Až 800 miliard euro ročně. Tolik musí Evropa investovat, pokud chce být konkurenceschopná, zelená a bezpečná. Alespoň podle zprávy, kterou italský expremiér a bývalý prezident Evropské centrální banky Mario Draghi spolu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. Otázkou je, kde peníze vzít. Jedna z cest, kterou Draghi navrhuje, jsou společné evropské půjčky. S tím však může narazit u národních vlád včetně České republiky.
Investice do inovací, obrany nebo sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou. To jsou jen některé z projektů, které podle Draghiho vyžadují společné financování. Jak však současně Draghi upozorňuje, v současnosti na to v evropském rozpočtu nejsou peníze. „Roční rozpočet Evropské unie je malý, činí něco málo přes 1 procento evropského HDP, zatímco rozpočty členských států se společně blíží 50 procentům,“ poukazuje.
Jedním z řešení, které navrhuje, je proto další společná evropská půjčka. Inspirovat by se podle něj mohla modelem, který si Evropa vyzkoušela již v případě nástroje NextGenerationEU. Ten měl zajistit restart ekonomiky po pandemii covidu-19, financován byl zčásti vydáním společných zelených dluhopisů. Jak však upozorňují odborníci, s touto myšlenkou může Draghi narazit.
Vůle ke společným půjčkám chybí
„Draghiho zpráva je postavena na myšlence další půjčky EU, stejně jako tomu bylo v případě Next Generation EU, tedy post-covidového programu obnovy. Tehdejším schválením EU dluhopisů se do značné míry překročila červená linie, zvláště pro úsporné severské státy či Německo a Nizozemí, které dlouhodobě tuto myšlenku odmítaly,“ vysvětlil politolog z Masarykovy univerzity Petr Kaniok. Část zemí totiž tehdy se společnou půjčkou souhlasila jen za cenu jiných ústupků.
Že by se vůle pro takové řešení našla znovu, si Kaniok nemyslí. „Samozřejmě by to znamenalo masivní posílení role Evropské komise, která už nyní disponuje monopolem v oblasti hospodářské soutěže a zvýšení objemu skutečně evropských peněz. Nynější rozpočet EU je totiž jen zlomkem peněz, kterými disponují přes své státní rozpočty členské země. Nemyslím si, že z pohledu členských států je tato perspektiva akceptovatelná,“ říká.
První vyřešit splácení předchozích půjček
Skeptická je i část českých europoslanců. Zástupkyně hnutí STAN Danuše Nerudová míní, že nejprve je třeba jasně říci, jak budeme splácet právě současné společné půjčky.
„Už teď máme problém s tím, že EU není schopna se dohodnout na nových vlastních příjmech EU, abychom splatili ty pandemické půjčky. V tomto musíme přijít s konkrétním řešením, a vyřešit příjmy spolu s výdaji. Ne naopak,“ uvedla.
Nejdříve bychom se proto podle ní měli zaměřit na strukturu dlouhodobého rozpočtu EU tak, abychom alokovali maximum prostředků na posílení konkurenceschopnosti. „Ruku v ruce se musíme shodnout na zdrojích rozpočtu, aby veřejné finance EU byly udržitelné. Na půjčky můžeme myslet, pokud bude existovat dostatečná podpora, ale dopředu musíme vědět, na co je použijeme a jak je nejlépe splácet,“ dodala.
Europoslanec TOP 09 Luděk Niedermayer na síti X uvedl, že ho návrh na společné půjčky nepřekvapuje. „To, že evropský rozpočet na skutečně evropské projekty peníze nemá, je realita, a toto je jedna, ale ne jediná, z cest. Tou jinou je třeba zásadní reforma rozpočtu,“ napsal.
„Opravdu doufám, že Draghiho analýza k posílení evropské konkurenceschopnosti nezůstane jen na papíře. Jakkoliv je otázka ekonomické politiky dominantně v rukou vlád členských zemí, neschopnost postupovat společně a koordinovaně, mimo krizové situace, kdy se to obvykle docela daří, problém s konkurenceschopností místy zhoršuje,“ dodal.
Karolína Novotná
Článek původně vyšel na webu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří do skupiny Media Network s.r.o.
Upevnění infrastruktury, dosažení jednotného evropského železničního prostoru a zlepšení konkurenceschopnosti železniční nákladní dopravy, Evropská asociace železniční nákladní dopravy (ERFA) představila manifest, ve kterém nastiňuje priority, jež by měly řešit evropské instituce a členské státy během současného legislativního cyklu. Informovalo o tom Sdružení železničních nákladních dopravců České republiky (ŽESNAD.cz).
„ERFA věří, že k dosažení těchto tří cílů je zapotřebí široký a holistický přístup, který se zaměří jak na financování, tak na legislativní politiku,“ uvedlo sdružení. Potřeba bude podle něj koordinovaný přístup k rozvoji politiky mezi evropskými a vnitrostátními tvůrci politik a odvětvím železniční nákladní dopravy.
Evropská asociace železniční nákladní dopravy v manifestu zmiňuje šest hlavních témat, jde o infrastrukturu, technologie, státní podporu, ERTMS, poplatky za přístup na trať a strojvedoucí.
V oblasti infrastruktury upozorňuje na sníženou kapacitu železničních sítí v blízkosti městských uzlů a v rámci hlavních tratí. Jako užitečný vyzdvihuje například evropský program Nástroj pro propojení Evropy (CEF), který představuje další možnosti financování projektů z oblasti dopravy, energetiky či telekomunikací. Podle asociace ale často přehlíží přeshraniční projekty. Program má podle ERFA zásadní význam při dokončení Transevropské dopravní sítě (TEN-T).
Asociace zmiňuje, že by členské státy i proto měly program CEF obnovit také pro příští finanční cyklus 2025–2034 a zachovat jeho přímé řízení ze strany Evropské komise, zvýšit rozpočet a rozšířit činnosti na financování palubních jednotek jednotného evropského zabezpečovače (ETCS).
Podle asociace by se zároveň měla zjednodušit pravidla pro využívání železniční sítě pro provozovatele. Jednotlivé státy by se také měly zaměřit podle asociace na podporu železniční nákladní dopravy a pomoci vytvořit v souvislosti s dalšími druhy dopravy rovnější podmínky. Asociace ale zároveň varuje před tím, aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže. Státní podpora by měla být použita tam, kde přinese přidanou hodnotu.
