Polsko chce větší volnost při nákupech zbraní
Polsko se snaží přesvědčit Evropskou komisi, aby umožnila výjimky z pravidel evropského obranného programu SAFE. Varšava požaduje především dvě změny: možnost v odůvodněných případech financovat z evropských peněz také zbraně vyrobené mimo Evropskou unii a prodloužení termínu pro dodání objednané techniky.
O požadavcích hovořila státní tajemnice polského ministerstva obrany Magdalena Sobkowiak-Czarnecka v rozhovoru pro Radio ZET. „Dnes jsme v situaci, kdy je nejdůležitější, abychom získávali co nejrychleji co nejlepší techniku,“ uvedla. Mezi důležité partnery přitom zařadila Spojené státy, Turecko a Jižní Koreu, se kterými Polsko už spolupracuje.
Nejde přitom o požadavek, aby evropské peníze bez omezení financovaly libovolné zbraně z celého světa. Polská představa počítá s tím, že by nákup mimo EU musel splnit zvláštní podmínku. Určitou vojenskou schopnost by musel označit za kritickou pro východní křídlo NATO velitel spojeneckých sil v Evropě, případně generální tajemník Aliance.
Taková výjimka by Polsku mohla usnadnit financování techniky, kterou potřebuje, aniž by muselo čekat na evropskou výrobu. Zatím však jde o návrh, o němž Varšava jedná s Evropskou komisí. Schválení změny není jisté.
Další miliardy mohou přijít, ale čas běží
Vedle úpravy pravidel se řeší také další peníze. V původním rozdělení prostředků programu SAFE zůstává přibližně 20 miliard eur, o které se některé zúčastněné země nakonec rozhodly nepožádat. Tyto prostředky se mají vrátit do Bruselu a mohou se stát základem dalšího kola financování.
Polská vláda zatím jedná o tom, jak s případnou dodatečnou částkou naložit. Sobkowiak-Czarnecka zároveň ujistila, že Polsko hodlá vyčerpat celou svou původně plánovanou alokaci ve výši 43,7 miliardy eur.
Jenže případné další peníze přinášejí komplikaci. I kdyby Polsko získalo možnost využít část z nevyčerpaných prostředků, současná pravidla nadále počítají s dodáním financované techniky do konce roku 2030.
Podle polské státní tajemnice by přitom smlouvy na další zakázky financované z případného nového balíku mohly být uzavřeny až ve druhé polovině roku 2027. Na samotné dodání by tak zbývaly jen přibližně tři roky. „To jsou už velmi krátké termíny, pokud jde o zbrojní průmysl,“ upozornila Sobkowiak-Czarnecka.
Rozdíl je také v tom, jaké zakázky by nové financování umožnilo. Polsko už většinu smluv a dodatků z původní alokace v hodnotě přes 120 miliard zlotých uzavřelo v květnu 2026. Další nákupy by se však musely připravovat nově a podle nynějších pravidel by šlo pouze o společné zakázky nejméně dvou účastnických zemí.
Proč je termín 2030 pro zbrojaře problém
Program SAFE má členským státům pomoci rychleji posílit jejich obranné schopnosti. Evropská unie pro něj vyčlenila úvěry v celkové výši až 150 miliard eur. Peníze mají podpořit především společné nákupy vojenské techniky a evropský obranný průmysl.
Pravidla ale zároveň omezují, na jakou techniku lze prostředky použít a dokdy ji musí dodavatelé dodat. Základní podmínkou je, aby nejméně 65 procent příslušného vybavení pocházelo z EU nebo zúčastněných zemí. U některých kategorií platí další omezení související s vlastnictvím průmyslových kapacit.
Technika financovaná z programu SAFE má být dodána do roku 2030. Podle polského ministerstva obrany proto může být problémem nejen samotná výroba, ale také příprava společných nákupů, uzavírání smluv a dostupné výrobní kapacity.
Sobkowiak-Czarnecka jako příklad uvedla jednání se Španělskem o víceúčelových letounech Airbus A330 MRTT, které mohou přepravovat osoby a náklad a zároveň doplňovat palivo jiným letounům za letu. Polsko chce tyto stroje získat z prostředků původní alokace SAFE.
Madrid Polsku přenechal výrobní sloty a podle dosavadních vyjádření existuje možnost dodat letouny do roku 2030. Zbývá ale dořešit financování a další podmínky zakázky. Španělsko dosud nepodepsalo smlouvu na dodávky v rámci společného nákupu s Polskem, dohoda se však připravuje.
„Vidím přece, co se děje na zbrojním trhu – zákazníků přibývá, peněz je hodně, ale výrobní kapacity jsou omezené,“ řekla tajemnice polského ministerstva obrany. To vystihuje jeden z hlavních problémů současného přezbrojování. Ani dostatek peněz automaticky neznamená, že výrobce dokáže dodat požadované stroje v požadovaném termínu. U nových zakázek navíc musí země nejprve dohodnout společný postup a připravit smlouvy.
Ne všechny polské projekty se však potýkají se stejnými překážkami. V některých programech, například při nákupu dronů, už dodávky začaly a podle dosavadních informací postupují bez větších problémů. V září Polsko podepsalo také prováděcí smlouvu na protiletadlové komplety Piorun, které se sériově vyrábějí a jejichž produkce se dlouhodobě zvyšuje.
