Evropa sice veřejně zdůrazňuje svou strategickou autonomii a globální vliv, v návrhu příštího rozpočtu ale podle experta Alexeie Jonese tyto priority nedokáže finančně podpořit. Navrhované seškrtání nástroje Globální Evropa o více než 800 miliard odráží fakt, že vnější politika nemá v Bruselu silnou lobbistickou základnu. Hrozí, že v partnerských zemích evropský blok ztratí důvěryhodnost v rostoucí geopolitické konkurenci.

Když vlády členských států EU zasednou k jednacímu stolu, aby vyjednaly rozpočet, financování zemědělství a regionální rozvoj mají vždy řadu zastánců. Prostředky určené na působení evropského bloku ve světě se však škrtají mnohem snáze, řekl v rozhovoru pro EU Perspectives expert na rozvojovou politiku Alexei Jones z Evropského centra pro řízení rozvojové politiky (ECDPM). Podle něj chce mít Unie na světové scéně větší vliv. Ale není ochotna tyto ambice podpořit i finančně.

Nejnovější návrh irského předsednictví počítá se snížením rozpočtové kapitoly Globální Evropa o 33 miliard eur (805 miliard korun). Tedy o 17,4 procenta oproti původnímu návrhu Komise pro rozpočet na období 2028 až 2034. Z tohoto nástroje se financuje jak rozvojová spolupráce, tak projekty, které prosazují strategické zájmy Unie. Jones vysvětlil, proč musí blok přehodnotit roli rozpočtu pro vnější činnost, pokud chce těchto cílů dosáhnout.

Když prosazujete silnější „globální Evropu“ v rámci příštího víceletého finančního rámce, máte na mysli především rozvojovou spolupráci, nebo prosazování strategických zájmů EU?

Myslím, že právě tato otázka je jádrem celé debaty. A také zdrojem některých kontroverzí kolem „globální Evropy“. V posledních deseti letech jsme byli svědky toho, že se záběr vnější činnosti Unie a jejích tradičních rozvojových cílů rozšířil o širší škálu strategických zájmů. Včetně otázek migrace a ekonomických zájmů. To přirozeně vytváří vazbu na témata, jako je konkurenceschopnost a její strategická autonomie evropského kontinentu.

Existence ucelenějšího nástroje není něco, co bychom kritizovali. Rozvojové cíle a strategické zájmy nemusí být vždy na první pohled zřejmé. Nemyslím si, že by byly neslučitelné. Otázkou je, jak tyto prvky uvést do souladu. Jaké kompromisy je třeba učinit a jak zajistit konzistenci. Přestože disponujeme sjednoceným nástrojem, který zahrnuje i zmíněné strategické zájmy, v návrhu rozpočtu se to neodráží.

Mohlo by vás zajímat

Návrh irského předsednictví počítá se snížením prostředků na oblast Globální Evropa přibližně o 17 procent. Proč členské státy při vyjednávání o dlouhodobém rozpočtu nevěnují větší pozornost této vnější činnosti?

Oblast vnější činnosti obvykle není místem, kde se svádějí hlavní bitvy. Největší politické střety se týkají zemědělství a politiky soudržnosti. Členské státy mají silný zájem na zachování finančních prostředků, které z těchto oblastí získávají. Existuje také tradiční rozdělení mezi takzvanými šetrnými státy, které chtějí omezit celkový objem rozpočtu, a skupinou přátel politiky soudržnosti, kteří usilují o ochranu financování zemědělství a politiky soudržnosti.

Vnější činnost tvoří zhruba deset procent rozpočtu a nemá žádnou srovnatelnou politickou základnu, která by za ni stála. Nikdo ji neobhajuje nijak zvlášť důrazně. Když tedy vlády potřebují na poslední chvíli najít kompromis, bývá tato oblast snadným terčem pro škrty.

Nedávno jste kritizoval skutečnost, že by oblast Globální Evropa měla čelit výraznému krácení. Z toho, co říkáte nyní, však vyplývá, že vaše kritika zaznívala již před irským předsednictvím?

Rozhodně. Návrh irského předsednictví tento problém pouze více zviditelnil. Ale nejde o nic nového. Domnívám se, že této oblasti se nedostává pozornosti, kterou by si zasloužila. Jedná se už o třetí víceletý finanční rámec, který jsem analyzoval.

