku Fit for 55 je doporučen technologicky neutrální přístup.

„Všech deset doporučení dává smysl – jak důraz na řešení nákladových nevýhod a koordinace průmyslové politiky, tak podpora rozvoje infrastruktury a koherentní digitální politika. Také mohou být užitečné společné evropské projekty v oblasti pokročilých inovací,“ poznamenal Knap.

Upozornil ale na to, že bohužel nikdo v tuto chvíli nemá jednoduché a praktické nápady, jak tato doporučení v Evropě s minimálně 27 národními zájmy realizovat. „Nepomáhá také zbytnělá a relativně málo akční byrokoracie na úrovni Evropské unie. Bez koordinované akce napříč EU se změny nedočkáme,“ míní Knap.

Na hrozbu toho, že se jednotlivá doporučení nemusí překlopit do reality, upozorňuje také předseda Dopravní sekce Hospodářské komory Jan Sechter. Pokud se zpráva podle něj nepropíše do agend nové Evropské komise a nevezmou si z ní doporučení za své jednotliví komisaři, zůstane pouhou studií. Také Sechter zmiňuje důraz na energetiku jako zásadní, ovlivňuje podle něj výrazně i oblast dopravy.

Podle předsedy Dopravní sekce Hospodářské komory Jana Sechtera varuje před tím, aby se Draghiho zpráva nestala jen studií. Foto: Radek Čepelák

„Ceny elektřiny jsou v EU v průměru vyšší než v USA o 158 procent a ceny plynu o 345 procent. Polovina firem v EU vidí v energetice hlavní překážku investic a ceny energií jsou navíc nepředvídatelné, což nejistotu zvyšuje,“ uvedl.

Cenná je podle něj ve zprávě i „poměrně odvážná kritika architektury energetického trhu, včetně sporného obchodování s emisními povolenkami“. „Draghi v sobě nezapřel finančníka a schoval kritiku za slova ‚finanční a behaviorální aspekty obchodů s deriváty způsobily vyšší volatilitu cen‘. Cíle EU v oblasti dekarbonizace jsou také ambicióznější než cíle jejích konkurentů, což vytváří dodatečné náklady průmyslu a oproti světu diktují obrovské investiční potřeby, které nemusí konkurence řešit,“ doplnil Sechter.

Na vysoké ceny energií se odkazuje také ředitel Sekce hospodářské politiky Svaz průmyslu a dopravy České republiky (SP ČR) Bohuslav Čížek. „Příliš vysoké ceny energie jsou bohužel pro Evropu faktem. Svaz průmyslu a dopravy na toto dlouhodobě upozorňuje a také žádáme o snížení či zrušení některých poplatků a daní, podporu dlouhodobých kontraktů. V oblasti jednotlivých zdrojů vítáme, že zpráva deklaruje podporu a důležitost jaderné energetiky,“ sdělil Ekonomickému deníku.

Zda bude ale následovat nějaká komplexnější změna cenotvorby elektřiny, je nyní podle Čížka velmi předčasné hodnotit. „Všechny předchozí pokusy selhaly na dohodě všech států a detailech jednotlivých návrhů a není jisté, zda tato zpráva bude výjimkou,“ uvedl.

Podle Bohuslava Čížka Draghiho zpráva obecně hovoří o třech základních pilířích, které jsou dlouhodobě známé a nedaří se je naplňovat – technologický pokrok a podpora výzkumu a vývoje, dekarbonizace a konkurenceschopnost a nakonec bezpečnost a nezávislost.

V řadě oblastí ale není zpráva podle Čížka příliš konkrétní. „Potřeba urychlení povolovacích procesů, dobudování infrastruktury, snížení byrokratické zátěže a přeregulovanosti, zajištění kritických surovin či nutnosti dohnat technologické lídry je tak spíše deklarací známého,“ myslí si. Doplnil, že to jsou přitom pro zástupce firem priority pro podnikání a investice v Evropské unii a České republice. „Když se například u nařízení týkajícího se kritických surovin zvažovala některá opatření pro zrychlení povolovacích procesů, byla nakonec odmítnuta zejména proto, že šlo o příliš odvážný a velký zásah do stávajících legislativ a postupů. Evropa ale odvahu potřebuje,“ upozornil Čížek.

Smíření nesmiřitelného

Zpráva bývalého italského premiéra a šéfa Evropské centrální banky se podle Sechtera také snaží smířit nesmiřitelné – Green Deal a konkurenceschopnost, konkrétně jak pokračovat v dekarbonizaci, aniž by přivodila likvidaci průmyslu. Draghi podle něj píše i o nebezpečí, že Green Deal tím ztratí politickou podporu.

Přínosná má být tím, že zmiňuje vcelku otevřeně fakta, která unijní struktury v prosazování Green Dealu nevzaly v úvahu. „Cíle Green Dealu sledují vyšší ambice než jiné světové ekonomiky, což přineslo dodatečné náklady pro průmysl v EU,“ doplnil Sechter.

Zveřejnění zprávy sledovalo, a v současnou chvíli ji analyzuje, podle mluvčího Františka Jemelky také ministerstvo dopravy. Resort je podle něj rád, že zpráva zahrnuje detailně všechny oblasti dopravy, konkurenceschopnost evropského dopravního průmyslu a také téma vesmíru. „Zároveň kladně hodnotíme důraz zprávy na potřebu posílení financování EU v oblasti dopravy s akcentem přeshraničního spojení, vojenskou mobilitu a odolnost vůči klimatickým rizikům,“ zmínil Jemelka.

Dodal, že z pohledu ministerstva dopravy se jedná o oblasti, kterým se věnuje a kde také zároveň vnímá vyšší potřeby financování, a to včetně mobilizace veřejného a soukromého financování (PPP projekty). „V tomto smyslu je dokončení transevropských dopravních sítí včetně sítě VRT (vysokorychlostní železniční tratě pozn. red.) pro Českou republiku prioritou,“ uvedl Jemelka.

Draghiho zpráva celkem přináší přibližně 170 návrhů, jak zlepšit konkurenceschopnost Evropské unie. Komise si zprávu objednala zhruba před rokem, cílem je najít recept, jak posílit pozici Evropy v době zhoršené bezpečností situace i v kontextu ekologické a digitální transformace. Více se o zprávě a návrzích dočtete také na webu Česká justice zde.

Tereza Čapková

Ministerstvo zahraničí bude vyžadovat od vedoucích misí zdravotní způsobilost

Kvůli špatné politické situaci ve světě bude ministerstvo zahraničí vyžadovat po všech úřednících zahraničních velvyslanectví zdravotní způsobilost po celou dobu mise. Jenže vyslání vedoucích misí nelze podmínit zdravotní způsobilostí, rozhoduje o něm prezident. Stát nově přispěje na úřad honorárním konzulům. Až dosud honorární konzuláty financovali konzulové ze svého výměnou za prestižní funkci. Zavádí se také hmotné zajištění při evakuaci.