Komise je prý polským požadavkům otevřenější
Podle Sobkowiak-Czarnecke zatím platí konečný termín dodávek v roce 2030. Polsko ale při jednáních zaznamenává stále větší pochopení pro svou snahu získat více času. Pozitivně se podle ní k požadavku staví zejména evropský komisař pro obranu a vesmír Andrius Kubilius.
Podobně se má vyvíjet i debata o možnosti financovat některé nákupy mimo EU, zejména pokud jde o potřeby východního křídla NATO. Varšava argumentuje tím, že v případě kritických vojenských schopností musí mít rychlost dodání přednost před původem techniky.
Polsko současně odmítá představu, že by Komise mohla jednoduše nařídit členským státům, aby nevyužité prostředky z programu SAFE vložily do společných projektů s Ukrajinou. Podle Sobkowiak-Czarnecke k tomu EK nemá potřebné právní pravomoci. Polsko podle ní navíc žádný projekt SAFE společně s Ukrajinou nepřipravuje.
Do diplomatického úsilí zapadá také plánovaná cesta polského vicepremiéra a ministra obrany Władysława Kosiniaka-Kamysze do Washingtonu. Uskutečnit by se měla během několika týdnů, pravděpodobně v listopadu. Do Polska má zároveň v době kratší než dva týdny přijet Michael Duffey, náměstek amerického ministra obrany pro akvizice a udržení schopností. Sobkowiak-Czarnecka uvedla, že s ním vedla velmi dobrý rozhovor.
Česko zvažuje další miliardy ze SAFE
Polské úsilí má význam i pro Českou republiku. Praha už evropský program využila a nyní zvažuje, zda se zapojí také do případného druhého kola. Jak upozornil Ekonomický deník v článku o českém zájmu o další financování ze SAFE, ministerstvo obrany tuto možnost analyzuje společně s dalšími resorty. Rozhodnutí bude záviset na konkrétních podmínkách a harmonogramu, které dosud nejsou známé.
Česko v prvním kole získalo úvěr ve výši 2,06 miliardy eur, tedy přibližně 50 miliard korun. Podle schváleného plánu má zhruba 23 miliard korun směřovat na dostavbu dálnice D11, přibližně 20 miliard na tanky Leopard 2A8 a zbývající část na vozidla Tatra.
Případné druhé kolo by mohlo nabídnout dalších přibližně 20 miliard eur, v přepočtu zhruba 485 miliard korun. Nejde však o peníze, které by už Česko mělo přidělené. Jejich dostupnost, podmínky a případné rozdělení teprve musí určit další postup Evropské unie.
Polský požadavek na prodloužení termínu a širší možnosti nákupu mimo EU je proto relevantní i pro další evropské obranné investice. Pokud by se pravidla změnila, mohlo by to ovlivnit plánování některých zakázek. Zatím ale není možné předjímat, zda se případné úpravy budou vztahovat na další kolo financování a jakou podobu nakonec dostanou.
Rumunsko ukazuje, co vše může SAFE podpořit
Praktický příklad využití evropských peněz představuje Rumunsko. To podle dalšího článku Ekonomického deníku o vrtulnících Airbus H225M objednalo dvanáct víceúčelových vojenských vrtulníků H225M, které mají postupně nahradit starší stroje IAR-330 Puma. Zakázku financuje prostřednictvím programu SAFE.
Rumunský nákup ukazuje, jak může evropský finanční nástroj pomoci pořídit konkrétní vojenskou schopnost. Nové vrtulníky mají sloužit nejen k přepravě vojáků, ale také k působení proti pozemním cílům, k průzkumu, sledování a taktickému zabezpečení.
Zakázka zároveň počítá s účastí rumunského průmyslu. Společnost IAR Brașov má podle rumunského ministerstva obrany představovat přibližně 15 procent společného programu H225M. Evropské financování tak může vedle vojenského vybavení podpořit také průmyslovou spolupráci.
Rumunský případ ale sám o sobě neřeší polský požadavek na nákup zbraní ze zemí mimo EU. Je příkladem konkrétního projektu financovaného v rámci SAFE, zatímco Varšava usiluje o možnost výjimek pro případy, kdy potřebnou techniku nabízí jiný partner a její rychlé dodání považuje za zásadní.
Rozhodne rychlost dodávek i podoba pravidel
Polsko chce využít původní příděl SAFE v plné výši a současně se snaží otevřít cestu k dalším penězům. Jeho požadavky míří na dvě překážky, které mohou obranné investice brzdit: omezenou dobu pro dodání techniky a pravidla, jež zvýhodňují výrobu v Evropě.
Varšava proto usiluje o možnost nakupovat mimo EU ve výjimečných případech, pokud jde o schopnosti zásadní pro východní křídlo NATO. Současně žádá více času na realizaci zakázek, které by se mohly financovat z případného dalšího balíku.
Česko zatím podmínky případného druhého kola vyhodnocuje a konkrétní seznam dalších projektů nemá schválený. Rumunská objednávka vrtulníků zase ukazuje, že SAFE už slouží k financování konkrétní vojenské techniky. O tom, jaké možnosti budou mít členské státy v dalších letech, však rozhodnou až skutečné podmínky programu a případné změny jeho pravidel.