Téma využívání kapacity železniční infrastruktury v jednotném evropském železničním prostoru měl řešit v prvním zářijovém týdnu i výbor Evropského parlamentu pro dopravu a cestovní ruch (TRAN). Hlasování ale bylo přesunuto podle českého europoslance Ondřeje Krutílka (ODS) na další jednání výboru. „Obecně mohu říci, že podporuji kroky vedoucí k lepšímu využití kapacity pro železniční dopravu napříč Evropou a zpráva Parlamentu jde v tomto smyslu dobrým směrem,“ sdělil Ekonomickému deníku.
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o využívání kapacity železniční infrastruktury v jednotném železničním prostoru počítá se s tím, že systém přidělování kapacity železniční infrastruktury v Evropské unii by se měl změnit. Řízení železniční dopravy by mělo být efektivnější a důraz je kladen na mezinárodní vlaky. Zlepšit se má také kvalita služeb a železniční síť by se měla přizpůsobit většímu objemu dopravy.
V Brně začaly v polovině druhého zářijového týdne první práce na ražbě průzkumné štoly pro stavbu tunelu pod brněnským sídlištěm Vinohrady. Projekt je součástí Velkého městského okruhu. Realizaci štoly má na starosti za 725,3 milionu korun bez DPH sdružení pěti firem, jde o GEOtest, OHLA ŽS, Firesta – Fišer, Metrostav TBR a Inset. Podle generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) Radka Mátla by měla být štola dokončena za 147 týdnů, zmínil to na sociální síti X.
Podle společnosti Metrostav TBR poslouží štola pro podrobný průzkum geologických, hydrogeologických a geotechnických parametrů pro návrh budoucího tunelu Vinohrady o délce 1470 metrů, firma to uvedla na sociální síti Linkedin.
Cena za stavbu tunelu se předpokládá ve výši 9,3 miliardy korun. Podle plánů ŘSD má jeho výstavba začít v roce 2028 a skončit by měla v roce 2033. Tunel pod sídlištěm bude dvoutubusový, 380 metrů z něj bude hloubených a 1090 metrů má být ražených.
Z tunelového tubusu ve směru k Tomkovu náměstí bude podle ŘSD postavena sjezdová rampa dlouhá zhruba 250 metrů, která vyústí na ulici Rokytova. Napojení sjezdu na tuto ulici bude vyřešeno pomocí průsečné křižovatky. Vzájemné propojení obou tunelových trub je po vzdálenostech přibližně 300 metrů.
Jak již dříve Mátl uvedl, tunelová štola bude podkladem pro realizaci úseku Velkého městského okruhu (VMO) ve východní části Brna. Celková délka nové části městského okruhu je 2,2 kilometru.
V srpnu už začala řidičům sloužit v Brně další z částí okruhu, jde o estakádu, která je vede přes Tomkovo náměstí a spojuje Husovický tunel a Rokytovu ulici. Stavbu tvoří 39 pilířů vysokých 20 metrů, které kotví piloty v třicetimetrové hloubce pod zemí. Brno se na jejich realizaci staveb podílelo částkou 500 milionů korun bez DPH. Celkové zprovoznění nového úseku, jehož stavba začala v červenci 2021, je v plánu letos v prosinci.
Státem vlastněná plynárenská společnost NET4GAS vyhrála arbitráž proti ruskému podniku Gazprom Export, který na konci roku 2022 přestal platit za pronajatou kapacitu v českých tranzitních plynovodech. NET4GAS to oznámil v rámci informační povinnosti pro investory. Otázkou však zůstává vymahatelnost peněz, které český podnik vysoudil.
„Společnost NET4GAS nyní sděluje, že jí byl doručen rozhodčí nález vydaný v prvním z rozhodčích řízení. Rozhodčí senát se v rozhodčím nálezu ztotožnil s argumentací společnosti NET4GAS a v plném rozsahu vyhověl její žalobě, tzn. uložil společnosti Gazprom Export zaplatit žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení,“ uvedl NET4GAS ve svém poměrně stručném oznámení.
Další postup ohledně možností vymáhání dlužné částky NET4GAS zváží. Snadné to však nebude. Gazprom úhradu škod způsobených evropským společnostem po svévolném přerušení dodávek plynu v roce 2022 odmítá a dnes už ani v zemích Evropské unie nevlastní významnější majetek, který by šel zabavit. Je otázkou, zda bude odvaha „sáhnout“ na blokovaný majetek ruského státu; majoritních 50,2 procenta akcií Gazpromu totiž přímo či nepřímo vlastní ruská vláda.
Gazprom přerušil dodávky do střední Evropy plynovodem Nord Stream v létě roku 2022. Na konci téhož roku přestal platit za rezervované kapacity v českých plynovodech. Doplatila na to společnost NET4GAS, která rázem přišla o 75 procent tržeb. Loni v dubnu NET4GAS oznámil, že se rozhodl zahájit rozhodčí řízení proti Gazpromu s cílem domoci se řádného zaplacení dohodnutých částek. Gazprom Export se pomstil tím, že zažaloval NET4GAS u ruského obchodního soudu.
Výši finanční náhrady, kterou má Gazprom dle verdiktu rozhodců zaplatit, NET4GAS neuvedl. Platba v řádu desítek miliard korun by se docela hodila. NET4GAS má totiž závazky u bank a držitelů dluhopisů v rozsahu přes 34 miliard korun (jedná se o výsledek kořistnického hospodaření bývalých vlastníků, finančních investorů z Německa a Kanady). Většina z tohoto dluhu je splatná už během příštích dvou let. NET4GAS bude mít problém tyto dluhy bez pomoci státu uhradit; například loni vykázal ztrátu 1,7 miliardy korun.
Státem vlastněný ČEPS uzavřel smlouvu o odkupu firmy NET4GAS Holdings od zahraničních vlastníků před rokem, k převodu firmy došlo v prosinci 2023. Jak Ekonomický deník uvedl v srpnu, ČEPS je zřejmě jen dočasným vlastníkem plynárenských společností NET4GAS a Gas Storage CZ. Jejich majitelem má být do budoucna „státní plynárenský holding“, který se stane reprezentantem zájmů státu v oboru plynárenství.
