Vzdušná válka nad Ukrajinou už nevypadá jako na začátku ruské invaze. Ukrajinské stíhačky se stále častěji zapojují do ničení ruských střel a dronů, zatímco jejich protivník musí své systémy protivzdušné obrany rozmisťovat stále hlouběji na vlastním území.
Do toho přichází zkušenost ukrajinských pilotů s F-16, jejichž schopnosti se výrazně posouvají. V červenci přišel i zásah, který může být důležitým signálem pro další vývoj: ukrajinský F-16 poprvé potvrzeně sestřelil ruský Su-35.
Zpráva londýnského Royal United Services Institute poukázala na radikálně odlišnou povahu současné letecké války mezi Ukrajinou a Ruskem.
První fáze války stíhačkám příliš nepřála
První období vzdušné války po začátku ruské invaze charakterizoval především neúspěch ruských vzdušných sil při snaze potlačit a zničit rozsáhlou protivzdušnou obranu Ukrajiny. Ruské letectvo nedokázalo uskutečnit účinnou kampaň SEAD/DEAD proti ukrajinské síti pozemních systémů.
To výrazně omezilo možnosti ruských taktických stíhacích letounů ovlivňovat situaci na zemi. Hlavní část ruské vzdušné kampaně proto během prvních dvou let tvořily dálkové údery řízenými a balistickými střelami. Rusko se jimi snažilo narušit ukrajinskou komunikaci, obranný průmysl, dopravní infrastrukturu a energetiku.
Ani ukrajinské letectvo ale nemělo na začátku války příliš prostoru. Jeho sovětské stíhačky a bitevní letouny byly výrazně početně i technologicky znevýhodněné. Jejich působení na frontě navíc omezovala silná ruská pozemní protivzdušná obrana a ruské stíhačky hlídkující poměrně blízko frontové linie.
F-16 se staly jádrem ukrajinského letectva
V létě 2026 je situace podle zmíněného materiálu radikálně odlišná. Jádro ukrajinského letectva dnes už tvoří západní stroje. Klíčovou roli hraje 107. letecké křídlo vybavené F-16, doplněné menší skupinou letounů Mirage 2000-5.
Právě F-16 představují podle podkladů s výrazným odstupem nejflexibilnější a nejúčinnější ukrajinské stíhací letouny napříč různými typy misí. Ukrajina stále provozuje také část MiGů-29 a několik Su-27, které se zapojují především do protivzdušné obrany, potlačování ruských systémů pozemní protivzdušné obrany pomocí střel AGM-88 HARM a útoků klouzavými pumami.
Mohlo by vás zajímat
Nejčastější úkol ukrajinských stíhaček nyní představuje protivzdušná obrana. Důvod je zřejmý: během většiny let 2025 a 2026 Rusko několikrát týdně podniká rozsáhlé vlny dálkových úderů.
Útoky obvykle začínají stovkami jednosměrných útočných dronů označovaných jako OWA. Patří mezi ně vrtulové Geran-2 a proudové Geran-3. Rusko zároveň používá klamné drony Gerbera, jejichž úkolem je ukrajinskou protivzdušnou obranu prověřovat a zahlcovat.
Za drony pak přicházejí desítky řízených střel. Podklady zmiňují například Ch-101 odpalované z ruských bombardérů nebo pozemní 9M728 ze systému Iskander-K. Následují balistické střely, jejichž počet dosahuje zhruba poloviny až třetiny počtu střel s plochou dráhou letu. Patří mezi ně 9M723 ze systému Iskander-M a letecky odpalované Ch-47M2 Kinžal.
První obranná linie z levnějších systémů
Proti takto rozsáhlým útokům Ukrajina využívá hluboké pásy levnějších systémů protivzdušné obrany krátkého dosahu. Obsluhují je mobilní týmy rozmístěné v různých částech země.
Jejich výzbroj zahrnuje protiletadlové kanony, od ručně zaměřovaných kulometů na vozidlech přes automatické a obsluhované věžové systémy až po samohybné protiletadlové kanony, například Gepard a Šilka. K tomu se přidávají přenosné protiletadlové komplety, například Stinger a Igla, a také tisíce dronových interceptorů.
Ty představují v podstatě levné vrtulové střely a existují v celé řadě podob. Podle londýnského institutu se jejich schopnosti proti různým typům ruských útočných a průzkumných bezpilotních prostředků stále zvyšují.
Výhodou této vrstvy obrany jsou relativně nízké náklady na techniku i munici. Její nasazení je proto dlouhodobě udržitelnější než používání drahých raket protivzdušné obrany.
Má ale i své limity. Mobilní týmy potřebují značné množství personálu a jejich systémy pokrývají jen poměrně malý prostor. Jednotlivý systém proto nemá vysokou pravděpodobnost, že konkrétní Geran-2 nebo Gerbera proletí právě jeho účinným dosahem.
Ukrajina proto vytvořila hlubokou a široce rozmístěnou síť těchto systémů. Právě díky ní ničí většinu ruských Geranů a Gerber, které ukrajinská obrana sestřelí.
