Evropská unie čelí zásadnímu nedostatku kapacit pro vynášení satelitů do vesmíru a v klíčovém odvětví výrazně zaostává za USA, Čínou i Ruskem. Ačkoliv poptávka po evropských satelitech do roku 2035 vzroste téměř šestinásobně, chybí opakovaně použitelné rakety, moderní pozemní infrastruktura i soukromý kapitál. Cestou z krize má být pětinásobné navýšení rozpočtu a sjednocení roztříštěného trhu.
Solvayova knihovna v Bruselu není zrovna typickým místem pro krizové jednání. Byla vybudována jako svatyně vědeckých ambicí a hostila osobnosti, jako byli Albert Einstein, Niels Bohr i další velké mozky fyziky počátku 20. století. Právě toto místo si vybral komisař EU pro obranu a vesmír Andrius Kubilius k zahájení druhé konference Unie o přístupu do vesmíru.
Tato symbolika byla úmyslná. „Doufám, že naše setkání věnované vynášení nákladu do vesmíru, které se koná v Solvayově knihovně, ponese stejnou symboliku. Vydáváme se na velkou cestu do známých i neznámých končin,“ řekl přítomným.
Málo nosných raket i startovacích ramp
Evropa sice překonala bezprostřední krizi spojenou s nosnými raketami, avšak výzvy, kterým čelí nyní – jak zdůraznil Kubilius – mohou být obtížněji řešitelné. V příštím desetiletí se očekává vypuštění na celém světě až 50 tisíc satelitů. Poptávka po těch evropských do roku 2035 vzroste téměř šestinásobně.
Samotná Unie bude do roku 2034 potřebovat 62 startů pro programy Galileo, Copernicus, IRIS² a nově plánovanou vládní pozorovací službu zajišťující určování polohy, navigaci a přesný čas z vesmíru. Infrastruktura potřebná k realizaci těchto misí zatím neexistuje.
Kontinent zaostává
Čísla jsou neúprosná. Raketa Ariane má mít deset startů ročně, avšak už v roce 2031 jich bude zapotřebí čtrnáct. U rakety Vega se počítá se šesti starty ročně, přičemž v roce 2030 jich bude potřeba dalších osm. Jedná se o zásadní nedostatek ve vesmírných kapacitách kontinentu.
Evropa se v současnosti řadí na čtvrté místo na světě v celkové kapacitě vynášeného nákladu. Za USA, Čínu a Rusko. Zaostává v oblasti technologií raket, které lze opakovaně použít. Podíl kontinentu na celosvětových veřejných výdajích do vesmírných technologií činí 11 procent. Spojené státy vynakládají 60 procent a Čína 15 procent.
Situace v oblasti soukromých investic je obdobná. Evropa klesla z druhého na třetí místo, za USA i Čínu. „Zaostáváme nejen v počtu startů, ale i technologicky. Potřebujeme rakety, které lze používat opakovaně,“ přiznal Kubilius.
Nedostatek moderní infrastruktury
Další slabinou je pozemní infrastruktura. Evropa disponuje funkčním kosmodromem ve Francouzské Guyaně. Po celém evropském kontinentu vznikají další projekty. Kubilius však zdůraznil, že tato zařízení musí fungovat jako síť vzájemně propojených míst a služeb, aby zajistila mnohem vyšší frekvenci startů. Nedostatek panuje i v oblasti zkušebních zařízení pro nové poskytovatele služeb vynášení nákladu.
Kubilius otevřeně pojmenoval příčinu tohoto stavu. „Jsme roztříštění a rozdělení. Jak na trhu s vesmírnými službami, tak v oblasti kapacit pro vynášení nákladu,“ prohlásil. Toto zjištění není nové. Na mezinárodním summitu o vesmíru, který se konal začátkem tohoto roku, představily Evropská komise, Evropská kosmická agentura a členské státy EU společnou Deklaraci o přístupu do vesmíru.
Jde o společnou vizi s výhledem na 35 let, v níž se všechny strany zavazují upřednostňovat evropská řešení, sdružovat poptávku po startech do vesmíru, koordinovat zdroje, zamezovat duplicitám a podporovat soukromé investice.
Od vize ke kosmodromům
Komise navrhla pětinásobné navýšení rozpočtu na obranu a vesmír v rámci příštího víceletého rozpočtu. Francouzský prezident Emmanuel Macron tento návrh podpořil. Vyzval k vytvoření rozpočtu, který bude odpovídat evropským ambicím.
Kubilius tvrdí, že kontinentu nechybí dostatek talentů. Co ale postrádá, je hlavně vůle sedmadvacítky jednat jako celek. „Společně můžeme mobilizovat sílu celého kontinentu,“ řekl. Otázkou, na kterou bruselská konference neodpověděla, zůstává, zda jsou jednotlivé vlády kontinentu připraveny jednat společně a koordinovaně.