Vyplývá to z návrhu novely zákona o zahraniční službě, jak ji navrhuje ministerstvo zahraničí. Úplný návrh, který už byl předložen Poslanecké sněmovně, je zde.

Stát nově přispěje honorárním konzulárním úředníkům na jejich činnost. Až doposud hradili honorární konzulární úředníci veškeré náklady na úřad ze svého výměnou za prestižní funkci. Náklady na honorární úřady však stoupají a prestiž klesá. „Pozvolný přechod k funkčnímu pojetí diplomatických výsad a imunit ubírá i společenskému postavení příslušníků diplomatického (konzulárního) sboru,“ uvádí k tomu důvodová zpráva.

Čestné konzulární úřady se podle ministerstva zahraničí staly nedílnou součástí české zahraniční služby. Díky nim jsou konzulární služby ČR dosažitelné vysokému počtu žadatelů, pro které je profesionální úřad obvykle pro vzdálenost nedostupný. Pro stát je poskytování služeb prostřednictvím čestného úřadu naopak ekonomicky výhodné, uvádí důvodová zpráva.

Dalším důvodem je motivovat honorární konzulární úředníky k zajištění dostatečných úředních hodin a komunikace s klienty v češtině. Tedy i zaměstnání asistentů pro poskytování těchto služeb, pokud sami honorární konzulární úředníci nehovoří česky.

Dosud všechno platí sám honorární konzul. „Veškeré, leckdy nemalé, náklady související s provozem konzulárního úřadu nese sám honorární konzulární úředník, který následně do státního rozpočtu převádí i příjmy ze správních poplatků,“ zdůrazňuje důvodová zpráva.

Půjde maximálně o pět milionů

To se nyní má změnit. Konzul si bude moci část vybraných poplatků nechat na provoz jak příspěvek státu. Výše příspěvku přitom nesmí překročit částku konzulárním úřadem vybraných správních poplatků,“ zdůrazňuje zpráva. Podle návrhu by nemělo docházet k tomu, že honorární konzulární úředník vybere poplatky, pošle je příslušnému velvyslanectví, a to mu je pošle zpátky jako příspěvek na činnost.

„Vybrané poplatky samozřejmě nemohou plně pokrýt náklady spojené se zaměstnáním těchto asistentů, poštovními službami pro konzulární poštu nebo s provozem vlastního úřadu, jako je tomu např. v případě Nizozemska,“ pokračuje důvodová zpráva.

Zohlední-li se vybrané poplatky z let 2018 až 2022 a k tomu jejich zvýšení, půjde přibližně o částku pět milionů korun. Jde o maximální částku, kterou by stát měl přispět na činnost úřadu těch honorárních konzulů, kteří poplatky vybírají.

Když členové mise musí utíkat ze země

Návrh novelizuje některé služební a pracovní vztahy, což vychází z praxe. Jde zejména o obsazování služby, rotaci ve službě nebo o služební a pracovní volno v zemi se zvýšenou obtížností. V souvislosti se špatnou politickou situací ve světě návrh zavádí právo na hmotné zabezpečení při evakuaci a zejména po evakuaci.

„S ohledem na měnící se geopolitickou situaci a bezpečnostní prostředí ve světě navrhovaná právní úprava doplní právo státních zaměstnanců a zaměstnanců vykonávajících službu nebo práci v zahraničí na evakuaci o úpravu jejich hmotného zabezpečení po určitou dobu po ukončení nebo přerušení výkonu služby nebo práce v zahraničí v důsledku této evakuace,“ uvádí důvodová zpráva.

Ministr Lipavský v Bruselu. Foto: Ministerstvo zahraničí

V posledních letech bylo případů takového nezbytného ukončení nebo přerušení výkonu služby nebo práce v zahraničí hned několik: Protiepidemická opatření v KLDR, ruská agrese na Ukrajině, zásadní zhoršení bezpečnostní situace v Afghánistánu. Tyto situace vedly k dočasnému či úplnému uzavření celých zastupitelských úřadů. Rovněž šlo „o hrozbu trestního stíhání jednotlivých zaměstnanců v přijímajícím státě, která vedla k jejich urychlenému stažení do ústředí v obavě z nedodržování práva na spravedlivý proces ze strany přijímajících států“, uvádí důvodová zpráva. Ve všech případech došlo k evakuaci.

Evakuace podle ministerstva zahraničí probíhá dramaticky, zaměstnanec nemůže ukončit své závazky, ale platit je musí. Proto ministerstvo navrhuje zakotvit „právo zaměstnance na náhradu zvýšených životních nákladů, a to nejdéle po dobu 90 kalendářních dnů od ukončení nebo přerušení výkonu služby“.

Vyšší bere, o vyslání rozhoduje prezident

Z totožných důvodů bude pro vyslání do zahraničí po celou jeho délku vyžadována zdravotní způsobilostí. „Ta bude zjišťována formou pracovnělékařské prohlídky, jejíž způsob a rozsah bude stanoven prováděcím právním předpisem vydávaným ministerstvem společně s ministerstvem zdravotnictví,“ vysvětluje důvodová zpráva.

„V současnosti ministerstvo zahraničních věcí vynakládá na jednu pracovnělékařskou prohlídku zaměstnance vysílaného k výkonu služby nebo práce ve státě, jenž není členským státem Evropské unie, od 600 Kč do 1 500 Kč a na psychologické vyšetření, jehož cílem je posouzení osobnostní způsobilosti při vysílání pracovníků do náročných destinací, 3 500 Kč. Každoroční náklady v této oblasti činí cca 1,5 mil. Kč,“ uvádí zpráva.  Po přijetí novely se podle návrhu částka zdvojnásobí.

Jenže o vyslání velvyslanců a vedoucích misí rozhoduje prezident republiky. „Vyslání nebo ukončení vyslání ze strany státního tajemníka ministerstva je pak v zásadě administrativním úkonem provádějícím rozhodnutí prezidenta, a proto nelze – ani na zákonné úrovni – vyslání nebo odvolání podmínit nedostatkem zdravotní způsobilosti,“ uznává ministerstvo zahraničí.

„Jestliže ministerstvo zjistí, že osoba pověřená prezidentem není zdravotně způsobilá k výkonu funkce na daném služebním místě nebo se odmítne podrobit posouzení zdravotní způsobilosti, informuje o této skutečnosti prezidenta. Na jeho zvážení pak bude, zda nedostatek zdravotní způsobilosti zohlední,“ uzavírá ministerstvo zahraničí v důvodové zprávě.

