Nižší poplatky a až o milion korun víc na důchod. To slibuje Ministerstvo financí s reformou penzijního spoření. Odborníci ale upozorňují, že plán má i slabá místa. Přou se hlavně o to, kam budou moci penzijní fondy úspory lidí investovat a zda jim nová pravidla některé možnosti naopak nevezmou.
Penzijní spoření má být podle ministerstva financí levnější. Mladí lidé mají dostat silnější motivaci začít spořit co nejdříve a peníze mají být v dlouhém období investovány dynamičtěji. Právě vysoké poplatky a příliš konzervativní investování totiž patří mezi hlavní slabiny současného systému.
Problém nastává ve chvíli, kdy se začne řešit, do čeho budou penzijní společnosti moci investovat a kolik je bude stát správa těchto investic.
Ministerstvo financí chce zrušit výkonnostní poplatek fondů a zavést jednotný strop pro poplatek za správu ve výši 0,5 procenta ročně. Resort argumentuje tím, že současné poplatky jsou příliš vysoké a dlouhodobě mohou ukrojit významnou část úspor klientů. Podle výpočtů ministerstva může změna poplatkové struktury společně s dynamičtějším investováním zvýšit úspory klienta po 35 letech spoření i o více než milion korun. Jenže právě půlprocentní hranice se stává jedním z největších sporů celé reformy.
Méně investičních možností
Hospodářská komora ve svých připomínkách upozorňuje, že návrh nerozlišuje mezi samotnou odměnou penzijní společnosti a náklady třetích stran. Ty mohou ve zvýšené míře vznikat při některých typech investic, například při využití některých zahraničních fondů alternativních investic. „Návrh plošného snížení maximální výše úplaty penzijní společnosti na 0,5 procenta z průměrné roční hodnoty majetku bez rozlišení mezi odměnou správce a náklady třetích stran (transakční náklady, právní posudky, due diligence) fakticky znemožňuje investice do aktiv s vyššími náklady pořízení a správy,“ uvedla komora.
Zastropování poplatků kritizuje i bývalý guvernér ČNB a současný šéf dozorčí rady Generali České pojišťovny Miroslav Singer. Podle něj hrozí, že penzijní společnosti ztratí zájem o nové klienty.
Problém přitom kritici nevidí v samotném snížení poplatků. Ten většinou podporují. Otázkou je, zda má být stejný strop použit na fond, který nakupuje levné burzovní indexy, a zároveň na ten, který skládá své portfolio z jednotlivých akcií, nebo dokonce sáhne po alternativních typech investic. Ty jsou z pohledu výběru a správy zpravidla náročnější.
Nevyužitá šance na výnosnější investice?
Tuzemské penzijní fondy obecně dosud patří mezi nejméně výnosné v zemích OECD. „Za poslední dekádu jejich průměrné výnosy nepokryly ani inflaci,“ upozorňuje ekonomický analytik Svazu průmyslu a dopravy ČR Milan Klempíř. Na vině jsou podle něj příliš konzervativní investice. „Navrhovaná reforma penzijních fondů je významným krokem kupředu, kdy se mimo jiné snaží výrazně posílit akciovou složku. Z našeho pohledu bychom ale ocenili možnost investovat do širšího spektra aktiv, jak je běžné ve vyspělých, především anglosaských zemích, a dále tak zvýšili atraktivitu pro běžného investora,“ uvádí Klempíř.
Jako příklad zmiňuje investice do infrastruktury prostřednictvím takzvaných PPP projektů, tedy partnerství státu se soukromými investory. Dále pak například investice do startupů, venture kapitálu nebo do menších, neveřejně obchodovatelných společností. Ty díky dynamičtějším produktům slibují lepší výnos. „Některé typy fondů, zaměřené například na private equity, mají náročnější, a tedy i nákladnější správu. Navrhovali jsme tedy výjimku a možné zvýšení poplatkového stropu, který by se ale vztahoval výhradně na skutečně vynaložené, odůvodněné a doložené náklady související se specifickými investicemi,“ vysvětluje Klempíř. Tím by podle něj nedošlo k navýšení poplatků účastníků běžných fondů, které investují například do státních dluhopisů nebo do indexu akcií, a mají díky tomu nákladovost výrazně nižší.
