Podle předpokladů mohl strávit za mřížemi zbytek života. Finský odvolací soud ale původní verdikt změnil a ruskému občanovi Voislavu Tordenovi uložil 12,5 roku vězení za tři válečné zločiny. Přestože některé body obžaloby soud odmítl, v klíčové části případu Tordenovu odpovědnost potvrdil.
Helsinský odvolací soud rozhodl v případu ruského občana Voislava Tordena, který se podle verdiktu podílel na válečných zločinech spojených s přepadením ukrajinských vojáků v roce 2014. Informovala o tom agentura YLE.
Za tři válečné zločiny trest 12,5 roku
Soud jej odsoudil za tři válečné zločiny k trestu 12,5 roku odnětí svobody. Rozhodnutí znamená zásadní změnu oproti rozsudku Helsinského okresního soudu z března minulého roku. Ten Tordenovi uložil doživotní trest za čtyři válečné zločiny spáchané během přepadení na východní Ukrajině v roce 2014. Za nejzávažnější tehdy soud označil zabití ukrajinského vojáka.
Torden požadoval, aby odvolací soud obžalobu zamítl, případně snížil trest. Státní zástupce naopak požadoval trest za pět válečných zločinů. Odvolací soud nakonec část obžaloby odmítl, zároveň ale Tordenovu vinu v několika zásadních bodech potvrdil.
Přepadení ukrajinských vojáků
Případ se týká přepadení z 5. září 2014, kterého se podle soudu účastnila skupina Rusitš jako součást praporu Betmen a dalších skupin. Cílem byl prapor Aidar v Luhanské oblasti.
Přepadení mělo tragické následky. Zemřelo 22 ukrajinských vojáků a další čtyři utrpěli zranění. Odvolací soud přitom konstatoval, že nejméně čtyři ze zabitých byli v době útoku zranění. Podle soudu útočníci při přepadení zneužili ukrajinskou vlajku.
Odvolací soud dospěl k závěru, že Torden působil jako zástupce velitele skupiny Rusitš. Během přepadení měla skupina kromě velitele a jeho zástupce nejméně další dva členy. Torden svou pozici ve skupině i účast na přepadení odmítal. Soud však dospěl k závěru, že Torden střílel z lehkého kulometu směrem k ukrajinským vojákům a tím spáchal válečný zločin.
Za střelbu do zraněných ho soud neodsoudil
Právě v této části odvolací soud původní rozhodnutí výrazně změnil. Podle jeho verdiktu nebyly předloženy dostatečné důkazy, že Torden sám nebo další dva členové skupiny Rusitš stříleli na zraněné vojáky.
Odvolací soud zároveň odmítl, že by Torden nesl jako nadřízený odpovědnost za zastřelení zraněných ukrajinských vojáků.
Obžalobu v tomto bodě proto zamítl. To ale neznamenalo, že by Torden z případu vyšel bez odpovědnosti za samotné přepadení.
Mohlo by vás zajímat
Soud uvedl, že svou účastí na společném jednání ostatních ozbrojených skupin nesl část odpovědnosti za zabití a zranění vojáků. Rozdíl oproti verdiktu soudu prvního stupně je zásadní: odvolací soud Tordenovi nepřipsal odpovědnost za střelbu do zraněných na základě jeho velitelského postavení.
Fotografie, která se dostala na sociální sítě
Další válečný zločin se podle odvolacího soudu týkal fotografie. Torden pořídil snímek velitele skupiny Rusitš, který pózoval před těžce popáleným a stále hořícím mrtvým ukrajinským vojákem. Torden následně fotografii šířil na sociálních sítích. Odvolací soud jej za toto jednání uznal vinným z válečného zločinu. Soud řešil jeho podíl na pořízení a následném šíření fotografie.
Třetí válečný zločin souvisel s veřejnými vyjádřeními. Odvolací soud uvedl, že Torden na internetu a sociálních sítích zveřejnil, že jedním z pravidel skupiny bylo nebrat zajatce a že Rusitš nedává milost. I za toto jednání jej soud uznal vinným. Výsledkem tak byl rozsudek za tři válečné zločiny a trest 12,5 roku vězení.
Symbol Rusitše na tváři soud jako válečný zločin neuznal
Odvolací soud naopak zamítl bod obžaloby týkající se ukrajinského vojáka, kterému někdo vtlačil ostrým předmětem do tváře symbol skupiny Rusitš. Soud na základě důkazů vyhodnotil zranění jako povrchové a nekrvavé. Poškození tváře podle něj navíc trvalo jen krátce.
Proto podle soudu nešlo o jednání, které by způsobilo tak silné fyzické nebo psychické utrpení, aby mohlo být považováno za válečný zločin. Také tento bod obžaloby proto odvolací soud zamítl.