Irena Válová

Článek původně vyšel na webu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří do skupiny Media Network s.r.o.

Bělica: Nasazení bateriových vlaků v Moravskoslezském kraji je přelomové. V Česku budeme první

Moravskoslezský kraj se nebojí jít u veřejné dopravy cestou alternativních pohonů. V prosinci začnou na regionálních tratích kraje jezdit první duální elektricko-bateriové vlaky v České republice, podle hejtmana Moravskoslezského kraje Josefa Bělici (ANO) jde o přelomový moment.

Je už jasné, jaké sumy vynaloží Moravskoslezský kraj do dopravy a do dopravních projektů v příštím roce? Máte už představu?

Rozpočet na rok 2025 se teprve připravuje, dá se ale očekávat, že náklady na dopravní obslužnost v roce 2025 zcela jistě překročí dvě miliardy korun.

Které dopravní projekty jsou v kraji podle vás nejzásadnější? A které to budou v příštím roce?

Nasazení bateriových vlaků v prosinci 2024 je nutné vnímat jako přelomové. Tyto jednotky budou totiž opravdu první tohoto typu v České republice. V rámci očekávaných staveb přesahující rok 2025, které nejsou krajské, ale jsou pro zkvalitnění veřejné dopravy v regionu zcela zásadní, zmíním pokračující práce na projektech elektrizace tratí Opava – Krnov, Ostrava – Frýdek – Frýdlant – Frenštát / Ostravice, dále pak Sedlnice – Štramberk nebo také modernizaci Havířovského nádraží.

Moravskoslezský kraj se dá v České republice označit za průkopníka alternativních pohonů v dopravě. V současné době jsou v kraji v procesu jak vodíkové, tak bateriové projekty ve veřejné dopravě. Nakolik je pomohly rozjet programy jako je například Spravedlivá transformace nebo chystaný program Transport, podprogram TRANSGov?

Vlak zvládne v bateriovém režimu ujet 80 kilometrů. Foto: Škoda Group

Moravskoslezský kraj v současné době čerpá výhody ze starších dotačních titulů, které dopravci v rámci nabídkových řízení na zajištění dopravní obslužnosti využili. Předně se jednalo o výzvy z Operačních programů doprava, či výzvy v rámci dotačních titulů v gesci ministerstva životního prostředí související zejména s ekologizací dopravy.

Sleduje kraj další výzvy z programů, které?

Sledujeme všechny evropské programy a výzvy. V minulém programovém období 2014-2020 se podařilo z eurofondů do regionu dostat téměř 100 miliard korun. V současném období máme ambici ještě větší, právě kvůli vzniku OP Spravedlivá transformace a Modernizačního fondu. Zároveň se Moravskoslezský kraj angažuje i na mezinárodní scéně a snaží se získat zdroje z přímo řízených programů Evropské komise, které jsou náročnější na přípravu a vyžadují mezinárodní partnery. Takto se nám podařilo získat zdroje v rámci Programu LIFE zaměřeného na podporu životního prostředí. Prostřednictvím Moravskoslezského inovačního centra Ostrava (MSIC) cílíme také na program Horizon 2020, který je zaměřen na podporu inovací. V kontextu rozvoje vodíkových technologií nás zajímá také Inovační fond.

Z programu Spravedlivá transformace je možné čerpat finance na vodíkovou ekonomiku a vodík jako nový zdroje energie. Budovat se mají takzvaná vodíkové údolí, v jaké fázi přípravy aktuálně v kraji jsou?

Jde o specifický druh finančního schématu, takzvané Síťové řešení vodíkového údolí Moravskoslezského kraje. V praxi to znamená, že jednotlivé podpořené aktivity musí být vzájemně provázané, aby nedošlo k situacím, že někdo postaví plnicí stanici, ale nebude k ní mít zdroj vodíku, anebo zdroj vodíku nebude mít zdroj energie pro jeho výrobu. Síťové řešení je ze strany kraje připraveno a je součástí Strategie rozvoje vodíkových technologií v Moravskoslezském kraji, kterou krajské zastupitelstvo schválilo letos v červnu. Nyní probíhají konzultace a rozhovory s řídícím orgánem Operačního programu Spravedlivá transformace, to znamená ministerstvem životního prostředí, a ladí se nastavení podpory tak, aby se vzájemně nekrylo s Modernizačním fondem.

Jak bude vypadat regionální řetězec výroby a jak se na vývoji vodíkových údolí podílí samotný kraj? A jak na nich budu následně profitovat?

Jeden aspekt je čistě technologický – kraj má budovat takzvaná vodíková hnízda založená na přístupu cirkulární ekonomiky, v nichž se využívají odpadní produkty při výrobě vodíku, tedy kyslík a teplo. Proto elektrolyzéry budou v místech, kde jsou stávající teplárny nebo například čistírny odpadních vod. Druhý aspekt je přidaná hodnota ekonomiky, kdy chceme, aby se jednotlivé technologie, komponenty a koncové výrobky vyráběly v regionu a nedovážely se ze zahraničí. Už dnes funguje řada výrobců sdružených v Moravskoslezském Vodíkovém klastru.

Existuje například prototyp Tatra Phoenix, ve vývoji je těžký vodíkový nakladač, lehká užitková vozidla a také mobilní plnicí technologie. Deficit máme v oblasti palivových článků a komponentů pro elektrolyzéry. Moravskoslezský kraj kromě toho, že je zakladatelem Moravskoslezského Vodíkového klastru podporuje samotný vývoj technologií zejména na Vysoké škole báňské – TUO a jejího centra CEETe, které je obrovskou laboratoří s aplikovaným pracovištěm pro vodík.

Česko nedávno aktualizovalo Vodíkovou strategii – co z toho vyplývá pro kraj?

Vodíková strategie České republiky je založená na dovozu levného vodíku velkými plynovody ze zahraničí a má poměrně konkrétní představu o celkovém vodíkovém hospodářství. Kraj tak dnes ví, že ho velké vodíkovody minou. Bude zcela na nás zajistit dovoz s největší pravděpodobností derivátů vodíku pro energeticky náročné provozy, zejména Třinecké železárny a BorsodChem, které musí podle evropské legislativy dekarbonizovat svou výrobu. Tato aktualizace ale přiznává velkou roli tří uhelných regionů ve vodíkovém hospodářství, což je výrazně pozitivní pro příliv potenciálních financí.

Vodíkové autobusy. Ilustrační snímek. Zdroj: Dopravní podnik města Ústí nad Labem
Nakolik bude fungování vodíkových údolí důležité i pro využití vodíku v dopravě, na které se kraj také zaměřuje?

