Auto zůstává pro řadu Čechů stále významným dopravním prostředkem při cestách na dovolenou. V loňském roce podle Českého statistického úřadu vyrazili vozem na zhruba 2,8 milionu zahraničních cest. V případě nehody ale lidé stále často chybují při následném vyřizování. Na co by se měli řidiči zaměřit, aby neplatili desítky tisíc navíc, popsaly pojišťovny.
Nejčastější chybou je podle mluvčí ČSOB Pojišťovny Michaely Průchové to, že řidiči nekontaktují asistenční službu. Odtah vozidla a pomoc řeší „na vlastní pěst“. Následně žádají o proplacení faktur. Na asistenční linku se mají podle ní obrátit i v případě, kdy odtahový vůz přivolala místní policie.
„Asistenční společnost může díky svým smluvním partnerům v zahraničí zajistit lepší ceny,“ upozornila Průchová. Odtah také lépe směřuje do „správných míst“. Situaci, kdy motoristé ve stresu využijí náhodně nabízené služby v místě nehody nebo nesmluvní asistenční společnosti, označila za jednu z nejčastějších chyb i tisková mluvčí Veronika Hešíková skupiny Uniqa.
Z vlastní kapsy
V případě, že motorista podepíše bez znalosti podmínek svého pojištění objednávku odtahu nebo opravy vozidla, hrozí, že pojišťovna náklady plně neuhradí. „Část výdajů bude muset uhradit z vlastních prostředků,“ dodala.
Naopak kontakt s asistenční službou vlastní pojišťovny přináší podle Hešíkové několik výhod. Klient komunikuje v českém jazyce, pomoc je organizována podle rozsahu sjednaného pojištění a ve většině případů není nutná žádná finanční spoluúčast. „Pokud rozsah pojištění konkrétní situaci nepokrývá v plném rozsahu, klient se o případných nákladech dozví předem a může se informovaně rozhodnout o dalším postupu,“ uvedla.
Nezapomenout na povinné ručení
Před cestou do zahraničí by si řidiči měli také ověřit, ve kterých zemích platí jejich povinné ručení. Přehled států je vždy uveden přímo na zelené kartě vydané pojišťovnou.
„Mezi země, kde zelená karta standardně platí, patří většina evropských států včetně Chorvatska, Rakouska, Itálie, Německa, Francie, Španělska nebo Polska. Naopak například v Rusku nebo Bělorusku je nutné sjednat zvláštní hraniční pojištění,“ vyjmenovává Filip Glézl z advokátní kanceláře Spring Walk.
Pojišťovny, které jsou zapojené do systému zelených karet mají v zahraničí své škodní zástupce. Pokud chybí, přebírá řešení škody národní kancelář pojistitelů. V České republice je to Česká kancelář pojistitelů. „Poškozený tak může celou věc řešit v češtině a bez nutnosti se orientovat v cizí legislativě,“ podotkl Filip Glézl.
Mohlo by vás zajímat
Co dělat po nehodě
Bezprostředně po nehodě by měli řidiči zaznamenat registrační značku vozidla viníka, přivolat policii, pořídit fotodokumentaci a zajistit si policejní záznam. Důležité je vyhledat lékařské ošetření, a to i tehdy, pokud se zranění zdají být jen lehká.
Podle Glézla se mohou zdravotní komplikace projevit až s časovým odstupem. „Lékařská dokumentace pořízená bezprostředně po nehodě je jedním z nejdůležitějších důkazů při pozdějším uplatňování nároku na odškodnění. Bez zdravotních zpráv z místa nehody je prokazování zdravotní újmy výrazně složitější,“ upozornil Filip Glézl.
Rozhodovat bude i lokalita, kde se nehoda stala. V Chorvatsku se bude v případě, že bude účastníkem nehody místní řidič, řídit výše odškodnění podle Glézla podle chorvatských právních předpisů. Ve většině evropských zemí jsou pravidla podobná těm českým, některé rozdíly ale mohou být velmi významné.
Výše odškodnění se může lišit
Týkat se mohou například odškodnění pozůstalých po tragických nehodách, náhrady psychické újmy blízkých osob nebo výše bolestného a odškodnění za trvalé následky.
