Po téměř pěti letech se válka na Ukrajině proměnila v technologický souboj autonomních systémů. Rusko neschopné zásadního vojenského průlomu terorizuje civilisty odpojováním Kyjeva od vody a elektřiny. Spoluzakladatel společnosti Mowa Fedir Serdiuk upozornil, že západní země dokážou zajistit vlastní bezpečnost jen tehdy, pokud ukrajinské zkušenosti z bojiště okamžitě promítnou do svých obranných doktrín a zbrojních zakázek.
Fedir Serdiuk, spoluzakladatel obranné společnosti Mowa, v rozhovoru pro EU Perspectives uvedl, že je Ukrajina připravena zapojit se do evropského obranného trhu. Chybí jí zatím konkrétní pravidla, jak toho dosáhnout.
Co se může Unie naučit od ukrajinských vojáků a zbrojních firem? Na ukrajinské politické scéně se v posledních měsících mnohé změnilo. V červenci prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal ministra obrany Mychajla Fedorova a v srpnu ukrajinský parlament na jeho místo ukrajinský parlament na jeho místo jmenoval Jevhenije Chmaru.
„Ukrajina je plně připravena se integrovat do evropského obranného prostoru. Je však třeba provést zásadní obrat a najít praktické a měřitelné cesty, jak obě strany průmyslově propojit,“ prohlásil Serdiuk.
Jak byste popsal současnou situaci na Ukrajině?
Od zahájení rozsáhlé ruské invaze uplynuly čtyři a půl roku. Já vnímám každý další den jako dar. Rusko totiž představuje obrovskou a velmi vážnou vojenskou sílu. Je to síla brutální, schopná a bohužel disponující značnými zdroji. Skutečnost, že se dokážeme bránit tak dobře, jak to děláme, je sama o sobě velmi dobrým výsledkem.
Čelíme mnoha problémům. Protože Rusko není schopno dosáhnout vojenské převahy ani žádných hmatatelných vojenských úspěchů, uchyluje se stále častěji k teroristickým taktikám. V současné době má například Kyjev velmi omezené dodávky vody a elektřiny. To není nic jiného než teror. Neexistuje žádný vojenský důvod, proč odpojovat civilní město od elektřiny či vody.
Jak se podle vás změnila taktika na bojišti?
Pokud jde o taktiku, jsme již delší dobu svědky války vedené pomocí dronů. Podle našich vysokých vojenských představitelů mohou za 80 procent obětí na frontové linii – tedy zraněných vojáků na obou stranách – útoky dronů. Právě drony a autonomní plavidla stojí za většinou našich úspěchů v Černém moři.
Pokud jde o srpen – poslední měsíc, za který byly zveřejněny statistiky – pozemní autonomní prostředky provedly více než 25 tisíc výjezdů. Plnily logistické úkoly, zajišťovaly evakuaci raněných vojáků a prováděly i palebné mise.
Řeč je o dronech, konkrétně o pozemních dronech, které nesou zbraně. Situace se tedy neustále vyvíjí. V každé z těchto oblastí dochází k novému vývoji, vznikají nové taktiky a techniky, které na tento vývoj reagují. Čím lépe se dokážete přizpůsobit, tím lepší je výsledná technologie. Neboť výrobci dostávají zpětnou vazbu, na jejímž základě mohou provádět úpravy.
Mohlo by vás zajímat
Ukrajinské inovace nesouvisejí s konkrétní osobou
Co se na frontě změnilo od odvolání ministra Fedorova?
Domnívám se, že se Fedorov v určitém okamžiku stal ztělesněním technologického způsobu vedení války. V mediálním prostoru je s ním silně spojován. Nicméně ukrajinské technologie, inovace, vývojové počiny i taktické úspěchy nesouvisejí s konkrétní osobou.