Návrh novely zákona, který se zabývá zrušením povinného vládního souhlasu s prodejem a převodem majetku Správy železnic či oddlužením Českých drah, prošel ve čtvrtek druhým čtením v Poslanecké sněmovně. Může tak pokračovat do dalšího legislativního kola. Během projednávání padl jeden pozměňovací návrh.
Novela počítá s tím, že u prodeje nebo převodu majetku státní organizace už nebude potřeba souhlas vlády, nově ho má nahradit souhlas resortu dopravy jako zakladatele. Mezi dalšími změnami, které norma zahrnuje, je i vypuštění speciální právní úpravy jednání řídícího výboru Českých drah, kterým ministerstvo reaguje na výtku Evropské komise slučitelnosti ohledně „práva veta“, který výbor státního dopravce v současnosti má.
Dále se podle mluvčího ministerstva dopravy Františka Jemelky v normě také zohledňuje ukončení procesu oddlužení Českých drah a ruší se právní úprava úhrady ceny za užívání železniční dopravní cesty, která je podle něj komplexně upravena jiným právním předpisem.
Norma prošla Sněmovnou bez větších výhrad, jeden pozměňovací návrh předložil poslanec Stanislav Blaha (ODS). Správa železnic podle něj užívá pozemky a stavby, které jsou v soukromém vlastnictvím, přesto jsou ale užívány za účelem péče o veřejnou infrastrukturu nikoliv pro podnikatelskou činnost. V pozměňovacím návrhu pak řeší regulaci cen. Zmínil, že obdobné opatření už řeší zákon v souvislosti s Ředitelstvím silnic a dálnic České republiky (ŘSD).
„Pokud bude i nadále zachována nerovnost přístupu k výstavbě celostátní dráhy a regionálních drah vůči výstavbě dálnic a silnic první třídy a nájemné sjednávané Správou železnic nebude podléhat regulaci, nepřiměřeně by to finančně zatížilo rozpočet Správy železnic,“ uvedl Blaha. Zátěž by se podle něj přenesla také na státní rozpočet.
Poslanec Martin Kolovratník (ANO) v rámci projednávání zmínil, že novelu považuje za nekonfliktní a nevidí v ní problém. Ocenil, že došlo k zapracování pojistky při prodeji majetku Správy železnic, kdy se do návrhu zákona doplnilo, že prodej bude muset odsouhlasit ministerstvo dopravy a zároveň přitom dochází ke zjednodušení byrokracie. Aktuálně nemůže bez souhlasu vlády Správa železnic svůj majetek bezúplatně převést na jinou společnost, ručit jím nebo ho zastavit.
Redukce byrokracie
Podle důvodové zprávy materiálu by nemělo zjednodušení postupu ohrozit majetkové zájmy státu a je v souladu s dlouhodobou snahou směřující k redukci agend vykonávaných v resortu dopravy.
Návrh zákona také zohledňuje proces oddlužení Českých drah. Majetek státního dopravce by nově neměl sloužit k úhradě jeho závazků. Zároveň se v návrhu novely ruší povinnost Správy železnic hospodařit v dvou oddělených okruzích – v okruhu železniční dopravní cesty a v okruhu dalšího majetku. Dosud také nešlo mezi okruhy finanční prostředky z činností dotovaných státem mezi okruhy převádět. „Tato povinnost úzce souvisela s procesem oddlužení uvedené státní organizace a po jeho ukončení ztratila svůj význam,“ zmiňuje se mimo jiné v důvodové zprávě.
Jak Ekonomický deník informoval už dříve, ministerstvo dopravy v důvodové zprávě připomíná transformaci Českých drah, ke které došlo v roce 2003, kdy většinu finančních závazků zanikající státní organizace České dráhy převzala do své správy státní organizace Správa železniční dopravní cesty, v současnosti Správa železnic. Jak uvedl loni v ČTK generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda, šlo o částku ve výši 55 miliard korun. Zbytek dluhu se Správě železnic podařilo odepsat v roce 2022.
Návrh skupiny poslanců v čele s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem na zavedení povinných vzdělávacích plánů pro soudce (tzv. Lex Anička) vyvolal v justici vlnu kritiky. K negativnímu stanovisku Nejvyššího soudu (NS) se nyní připojila i většina předsedů krajských a vrchních soudů. A podle zjištění České justice nebyl jednoznačný ani postoj vlády.
Na konci července na síti X informoval ministr spravedlnosti Pavel Blažek, že vláda přijala kladné stanovisko k jeho poslanecké iniciativě, která má vedle vyšší peněžité pomoci obětem trestných činů zavést i povinné vzdělávací plány pro soudce.
Vláda ovšem k návrhu, který má konkretizovat již v zákonu o soudech a soudcích zavedenou povinnost soustavného sebevzdělávání soudců, přijala doprovodné, poměrně podrobné usnesení, jehož vyznění je ovšem kritické.
Upozorňuje se v něm například na to, že nová povinnost pro soudce, která může být v případě neplnění i kárným proviněním, bude vyplývat z metodiky Justiční akademie, kterou ovšem zákon nijak neupravuje.
„Sestavovat individuální plán vzdělávání bude pro soudce představovat novou povinnost, jejíž nesplnění bude moci být sankcionováno jako kárné provinění. Konkrétní rozsah a obsah individuálního plánu vzdělávání by měl být vymezen přímo zákonem. Primární povinnosti nelze ukládat ani prováděcím právním předpisem, natož pak metodikou Justiční akademie, která nemá povahu právního předpisu. Základní obsahové náležitosti individuálního plánu vzdělávání by tedy měly být vymezeny přímo v zákoně s tím, že podrobnosti by mohl upravovat prováděcí právní předpis. Rozsah a obsah individuálního plánu vzdělávání nemůže určovat metodika Justiční akademie,“ uvádí se ve stanovisku vlády.
Nesoulad s Ústavou?
Podle vlády není ani jasné, zda je nová povinnost souladná s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/02, podle něhož výkon státní správy nesmí zasahovat do nezávislosti soudů. Návrh také podle vlády neřeší, jak a komu budou plány předkládat předsedové soudů. Obecně pak vláda konstatuje, že navrženou změnu je třeba podrobně probrat s představiteli justice.