Soud přihlédl k jeho postavení v Rusitši
Při stanovení trestu odvolací soud zohlednil několik faktorů. Patřila mezi ně mezinárodní trestní praxe v oblasti válečných zločinů, Tordenova účast na přepadení, které vedlo k zabití a zranění ukrajinských vojáků, i jeho postavení zástupce velitele skupiny Rusitš.
Soud přihlédl také k tomu, že Torden jako zástupce velitele představoval příklad pro své podřízené. Dalším faktorem byl podle rozsudku záměr vytvářet a zveřejňovat válečnou propagandu. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že Tordenovo jednání bylo závažnější a vykazovalo větší míru zavinění než jednání běžného řadového vojáka.
Tordenovi zároveň uložil povinnost zaplatit náhradu škody zraněným vojákům a pozůstalým po zabitých. Okresní soud předtím nařídil náhradu pouze matce a sestře jednoho ze zabitých vojáků. Odvolací soud tak okruh odškodněných rozšířil.
Obhajoba mluví o vítězství
Tordenův advokát Heikki Lampela uvedl, že jeho klient stále popírá obvinění z válečných zločinů. Podle Lampely Torden přijal rozsudek klidně a chtěl, aby obhajoba požádala Nejvyšší soud o povolení odvolání v části týkající se tvrzení, že ukrajinskou stranu nezmátl ukrajinskou vlajkou.
Lampela označil rozhodnutí odvolacího soudu za významné vítězství obhajoby. „Doživotní trest odnětí svobody byl zrušen a trestem se stal časově omezený trest,“ řekl.
Advokát zároveň uvedl, že rozsudek za daných okolností podle něj ukázal nezávislost a nestrannost soudu. „V těchto okolnostech, kdy jde o vojáka nepřítele vůči Finsku, rozsudek ukázal nezávislost a nestrannost soudu,“ uvedl Lampela.
Žalobce: Pachatelé vědí, že mohou být dopadeni
Zástupce nejvyššího státního zástupce Jukka Rappe hodnotil rozhodnutí odvolacího soudu jako podstatně lepší než verdikt soudu prvního stupně. „Torden byl odsouzen za samotnou podstatu případu, za přepadení, při němž byly zabity desítky Ukrajinců,“ řekl Rappe.
Za důležité považuje především rozhodnutí o náhradě škody. Odvolací soud podle něj zajistil, aby oběti a jejich rodiny získaly zadostiučinění, protože Tordenovi uložil povinnost zaplatit náhradu škody většímu počtu lidí.
Rozsudek má podle Rappeho zároveň vyslat zprávu dalším pachatelům válečných zločinů. „Především je význam v tom, že příchod do Finska představuje pro pachatele válečného zločinu riziko. Může být dopaden a odsouzen,“ uvedl.
Původní rozsudek viděl Tordena jako odpovědného velitele
Helsinský okresní soud už dříve dospěl k závěru, že Torden působil jako zástupce velitele skupiny Rusitš. Přestože tehdy soud přímo nezjistil, že by Torden sám střílel na vojáky, považoval jej kvůli jeho velitelskému postavení za odpovědného za smrt jednoho z nich. Podle tehdejšího verdiktu přitom nebylo rozhodující, zda vojáka zabil přímo Torden, nebo jiný člen skupiny.
Střelbu na zraněného vojáka okresní soud označil za natolik brutální a krutou, že ji přirovnal k vraždě. Odvolací soud však tuto odpovědnost založenou na velitelském postavení v případě střelby do zraněných nepotvrdil.
Torden: Nebojoval jsem, nevystřelil jsem
Torden po celou dobu odmítal, že by se dopustil válečných zločinů, stejně jako odmítal, že by působil jako zástupce velitele Rusitše. Tvrdil, že jeho úkolem nebylo bojovat, ale natáčet propagandistická a náborová videa společně s televizním novinářem.
Před soudem řekl: „Neúčastnil jsem se boje. Nevystřelil jsem ani jeden výstřel.“ Odvolací soud ale dospěl k opačnému závěru a konstatoval, že Torden střílel z lehkého kulometu směrem k ukrajinským vojákům. Torden v době popisovaných událostí používal jméno Jan Petrovski.
Případ se dostal před finské soudy poté, co Tordena jako ruského občana zadrželi ve Finsku v srpnu 2023. Po odvolacím řízení tak zůstává výsledkem 12,5 roku vězení za tři válečné zločiny. Původní doživotní trest padl, některé body obžaloby odvolací soud zamítl, ale v klíčových částech případu Tordenovu odpovědnost potvrdil.