Moravskoslezský kraj se už třikrát pokusil o zajištění dopravní obslužnosti vozidly s vodíkovým pohonem. S ohledem na absenci potřebné infrastruktury byly vždy tyto soutěže zrušeny. Proto nebude na Havířovsku dopravní obslužnost minimálně do roku 2026 zajištěna vozidly na vodík. Jsme však stále vodíkové veřejné dopravě nakloněni.

Posunutím termínu získáme alespoň krátký časový prostor pro přípravu nového zadávacího řízení na zajištění dopravní obslužnosti Moravskoslezského kraje – oblast Havířovsko III, opět vozidly s pohonem na vodík, s tím že by dopravci stále ještě měli možnost využít dotace z ITI na pořízení vodíkových vozidel. Předpokládáme, že by mohlo dojít k rozvoji vodíkových technologií a snížení ceny vodíku, což by i pro kraj znamenalo nižší ekonomické dopady.

Vrátím se na začátek. Na železničních tratích Moravskoslezského kraje začnou jezdit duální elektricko-bateriové vlaky Českých drah od společnosti Škoda Group. Státní dopravce s firmou uzavřel kontrakt na 15 vlaků za 3,5 miliardy korun. Kdy a kde se v nich svezou první cestující?

Moravskoslezský kraj jako objednatel veřejné drážní dopravy podporuje ekologizaci dopravy. Proto bude mít už od letošního prosince, jako první kraj v Česku, ve své objednávce čtyři bateriové vlaky. Na ty pak od prosince 2026 naváže nasazení dalších 15 bateriových jednotek. Chceme je nasadit především na linkách: S8 Ostrava – Studénka – Veřovice, R61 Krnov – Opava – Ostrava, S34 Ostrava – Suchdol nad Odrou – Nový Jičín, S7 Ostrava-Svinov – Karviná – Český Těšín – Frýdek-Místek – Ostrava-Svinov a také na vybraných spojích S33 Ostrava – Suchdol nad Odrou – Budišov nad Budišovkou a S10 Opava – Krnov.

V čem jsou pro kraj výhodné alternativní pohony?

Nasazení bateriových vlaků snižuje emise uhlíkových plynů při provozu na neelektrizovaných tratích a umožňuje nabídnout cestujícím více přímých spojení, která kombinují jízdu na hlavních elektrizovaných tratích a vedlejších tratích bez elektrizace.

Kde je dobré se zaměřit právě na alternativní pohon?

Alternativní pohony je dobré využít právě na linky, které kombinují jízdu na hlavních elektrizovaných tratích a vedlejších tratích bez elektrizace.

Hlavním směrem je v kraji kromě vodíku a baterií elektrizace železnice. Řeší kraj ve spolupráci se Správou železnic a ministerstvem dopravy, na kterých tratích například není vhodná? A řeší to vůbec?

Za oblast vhodnou pro využití alternativního pohonu vozidel považujeme Bruntálsko. Jednotky s alternativním pohonem by tu mohly začít jezdit od roku 2031. V současnosti kraj jedná nejen s výrobci vozidel, ale hlavně se správcem infrastruktury Správou železnic, o modernizaci dotčených traťových úseků. Byli jsme ujištěni, že přípravy nezbytné elektrizace tratí v dotčené oblasti Bruntálska jsou v takové fázi, že po roce 2029, respektive 2031, lze s elektrizací počítat. A bude tedy možné vypsat veřejnou zakázku na zajištění dopravní obslužnosti drážní dopravou s požadavkem na bateriové vlaky. Tento postup však bude nejpozději v průběhu roku 2025 ještě předmětem jednání orgánů kraje a Ministerstva dopravy. Jeho výsledek tedy nelze takto zcela predikovat, rozhodnutí bude ovlivňovat právě výše uvedená příprava vhodné infrastruktury.

Je možné shrnout, co se v uplynulém období v oblasti dopravy v kraji podařilo a daří – a naopak?

Určitě je to zkvalitnění služeb, v roce 2024 došlo k výrazné obnově vozového parku v rámci smlouvy s Českými drahami. Vyzdvihnout musím už několikrát zmíněné plánované nasazení bateriových jednotek a také plnou integraci do jednotného Integrovaného dopravního systému ODIS v rámci kraje. Jako částečný neúspěch, který je ale ovlivněn mnoha faktory, je asi možné považovat prozatím neúspěšné výběrové řízení na vodíkového dopravce.

Tereza Čapková

Koller i Neumannová. Politické, lékařské a sportovní špičky prozradí, jak na prevenci zdravotních rizik

Jak lidi zvednout ze židle nejen při fandění fotbalu či při olympiádě – to bude jedno z témat, kterým se bude věnovat již čtvrtý ročník mezinárodní konference Zdravotnického deníku Ekonomika prevence. O svůj pohled na to, jak populaci motivovat ke zdravému životnímu stylu, se podělí mimo jiné nejlepší střelec české fotbalové reprezentace Jan Koller či olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích Kateřina Neumannová. Své priority představí čeští a slovenští ministři zdravotnictví Vlastimil Válek a Zuzana Dolinková. Na ekonomický a meziresortní aspekt prevence se zaměří slovenský ministr pro investice, regionální rozvoj a digitalizaci Richard Raši, místopředseda Poslanecké sněmovny a stínový premiér Karel Havlíček i ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Vystoupí také čeští i slovenští poslanci, europoslanci, šéfové zdravotních pojišťoven či špičkoví lékaři a ekonomové.

Že je prevence levnější než léčba a investice do ní se vyplatí, patří mezi tradiční poselství mezinárodní konference Zdravotnického deníku Ekonomika prevence. Její v pořadí již čtvrtý ročník se uskuteční 1. října v Praze. I letos se do debaty o důležitosti prevence zapojí také sportovní špičky. Zatímco loni vystoupil olympijský hokejový brankář Dominik Hašek nebo olympijský lezec Adam Ondra, letos na konferenci nebude chybět nejlepší střelec české fotbalové reprezentace a vítěz německé a belgické fotbalové ligy Jan Koller, olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích Kateřina Neumannová či hokejový trenér a mnohonásobný mistr světa v hokeji Martin Procházka.

Význam prevence zdravotních rizik pro konkurenceschopnost ekonomiky a jakými vhodnými opatřeními je podpořit, přiblíží vedle ministra Rašiho a stínového premiéra Havlíčka také redaktor The Financial Times Andrew Bounds nebo profesor managementu zdravotnictví a veřejného zdraví Brunel University v Londýně Francesco Moscone. Efektivitu výdajů do prevence zdravotních rizik zhodnotí ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky Zdeněk Kabátek a místopředseda představenstva Všeobecné zdravotní pojišťovny Slovenské republiky Matej Fekete.