Podle předsedy Nejvyššího správního soudu (NSS) Karla Šimky návrh zavádí jen další byrokratické zatížení soudců bez věcného efektu.
Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka informoval o výsledku jednání Foto: Radek Čepelák
„Soudci si napíšou plán vzdělávání, já to podepíšu a za tři roky zkontroluji. Ti, které to nezajímá, to nějak obejdou. Já bych si nejdříve zmapoval, kdo se vůbec nevzdělává v Justiční akademii a těch bych se měl jako předseda ptát. Třeba ale přednášejí či dělají jiné věci. Jen pokud nedělají nic, je třeba to řešit a mluvit s nimi,“ uvedl pro Českou justici Šimka.
Předseda Vrchního soudu v Praze (VS) Luboš Dörfl, který je českým zástupcem Evropském poradním orgánu soudců (CCJE), pro Českou justici kritizoval především to, že návrh nebyl předem diskutován se zástupci justice. A to přestože zavádí novou skutkovou podstatu kárného provinění.
„Předložený návrh nebyl s justicí projednán a do přípravy takto důležité změny nebyli soudci zapojeni, což je nestandardní postup odvracející se od principů, na kterých evropské soudnictví stojí,“ upozornil Dörfl.
Vzdělávání soudců má také být dle stanovisek CCJE organizováno samotnou justicí, nezávisle na Ministerstvu spravedlnosti, čemuž návrh podle Dörfla neodpovídá. Stejně tak má být vzdělávání soudců dobrovolné, to povinné je pouze výjimkou z pravidla.
Zásah do nezávislosti soudců
„Konečně i zavádění nových pravomocí (a odpovědnosti) předsedy soudu při revizi vzdělávacího plánu jednotlivých soudců považuji za vzdálení se principům obsaženým ve stanoviskách CCJE, dle nichž by předsedové soudů měli mít ve vzdělávání soudců spíše omezenou roli (kvůli předcházení hierarchickému tlaku) a měla by být vyvíjena snaha o zmenšení propasti mezi vedením soudů a jednotlivými soudci,“ uzavřel Dörfl s tím, že se na ministra již v červenci obrátil dopisem, v němž mu sdělil své výhrady.
S jeho stanoviskem se ztotožnil předseda VS v Olomouci Václav Čapka, který považuje návrh za nezákonný a protiústavní zásah do soudcovské nezávislosti.
Předseda Vrchního soudu v Olomouci Václav Čapka Foto: Eva Paseková
„Jako justiční funkcionář vítám zájem politické obce o vzdělávání soudců. Jestliže však chceme, aby tento záměr byl skutečně naplněn, měla by být zamýšlená podoba prodiskutována se soudci, soudními funkcionáři, lektory, justiční akademií a všemi, kteří při vzdělávání soudců spolupracují. Jinak se může stát, že budeme mít „na papíře“ zaveden vzdělávací plán, ale ten nebude reálný ani při jeho tvorbě (soudce neví jaké vzdělávací akce bude Justiční akademie pořádat v druhém a třetím roce) a ani naplnitelný. Abychom do zákona zavedli předem mrtvý institut, o to nikdo nestojí. Nelze totiž pominout pracnost jak na straně soudců, tak na straně předsedů soudů,“ sdělila České justici předsedkyně Městského soudu v Praze Jaroslava Pokorná. Justiční akademie totiž vytváří podle Pokorné plán vzdělávacích akcí na rok dopředu, když delší období není podle ní možné, a to s ohledem na aktuální potřebu reagovat na změny právních předpisů či poptávku od samotných soudců z praxe. Stejně tak je podle ní problém v nedostatku financí pro provoz akademie.
Pokorná, stejně jako vládní stanovisko, upozorňuje i na to, že není jasné, komu budou plány předkládat předsedové soudů. A dále komu bude svěřena kontrolní pravomoc či jaké budou důsledky v případě porušení nové povinnosti.
„Mám obavu, že uzákonění formálních náležitostí vzdělávání (plán, počet hodin a další) povede více ke snaze zachovat formu než přinést kýžený efekt, tedy přinést nové informace použitelné v praxi. Nemluvím již o technických problémech, které by to přineslo jinak výborně a pružně fungující Justiční akademii v Kroměříži, která zatím vždy prokazovala schopnost na poptávku soudců v různých oblastech vzdělávání reagovat a zajistit ty nejlepší lektory,“ uvedla pro Českou justici předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Martina Flanderová.
Ceplová návrh neodmítla
Předseda Krajského soudu v Ostravě Petr Novák má k návrhu tři věcné připomínky. „Každý soudce má mít vypracován individuální plán vzdělávání, a to na období 3 let, přičemž se především spoléhá na vzdělávání prostřednictvím Justiční akademie. Pokud je mi známo, tak Justiční akademie nyní nemá dopředu zpracován program vzdělávacích akcí na dobu tří let. Kompetence předsedy soudu upravit návrh individuálního plánu vzdělávání konkrétnímu soudci lze považovat za reálnou pouze ve vztahu k současnému nebo předpokládanému zařazení soudce, nikoliv však ve vztahu ke znalostem a dovednostem soudce. Předseda soudu nemá jak ověřit míru znalostí a dovedností soudce, k tomuto nemá z pozice orgánu státní správy soudu žádnou pravomoc.
Zásadním podkladem pro vytváření individuálního plánu vzdělávání má být metodika Justiční akademie, která má stanovit jeho pravidla, formu, obsah a náležitosti. Jelikož tento nepochybně důležitý materiál není k dispozici, nelze se k otázce tvorby individuálního plánu vzdělávání komplexně vyjádřit,“ napsal České justici Novák.
Lenka Ceplová, předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, byla podle informací České justice na posledním zasedání rady Justiční akademie jediná z přítomných justičních funkcionářů, kdo návrh neodmítl.
V odpovědi pro Českou justici se Ceplová přihlásila ke kompromisnímu návrhu, který – neúspěšně – prosazovala na radě Justiční akademie a který sama nazvala „měkčím“.
