Rusko čelí ukrajinským dronům nejen pomocí klasické pozemní protivzdušné obrany. Do odrážení rozsáhlých náletů zapojuje také vzácné stíhačky MiG-35, kterých má podle dostupných údajů jen několik. Současně mohutně posiluje ochranu průmyslového areálu, kde vyrábí útočné drony Geran. V okolí továrního komplexu Alabuga vznikly desítky nových pozic protivzdušné obrany a další ochranná opatření.
Rozsah těchto příprav ukazuje, jak důležitou roli výroba bezpilotních letounů hraje v ruském válečném úsilí.
Proti dronům nasazuje i vzácné stíhačky
Ruské vojenské letectvo zapojuje do likvidace ukrajinských dronů také stíhačky MiG-35. Na jejich nasazení upozornil telegramový kanál Soniashnyk, který je propojený s ukrajinským letectvím. „Nepřátelské MiGy-29, a dokonce i MiGy-35, se už delší dobu podílejí na odrážení rozsáhlých vzdušných náletů v rámci systému protivzdušné obrany v hlubokém týlu,“ uvedl kanál.
Nejde tedy o jednorázové nasazení. Stíhačky se mají podílet na obraně ruského území před rozsáhlými vzdušnými útoky. Jejich úkolem je mimo jiné odhalovat a ničit bezpilotní prostředky, proti kterým mohou využít své palubní senzory i raketovou výzbroj.
MiG-35 přitom nepatří mezi běžně rozšířené ruské bojové letouny. Rusko jej představilo v roce 2017 a o rok později podepsalo ministerstvo obrany smlouvu na jeho dodávky. Výrobní stroje začalo přebírat v roce 2019, rozsáhlou sériovou výrobu však nerozjelo.
Podle údajů dostupných k říjnu 2026 provozuje ruské letectvo ve zkušebním provozu čtyři stíhačky MiG-35S a dva cvičné letouny MiG-35UB. Jejich počet je tedy velmi omezený a letoun poměrně vzácný.
Radar dokáže sledovat až 30 vzdušných cílů
Soniashnyk
MiG-35 navazuje na konstrukční vývoj bojových letounů MiG-29K/KUB a MiG-29M/M2. Jednomístná varianta MiG-35 a dvoumístný MiG-35D představují další vývojové stupně této rodiny.
Stíhačku pohánějí modernizované motory RD-33MK, jejichž životnost dosahuje až 4 000 hodin. Významnou součástí vybavení je radar s aktivní elektronicky vychylovanou anténní soustavou, označovaný zkratkou AESA.
Radar může současně sledovat až 30 vzdušných cílů na vzdálenost až 160 kilometrů a zaměřit šest nejnebezpečnějších z nich. Tyto schopnosti mohou letounu pomáhat také při vyhledávání dronů.
Výzbroj pro boj proti vzdušným cílům zahrnuje několik typů raket. Krátký dosah pokrývá střela R-73. Pro střední vzdálenosti slouží radarově naváděná R-77, známá také jako RVV-AE. Další možnost představuje rodina střel R-27, která zahrnuje varianty pro střední i větší vzdálenosti. Kompatibilita konkrétních verzí R-27 závisí na konfiguraci letounu.
Právě kombinace radaru a raketové výzbroje umožňuje MiGu-35 zasahovat vzdušné cíle. Nasazení proti dronům tak rozšiřuje okruh úkolů, při nichž může Rusko tento omezený počet letounů využít.
Kolem továrny Alabuga vzniklo 33 pozic protivzdušné obrany
Další část ruských obranných opatření se soustředí na zvláštní ekonomickou zónu Alabuga v Tatarstánu. Právě tam Rusko vyrábí útočné drony typu Šáhed/Geran, které využívá při útocích na Ukrajinu.
Podle satelitních snímků zveřejněných stanicí Radio Liberty vzniklo v okolí areálu celkem 33 pozic protivzdušné obrany. Snímky pořízené 21. října ukazují, že od jara 2026 v oblasti vyrostly betonové věže pro systémy protivzdušné obrany a nová stanoviště pro protiletadlové raketové systémy.
Obranná opatření zahrnují také věže vybavené protiletadlovými kulomety. Kromě toho v areálu vznikají konstrukce, které umožňují natáhnout nad výrobní budovy protidronové sítě.
Nejde tedy jen o rozmístění dalších zbraní. Ochrana zahrnuje také fyzické bariéry nad budovami, kde se drony vyrábějí. Ty mají rozšířit možnosti obrany průmyslového komplexu před vzdušnými útoky.
Ukrajinské drony naposledy zasáhly Alabugu v roce 2025. V září 2026 pak satelitní snímky ukázaly vznik nových výrobních dílen a skladů uvnitř zvláštní ekonomické zóny. Rozšiřování výroby tak doprovází také posilování ochrany areálu.
Rusko rozšiřuje výrobu útočných dronů
Alabuga má pro ruské válečné úsilí význam nejen jako výrobní místo, ale také jako průmyslové centrum, jehož kapacity se dále rozšiřují. Rozvoj infrastruktury probíhá současně s náborem zahraničních pracovníků, kteří se mají podílet na výrobě útočných dronů pro Rusko.
Moskva navíc zvyšuje produkci proudových bezpilotních letounů Geran-4 a Geran-5. Jejich společná výroba podle dodaných údajů dosahuje 4000 kusů měsíčně, tedy dvojnásobku produkce vrtulových dronů Geran-2 s pístovým pohonem.
Ruská výroba tak zahrnuje různé typy útočných bezpilotních prostředků. Proudové varianty doplňují pomalejší stroje, přičemž každá skupina rozšiřuje možnosti, jak drony nasazovat při útocích.
Obrana roste souběžně s výrobními kapacitami
Nasazení MiGů-35 a rozšiřování obrany kolem Alabugy představují dva odlišné způsoby, jak Rusko reaguje na hrozbu ukrajinských dronů. V prvním případě zapojuje do ochrany svého území i vzácné stíhací letouny. Ve druhém buduje kolem důležitého výrobního komplexu hustší síť protivzdušné obrany a přidává fyzické ochranné prvky.
