Česká republika bude v roce 2030 silně závislá na dovozu elektřiny, hlavně v případě, že se vydá cestou progresivního či dekarbonizačního scénáře v energetice. S takovou prognózou přišel provozovatel elektrizační soustavy ČEPS. Ekonomický deník zkusil tuto studii kriticky zhodnotit. Výsledek? ČEPS je až příliš pesimistický, podceňuje budoucí výrobu a přestřeluje budoucí spotřebu elektřiny.
Na úvod je nutno říct, že materiál s názvem Hodnocení zdrojové přiměřenosti ES ČR do roku 2040, který ČEPS v tomto týdnu zveřejnil, je zapotřebí. Varuje před možnými riziky v případech, kdy stát bude oblast elektroenergetiky zanedbávat, elektrárenské společnosti nebudou dostatečně investovat do nových zdrojů a kdy například odstavení uhelných bloků proběhne bez adekvátní náhrady. Přesto si dovolím upozornit na několik slabých míst zveřejněné prognózy.
Plány ČEZu nesedí s daty ČEPSu
Autoři ze sekce strategie ČEPS například počítají s tím, že do roku 2040 u nás vznikne pouze jeden nový jaderný blok – ten dukovanský s netto výkonem zhruba 1140 MW. Jenže ČEZ opakovaně deklaroval zájem postavit – a možná už v roce 2032 spustit – menší modulární reaktor v Temelíně. Další takové reaktory chce o něco později stavět v Dětmarovicích, Tušimicích či dalších lokalitách. Každý 300megawattový jaderný blok znamená výrobu 2,5 TWh (2,5 miliardy kWh) čisté, bezemisní elektřiny ročně, a ta ve scénářích společnosti ČEPS chybí.
Podobně „podstřelený“ se zdá být odhad vývoje výkonu plynových a paroplynových elektráren, který se má zvýšit jen na zhruba 3800 MW. Přitom právě plynové zdroje mají do roku 2030 nahradit velkou část uhelných tepláren, a to včetně velké Elektrárny Mělník. Po roce 2030 chce ČEZ nahradit plynem uhelné bloky v Tušimicích, Prunéřově a Ledvicích. Chystá se také náhrada uhelných zdrojů v průmyslových podnicích, příkladem může být projekt podniku Orlen Unipetrol RPA v litvínovské rafinerii.
Naopak potenciál rozvoje fotovoltaických a větrných elektráren odhaduje ČEPS velmi realisticky. Stejně tak je chvályhodné, že se tato analýza – jako jedna z prvních v Česku – zabývá potenciálem bateriových úložiště energie, výrobou vodíku i výkonem elektrolyzérů a palivových článků.
Ach ty hokejkové grafy
Varování před progresivním a dekarbonizačním scénářem se projevuje také na druhé straně – ve spotřebě elektřiny. Podle prognózy ČEPS vzroste netto spotřeba elektřiny z loňských zhruba 60 TWh na 83 TWh v konzervativním scénáři, 98 TWh v progresivním scénáři a dokonce na 112 TWh v ambiciózním dekarbonizačním scénáři (vždy k roku 2040). Zároveň kvantifikuje růst spotřeby jen ve třech následujících oblastech:
- nástup elektromobility (v konzervativním scénáři 1 milion elektromobilů se spotřebou 2,2 TWh v roce 2040, v dekarbonizačním 2,9 milionu vozidel se spotřebou 8,7 TWh)
- vytápění tepelnými čerpadly (v konzervativním scénáři 1 milion zařízení se spotřebou 9 TWh v roce 2040, v dekarbonizačním 1,6 milionu zařízení se spotřebou 12,9 TWh)
- změna technologie výroby oceli v podniku Liberty Ostrava zvýší spotřebu elektřiny o 2 TWh
Proti tomu bude působit rostoucí malovýroba elektřiny ze střešních fotovoltaik. Takzvaní prosumeři (producenti a spotřebitelé v jednom) mohou v roce 2040 vlastnit solární panely o výkonu až 6430 MW a vyrobit si 6,8 TWh elektřiny. Podivné je, že studie ČEPS tvrdí, že jen 3 TWh sami spotřebují a zbytek pošlou do sítě. Většina lidí si spolu s fotovoltaikou pořizuje baterii a přebytky elektřiny si ukládá na spotřebu večer a v noci; díky tomu zužitkují téměř celý objem vyrobené energie.
Nedoceněný potenciál úspor a síly trhu
Prakticky se zde nehovoří o potenciálu úspor díky zvyšování energetické efektivity, pořizování úspornějších spotřebičů či přechodu k nízkoenergetickým a pasivním domům. To je v případě podobných studií jistá tradice – podobně jako „hokejkové grafy“ rychle rostoucí spotřeby elektřiny.
„Vzhledem k těžko odhadnutelným efektům na energetické úspory v budovách a dopravě, které budou záležet nejen na ceně elektřiny a ostatních paliv, ale také na efektivní podpoře státu, jsou tyto úspory brány jako potenciální zdroj elektřiny vznikající na straně spotřeby. S ohledem na charakter návazných opatření budeme velikost a možnosti těchto energetických úspor kvantifikovat v MAF CZ 2023,“ uvádí ČEPS k tématu efektivity.
Strašením zavání také informace o drahém importu elektřiny, který by v případě volby ambiciózního dekarbonizačního scénáře mohl Českou republiku vyjít až na 259 miliard korun ročně. Tady se nabízí doporučení nepodceňovat sílu tržní ekonomiky. Když si „neviditelná ruka trhu“ dokázala – překvapivě rychle a efektivně – poradit s téměř úplným výpadkem dodávek plynu z Ruska do Evropy, proč by si nedokázal poradit s případným nedostatkem elektřiny?
David Tramba