„Limity pro zásahy do nezávislé soudní moci, tj. včetně povinného vzdělávání nastavil Ústavní soud v Pl. ÚS 7/02. Nicméně povinnost se vzdělávat je již dnes v zákoně o soudech a soudcích upravena v ustanovení § 82 odst 2 z. 6/2002Sb. Za vzdělávání je tedy odpovědný soudce sám a vzdělává se prostřednictvím Justiční akademie, prostřednictvím akcí pořádaných vysokými školami či jinými odbornými institucemi. Z těchto důvodů jsem podporovala v rámci zasedání Rady Justiční Akademie přístup „měkčí“, tj. nastavení doporučených vzdělávacích akcí pro soudce jednotlivých skupin. Skupiny by byly definovány jednak podle délky praxe soudců, jednak specializací soudců, či stupněm justiční soustavy. Justiční akademie, která má přehled o účasti jednotlivých soudců na vzdělávání, které sama organizuje, by prostřednictvím metodických doporučení nastavovala seznam školení pro jednotlivé skupiny. Soudce by tedy věděl, kterých školení by se dle metodiky měl zúčastnit, pokud je začínajícím soudcem s praxí do 3 let, soudcem s praxí pětiletou a soudcem příslušné specializace. Odpovědnost jde vždy za soudcem, ale pokud soudce chce kariérně růst tak si lze představit, že by doložil v případě zájmu o manažerskou funkci, či v případě postupu na soud vyššího stupně, že metodicky doporučená školení Justiční akademií absolvoval,“ popsala svůj postoj Ceplová.
Podle ní si pak lze představit, že v případě excesivního rozhodování, které je předmětem kárného návrhu, by jedním z podkladů pro kárného žalobce byl i údaj, zda se soudce zúčastňuje doporučených vzdělávacích praxí.
Bendův návrh na změnu zákona o soudech a soudcích
„Blažkova“ novela není poslední poslaneckou novelou zákona o soudech soudcích, která má reálnou šanci na to, že bude schválena ještě do konce tohoto volebního období. Při středečním projednávání novely zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů předložil poslanecký pozměňovací návrh předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda. Jeho návrh má změnit podmínku pro jmenování soudních funkcionářů, kdy výkon funkce soudce u uchazečů o funkci předsedů okresních soudů snižuje na dva roky a u zájemců o funkci předsedů krajských soudů na roky čtyři. Na polovinu pak u uchazečů o funkci místopředsedů u příslušného stupně soudu. V současné době zákon o soudech a soudcích plošně vyžadoval výkon funkce alespoň pět let, avšak tato podmínka se nevztahovala na uchazeče o funkci předsedy či místopředsedy Nejvyššího správního soudu.
Předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda Foto: ODS
„Nedává smysl a není správné, aby délka požadované praxe soudce v trvání 5 let byla v rámci celé justice shodná od požadavků kladených na předsedu Nejvyššího soudu až po požadavky kladené na místopředsedy okresních soudů. Je zjevné, že věcná opodstatněnost požadavku délky praxe je jiná jak pro předsedy soudů a pro jejich místopředsedy, tak i pro jednotlivé soudy. Požadavek délky praxe soudce v trvání 5 let není zejména pro funkcionáře nižších soudů nezbytný ani věcně opodstatněný a vede ke zbytečnému vyloučení schopných potenciálních kandidátů na tyto funkce paušálně stanovenou a nerovnou podmínkou, která nekoresponduje s úpravou obdobné problematiky v soudním řádu správním, v zákoně o stáním zastupitelství ani s dosavadní dlouhodobou praxí a potřebami justice. Naopak pro předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu požadavek délky praxe soudce v zákoně zcela chybí,“ uvádí se v odůvodnění návrhu.
Petr Dimun
Článek původně vyšel na webu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří do skupiny Media Network s.r.o.
Energetika, zelená tranzice, nebo hospodářská soutěž? Dnes už je prakticky jisté, že jeden z nejvlivnějších postů v Evropské komisi obsadí španělská socialistická politička Teresa Riberová. Její jmenování vyvolává v řadě evropských zemí včetně Česka značné obavy. Riberová je totiž zuřivou odpůrkyní jaderné energetiky, a nejen to. Její působení v roli ministryně pro ekologickou tranzici přineslo Španělsku dost mizerné výsledky.
Riberová má pověst sekernice jaderné energetiky ve Španělsku, a to celkem zaslouženě. Jako ministryně socialistické vlády premiéra Pedra Sáncheze prosadila odstavení všech jaderných reaktorů v zemi mezi lety 2027 a 2035. Navzdory odporu energetických a průmyslových podniků či názoru expertů na tom Sánchezův kabinet nic nezměnil, a to ani v době vrcholu energetické krize. Naopak, španělská vláda vlastníky jaderných bloků dusí vysokou mimořádnou daní, kterou letos ještě navýšila.
Silný odpor proti nominaci Riberové bude nejspíš pocházet z projaderné Francie. V době, kdy až polovina francouzských jaderných bloků musela být odstavena z provozu kvůli zjištěné korozi a dalším potížím, Riberová tento fakt komentovala se zjevnou škodolibostí.
Ruský plyn, windfall tax a další hity
Pro pravicově a protržně orientovaná média představuje Riberová oblíbený terč. „Teresa Riberová se chlubí tím, že upřednostňuje energetický model navržený pro zelenou transformaci a Agendu 2030. Pravdou je, že se zdá být více v souladu s tezemi šílených ekologů, kteří hájí ne ten či onen model, ale ničení růstu, ekonomický úpadek a omezování spotřeby politickým zásahem,“ napsal před necelým rokem v komentáři pro Libre Mercado novinář Carlos Cuesta.
Libre Mercado připomíná podíl Riberové na zhoršení vztahů s Alžírskem, který vedl na podzim roku 2021 k omezení exportu alžírského plynu potrubní cestou do Španělska. To poté muselo navýšit dovoz dražšího zkapalněného plynu (LNG) ze Spojených států a z Ruska. LNG z Putinovy říše zla ostatně Španělé dovážejí dodnes a pokrývají s ním zhruba čtvrtinu celkové spotřeby, aniž by z toho tamní vláda měla výčitky svědomí.
