Olomoucký krajský soud začne 16. července v 9,30 vyhlašovat rozsudek v mediálně známé kauze Vidkun. Líčení, v němž čelí obžalobě z dva někdejší vysoce postavení policisté Karel Kadlec a Radek Petrůj, vlivný olomoucký podnikatel Ivan Kyselý a bývalý hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD), trvalo půldruhého roku. Ekonomický deník přináší fragmenty ze závěrečné řeči hlavní postavy kauzy Vidkun – bývalého náměstka olomoucké krajské policie Karla Kadlece.
Kauza Vidkun měla být podle předpokladů výkladní skříní Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Jak se nakonec ukázalo, nakonec nejde o závažný kriminální případ s korupcí v pozadí, ale o válku policajtů, s níž souvisí velmi tvrdé vyřizování účtů. Společně s druhou podobnou kauzou s krycím jménem Bereta odstartoval Vidkun konec ÚOOZ a jeho řadou médií glorifikovaného velitele Roberta Šlachty.
Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Miroslav Stoklásek tvrdí, že prokázal, že bývalý policejní náměstek Karel Kadlec „soustavně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních kauz“ podnikateli Ivanu Kyselému. Je důležité podotknout, že Ivan Kyselý je letitým přítelem a obchodním partnerem někdejšího ministra vnitra Ivana Langera. A právě někdejší vlivný politik ODS Langer, který do funkce šéfa ÚOOZ uvedl už zmiňovaného Roberta Šlachtu, byl primárním targetem detektivů ÚOOZ. Toho detektivové vedené šéfem ostravského ÚOOZ Jiřím Komárkem, zadrželi, provedli domovní prohlídky v Praze a Olomouci, ale nakonec neobvinili. Šlachta i Komárek nyní kandidují ve volbách do Poslanecké sněmovny s hnutím Přísaha.
Vymyšlené záznamy
„K obžalobě sděluji, že jsem si s inženýrem Kyselým povídal o kauzách, které byly notně medializovány a veřejně známy. Nikdy jsem Kyselému nevyzradil žádnou informaci, která by byla veřejně neznámá nebo neznámá jemu. Nikdy jsem nevyzradil žádnou informaci, která by byla způsobilá ohrozit účel trestního řízení. Naopak jsem se s Kyselým bavil zcela záměrně a jak plyne ze spisového materiálu, tak Kyselý mi dával celou řadu informací důležitých pro policii, které jsem následně předával k prověření sděloval,“ začal Karel Kadlec svoji závěrečnou řeč.
Kadlec podotkl, že z dokazování u soudu vyplynulo to, že celá řada jeho sdělení Kyselému, které státní zástupce považuje za vyzrazování informací, byla lží a fabulací a neměla s žádným trestním řízením nic společného.
„Nebo neobsahovala žádný reálný stav s konkrétním trestním řízením, nebo byla mediálně známá a tudíž se nemohlo jednat o informaci z trestního řízení. Neposkytl jsem informaci, která by byla způsobilá ohrozit účel nějakého trestního řízení,“ tvrdí Kadlec.
Soud upozornil, že v přípravném řízení vypovídal velmi extenzivně. Doufal totiž, že policie nebo žalobce porovná jeho výpověď s konkrétními spisy, v nichž mu klade za vinu jejich ovlivňování.
„Očekával jsem, že policejní orgán či státní zástupce prověří mou výpověď s konkrétními spisy, které mi klade v jednotlivých skutcích za vinu. Očekával jsem, že prověří medializaci v kontextu se zachycenými výroky a prověří, zda Kyselému takové informace nebyly známy a budu moci zdůvodnit, který můj zachycený výrok byl způsobilý ohrozit účel trestního řízení. O to jsem policejní orgán žádal a žádný takový výrok mi předložen nebyl. Pokud by se tak stalo, tak bychom tady nestáli,“ apeloval na soud Kadlec.