Kdo stojí za podklady reformy
Vedle parametrů reformy vyvolává otázky také původ odborných podkladů, ze kterých ministerstvo vychází. Na okolnosti vzniku jedné ze studií a financování výzkumu třetího důchodového pilíře upozornil server iEuro.cz.
Studii, kterou ministerstvo při přípravě reformy využívá, vytvořili ekonomové Filip Pertold a Lukáš Nádvorník. Dokument uvádí pracoviště CERGE-EI a IDEA a jejich loga má i na titulní straně. Autoři ale hned v úvodu zdůrazňují, že dokument reprezentuje pouze jejich názory. Nejde o oficiální stanovisko Ekonomického ústavu Akademie věd ČR ani Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium UK (CERGE).
Mohlo by vás zajímat
Otázky vyvolává také financování výzkumu třetího důchodového pilíře. Akademie věd ČR podle zveřejněných darovacích smluv získala dva dary v celkové výši 1,45 milionu korun. Peníze pocházely od investiční skupiny Pale Fire Capital miliardáře Jana Barty.
První dar ve výši 600 tisíc korun měl podle smlouvy pokrýt „náklady spojené s analýzou 3. pilíře důchodového systému“. Smlouva pochází z listopadu 2025. Studie Pertolda a Nádvorníka vyšla následně v lednu 2026.
Druhou darovací smlouvu v hodnotě 850 tisíc korun uzavřely strany v březnu 2026. Peníze měly pokrýt „náklady spojené s návrhem a modelováním reformy 3. pilíře důchodového systému v ČR“.
Ze samotné časové souslednosti však nelze dovodit, že právě studii Pertolda a Nádvorníka financovaly peníze Pale Fire Capital. Veřejně dostupné informace ale otevírají otázku vztahu mezi oběma dary, výzkumem třetího pilíře a podklady, které ministerstvo využilo při přípravě reformy.
Podpora 6 milionů
Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu IDEA je s Akademií věd propojen prostřednictvím společného pracoviště CERGE-EI. Filip Pertold je zároveň od roku 2021 členem správní rady výzkumné organizace PAQ Research, kterou Pale Fire Capital finančně podporuje. PAQ Research letos v květnu pro IDEA vypracoval také sociologický výzkum zaměřený na znalost fungování třetího důchodového pilíře.
Podle údajů citovaných serverem iEuro získal PAQ Research v roce 2024 od Pale Fire Capital podporu ve výši šesti milionů korun. Další více než milion korun získal od platformy Aliance pro moderní stát. Pertold zároveň v minulosti působil jako poradce ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) pro oblast důchodové reformy. Společně s Nádvorníkem reformu třetího pilíře veřejně podporuje.
Sám Pertold odmítá, že by podstatou debaty měla být existence jedné studie. „Podstatou současné debaty není existence jedné studie, ale otázka, zda budou mít občané ČR díky efektivnějšímu systému v důchodu o stovky tisíc až miliony korun více, nebo zda významná část jejich úspor skončí v poplatcích a ziscích penzijních společností,“ uvedl v rámci vyjádření CERGE-EI.
Uspěje jeden z deseti, ostatní tratí
Do hry vstupuje další zásadní otázka: Měly by penzijní společnosti vůbec dávat peníze do podniků, které sice nabízí dvouciferné výnosy, ale zároveň jsou také vysoce rizikové? Například ze startupů v praxi uspěje jeden z deseti. To znamená, že z devíti investic neuvidí lidé, kteří do nich peníze vložili, vůbec nebo téměř nic.