Další média, jako třeba el Economista, upozorňují na dopady masivní výstavby výkonově nestabilních větrných a solárních elektráren v kombinaci s rychlým odstavováním uhelných bloků. Letos v květnu musel správce elektrizační soustavy Redeia omezit spotřebu elektřiny v průmyslu až o 600 megawattů, protože chybějící množství nebylo možné vyrobit ani dovézt. Jindy je naopak výkonu v síti nadbytek a vlastníci větrných a solárních elektráren musejí nuceně omezovat výrobu.
Mimořádné daně se ostatně nevyhnuly ani majitelům obnovitelných zdrojů energie, které španělská socialistická vláda zdanila podobně jako elektřinu z jádra. Energetická skupina Repsol, která v loňském roce zaplatila na daních včetně windfall tax celkem 10,4 miliardy eur, dokonce pohrozila, že bude místo ve Španělsku investovat jinde. Vypadá to, že posedlost zdaňováním „nadměrných“ zisků energetických podniků není jen českou specialitou; ve Španělsku je situace podobná.
Neklid v řadách lidovců
S přihlédnutím k výše uvedeným faktům není divu, že nemalá část europoslanců protestuje proti jmenování Riberové do funkce komisařky s odpovědností za oblast energetiky nebo zelené tranzice. A to včetně poslanců největší parlamentní frakce – Evropské lidové strany (EPP). Jedná se však o citlivé téma; 13 kandidátů do nové Evropské komise je spjato s EPP, zatímco socialisté zde mají jen čtyři reprezentanty. A jedním z nich je právě Riberová.
Evropská média v posledních týdnech spekulují o tom, jakou pozici Teresa Riberová obsadí. Jednou to vypadá na vedení resortu energetiky, jindy na viceprezidentku Evropské komise s odpovědností na zelenou tranzici (jak uvedl v minulém týdnu německý Die Welt). Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se zatím ještě nerozhodla, informace o obsazení postů v nové komisi se však máme dozvědět v nejbližších dnech.
Deník Financial Times v tomto týdnu přinesl informaci, že Riberová by mohla převzít jiný resort – hospodářskou soutěž. Tím by si dokonce polepšila, jedná se totiž o fakticky nejvlivnější post v evropské komisi. Povolení pro státní podporu výstavby nové jaderné elektrárny Dukovany II či transformační podporu českého teplárenství řešilo právě Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž (DG Competition). Informace, že Teresa Riberová možná dostane na starost tuto oblast, není zrovna uklidňující.
Energetická skupina Veolia postavila ve Fakultní nemocnici Olomouc kogenerační jednotku a také v Česku zatím unikátní zařízení na tepelnou sterilizaci zdravotnického odpadu. Nové zařízení zbaví nemocniční odpad nebezpečných vlastností, Veolia jej poté spálí v přerovské teplárně. Olomoucká nemocnice díky novému zařízení ušetří v nejbližších osmi letech nejméně 30 milionů korun.
Čím je tento projekt výjimečný a na jaká úskalí firmy při jeho realizaci narazily? Na to odpovídají v následujícím textu obchodní ředitel společnosti Veolia Energie ČR Jakub Tobola (JT) a projektový manažer z Útvaru obchodního rozvoje společnosti Veolia Energie ČR Otakar Vénos (OV). Klíčem k úspěchu bylo mimo jiné i to, že skupina Veolia vedle teplárenství působí také v oboru nakládání s odpady a má zkušenost s oběma obory.
Jak se zrodila myšlenka realizovat tento unikátní projekt?
JT: Téma nakládání s nemocničním odpadem se řeší v celé řadě nemocnic napříč Evropou. Naše řešení je připraveno na míru Fakultní nemocnice Olomouc tak, aby odpovídalo množství vytvořeného odpadu. Diskutovat s nemocnicí o tomto projektu jsme začali zhruba před čtyřmi roky, tedy v době koronavirové epidemie. Přípravu projektu jsme zahájili v lednu loňského roku a teď v září zahajujeme zkušební provoz.
OV: Fakultní nemocnice v Olomouci je naším dlouhodobým partnerem, dodáváme jí okolo 90 terajoulů tepla za rok a současně zpracováváme odpady v objemu 900 tun ročně. Tak jsme se spolu s vedením nemocnice zamysleli nad tím, jak tyto odpady využít na maximum. Našli jsme řešení, že nebezpečný odpad za pomoci páry přeměníme na ostatní odpad, který bude možné energeticky využít v Teplárně Přerov.
Obchodní ředitel společnosti Veolia Energie ČR Jakub Tobola. Foto: Veolia Energie ČR
Narazili jste při realizaci tohoto záměru na nějaká úskalí?
JT: Úskalí byla celá řada. Administrativa a příprava projektu zabrala spoustu času, nebylo to jednoduché. Sice jsme to nestihli během dvanácti měsíců, jak jsme původně chtěli, ale nakonec se to podařilo.
OV: Problém nastal s umístěním do objektu staré spalovny, což je památkově chráněný objekt. V případě kogenerační jednotky jsme se snažili o minimalizaci hlukové zátěže. Ale tohle je na tom příběhu to nejdůležitější: nesmíme se nechat zastavit nějakou překážkou, ale že musíme vždy najít řešení.
Sterilizovaný odpad budete vozit do teplárny v Přerově. Nebylo by výhodnější jej energeticky využít přímo v Olomouci?
JT: Olomoucká teplárna rekonstrukcí také projde, ale až později v čase. Také zde počítáme s využitím tuhých alternativních paliv. Nejbližší teplárna, kde tento odpad dokážeme využít, je v Přerově.
Kdo tuto investici financoval?
JT: Celková investice včetně pořízení kogenerační jednotky vyšla na zhruba 60 milionů korun. Je to investice Veolie, která se bude následujících osm let splácet z dosažených úspor. Jedná se tedy o obdobu EPC projektu. Výhodou tohoto projektu je, že přináší finanční úsporu. Náklady na likvidaci sterilizovaného odpadu jsou totiž výrazně nižší, než je tomu u nebezpečného odpadu. Další úspora vznikne díky využití elektřiny a tepla vyrobeného v kogenerační jednotce v areálu nemocnice. Ekonomicky je tento projekt výhodný jak pro nemocnici, tak pro nás jako investora.