Podle něj je velmi zvláštní, že státní zástupce jeho operativní práci bez jakéhokoliv prověření hodnotí zcela opačně jak činnost bývalého šéfa ostravského ÚOOZ Jiřího Komárka.
„Který si navíc veškeré informace, které zanesl do svých záznamů vymyslel s jasným účelem, aby nás mohl poškodit a zahájit úkony trestního řízení a hodnotí je (státní zástupce – pozn. red.) tak, že Komárek mohl lhát, protože zjišťoval důležité informace. To je pro mne naprosto nepochopitelné, protože touto perspektivou jsou pro pana státního zástupce informace, které jsem získával já k závažným kauzám, které poškozovaly veřejné rozpočty, špatné a mé jednání je kriminalizováno,“ kroutil hlavou nad konstrukcí obžaloby bývalý policejní náměstek.
Po provedeném dokazování bylo podle něj zcela jasně prokázáno, že žádné informace z trestních řízení vedených na Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů nezískával bez toho, že by je potřeboval pro služební potřebu. „Neexistuje pro to jediný důkaz. Naopak je jasně prokázáno na pořízených odposleších a výslechy svědků, že jsem vedení ÚOKFK předával poznatek v rámci realizace Tesco SW a vedení GIBS poznatek na diskreditaci policejního prezidenta,“ uvedl Kadlec.
Pro vysvětlenou: Složitý případ stamilionových IT zakázek, ve kterých figuruje mimo jiné firma Tesco SW vlivného olomouckého podnikatele Josefa Tesaříka – bratra někdejšího poslance a olomouckého hejtmana Martina Tesaříka z ČSSD. Podle obžaloby Kadlec na schůzce vyzradil Kyselému, že je plánováno vydání usnesení o zahájení trestního stíhání v kauze IT zakázek. Jak se ukázalo, šlo o skutečně zavádějící informaci a nikoli pravdivý údaj, jak Kadlec sdělil v rámci trestního řízení.
Co se týče policejního prezidenta Tomáše Tuhého, Kadlec dostal poznatek, že se ho ÚOOZ chystá dehonestovat na základě překrouceného příběhu. Detektivové ÚOOZ se totiž snažili prokázat, že Tuhý vynáší informace z vyšetřování zmanipulovaných IT zakázek, ve kterých figurovalo Tesco SW. Svoje konání opírali to o indicie, že telefon, z něhož se informace dostávaly ven, patřil někomu z blízkých policejního prezidenta.
Inspektor GIBS Milan Vaculík, který zpracovával spis označený názvem „Nevstupovat“ pak navíc při vyšetřování prohodil odesilatele a adresáta údajného pachatele úniku z vyšetřování a nepřišla na to ani dozorující žalobkyně z olomouckého Vrchního státního zastupitelství Jarmila Ošlejšková. Vše vyvrcholilo prohlášení exdetektiva Jiřího Komárka o „brutálním úniku informací“ od policejního prezidenta. Komárek kvůli nepodloženému osočení Tuhého skončil před soudem, který ho, přestože soud konstatoval, že Tuhý byl nařčen bez důkazů, očistil.
Kyselý vliv už měl
Karel Kadlec se ve své závěrečné řeči pozastavil nad tím, jak měl posilovat vliv podnikatele Ivana Kyselého, jak tvrdí obžaloba.
„Ivan Kyselý žádné informace, které mu z našich rozhovorů vyplynuly nevyužíval k posílení svého vlivu už jen proto, že žádný vliv nepotřeboval posílit. Pro toto tvrzení obžaloby neexistuje jediný důkaz. Rovněž neexistuje žádný důkaz k tvrzení obžaloby, že Ivan Kyselý nějaké informace předával případně dle vlastní úvahy dalším osobám s významným, byť i neformálním, politickým či ekonomickým vlivem v Olomouckém kraji, a to zejména Ivanu Langerovi, Jiřímu Rozbořilovi (tehdejšímu hejtmanovi) či Martinu Majorovi (tehdejšímu náměstkovi olomouckého primátora), případně i dalším osobám pro jejich potřebu a prospěch,“ torpédoval Kadlec tvrzení obžaloby.