Oblast vnější činnosti se často vnímá především jako rozvojová složka rozpočtu. Namísto jako nástroj, jehož prostřednictvím Unie prosazuje své strategické zájmy. Rozvojová a humanitární pomoc zůstávají klíčové, avšak potřebujeme širší zdůvodnění toho, proč jsou tyto výdaje důležité pro samotnou Evropu.

Irský návrh počítá s dalším krácením, ale i návrh Evropské komise je v tomto ohledu omezený. Vidíte rozpor mezi tím, že Komise často zdůrazňuje konkurenceschopnost a strategickou autonomii, a tím, jaké finanční prostředky na tyto cíle skutečně vyčleňuje?

Domnívám se, že Komise se snaží tomuto diskurzu dostát. Avšak zdá se, že v rámci víceletého finančního rámce nikdo tyto souvislosti fakticky neřeší. Opravdu jsme se snažili zvýšit povědomí, propojit jednotlivé body a vysvětlit, jak vnější činnost podporuje i priority EU v oblasti bezpečnosti a konkurenceschopnosti. Mám pocit, že se tyto vazby v samotných vyjednáváních zatím neodrážejí.

Prvky, jako jsou konkurenceschopnost, partnerství a strategická autonomie, jsou součástí jiných politik, například nařízení o kritických surovinách či aktu o průmyslovém akcelerátoru. Nemyslíte si, že cíle iniciativy Globální Evropa jsou již tímto pokryty?

Nemyslím si, že těchto cílů lze dosáhnout pouze prostřednictvím průmyslové či obchodní politiky. Tyto politiky mají své vlastní specifické záměry. Iniciativa Globální Evropa je nezbytná k navázání udržitelných partnerství a k vytvoření prostředí v partnerských zemích, které bude těmto politikám nakloněno.

vlajka EU
Strategická partnerství nemohou stát pouze na infrastruktuře či obchodu, varuje expert Alexei Jones. Ilustrační foto: Pexels

Jde také o uplatnění komplexního přístupu, který zajistí, že investice přinesou udržitelné výsledky. To znamená brát v úvahu podmínky nezbytné pro realizaci investic. Včetně sociálních aspektů a dalších faktorů, jimiž se průmyslová či obchodní politika obvykle nezabývají.

Vezměme si například kritické suroviny. Evropa nepotřebuje pouze přístup ke zdrojům, ale partnerství, která podpoří infrastrukturu a místní zpracování surovin. To posiluje evropskou odolnost a zároveň vytváří hodnotu pro partnerské země.

Do hry vstupuje také otázka důvěryhodnosti. Unie má globální ambice, přičemž geopolitická konkurence v Africe i jinde ve světě sílí. Vnější činnost představuje důležitý nástroj pro budování dlouhodobých vztahů. V době, kdy se vlády potýkají s jednou krizí za druhou, pomáhá tento přístup udržovat partnerství i nad rámec bezprostředních priorit. Právě na to chceme upozornit.

Pokud navrhované škrty projdou, v jaké oblasti utrpí vliv Unie nejvíce?

Hrozí ztráta větší podpory, která realizaci těchto priorit umožňuje. Multilateralismus je pod tlakem, a pokud jej chce EU bránit, potřebuje k tomu zdroje, díky nimž může podporovat mezinárodní instituce a zapojovat se do jejich činnosti. Dopadlo by to také na důvěryhodnost iniciativy „Global Gateway“.

Strategická partnerství nemohou stát pouze na infrastruktuře či obchodu. Vyžadují investice do správy věcí veřejných, rozvoje dovedností, dialogu a místních institucí, díky nimž jsou projekty udržitelné a oboustranně výhodné.

Jak toho dosáhnout?

Nemyslím si, že je v rámci současného víceletého finančního rámce reálné očekávat zásadní obrat, ale rozhodně potřebujeme dlouhodobou změnu myšlení. Stejně jako existuje skupina Přátelé politiky soudržnosti, měli bychom vytvořit skupinu Přátelé Globální Evropy, která bude hájit její význam. Je zapotřebí získat širší okruh podporovatelů, který přesáhne rámec „obvyklých podezřelých“. Tedy především humanitární a rozvojové komunity či ministerstev zahraničních věcí.

Musíme zapojit také ministerstva financí a hospodářství, představitele průmyslu a tvůrce politik v oblasti konkurenceschopnosti, stejně jako další aktéry, kteří se sice přímo nezabývají zahraniční politikou, ale v rozpočtu určeném pro vnější činnost vidí přínos pro své vlastní priority.