Najít vyvážený vztah mezi přehnaným formalismem falešně zaměňovaným za odbornost a přirozeným chápáním zákona nepřesně ztotožňovaným se „zdravým selským rozumem“ je komplikovaným úkolem nejen v aplikaci práva veřejných zakázek. Ovšem právě veřejné zadávání svým důrazem na formální linku vedení zadávacího procesu často strhne jinak poměrně racionálně uvažující jedince k nečekaným nepředloženostem. Bohužel k těmto nepředloženostem svádějí zadavatele instituce, jejichž úkolem by mělo být garantování správného postupu.
V roce 2014 Zlínský kraj v rámci zadávacího řízení „Seniorpark Valašské Meziříčí – II. etapa – dodávka stavby“ vyloučil uchazeče o veřejnou zakázku s odůvodněním, že předložením prosté kopie dokladu o splnění profesního kvalifikačního předpokladu nesplnil požadované kvalifikační předpoklady. Tento postup však byl podle ÚOHS v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (ZVZ) a dočkal se „ocenění“ pokutou ve výši 50 tis. Kč.
Zadavatel argumentoval, že vytištěním dokladu opatřeného elektronickým podpisem nemůže vzniknout jeho kopie, protože neobsahuje kopii elektronického podpisu. Jedinou možností by tak byla konverze elektronické verze do písemné podoby a teprve z ní by mohla vzniknout kopie. V tomto směru se Zlínský kraj rovněž odkázal na stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), podle něhož není možné vytištěný elektronický doklad považovat za doklad prokazující splnění profesních kvalifikačních předpokladů. Tady pak nastává pro zadavatele paradoxní situace, kdy je trestán jeho postup učiněný v souladu s výkladem MMR. Z tohoto důvodu soudí zadavatel, že učinil veškerá opatření, aby ke správnímu deliktu nedošlo, a proto se necítí být odpovědný za případný správní delikt. Později vyloučený uchazeč navíc dostal možnost svou chybu odstranit v rámci objasnění kvalifikace. Ten však v tomto případě promeškal zadavatelem stanovenou lhůtu, proto muselo dojít k jeho vyloučení ze zadávacího řízení.
ÚOHS ve svém vyjádření hájil svůj postup s tím, že pro prokázání splnění profesních kvalifikačních předpokladů plně postačí prostá kopie výpisu opatřeného elektronickým podpisem. Vzhledem k tomu, že uchazeč prokázal splnění kvalifikace zákonem požadovaným způsobem, bylo zcela bezpředmětné hodnocení, zda doručil včas dokumenty vyžádané v rámci posuzování kvalifikace.
Krajský soud popsal důvody, které zákonodárce vedly k připuštění prostých kopií jako způsobu prokazování kvalifikace v zadávacím řízení. Jednalo se zejména o výrazné zjednodušení procesu zpracování a podávání nabídek. Tímto prizmatem je tak třeba vnímat i předložení kopie v tomto případě. ZVZ rozlišoval tři typy dokumentů: originál, ověřenou kopii a kopii. V tomto smyslu je vytištěný elektronický dokument opatřený konverzní doložkou de facto ověřenou kopií a…: „A contrario pokud podle zákona o veřejných zakázkách při prokazování kvalifikací postačuje předkládání relevantních dokumentů ve formě kopií, nemůže zadavatel po dodavatelích vyžadovat předkládání originálů, ověřených kopií, ani konvertovaných dokumentů.“ Takový výklad podle soudu koresponduje se smyslem zjednodušení přístupu k veřejným zakázkám, v němž pokračuje i nová právní úprava. Pochybnosti o skutečném splnění kvalifikace dodavatelem pak ve smyslu ZVZ umožňovala zadavateli plně rozptýlit možnost vyžádání originálů či ověřených kopií před uzavřením smlouvy s vítězným uchazečem. Vzhledem k tomu, že uchazeč podle krajského soudu svou kvalifikaci prokázal již při předložení nabídky, bylo pak jakékoli další dotazování na prokázané skutečnosti. Poměrně tvrdě krajský soud odmítl odkazování zadavatele na výklad MMR: „…právní názor Ministerstva pro místní rozvoj zveřejněný na jeho internetových stránkách není právně závazný. Stanovisko ministerstva má pro žalobce pouze informativní charakter. Závazné bylo pro žalobce pouze znění zákona.“
Zlínský kraj tak má poslední možnost zvrátit nepříznivý vývoj kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.
Jiří Reichl