Rovněž je podle něj zcela nesmyslné tvrzení obžaloby, že schůzky podnikal proto, aby se odvděčil za to, že nebyl odvolán ze své funkce, a aby si i do budoucna zajistil setrvání ve funkci náměstka ředitele krajské policie prostřednictvím osob, které byly schopny tuto personální záležitost ovlivnit.
„A to zejména prostřednictvím Ivana Kyselého, Jiřího Rozbořila a Ivana Langera. Toto tvrzení je zcela absurdní už jen proto, že jsem byl po mnoho let ve funkci náměstka ředitele pro službu kriminální policie a vyšetřování hodnocen výtečně. Byl jsem pravidelně odměňován a všichni nadřízení mne tak hodnotili, což bylo prokázáno výslechem Libora Krejčiříka a v přípravném řízení výslechem Jaroslava Skříčila (Kadlecových nadřízených – pozn. red.),“ pokračoval Kadlec.
Podle něj musí být obžalobě zřejmé, že za těchto skutečností nemohl být podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů odvolán nemohl, protože to s takovým hodnocením prostě nejde.
Libor Krejčiřík později povýšil na celorepublikovou kriminálku a spolupráce s Kadlecem neustala. Krejčiřík do protokolu zkonstatoval: „Vídali jsme se takřka denně, nejdříve na pozici náměstků, později z pozice ředitele, byl mým přímým podřízeným. Myslím si, že jsme spolu měli normální přátelský vztah. Co se týká ze strany mé vůči Karlovi, já jsem s ním neměl problém, vždy jsme se domluvili na spolupráci. I když jsem dělal rok vnějšáka, tak jsme se vždy domlouvali na různých společných akcích, co potřebovala kriminálka zajistit od vnější služby, tedy spolupráce byla na dobré úrovni.“
Státnímu zástupci musí být proto podle Karla Kadlece naprosto zřejmé, že jediný, kdo se snažil o jeho sesazení z funkce byli policisté ÚOOZ, dříve jeho podřízení z krajské policejní správy.
„Což plyne notně z rozhovorů Kadlec versus Kyselý z 2. února 2015, Kadlec versus tehdejší šéf celorepublikové kriminálky Milan Pospíšek taktéž z 2. února 2015,“ pokračoval dále Kadlec.
Totéž podle něj vyplývá, z dokumentů z trestního spisu: konkrétně z úředního záznamu, který sepsal se svým šéfem Skříčilem a předal na GIBS, z výslechu detektiva Martina Nasswettra, a dalších olomouckých policistů.
„Je velmi zvláštní, že státní zástupce tyto skutečnosti opomíjí, když mu ze zajištěných odposlechů musí být zřejmé, že se tyto osoby (bývalí podřízení, kteří po rozepřích odešli na ÚOOZ – pozn. red.) všemi prostředky snažily o mé odstranění, protože chtěli ovlivnit průběh trestního řízení ve prospěch pachatelů, které chtěli chránit,“ obrátil se na státního zástupce exkomunikovaný plukovník.
„Je mi kladeno za vinu, že jsem si chtěl vytvořil síť zavázaných osob a chtěl byl součástí neformálního uskupení osob majícího vliv na politické a podnikatelské dění zejména v Olomouckém kraji. Včetně neformálního vlivu při personálních rozhodnutích v bezpečnostních sborech. Toto obvinění je opět spekulací a zbožným přáním bez jakéhokoliv důkazu,“ upozornil Kadlec.