„Každá věc má dvě strany. První je ta, že tento typ investic opravdu může vydělat větší peníze. Na druhou stranu, co se týče dlouhodobého investování a spoření na důchod, potřebujete něco, co nebude až natolik rizikové, abyste o vložený kapitál přišli,“ říká nezávislý finanční poradce Jiří Havlásek.
To ale neznamená, že by investice penzijních společností do venture kapitálu nebo startupů rovnou zavrhl. Jen by je podle něj bylo potřeba opatřit striktními pravidly. Například by zákon musel přesně určit, kdo bude riziko posuzovat a jak bude stát nebo regulátor kontrolovat, do čeho fondy investují. Jednou z možností by mohlo být omezení těchto investic pouze na určitou část portfolia penzijních společností nebo na klienty s odpovídajícím rizikovým profilem.
„Muselo by to třeba být jenom pro nějaké vybrané klienty, už třeba na základě investičního dotazníku, jako jsme zvyklí v jiných investičních produktech,“ vysvětluje Havlásek. Jenže právě investiční dotazník, který má rozkrýt zkušenosti a postoj klienta k riziku, plánuje ministerstvo financí reformou zrušit.
Samotné snížení poplatků za správu ale finanční poradce kvituje. Tvrdí, že změna měla přijít dříve. „Pořád to je lepší teď než nikdy,“ hodnotí návrh ministerstva financí. Podle Havláska jsou vysoké poplatky problém především proto, že penzijní spoření je produktem na desítky let. Každé procento, které se v průběhu dlouhého období nezhodnotí, se totiž kvůli složenému úročení násobí.
Pokud mají jednotlivé penzijní společnosti problém náklady pokrýt, mohly by podle něj například hledat úspory ve větším sdílení infrastruktury nebo slučování některých činností.
Podpořit ekonomiku, podpořit sebe
Další možnosti řešení nabízí Zuzana Picková, výkonná ředitelka Czech Private Equity & Venture Capital Association. „Je potřeba odlišit investici do venture kapitálového fondu a přímou investici do startupu,“ upozorňuje. Penzijní fondy by podle ní neměly přímo vybírat jednotlivé startupy. Smysl dává investice prostřednictvím profesionálně spravovaných venture kapitálových fondů, které kapitál rozdělují mezi více firem.
Právě u těchto fondů ale podle zástupců sektoru naráží návrh na otázku nákladů. Plánovaný poplatkový strop 0,5 procenta je podle nich pod úrovní průměrných nákladů, které jsou zhruba o polovinu vyšší. U některých fondů tak podle nich hrozí, že jejich provoz nebude ekonomicky udržitelný. Zrušení výkonnostní odměny by navíc podle zástupců sektoru mohlo oslabit motivaci k aktivní správě, investicím a rozvoji distribuce.
Pro běžného střadatele je právě takováto diverzifikace zásadní. „Penzijní fondy nikdy nebudou moci s ohledem na nutnost diverzifikace portfolia investovat významnější procento svých prostředků do tohoto typu aktiv. Ale i ten zlomek může přinést významný objem kapitálu,“ míní Picková.
Obliba v zahraničí
O tom svědčí i obliba tohoto typu investic v zahraničí. Například ve Velké Británii nebo v Irsku se penzijní fondy podílí na celkových investicích do private equity a venture kapitálu až 28 procenty. Evropský průměr se pak pohybuje kolem 20 procent.
Pro české startupy by přitom příchod penzijních peněz mohl znamenat významný nový zdroj kapitálu. „Přinesly by další finanční prostředky, které mohou podpořit mimo jiné rozvoj inovací v Česku a pomoci urychlit rozvoj přesně tím směrem, který je všeobecně deklarován, tedy moderní, digitální, na inovacích postavená ekonomika,“ říká Picková.
Klienti penzijních společností by tak těžili de facto dvakrát. Jednou z výnosů z penzijního spoření, podruhé z celkového růstu ekonomiky a blahobytu Česka.