Diskuze ministrů zdravotnictví a šéfa VZP moderovaná vydavatelem ZD Ivem Hartmannem (uprostřed s mikrofonem) na II. ročníku konference. Zleva Peep Peterson, ministr zdravotnictví a práce Estonska, Daniels Pavļuts, ministr zdravotnictví Lotyšska, Vladimír Lengvarský, ministr zdravotnictví Slovenské republiky, Vlastimil Válek, místopředseda vlády a ministr zdravotnictví České republiky, a Zdeněk Kabátek, ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky. Vzadu na plátně Johannes Rauch, ministr sociálních věcí, zdravotnictví, péče a ochrany spotřebitele Rakouska. Foto: Radek Čepelák
Vpravo brankář fotbalové reprezentace ČR a amerického klubu New England Revolution Tomáš Vaclík, vlevo náměstek VZP Ivan Duškov. Foto: Radek Čepelák

Lékařský blok se zaměří na příklady dobré praxe a nejúčinnější nástroje prevence. Uvede ho prezident Polské společnosti pro veřejné zdraví a přednosta kliniky alergologie a plicních nemocí Národního lékařského institutu v Polsku Andrzej Marius Fal. Pozornost bude věnována nejdůležitějším nástrojům prevence zdravotních rizik – screeningům, očkování, farmakoterapii, oblastem duševního zdraví, závislostí a edukaci. Vystoupí přední lékaři a odborníci.

Závěrečný panel konference se bude zabývat aktivitami v oblasti prevence z pohledu nadnárodních řešení Evropské unie a její spolupráce s členskými zeměmi a jejich agenturami. Evropský pohled na věc přiblíží europoslanci Ondřej Knotek, Tomáš Zdechovský a Ondřej Krutílek. Roli institutů veřejného zdraví bude prezentovat hlavní hygienička a ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková. A o to, jak by měly k prevenci zdravotních rizik přistupovat členské státy, se podělí ministr Marian Jurečka a poslanci zdravotních výborů českého a slovenského parlamentu Kamal Farhan a Tomáš Szalay.

(red)

Jen na papíře. Znění zákona o zdravotně-sociální péči problémy neřeší, shodli se odborníci

Snaha vyřešit problematiku zdravotně-sociálního pomezí (na které si zatím všechny vlády vylámaly zuby) změnovým zákonem, který jde nyní do druhého čtení ve sněmovně, nebude při současném znění návrhu úspěšná (návrhu jsme se věnovali např. ZDEZDE či ZDE). Alespoň si to myslí odborníci, kteří se sešli na prvním setkání Sociálního poradního sboru (SOPOS), které se včera uskutečnilo v pražském Obecním domě. Důvodů je více: chybějící definování sítě zdravotně-sociálních služeb, nevyjasněné financování a samozřejmě zoufale scházející kapacity zdravotníků, které jsou ke změně potřeba. Sbor tak nyní chce dát dohromady podněty z terénu tak, aby během projednávání ve sněmovně bylo možné nabídnout úpravy, díky nimž by v oblasti zdravotně-sociální péče skutečně došlo k posunu vpřed.

„Do roku 2026 budou muset zařízení sociálních služeb, která budou chtít nadále poskytovat ošetřovatelskou péči, požádat o registraci zdravotnického zařízení na kraji. Budou přitom muset plnit personální a materiálně-technický standard. Ví dnes někdo, jak tyto standardy budou vypadat? Na kolik klientů bude třeba jedna zdravotní sestra? Už dnes nám odhadem schází 3500 až 4000 sester,“ upozorňuje ředitelka SOPOS a bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová, podle které výsledkem bude, že naprostá většina zařízení o registraci podle zákona o zdravotních službách nepožádá. Místo toho si budou moci nasmlouvat domácí péči, jenže je velkou otázkou, zda nynější kapacity zvládnou potřebu pokrýt.

Zároveň je v důvodové zprávě návrhu vypočteno, že transformace sociálního lůžka na sociálně-zdravotní přijde na 610 tisíc korun, u lůžka dlouhodobé zdravotní péče půjde o 150 tisíc korun a nové zdravotně-sociální lůžko vyjde na 3,1 milionu korun. Dále se uvádí, že bude třeba 1,75 miliardy korun na doplnění zdravotních sester a 6,2 miliardy na naplňování materiálně-technického standardu. „Nikde se ale na dvou stech stranách nehovoří o tom, kdo to zaplatí,“ dodává Němcová.

„Při nákladech více než tři miliony na lůžko je otázka, kdo dokáže zbudovat takovou kapacitu. My si myslíme, že to jde levněji. Materiálně-technický standard musí být realizovatelný. Ne všichni na takový standard můžeme dosáhnout a jako společnost to nemůžeme z jakýchkoliv zdrojů zaplatit,“ podotýká k tomu Barbora Vaculíková z PentaHospitals, která navíc připomíná, že do roku 2050 bude potřeba navíc 60 až 70 tisíc nových lůžek dlouhodobé péče či v pobytových sociálních službách.

Přitom ani za současných podmínek není pro domovy pro seniory hračka ekonomicky vycházet. „V současné době máme v zařízení 49 klientů při příspěvcích na péči ve III. a IV. stupni a provaz utáhneme. Ale představy, že v zařízení bude 12, 16 klientů, jsou ekonomicky nemožné,“ konstatuje ředitelka Domova na Hrádku Jana Pilná, která potvrzuje i obrovský problém se sháněním sester.

Bez povinnosti klienta převzít změna nebude

Naopak co se týče LDN, chce návrh redukovat počty pacientů, kteří zde zůstávají neúměrně dlouhou dobu. Pobyty delší než tři měsíce by tak měl posuzovat revizní lékař. Zároveň ovšem zákon neukládá povinnost přijmout tyto klienty na lůžka zdravotně-sociální.

„Snažili jsme se přesvědčit ministerstvo, aby poskytovatelé zdravotně-sociálních lůžek měli povinnost indikovaného pacienta přijmout, ale bylo to odmítnuto. Dostaneme se tak jen k tomu, že ze zdravotnictví pacienta nebude kam přeložit a zdravotníci budou žádat pojišťovny o opakované prodlužování pobytu na zdravotním lůžku,“ popisuje ředitelka odboru smluvní politiky VZP Helena Sajdlová, podle které navíc schází jakékoliv škálování a jasné indikace k tomu, kdy by měl pacient na zdravotním lůžku zůstat a kdy je na místě přesun na lůžko zdravotně-sociální.

