Z 6253 obcí v České republice má téměř 90 % z nich územní plán nebo jeho obdobu, která je závazná pro rozhodování (nejen) stavebních úřadů. A to i přesto, že jim to žádný zákon nenařizuje.
Stejně tak neexistuje povinnost mít městského nebo obecního architekta. Jeho služby využívá zhruba 80 z nich. Ministerstvo pro místní rozvoj chce nově roli vizionářů v oblasti kvalitního rozvoje měst a obcí posílit. V rámci rekodifikace stavebního práva chce zvážit třeba i to, na jaké úrovni (stát, kraj, obec) by měli architekti ideálně působit.
Krnov nebo Boskovice – i na rozvoj těchto měst budou od letoška nově dohlížet městští architekti. Za jejich častější využívání lobuje prostřednictvím pracovní skupiny Urbanismus i Česká komora architektů. A dosáhla i prvních úspěchů. Usnesení vlády č. 22 k Politice architektury a stavební kultury ČR z ledna 2015 uvádí posílení úlohy městských architektů jako jeden z cílů.
Ať už bude mít obec architekta či nikoliv, garantované informace o technické či dopravní infrastruktuře na celostátní úrovni by měly být v celostátním registru dostupné těm, kdo budou mít rozvoj obcí na starosti. Tyto informace by měly spolu sdílet i jednotlivé vrstvy státní správy od shora dolů. Počítá s tím alespoň MMR v základních bodech Rekodifikace stavebního práva.
V současnosti existuje třeba podobný Registr subjektů technické infrastruktury. Tento webový portál poskytuje základní informace o územní působnosti subjektů, které mají vztah k technické infrastruktuře. Informace ale získává jen z veřejných zdrojů a přímým jednáním s vybranými subjekty. Jeho veřejnou část může využít každý uživatel, neveřejná je užitečná třeba i spolupracujícím stavebním úřadům.
Lepší přehled o zastavitelných plochách případně včetně případné intenzity jejich využití by se ale podle MMR daly využít nejen k lepšímu přehledu o budoucí výstavbě. Ministerstvo chce s vládou probrat i možnost měnit podle toho i sazbu daně. „Což by v důsledku vedlo ke spravedlivějšímu zpoplatnění využívání území a omezení spekulativně vymezovaných zastavitelných ploch,“ uvádí se v materiálu.
A rekodifikace stavebního práva by měla řešit i další problémy, se kterými se obce při výstavbě setkávají. Co se územního plánování týče, ministerský materiál označuje dva hlavní problematické body. První je chybějící dokumentace, která by dostatečně podrobně řešila stavby, náležející do kompetence centrálních orgánů. Jde zejména o stavby veřejné dopravní a technické infrastruktury. Druhý je nástroj, který by umožňoval koordinaci více obcí (pokud se stavba netýká už celého kraje). V takových případech totiž neexistuje orgán, který by o tom mohl rozhodnout.
Stejně tak důležité, jako co plány MMR obsahují a stanovují jako cíle, je ale i to, co Rekodifikace neobsahuje. Zatím nic, co o plánovaných změnách nenaznačuje, jak by mohly nebo měly vypadat závazné lhůty, ve kterých by úřady měly rozhodovat. Materiál jen naznačuje, kde by se daly často kritizované prodlevy zkrátit. Podle dokumentu tak bude třeba například „maximální redukce možnosti opakovaných připomínek a námitek k již rozhodnutým záležitostem a zejména možnosti opakovaných podnětů k přezkumům a návazným obstrukcím.“
Vanda Kofroňová
O rekodifikaci stavebního práva jsme psali:
MMR chce zcela revidovat stavební právo – I.
Rekodifikace stavebního práva II. – příliš mnoho souvisejících zákonů
Vzniknou samostatné stavební úřady? Vláda řeší systémovou podjatost těch současných
