Venkovní teploty šplhají vysoko nad 30 stupňů. Nabízí se otázka: Zvládne energetika nápor způsobený horkem, nebo některá část Evropy zažije další blackout? Pojďme se podívat do dat o provozu energetické soustavy, jak si obor s extrémním počasím umí poradit.
Dobrým indikátorem je cena elektřiny. Ta se oproti běžnému letnímu stavu drží poměrně vysoko. Po většinu dne cena na spotovém – tedy krátkodobém a vyrovnávacím – trhu u OTE přesahuje 100 eur za megawatthodinu (MWh). Pád ceny k nule v dopoledních a odpoledních hodinách, na jaře docela častý, se teď projevuje pouze o víkendech.
Večerní cenové výstřelky
Opačný extrém nastává ve večerních hodinách, kdy v pracovních dnech cena elektřiny vystřeluje prudce vzhůru. Například v pondělí 22. června se cena okolo deváté hodiny večer dostala až na 313 eur za MWh. V úterý to bude dokonce až 573 eur za MWh, jak uvádí OTE na svém webu. Takové cenové „výstřelky“ se objevují v celém obchodně propojeném regionu sahajícím od Belgie po Rumunsko. Na rozdíl od zimního období se však neobjevují vysoké ceny v ranní špičce.
Propojování evropských trhů spolu s rostoucím výkonem solárních a větrných elektráren změnilo tradiční pojetí exportérů a importérů elektřiny. Stále platí, že jsou země, které neustále elektřinu vyvážejí (Francie, Švédsko), nebo stále dovážejí (Itálie, Belgie). K nim však přibyly ještě dvě kategorie zemí, které střídají roli v závislosti na situaci na energetickém trhu.
Střídání rolí
Na jedné straně to jsou „podmíneční exportéři“. Ti vyvážejí za nízkou cenu přebytky v době, kdy počasí přeje provozu solárních či větrných elektráren. V opačném případě naopak musejí (dražší) elektřinu dovážet. Typickým příkladem může být Německo, Polsko či Maďarsko. Jejich protipólem jsou země jako Česko, Slovensko a Rakousko. Ti omezují provoz v době přebytku a dovážejí levnější elektřinu od sousedů. V době nedostatku „zeleného“ výkonu naopak vyvážejí a vydělávají na vyšší ceně elektřiny.
Tak jednoduché to ovšem není. Ve výhodě zde mohou být země s velkým počtem vodních a plynových elektráren, jejichž trumfem je rychlá změna výkonu v krátkém čase. Rychlé navýšení či omezení výkonu je naopak problém v případě uhelných a jaderných elektráren. Tedy dvou zásadních zdrojů pro výrobu elektřiny v České republice.
Kdo vyrábí elektřinu v Česku: 22. 6. 2026
Fotovoltaika jede, větrníky stojí
Když se podíváme na složení výrobních zdrojů v posledních dnech, třeba na webu ElectricityMaps, zaujme vysoký podíl fotovoltaiky. Solární elektrárny v době okolo poledne zajišťují v Česku až 35 procent výroby elektřiny. V Polsku tento podíl dosahuje až 52 procent, v Maďarsku 57 procent a v Německu a Nizozemsku se podíl šplhá až na 73 procent. Dokonce i severněji položené země jako Litva a Lotyšsko běží přes den hlavně na sluneční energii.
Opačným extrémem jsou v době červnových veder větrné elektrárny. Ty za celý den často ani nepohnou lopatkou. Například Německo má ohromujících 80 gigawattů výkonu větrných turbín, využití jejich výkonu v posledních dnech však zůstává pod hranicí 10 procent. Lépe jsou na tom Dánsko, Nizozemsko či Británie, které se mohou spolehnout na lepší výsledky větrných parků na mořských mělčinách.