Je spalování takového odpadu bezpečné? Není zdrojem toxických látek nebo emisí?
JT: Odpad, který spalujeme, je už vytříděný. Nejsou v něm injekční stříkačky a podobně. Jde hlavně o papír a látky, které není problém v kotli spálit. Sterilizovaného odpadu z Olomoucké nemocnice bude mít okolo 900 tun za rok. Pro srovnání: multipalivový kotel v Přerově za rok spálí okolo 100 tisíc tun paliva.
OV: Kolegové z firmy Recovera se museli zamyslet nad logistikou nakládání s nebezpečnými odpady. Svoz odpadu z nemocnice probíhá dvakrát denně, přičemž je nutné zamezit kontaktu zaměstnanců s tímto odpadem. Podle platné legislativy se nebezpečný odpad musí zpracovat do 72 hodin. Při sterilizaci je odpad zbaven nežádoucích vlastností a můžeme s ním dále nakládat.
Projektový manažer společnosti Veolia Energie ČR Otakar Vénos. Foto: Veolia Energie ČR
Budete nabízet stejné řešení také dalším nemocnicím?
JT: Tento projekt je specifický. Vyžaduje, aby bylo k dispozici větší množství odpadů. Většina nemocnic má dnes vlastní spalovnu nebezpečných odpadů, kde tento odpad likviduje. Olomoucká nemocnice takové zařízení neměla a musela jej vozit do spalovny v Ostravě, tedy na velkou vzdálenost. Takže ano, můžeme takové řešení nabídnout i jinde, ale záleží na lokálních podmínkách.
Více o zatím unikátní technologii, kterou Veolia Energie spolu s partnerskými firmami dodala do olomoucké nemocnice, se dočtete ve zprávě, kterou Ekonomický deník vydal o týden dříve.
Pokud uspějeme ve volbách, plánujeme zvýšit počet studentů medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Ideální cestou by bylo, kdyby absolventi vystudované roky odpracovali v nemocnicích v regionu. V debatě Ekonomického deníku, České justice a Zdravotnického deníku s názvem Perspektivy Česka – debata o strategii hospodářského a sociálního rozvoje České republiky na to apeloval kandidát na hejtmana Olomouckého kraje za opoziční hnutí ANO a předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu Ladislav Okleštěk.
Regionální strategie Olomouckého kraje OLIVIE na podporu zdraví a prevence a budování zdravé populace, komunikace s Univerzitou Palackého v Olomouci, propojení inovačního centra Olomouckého kraje se zdravotnickými zařízeními, rozvoj telemedicíny, důraz na zdravotnickou osvětu nebo zajištění dostatečného počtu lékařů. To jsou oblasti ve zdravotnictví, které by podpořil kandidát na hejtmana Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk, kdyby zvítězil ve volbách. Ideální cestou, která zde v současnosti sice nefunguje, ale v budoucnu by mohla, je podle něj setrvání absolventů Lékařské fakulty v Olomouci po studiu v regionu.
Účastníci akce Perspektivy Česka – debata o strategii hospodářského a sociálního rozvoje České republiky, kterou pořádaly Ekonomický deník, Česká justice a Zdravotnický deník. Na snímku zleva předseda Dopravní sekce Hospodářské komory Jan Sechter, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková, předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ladislav Okleštěk, vydavatel Ekonomického deníku, České justice a Zdravotnického deníku Ivo Hartmann a ředitel Fakultní nemocnice Olomouc Roman Havlík. Foto: Radek Čepelák
„Pokud budeme úspěšní ve volbách, na jednání s děkanem Lékařské fakulty v Olomouci budeme chtít navýšit počet studentů medicíny. Byl bych rád, kdyby v České republice fungoval takový systém, kdy každý, kdo zde dosáhne nějakého vzdělání v nějaké oblasti, musí taky dobu studia odpracovat a pak může jít nabírat zkušenosti do světa a vrátit se sem jako extrémně kvalifikovaný odborník,“ uvedl Okleštěk během debaty. V terénu je podle něj nutné ponechat základní péči s důrazem na telemedicínu a prevenci.
Účastníci akce Perspektivy Česka – debata o strategii hospodářského a sociálního rozvoje České republiky. Na snímku zleva předseda Dopravní sekce Hospodářské komory Jan Sechter, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková, předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ladislav Okleštěk. Foto: Radek Čepelák
Boj proti civilizačním nemocem lze vyhrát jedině tehdy, když se dohromady spojí všechny sektory – od školství přes potravinářství až po sport. Proto je nutné pro obyvatele regionů vytvořit takové podmínky, aby mohli sportovat a mít kulturní vyžití. S tím však souvisí i doprava. „Když nemáte dobrou dopravní infrastrukturu, tak je všechno špatně. Zároveň bychom měli lidem nabídnout městskou hromadnou dopravu na úrovni a za přijatelné ceny, aby méně využívali svoje vlastní vozy,“ doplnil dále Okleštěk.
Region zdravého života
Na rostoucí hrozbu spojenou s chronickými civilizačními chorobami upozornil také ředitel Fakultní nemocnice Olomouc Roman Havlík. „Nezdravost dětské populace se jeví jako neudržitelná. Musíme vkládat více energie do prevence a vzdělávání lidí v oblasti zdravotní gramotnosti. A právě k tomu bude sloužit připravovaná strategie OLIVIE (pozn. red. – Olomouc healthy LIVIng rEgion). Tato vize, která sjednocuje aspekty zdraví a prevence ve všech oblastech života, vznikla na základě kooperace několika klíčových subjektů, které podepsaly memorandum o spolupráci. Společným cílem je zlepšení kvality života obyvatel a podpora zdravého životního stylu prostřednictvím moderních technologií a preventivních opatření,” uvedl Havlík.
Na snímku je redaktorka Zdravotnického deníku Nela Slivková. Foto: Radek Čepelák
Memorandum se zaměřuje na čtyři hlavní oblasti: preventivní péče, HI-TECH medicína, zdravá společnost a zdravé prostředí. Cílem této spolupráce je sdílení odborných znalostí, dobré praxe a koordinace projektů, které budou směřovat k celkové proměně regionu.