Protiletadlové kanony a přenosné komplety dokážou občas zasáhnout také rychlejší řízené střely. Proti nim ale nejsou spolehlivým řešením. A právě zde se ukazuje hlavní problém ukrajinské protivzdušné obrany.
Největší problém? Munice do raketových systémů
Většina předválečných sovětských systémů protivzdušné obrany už podle dodaných podkladů nemá dostatek munice. Ukrajinské raketové systémy proto stojí především na západní technice.
Hlavními systémy v roce 2026 jsou NASAMS a IRIS-T SLS/SLM středního dosahu, které slouží jako velmi účinná ochrana jednotlivých objektů proti střelám s plochou dráhou letu.
Proti balistickým střelám pak Ukrajina využívá systémy delšího dosahu SAMP/T a Patriot. Ty podle podkladů představují jedinou účinnou obranu Ukrajiny proti rozsáhlému používání balistických střel proti infrastruktuře a vojenským objektům.
Klíčovým problémem zůstává doplňování munice. Největší zájem je o protiletadlové a protiraketové střely PAC-2 GEM-T a PAC-3 MSE. První typ je určen zejména k ničení vzdušných cílů dlouhého dosahu, druhý představuje důležitou schopnost proti balistickým střelám.
Podklady zároveň uvádějí, že těchto střel je ve světě nedostatek. Důvodem má být mimo jiné rozsáhlá spotřeba střel PAC-2 i PAC-3 státy Perského zálivu a americkými silami při útocích Íránu balistickými a řízenými střelami a často také drony během operace Epic Fury.
F-16 sestřelily už tisíce ruských dronů
Ukrajinské F-16 a Mirage 2000-5 dosáhly od začátku roku 2025 významných úspěchů při ničení salv ruských řízených střel.
Samotné F-16 podle dodaných podkladů zničily více než 2500 dronů Geran a Gerbera. Jenže tento úspěch má svou cenu.
Nasazení stíhaček proti relativně levným dronům spotřebovává značné množství letových hodin i leteckých střel. Ukrajinské letectvo dostalo první západní stroje a vycvičené posádky v polovině roku 2024 a od té doby jejich používání proti OWA dronům znamená značnou zátěž.
Ukrajinští piloti F-16 díky rozsáhlým bojovým zkušenostem proti těmto dronům stále častěji využívají 20mm kanon a americké rakety AGR-20, známé také jako APKWS II. Snaží se tím šetřit střely vzduch-vzduch pro hodnotnější cíle, například řízené střely.
Proti Geranům a Gerberám jsou ale podle podkladů ještě efektivnější jiné prostředky: ukrajinské pásy systémů krátkého dosahu v blízkosti hranic a fronty, vrtulníky a dobrovolníky pilotované lehké letouny vyzbrojené kulomety.
Důvod je i ekonomický a provozní. Ruský průmysl podle dodaného materiálu vyrábí více než 6000 OWA dronů měsíčně. Stíhací letouny přitom nemají neomezenou životnost. Jejich drak disponuje konečným počtem letových hodin a následně vyžaduje časově náročnou generální údržbu v továrně, kterou provádějí specializovaní technici.
F-16 ale nejsou jen lovci dronů
Ukrajinské F-16, Mirage 2000 a MiG-29 zároveň pravidelně provádějí přesné útoky proti pozemním cílům. Používají k tomu zbraně s odstupem od cíle, zejména americké klouzavé pumy GBU-39 Small Diameter Bomb a GBU-62 JDAM s klouzavými soupravami nebo francouzské AASM Hammer.
Tyto zbraně teoreticky umožňují ukrajinským stíhačkám zasahovat široké spektrum cílů na bojišti, v logistice a průmyslu až přibližně 60 kilometrů za ruskou frontovou linií.
Podle podkladů však účinnost těchto útoků zatím omezuje způsob, jakým ukrajinské velení pracuje s pozemními cíli a přidělováním leteckých misí.
Potenciál pro výrazné zlepšení přesto existuje. Spojuje se především s možností, aby 107. letecké křídlo plánovalo a provádělo mise flexibilněji v rámci širší velitelské struktury ukrajinského letectva a ozbrojených sil.
Ruské Su-34 ničí ukrajinské pozice
Rusko má v této oblasti stále významnou výhodu. Jeho flotila stíhacích bombardérů Su-34 Fullback pravidelně útočí na ukrajinské pozice a města v blízkosti fronty.
Každý týden ruské stroje vypouštějí stovky těžkých klouzavých pum UMPK a UMPB. Ve velkém je Rusko začalo používat na podzim 2023.
Pro ruské letectvo představují relativně levný způsob, jak ve velkém nasazovat taktické letectvo. Klouzavé pumy umožňují systematicky ničit ukrajinské opěrné body a obranné pozice, útočit na skryté týmy obsluhující drony a bombardovat města poblíž fronty.