„Mám obavu, že norma nebude příliš prakticky realizovatelná. Pokud tam nebudou dobře vytitrované úhradové mechanizmy, nemůže to fungovat. Jestliže nebude stanovena povinnost po 90 dnech pacienta někde převzít, nejsem si jist, co se bude dít. LDN jsou také nějak nastaveny, a pokud by se mělo snížit financování, když budou přicházet o obložnost, bude docházet k umělým mechanizmům, jak obložnost udržet. Další věc je, že se ministerstvo vtipně vyhnulo otázce personálního zabezpečení, protože ve chvíli, kdy to napíšete, leckdo snadno spočítá, že je to v praxi nerealizovatelné. A co se týče multizdrojového financování, to musí být na něčem založeno, přičemž asi těžko přesuneme veškerou odpovědnost na kraj nebo na klienta a jeho rodinu. Mám tedy pocit, že jde jen o řešení na papíře, ale v praxi to mnoho nepomůže,“ domnívá se epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula.

Plusem je ošetřovatelská péče ve stacionářích

Navíc u navrhovaného typu zdravotně-sociálních služeb nemá platit kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven. Ty tak budou garantem sítě, která ovšem není nikde nadefinována a není jasné, jaká by měla být dostupnost tohoto typu péče.

„Je to téma, které není dobře připravené a vykomunikované napříč resorty, kterých se týká. Když jsme jako zdravotní pojišťovny u diskuzí byly, upozorňovaly jsme na všechna slabá místa s tím, že je to třeba provázat, zkoordinovat a nastavit, protože bez propojení obou systémů, které na sebe v řadě situací narážejí a nejsou kompatibilní, to není realizovatelné. Přesto – nebo možná právě proto – další práce pokračovaly již bez naší účasti,“ přibližuje ředitelka zdravotnického úseku Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR Zdeňka Salcman Kučerová, podle které je k návrhu více otazníků než srozumitelných odpovědí.

„Nejdříve si musíme říci, jaké jsou podmínky pro to, aby nějaké sociálně-zdravotní lůžko vzniklo, pak se máme bavit o tom, jak má být financované. Na začátku jsme mluvili o tom, že půjde o vícezdrojové financování, nikdo ale neřekl, jaké zdroje a podíl na financování ponese MPSV, respektive systém sociálních služeb, jaký podíl půjde z krajů a obcí, jaký z kapsy pacientů a jaký z veřejného zdravotního pojištění,“ dodává Salcman Kučerová.

Její slova potvrzuje i Helena Sajdlová. „V důvodové zprávě mi schází také kapacitní potřeba tohoto typu lůžek. Na krajích se má teprve tvořit něco, co bude sloužit jako podklad pro výběrová řízení a smluvní politiku zdravotních pojišťoven. Přesto se k tomu předkládá zákon bez jakékoliv odložené účinnosti,“ doplňuje Sajdlová.

Ačkoliv je ale podle účastníků setkání návrh zákona nedopracovaný a nevydiskutovaný, i podle nich je potřeba, a i současné znění přináší některé pozitivní změny. „Všichni se shodneme na tom, že zákon potřebujeme. Jsou tam světlá místa – ošetřovatelská péče bude moci být i v denních či týdenních stacionářích nebo odlehčovacích službách, což dosud bylo nemyslitelné. Je super, že se lidé posunou domů. Rozšiřuje se domácí umělá plicní ventilace, jsou tu velké projekty na domácí dialýzu… Ale když lidé budou doma, musíme také mít kapacity domácí péče,“ uzavírá Jaroslava Němcová. A jak dodává Zdeňka Salcman Kučerová, zdravotní pojišťovny se vzhledem ke své finanční situaci nic navyšovat nechystají.

Více ovšem chce z chystané změny vytěžit SOPOS tak, že nyní shromáždí podněty z terénu, jaké kroky by mohly skutečně pomoci a co udělat pro to, aby opatření padla na úrodnou půdu. S návrhy pak sbor plánuje seznámit poslance a senátory, kteří ještě mohou na finálním znění zatím ne zcela vydiskutovaného návrhu mnohé změnit.

Michaela Koubová

Poslechněte si podcast Perspektivy Česka: Zdanit více výrobky s cukrem? Snížení spotřeby nezdravých věcí to nezajistí, říká Farhan

Jak souvisí sportování se zdravím Čechů? Snížila by se obezita, pokud by se zavedla vyšší daň na výrobky s cukrem? A jak často pijí profesionální sportovci pivo? I na tyto otázky odpovídali poslanec zdravotního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Kamal Farhan a extraligový hokejista HC Škoda Plzeň Jakub Lev v podcastu České justice a Ekonomického deníku Perspektivy Česka.

Kamal Farhan a Jakub Lev také s šéfredaktorkou České justice Evou Pasekovou diskutovali o tom, jak kraj nebo stát může lidem nebo dětem pomoci k tomu, aby měli větší možnosti pravidelně sportovat či zdravě jíst.

Apple podcast:

Spotify:

Podcast České justice a Ekonomického deníku Perspektivy Česka se věnuje přípravě zákonů na úrovni ČR i Evropské unie, jejich zavádění do praxe i dalším otázkám, které s legislativou souvisejí.

Eva Paseková

Ročně až 70 nabíjecích stanic. Teplárny Brno pokračují ve výstavbě veřejné sítě

V Brně postupně vzniká veřejná síť nabíjecích stanic. Do roku 2030 by jich mělo ve městě fungovat na 500. Počítá s tím Koncepce elektromobility, na které spolupracuje brněnský magistrát spolu se společností Teplárny Brno a dalšími městskými firmami. Teplárny Brno aktuálně vypsaly na vybudování stanic další tendr. Lhůta pro podání nabídek je do 10. října. „V příštích letech bychom chtěli ročně zprovoznit přibližně 50 až 70 nabíjecích stanic,“ sdělila mluvčí firmy Radka Mistrová.

První „pilotní“ nabíjecí stanice Tepláren Brno byla podle mluvčí spuštěna zhruba v polovině roku 2020. „Od té doby se nám podařilo zprovoznit více než 80 nabíjecích stanic,“ doplnila. Cílem projektu je podle Mistrové snižování emisí a ekologizace dopravy v Brně, protože právě doprava se má na znečišťování životního prostředí v moravské metropoli podílet největší měrou.

Vítěz tendru by měl dodat například 160 kusů dobíjecích sloupků se dvěma zásuvkami, pět kusů dobíjecích sloupků s dvěma kroucenými kabely či dvacet kusů wallboxů, které je možné instalovat na zeď.