Funkce ministra obrany Ukrajiny je jednou z nejtěžších rolí na světě. Existuje mnoho způsobů, jak v ní selhat. A jen jeden, jak uspět. Nikdo z těch, kdo byli či budou do této funkce jmenováni, nemůže být úspěšný stoprocentně ve všech ohledech a ve všech úkolech.
Jsem přesvědčen, že k jakékoli rezignaci či rozhodnutí týkajícímu se působení ve veřejné funkci je třeba přistupovat důstojně. Nikdo totiž nezůstává ve své funkci navždy.

Co říkáte na nového ministra obrany Jevhenije Chmaru?
Myslím, že je příliš brzy na hodnocení. My Ukrajinci – a jsme tím pověstní – máme sklon chtít vždy nemožné. To, co od něj očekávám já, je pravděpodobně nedosažitelné. Obzvláště v tak krátkém časovém horizontu. Nejsem si jistý, zda je někdo spokojený. Včetně jeho samotného.
Vždy totiž chceme, aby systém fungoval ideálně a aby se vše vyvíjelo nejlepším možným způsobem. Myslím tedy, že k posouzení situace bude potřeba ještě několik měsíců.
Ukrajina, Rusko a USA se v Abú Dhabí účastnily prvních třístranných mírových rozhovorů od letošního února. Jaká očekávání od nich máte?
Samozřejmě vítám cokoliv, co dává byť jen tu nejmenší naději na mír. Vedení rozhovorů a sledování toho, co přinesou, nemůže ničemu uškodit. Zvláště když vezmeme v úvahu, že Rusko na vojenském poli nezaznamenalo vůbec žádný úspěch. Naopak utrpělo velmi citelné ztráty. Pravda, i Ukrajina má značné ztráty, ale my jsme tuto válku nezačali. Rusové jsou tedy pod značným tlakem, aby našli nějakou ústupovou cestu.
Pokud jde o tato jednání, doufám v úspěch, ale nespoléhám na něj. Ukrajina, Evropa i naše spojenecké či partnerské země se musí soustředit na vlastní bezpečnost. Pokud se nám nepodaří dosáhnout stavu, kdy se budeme schopni efektivně bránit, budeme čelit mnoha pokusům o narušení naší bezpečnosti a stability.
Bohužel, jediný způsob, jak toho v současnosti dosáhnout, spočívá v tom, že budeme sledovat, čemu Ukrajina čelí. Co funguje a co ne. A vyvodíme z toho příslušné poučení. Promítneme tyto poznatky do obranných doktrín západních zemí a následně zajistíme odpovídající vybavení pro dosažení potřebných schopností. To vnímám jako jedinou reálnou možnost.
Stažení Ruska z Ukrajiny
Jaký je váš názor na současnou roli EU v mírových rozhovorech?
Hodně záleží na zvoleném výkladu. Pokud se debata stáčí k tomu, jak zajistit bezpečnost Ruska, nedává mi to velký smysl. Rusko však ve své veřejné komunikaci o těchto rozhovorech tvrdí, že má legitimní bezpečnostní obavy. A že Evropa a Spojené státy mají poskytnout určité záruky. Ani to mi nedává velký smysl.
Pokud jde pouze o veřejnou rétoriku, skutečným předmětem jednání je stažení Ruska z Ukrajiny. Pak by u toho měla být přítomna také Unie. Už proto, že výsledek ovlivní budoucí fungování evropského bloku. Takže v každém případě dává smysl, aby se EU účastnila, byla zastoupena nebo alespoň průběžně informována.
Domnívám se, že silná a jednotná Unie, schopná řešit své vnitřní problémy, představuje nejvýznamnější přínos, jaký může v současnosti Ukrajině nabídnout. Čím silnější totiž EU bude, tím méně prostoru zbude pro populisty. A tím méně budeme čelit logistickým či finančním potížím. Platí, že čím silnější jsou jednotliví partneři, tím silnější je i partnerství jako takové. I to je velmi důležitý faktor. Ukrajina i Unie jsou dnes v otázkách obrany úzce propojené.