Ukrajina má proti Su-34 stále problém najít účinnou odpověď. Střely AIM-120 AMRAAM, kterými jsou vyzbrojeny F-16, podle podkladů nedokážou účinně zasáhnout Su-34 v okamžiku, kdy ruské stroje vypouštějí své zbraně z vysoké výšky a rychlosti přibližně 70 kilometrů za ruskou linií.
Naději představuje očekávaný příchod švédských Gripenů C/D na začátku roku 2027. Podle dodaného materiálu mají být vybaveny evropskou střelou dlouhého dosahu Meteor.
Rusko má problém i na vlastním území
Situaci komplikuje další faktor. Ukrajina stále častěji útočí vlastními bezpilotními prostředky středního a dlouhého dosahu hluboko uvnitř Ruska.
Mezi tyto systémy patří například FP-2. Ukrajinské útoky podobně jako ruské úderné vlny Geranů a Gerber tvoří stovky OWA dronů a přicházejí několikrát týdně.
Většina ukrajinských dronů se k cíli nedostane. Rusko je ničí nebo vyřazuje elektronickým bojem. Zapojení se do toho ruská pozemní protivzdušná obrana, vrtulníky a stále častěji také stíhací letouny ruských vzdušných sil.
Jenže Ukrajina si vybírá cíle, které představují pro ruskou obranu komplikaci. Jde především o ropnou a plynovou infrastrukturu rozprostřenou na obrovském území Ruska. Tyto objekty jsou vysoce hořlavé a obtížně se zpevňují a chrání.
To z nich dělá vhodné cíle pro pravidelné útoky. I když ze stovek vypuštěných dronů obvykle pronikne k cíli jen malá část a jednotlivé stroje nesou relativně lehké bojové hlavice, mohou způsobit značné škody.
Ruská protivzdušná obrana se natahuje přes celé území
Důsledkem je rostoucí zatížení ruské protivzdušné obrany. Armáda musí omezený počet pozemních systémů přesouvat stále hlouběji do vlastního území, aby chránilo cíle, které se mohou dostat na dosah ukrajinských dronů. Současně se při neustálých útocích spotřebovává munice.
Nejvýrazněji je tento problém patrný u systémů krátkého dosahu, které Rusko preferuje při obraně proti bezpilotním prostředkům. Podklady zmiňují především Pancir a Tor.
Rozptýlení ruské protivzdušné obrany a rostoucí zatížení stíhacích a útočných vrtulníků, které se snaží zachytávat drony mimo hlavní oblasti pozemní protivzdušné obrany, následně vytváří nové příležitosti pro ukrajinské údery.
Na frontě je méně ruských systémů pozemní protivzdušné obrany a také méně stíhacích hlídek. To podle podkladů umožňuje mnohem většímu počtu ukrajinské vyčkávací munice pronikat do hloubky a napadat zásobovací trasy a logistiku. Výrazně se to projevuje zejména na Krymu a v jeho okolí.
První potvrzený sestřel Su-35
Právě přetížení ruské protivzdušné obrany otevírá ukrajinským stíhačkám další možnosti. F-16 mohou podle dodaného materiálu úspěšněji provádět útoky klouzavými pumami a letecky odpalovanými řízenými střelami proti větším a odolnějším cílům desítky kilometrů za frontou. Takové cíle už nelze spolehlivě ničit menšími hlavicemi OWA dronů.
A v červenci 2026 přišel dosud nejvýraznější důkaz rostoucích schopností ukrajinských F-16. První potvrzené zničení ruského letounu Su-35 ukrajinskou stíhačkou. Ruský pilot se katapultoval v blízkosti frontové linie.
Úspěch je podle dodaného materiálu mimořádný také kvůli rozdílu ve výkonu radarů a dosahu střel obou typů letounů a kvůli tomu, že Rusko nadále udržuje v blízkosti fronty silnou pozemní protivzdušnou obranu dlouhého dosahu.
Sestřel tak podle podkladů není pouze otázkou jednoho zničeného letounu. Je také důkazem rostoucích zkušeností ukrajinských pilotů F-16 a potenciálu celého 107. leteckého křídla.
Vzdušná válka se mění na obou stranách
Vývoj posledních měsíců tak vytváří výrazně složitější obraz než na počátku ruské invaze. Rusko nadále disponuje schopností provádět masivní dálkové údery, používat stovky dronů a řízených i balistických střel a pravidelně nasazovat Su-34 proti ukrajinským pozicím. Ukrajina naopak čelí nedostatku munice do raketových systémů protivzdušné obrany a musí pečlivě zvažovat, jakými prostředky bude likvidovat stále početnější ruské drony.
Současně se ale ukrajinské F-16 postupně mění z nového prvku ve zkušenou bojovou sílu. Piloti už mají rozsáhlou zkušenost s ničením dronů, podílejí se na likvidaci střel a provádějí údery proti pozemním cílům.
Každá strana tlačí protivníkovu protivzdušnou obranu na hranici možností. Ukrajina se snaží využít zkušenosti svého křídla F-16 a rostoucího počtu západních schopností, zatímco Rusko musí současně chránit frontu, vojenskou infrastrukturu i rozsáhlou síť energetických a průmyslových cílů hluboko na vlastním území.