Veřejná síť nabíjecích stanic by měla být rovnoměrně rozmístěna ve všech brněnských městských částech. Nejvíce stanic by ale mělo fungovat na strategických místech jako jsou odstavná parkoviště, sídlištní zástavby či zdravotní a kulturní zařízení. „Naším cílem je vybudovat síť, kde by ve výsledku měl každý obyvatel města Brna v docházkové vzdálenosti do pěti až deseti minut od bydliště či pracoviště nabíjecí stanici,“ konstatovala Mistrová.

Ve veřejné dobíjecí síti mají být zastoupeny jak stojany pro pomalé, tak i rychlé nabíjení. Stanice pro rychlé dobíjení jsou podle Tepláren Brno určeny především pro páteřní dopravní cesty a takzvaná „auta v pohybu“. V podmínkách města se zřizují v blízkosti objektů hromadného parkování nebo velkých komerčních objektů.

Zpravidla se také umisťují u významných energetických uzlů, jako jsou výrobny, rozvodny nebo trafostanice. Instalovaný výkon rychlého dobíjení je podle Tepláren Brno vždy více než 22 kilowattů a může dosahovat až 150 kilowattů a v budoucnu i více. Doba dobití běžné baterie u tohoto provedení se pohybuje v desítkách minut, podle společnosti je to přibližně 30 až 60 minut.

Pomalé stanice jsou určené pro širokou veřejnost a průměrná doba dobití běžné baterie u tohoto provedení se pohybuje mezi dvěma až osmi hodinami. Instalovaný výkon na jeden dobíjecí bod je stanoven od 10 až do 22 kilowattů AC. Využití dobíječky najdou v blízkosti energetických uzlů stávajících parkovacích místo pro elektromobily „v klidu“.

(teč)

„Nevhodný návrh”. Spravedlnost se staví proti Rakušanově představě o pasové revoluci

Tuzemské úřady by měly mít do budoucna možnost odepřít vydání cestovního pasu lidem, na které byl uvalen evropský zatykač nebo o jejichž vydání požádal některý z dalších států. Spolu s dalšími změnami v oblasti vydávání oficiálních a nejdůležitějších dokladů s tím počítá návrhu novely zákona, kterou předložilo ministerstvo vnitra.

„Nemělo by tak již docházet k situacím, kdy je na hledanou osobu vydán zatykač, ale orgány příslušné k vydání cestovního dokladu nemají zákonný důvod pro odepření vydání nového cestovního dokladu,“ napsalo k tomu do odůvodnění návrhu ministerstvo vnitra vedené šéfem STAN Vítem Rakušanem.

Jeho úřad poukázal na to, že vydáním zatykače soud jasně deklaruje potřebu omezení svobody daného člověka tak, aby proti němu bylo možné vést trestní řízení nebo vykonán již uložený trest. Vnitro připomíná, že soud tak činí vůči státům, na jejichž území se hledaný skrývá. 

„Proti tomu ale stojí fakt, že držení platného českého cestovního dokladu umožňuje osobě právě v zahraničí pobývat a pohybovat se, a tudíž se trestnímu řízení vyhýbat,” upozornilo ve svém návrhu ministerstvo. 

A zmínilo přitom i další argument: „Dokonce jsou známy případy, kdy hledaný český občan obdržel od zastupitelského úřadu nový cestovní doklad, aby mohl ve skrývání se a vyhýbání se trestnímu řízení pokračovat, protože za stávajícího právního stavu zde neexistuje žádné propojení mezi výše uvedenými zásadními soudními rozhodnutími v trestním řízení a procesem vydávání a ponechávání v platnosti cestovních dokladů.”

Resort tak podle všeho odkazoval například na kauzu českého občana Josefa Šindelka, po kterém české úřady marně pátraly více než 25 let. Šindelek byl v minulosti odsouzen za podvod z 90. let minulého století. Do vězení ale nenastoupil a zmizel v zahraničí. Pozdeji byl na něj vydán evropský i mezinárodní zatykač, Šindelek se ale i tak podle dřívějších informací serveru Seznam Zprávy pohyboval až do loňského zadržení v Argentině pohyboval v zahraničí bez problémů pod skutečným jménem a splatným českým pasem. Ten si dokonce podle svých slov opakovaně na českých ambasádách v zahraničí osobně vyzvedával. 

„Navržené řešení efektivně znemožní hledané osobě skrývat se v zahraničí a zásadně zjednoduší postup cizích orgánů při uplatnění požadavku České republiky na vypátrání a předání, respektive vydání osoby zpět do České republiky, neboť bez platného dokladu bude osoba na území cizího státu nelegálně. Zároveň se posílí pátrání po těchto osobách, protože jejich neplatné doklady bude možné vložit do příslušné databáze Interpolu,” uvádí v této souvislosti ministerstvo vnitra´. 

Justice je proti

Silový resort ale narazil na zásadní nesouhlas dalšího klíčového ministerstva, a to spravedlnosti. Právě úřad pod vedením Pavla Blažka (ODS) má přitom oblast justice tedy i žádosti o vydávání zadržených občanů na starosti. 

Odepření vydání cestovního dokladu zejména v případě evropského zatykače podle ministerstva nedává příliš smysl. 

„V této souvislosti si dovolujeme v prvé řadě upozornit na skutečnost, že občané České republiky mají právo svobodně cestovat ve 27 členských státech EU, jakož i na Islandu, v Lichtenštejnsku, Norsku a Švýcarsku pouze s občanským průkazem. Platný cestovní doklad tedy není podmínkou pro vycestování občana ČR do schengenského prostoru, v němž se navíc mohou občané EU pohybovat i bez platného cestovního dokladu,” uvádí justiční resort ve svém odmítavém stanovisku zaneseném ve výsledcích oficiálního připomínkového řízení. 

Navrhovaná změna tak podle Blažkova ministerstva představuje pouze částečné zamezení možnosti, aby občan, na kterého byl vydán evropský zatýkací rozkaz, vycestoval do zahraniční. 

„Upozorňujeme tedy, že je přinejmenším sporné, zda navržené řešení zásadně zjednoduší postup cizích orgánů při uplatnění požadavků České republiky na vypátrání a předání, respektive vydání osoby zpět do ČR, neboť bez platného dokladu bude osoba na území cizího státu mimo schengenský prostor nelegálně,” doplňuje úřad.

Zároveň ale připustil, že minimálně na české občany, po kterých se pátrá mimo schengenský prostor, bude mít navržená regulace dopad. Tedy pokud tyto osoby tak jako například zmíněný Šindelek požádají u zastupitelského úřadu České republiky v zahraničí o vydání cestovního dokladu.

Jak s informováním?