Startupy jen v malém
Ani zastánci větší volnosti netvrdí, že by penzijní fondy měly začít posílat významnou část úspor Čechů do startupů. Svaz průmyslu navrhuje, aby se u těchto rizikovějších aktiv nastavily limity v řádu jednotek procent. Konzervativnější fondy by podle jeho návrhu venture kapitál nebo startupy vůbec obsahovat neměly.
Vedle toho nabízí i další – bezpečnější druhy investic. „Jako poměrně bezpečné vidíme například i investice do sociální a zdravotnické infrastruktury, například do domovů pro seniory. Jak v oblasti dopravní infrastruktury, tak i sociálně-zdravotní jsou investiční potřeby v Česku velmi výrazné a prostředky koncentrované v penzijních fondech by mohly pomoci investiční mezeru alespoň částečně pokrýt,“ říká ředitelka sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR Pavlína Žáková.
Podobný argument nedávno zazněl také na debatě Hospodářské komory. Podle ní jsou v Česku stovky miliard korun soukromého kapitálu, které by mohly financovat dlouhodobé projekty. Zástupci penzijních společností přitom upozorňují, že bydlení, zdravotní a sociální infrastruktura mohou nabídnout stabilní dlouhodobé cash flow.
Česko řeší, jak rozhýbat penzijní spoření. Zatím patří k nejméně výnosným v OECD. Odborníci se ale přou, které nové typy investic mohou k lepším výnosům skutečně pomoci. Foto: Pixabay
Největší změnou může být životní cyklus
Polemika o poplatcích a alternativních investicích ale poněkud zastírá další část reformy. Ta přitom může mít pro běžného střadatele možná ještě větší význam.
Ministerstvo chce výrazně posílit takzvanou strategii životního cyklu. Mladý člověk by měl mít na začátku spoření výrazně větší část peněz v dynamických investicích a s blížícím se důchodem by se jeho portfolio postupně přesouvalo do konzervativnějších aktiv. U nové strategie má být do 50 let minimálně 80 procent prostředků v akciovém fondu a maximálně deset procent v alternativním fondu. Po padesátce se má podíl rizikovějších aktiv postupně snižovat.
Právě to Havlásek považuje za jednu z nejdůležitějších změn. „Člověk, který je běžný a investicím nerozumí, nyní nedosáhne na nějakou významnější variantu produktu, protože nemá potřebné znalosti,“ vysvětluje finanční poradce. Životní cyklus ale tento problém částečně řeší. „Automaticky zvolí u mladého klienta dynamickou variantu bez toho, aniž by musel prokazovat nějaké investiční znalosti a před odchodem do důchodu se mu to bude opět automaticky překlápět do méně rizikových variant,“ pokračuje Havlásek.
Mladí lidé jsou klíčoví
Druhým velkým cílem „Lepšího penzijka“ je dostat do systému mladší generaci. Státní příspěvek se má lidem do 30 let zvýšit z 20 na 40 procent měsíčního vkladu. U dětí má být možné získat státní podporu už při vkladu od 100 korun.
Právě mladí lidé dnes přitom podle Havláskovy zkušenosti o penzijní spoření příliš velký zájem nemají. Mezi klienty, jež si jeho prostřednictvím penzijní spoření zřizují, dominují spíše starší lidé. „Dejme tomu čtyřicet plus, kdy už důchod pomalu klepe na vrata,“ říká finanční poradce Havlásek.
Jenže čím déle člověk spoří, tím větší šanci má na to, že peníze uložené na penzijní spoření pro něj budou v důchodu znamenat skutečně viditelné přilepšení. Stát by proto měl lidi vést k tomu, aby po penzijním spoření sáhli automaticky a co nejdříve. „Je to jeden z pilířů a úplný základ, co by člověk měl řešit, pokud jde o dlouhodobé investování,“ uzavírá Havlásek.