Civilizační choroby ovšem nejsou jediným tématem, který ředitel fakultní nemocnice v Olomouci zmínil. Podle něj chybí v českém prostředí jasná vize a koncepce zdravotnictví, a spíše než ke spolupráci jsou zdravotnická zařízení tlačena ke konkurenci. A paradoxně nesoutěží o pacienty, ale zdravotníky. „Už dnes se ukazuje, že to je neudržitelné. Významné navýšení platů nic neposune, protože ani v současném systému nám neušetří žádnou hodinu práce. Role krajů by mohla být v řízení a racionalizaci péče,“ nastínil Havlík s tím, že taková role krajů a jednotlivých hráčů ve zdravotnictví bude zásadní, protože ukáže, které kraje se dokážou posunout a přerozdělit péči tak, aby do budoucna byla udržitelná. Velkým pomocníkem bude podle Havlíka umělá inteligence, která přinese nevídané možnosti, a je proto třeba ji vnímat jako příležitost, ne jako hrozbu.
Debatu sledovala také šéfredaktorka České justice Eva Paseková. Foto: Radek Čepelák
Podle výkonné ředitelky Svazu měst a obcí Radky Vladykové jsme v řadě inovací bohužel i deset let pozadu. „Na daném území je třeba mít péči, kde pacientovi udělají základní screening, a pak mít specializovaná pracoviště, kde pacient dostane vysoce specializovanou péči. Měli bychom také výrazně posílit střední zdravotnický personál a mít lékaře, který dokáže na dálku diagnostikovat základní parametry pacienta a rozhodnout o tom, zda se dá ošetřit na dálku. Je to věc budoucnosti, ale tu musíme budovat už teď,“ uvedla během debaty.
Záchranná služba v rukách státu?
Jaké zdravotnictví chceme mít za 10 až 20 let? To nikdo neví. V souvislosti s debatou o počtu výjezdových základen záchranné služby a urgentních příjmů v kraji na to poukázal Roman Havlík. Podle něj řešíme zdravotnictví spíše reaktivně než koncepčně, což vytváří neudržitelné podmínky. „Je třeba racionálně si říct, jaké zdravotnické oblasti budeme schopni za 10 až 20 let zajistit kvalitními odborníky a lékaři. Bude muset dojít k restrukturalizaci a využití moderních technologií, které nahradí zdravotnický personál,“ je přesvědčen Havlík.
V otázce financování krajů je podle Okleštěka třeba, aby byl každý kraj financován systémově. Když dojde ke správně nastavené koncepci zdravotnictví, lze se snadněji dívat například na parametry výjezdových stanic. „V souvislosti se záchrannou službou si dovedu představit, že ji má na starosti stát. Nyní je to na každém kraji, což je nevýhoda – každá sanitka vypadá jinak a neexistuje nahraditelnost. Mělo by to být synchronizováno,“ myslí si kandidát na hejtmana. Zároveň doplnil, že zdravotnická záchranná služba by se měla nacházet v dojezdové vzdálenosti v každé lokalitě, kde intenzivně rostou průmyslové zóny.
Na snímku zleva výkonná ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková, předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ladislav Okleštěk a vydavatel Ekonomického deníku, České justice a Zdravotnického deníku Ivo Hartmann. Foto: Radek Čepelák
Spíše než kritérium o počtu výjezdových stanic záchranné služby by podle Vladykové bylo výhodnější nastavit si taková kritéria, která se týkají nemocnosti v kraji. „Jestliže je jako kritérium počet výjezdových stanic záchranné služby, tak jsme reaktivní, ale nejsme preventisti. Nebylo by lepší, kdyby byl kraj s nejmenší nemocností bonifikován? My se vůbec nedíváme dopředu,“ uzavřela s tím, že stát by měl mít jasně stanovenou roli krajů, měst a obcí.
Nela Slivková
Článek původně vyšel na Zdravotnickém deníku, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
Slovenská společnost SPP uvedla do provozu novou fotovoltaickou elektrárnu s roční výrobou až 720 MWh. Nachází se v areálu společnosti v Michalovcích a je součástí veřejné distribuční sítě. Zahrnuje až 1 535 fotovoltaických panelů s instalovaným výkonem 629 350 kWp.
Nová fotovoltaická elektrárna se nachází na pozemku bez zastínění a poskytuje ideální místo pro získávání energie ze slunečního záření. Elektrárna zahájila zkušební provoz v červenci 2024 a v těchto dnech zahájila výrobu elektřiny na plný výkon. Jeho součástí je až 1 535 fotovoltaických panelů s instalovaným výkonem 629 350 kWp. Úspora emisí činí až 200 tun ročně.
Společnost SPP dosud uvedla do provozu fotovoltaické zdroje o celkovém výkonu téměř 1,3 MWp. Další fotovoltaické elektrárny pro zákazníky z firemního i veřejného sektoru realizuje společnost ESCO Slovensko, a.s., kterou SPP společně založila se Skupinou ČEZ. V roce 2023 postavila zdroje o výkonu více než 3 MWp a v roce 2024 plánuje uvést do provozu zdroje o výkonu zhruba 4 MWp.
„Projekt v Michalovcích je naší dosud největší fotovoltaickou elektrárnou. S ohledem na naše cíle v oblasti udržitelnosti je pro nás důležité rozšiřovat síť zdrojů, které vyrábějí obnovitelnou energii. Proto pokračujeme dalším projektem na využití solární energie jako čistého a obnovitelného zdroje energie pro slovenské školy. Fotovoltaické elektrárny od SPP jim umožňují snížit stávající náklady na elektřinu,“ uvedl předseda představenstva a generální ředitel SPP Vojtěch Ferencz.
Do konce roku bude mít díky SPP fotovoltaické panely 21 škol
Rozvoj fotovoltaiky je pro školy zásadní, protože díky instalovaným panelům mohou dosáhnout snížení nákladů na elektřinu až o 30 procent.
„Výroba čisté energie z obnovitelných zdrojů, jako je solární energie, je šetrná k životnímu prostředí a bezemisní. Fotovoltaická zařízení vyžadují jen minimální údržbu a nevyžadují vyšší investice, navíc životnost solárních panelů je 25 let. Do konce roku 2024 bude od SPP uvedeno do provozu 21 fotovoltaických instalací na střechách škol,“ uzavřela společnost.