Zároveň ale justice kritizuje další aspekt návrhu vnitra – totiž myšlenku, podle které by také dříve vydaný cestovní pas pozbyl platnost v momentu, kdy by na jeho držitele byl vydán evropský zatykač. Takovou konstrukci označilo ministerstvo spravedlnosti za nevhodnou.

„Skončení platnosti cestovního dokladu by se mělo bezodkladně uvést do evidence cestovních dokladů. Není však jasné, jaký bude mít toto dopad na držitele cestovního dokladu, který bude v zahraničí, a o skončení platnosti nebude mít vůbec žádnou informaci, resp. jaké důsledky bude mít, pokud se osoba v zahraničí bude prokazovat takto neplatným dokladem,” argumentuje justiční resort. 

Podle něj navíc není jasné ani to, zda a jak by byly orgány dalších států vůbec vyrozuměny o ukončení platnosti cestovního dokladu. „Pokud bude možné tuto informaci zapsat do Schengenského informačního systému, pak se policie o neplatnosti cestovního dokladu sice dozví v podstatě ve stejném okamžiku, kdy zjistí, že na dotyčnou osobu byl vydán evropský zatýkací rozkaz, resp. žádost o provedení opatření nezbytných pro vydání osoby do cizího státu. Ostatní orgány mimo orgány policie však nebudou o neplatnosti cestovního dokladu informovány,” vysvětluje Blažkův úřad.

Ten také upozornil na to, že vydání evropského rozkazu nebo žádosti o vydání sice většinou přichází ve chvíli, kdy je daný člověk pro české orgány nedosažitelný, zároveň ale vůbec nemusí platit, že se nachází mimo české území. 

„V řadě případů se naopak na území České republiky nachází, nemůže se však například z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nebo hospitalizace k úkonům trestního řízení dostavit. Soud přitom může jak evropský zatýkací rozkaz, tak žádost o provedení opatření nezbytných pro vydání osoby do cizího státu z různých důvodů odvolat. Z návrhu přitom není jasné, jakým způsobem by mělo být v takových případech postupováno,” poznamenává ministerstvo. 

Podle něj není jasné ani to, jak by se mělo postupovat v případech, kdy český občan nebude vydán do vlasti a na území cizího státu se bude nadále pobývat s pasem, který ale mezitím přestal platit. „Požadujeme uvedené skutečnosti vyjasnit a návrh v návaznosti na to dopracovat,” uzavírá ministerstvo spravedlnosti. 

Zahraničí požaduje peníze navíc

S kritickým stanoviskem k návrhu se připojilo také například ministerstvo zahraničních věcí. Tomu se nelíbí například některé dílčí změny, podle kterých by mimo jiné měly české zastupitelské úřady v zahraničí nově přijímat a také vyřizovat žádosti o vydání cestovních dokladů. Doposud zastupitelské úřad pouze předávají žádosti k vyřízení příslušným úřadům v Česku. 

Resort zahraničí, který řídí Jan Lipavský (Piráti), v této souvislosti připomíná, že touto změnou dochází k ukončení zasílání vyhotovených cestovních pasů na obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které prováděly kontrolu funkčnosti a následně zasílaly skrze Ministerstvo zahraničních věcí cestovní pas k předání zastupitelskému úřadu. 

„S ohledem na vypuštění kontroly obecními úřady obcí s rozšířenou působností bude potřebná kontrola zasílaných cestovních pasů probíhat jak na zastupitelských úřadech, tak i na Ministerstvu zahraničních věcí, aby případná nefunkčnost cestovního pasu byla zjištěna ještě na území České republiky,” upozorňuje samo ministerstvo. 

Dodává přitom, že resort není schopen v rámci svých stávajících materiálních a personálních kapacit zajistit kontrolu technické funkčnosti nosiče dat s biometrickými údaji. „V případě, že by měla být tato kontrola prováděna na ministerstvu, bylo by nezbytné navýšit odpovídající systemizaci o několik pracovníků,” uvádí úřad s tím, že by šlo zhruba o šest pracovníků. Nadto by ale podle něj bylo nutné také zařídit pro tyto lidi nové prostory nebo vybavit ministerstvo novými trezorovými skladovými prostory. Lipavského podřízení v této souvislosti odhadují, že by šlo zhruba o 20 tisíc cestovních pasů ročně a obdobný počet by očekávali i v případě žádostí o vydání občanských průkazů. 

„Současně by bylo nutné zabezpečit vyřizování případných reklamací, které v současné době spolu s kontrolou funkčnosti provádí obecní úřady s rozšířenou působností. Uvedenou povinnost nelze přenést ani na zastupitelské úřady, pro které by znamenala ještě další zátěž (nad rámec již tak návrhem rozšiřované působnosti v agendě cestovních dokladů a občanských průkazů), a to zejména s ohledem na personální kapacity a náklady spojené s případnými reklamacemi,” připomíná ministerstvo.

Případná kontrola technické funkčnosti nosiče dat s biometrickými údaji u všech dokladů až na jednotlivých zastupitelských úřadech by navíc podle něj měla negativní dopad také na žadatele, pro něž by znamenala značné prodloužení čekací doby vyvolané reklamační procedurou. 

Změny se mají dotknout i voleb

Ministerstvo vnitra počítá s tím, že změny by měly začít platit od roku 2026. Lidé by mimo jiné měli mít nově možnost dostat dočasný občanský průkaz kvůli konání voleb. Nyní ho lze získat pouze kvůli technickým závadám, katastrofám a mimořádným událostem nebo ho mohou dostat lidé, kterým bylo uděleno státní občanství. 

O vydání dočasného občanského průkazu by podle návrhu mohli lidé žádat pět až jeden den před volbami. „Platnost dočasného občanského průkazu vydaného z důvodu výkonu volebního práva bude omezena jen na dobu trvání voleb, což by mělo eliminovat využívání tohoto dočasného občanského průkazu k vyřízení jiných záležitostí u občanů, kteří se vyhýbají povinnosti mít občanský průkaz,“ uvedlo ministerstvo v důvodové zprávě. Lhůta pro vydání by měla být jeden den.

Mezi další změny, které novela přináší, patří prodloužení platnosti občanského průkazu v případě úmrtí manžela nebo partnera ze 45 dnů na tři měsíce, možnost ponechat si neplatný cestovní doklad nebo možnost podat žádost o vydání cestovního pasu a převzít ho mimo pracoviště obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

Novela má podle ministerstva zejména sjednotit vydávání pasů a občanských průkazů. Má tak usnadnit práci úředníkům, kteří často pracují v obou agendách. 

Ministerstvo vnitra nyní bude vyhodnocovat připomínky ostatních resortů a svůj finální návrh pak předloží vládě. Kdy by měl kabinet o změnách jednat, zatím není jasné. 

Tomáš Svoboda