Například v Polsku bývá za stejná zranění odškodnění zpravidla nižší než v České republice. Odlišné mohou být také výluky z povinného ručení. Situace, které pojišťovna v jedné zemi nehradí, mohou být v jiné součástí pojistného krytí.
Poškození mohou požadovat například náhradu škody na vozidle a dalším majetku, odškodnění za bolestné a trvalé následky, náhradu ušlého výdělku, úhradu nákladů na léčbu nebo péči a také náklady spojené s odtahem vozidla či náhradní dopravou.
„V některých státech můžete uplatňovat také nároky na náhradu psychické újmy vzniklé poškozenému nebo jeho blízkým. Právě proto je vhodné nechat si konkrétní případ posoudit odborníkem, který dokáže vyhodnotit, zda pojišťovna nabízí odpovídající částku, nebo zda má poškozený nárok na vyšší odškodnění,“ doplnil Filip Glézl.
Od rady po komplexní pomoc
Rozsah asistenčních služeb, které pojišťovny nabízejí, je poměrně široký. Podle Průchové se mohou produkty pohybovat v rozsahu od zprostředkovatelství, kdy si klient zorganizovanou pomoc hradí sám, až po komplexní produkty, které pamatují na téměř všechny varianty vzniklých situací.
„Samozřejmě ty nejširší služby jsou vždy zahrnuty v rámci placených doplňkových připojištění. Při cestě do zahraničí, zejména pokud klient koná v průběhu roku takových cest několik, je určitě vhodné si tato připojištění přikoupit,“ dodala.
Na připojištění se nevyplatí šetřit také podle mluvčího Kooperativy Milana Káni. Pojišťovna podle něj nabízí i produkt, kde se nemusí klienti zabývat žádnými limity, jako je například vzdálenost místa nehody od Česka. „Pokud někdo vydá třeba 50 tisíc za rodinnou dovolenou v Chorvatsku, rozhodně doporučujeme podobný asistenční program zakoupit, aby porucha nebo nehoda auta dovolenou nezkazila,“ sdělil Káňa.
Náklady ve výši desítek tisíc
Porucha vozidla nebo nehoda v zahraničí vyjde podle Kooperativy bez asistence velmi draho. Repatriace vozidla z Chorvatska stojí průměrně 45 947 korun, z Itálie 48 723 korun a Polska 28 293 korun. Nejdražší repatriaci zaznamenala Global Assistance u Norska, vyšla na 203 778 korun.
Češi zároveň nevěnují příliš pozornosti ani přípravě automobilu před cestou. Technický stav vozidla před odjezdem kontroluje podle Kooperativy 57 % řidičů, povinnou výbavu 65 % z nich. Přitom 46 % dotázaných přiznává, že je možná technická závada vozidla na cestě znepokojuje. Technický stav vozidla podceňují řidiči i podle mluvčí Allianz Kateřiny Pavlíkové.
Co trojúhelník a lékárnička
Dostatečnou pozornost nevěnují ani povinné výbavě jako jsou výstražný trojúhelník, reflexní vesta, kterou je třeba mít po ruce, nikoliv v kufru, lékárničce a dokladům, tedy řidičskému průkazu, osvědčení o technickému průkazu a zelené kartě.
„Před cestou do zahraničí rovněž doporučujeme zjistit si platná dopravní pravidla dané země a případné sankce za jejich nedodržení. Pokud již k poruše či dopravní nehodě dojde, je zásadní mít v telefonu uložené číslo na asistenci,“ doplnila Pavlíková. Zdůraznila, že v případě nehody v zahraničí Allianz důrazně doporučujeme nepodepisovat žádný formulář, jehož obsahu řidič plně nerozumí.
„Právě z tohoto důvodu nabízíme klientům Allianz možnost využití právního poradenství, které zahrnuje například i tlumočnické služby při jednání s místními orgány či ostatními účastníky nehody,“ podotkla.
Obecně podle Pavlíkové řidiči často přeceňují své schopnosti, nedodržují dostatečné přestávky během jízdy, zanedbávají pitný režim a nevozí s sebou dostatek tekutin. „Klíčem k bezpečné cestě je důkladná příprava a realistický odhad vlastních sil,“ uzavřela.