„Žádné informace, z trestních řízení z jiných útvarů, jsem nezískával pro svou potřebu. Ve spise je to zcela jasně zadokumentováno. Na pořízených odposleších a ze svědeckých výpovědí plyne, že naopak já jsem předával jiným útvarům informace, které jsem získal v rámci operativně pátrací činnosti… …Trvám na tom, že veškerá trestní řízení, která byla mým útvarem zpracovávána, byla prověřována pečlivě a objektivně, nikoliv v prospěch či neprospěch osob, jak tvrdí státní zástupce. V přípravném řízení jsem žádal, aby mi bylo předestřeno, co konkrétně bylo v kterém trestním řízení uděláno špatně nebo nepřiléhavě s pokyny státního zástupce, a nebylo mi předestřeno vůbec nic. Státní zástupce věděl, že ÚOOZ chce některé kauzy ovlivnit, byl na to upozorňován a neučinil žádné opatření, aby toto řízení bylo realizováno objektivně. Aby byly předestřeny veškeré odposlechy a ne jen selektivně ty, co se obžalobě hodí a zbytek byl zatajen,“ apeloval na soud obžalovaný expolicista.
Státní zástupce ani detektivové se podle jeho přesvědčení nezabývali subjektivní stránkou – úmyslem obžalovaných, „která z jednotlivých skutků přímo čiší a je potvrzena svědeckými výpověďmi svědků i zadokumentována na zatajených odposleších, protože jsme se snažili veškeré kauzy beze zbytku prověřit s cílem padni komu padni“.
„Veškeré skutky, které jsou mi kladeny za vinu spojují peníze z veřejných zdrojů a lobby některých politiků a policistů, bohužel těch stejných policistů, kteří zpracovávali tuto kauzu o ovlivnění. Byl jsem mnohokrát varován, abych se vyhnul některé kauze, abych něco neprověřoval, a já to nikdy neudělal, a proto tady stojím. Tyto skutečnosti jsou mnohokrát zachyceny na pořízených odposleších, státní zástupce Stoklásek o tom od prvopočátku věděl a nic neudělal. Jaká je potom objektivita trestního řízení? Proč se dělaly domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor selektivně stejně jako jsou selektivní odposlechy? Proč nebyly udělány mediální výstupy? Proč policejní orgán neprověřil mé výroky ve vztahu ke skutkům, zda jsou pravdivé? Jak je možné, že se ve sklepních prostorách Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje několik let po sdělení obvinění v této kauze se našel můj sběrný arch s poznatky? Jak je možné, že nebyl zajištěn v rámci prvotních prohlídek? Jednoduše proto, že policisté ÚOOZ věděli, že získávám informace o trestné činnosti a nevyhovovalo jim, že by tato trestná činnost měla být prověřována,“ vypíchl ve své závěrečné řeči bývalý náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec.
Kadlec 5, ostatní podmínky
Karel Kadlec měl podle obžaloby údajně získávat informace z trestních řízení od podřízeného Radka Petrůje, tehdejšího šéfa hospodářské kriminálky, ale i z dalších případů z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality nebo z GIBS.
Ivan Kyselý pak podle žalobce Stokláska využíval tyto informace k posílení svého vlivu. Žalobce také tvrdí, že tyto informace byly dále předávány už zmiňovanému exministrovi vnitra Ivanu Langerovi, blízkému příteli podnikatele Kyselého. Jak už Ekonomický deník zmínil, Langer obviněn ani obžalován není.
Žalobce Miroslav Stoklásek navrhl obžalovaným tři podmíněné tresty. Karlu Kadlecovi, který strávil tři měsíce ve vazbě, pětiletý trest vězení. Pro podnikatele Kyselého Stoklásek žádá tříletý trest s podmíněným odkladem na pět let, pro Rozbořila dvouletou podmínku se zkušební dobou tří let a peněžitý trest 50 000 až 100 000 korun. Soud by pak měl dle Stokláska detektivovi Petrůjovi uložit tříletý trest s podmíněným odkladem na čtyři roky.
Překreslení personální mapy
„Závěrem si neodpustím konstatovat, že trestnímu řízení jsem se věnoval více jak dvacet let. Nikdy jsem však neviděl, aby byl někdo odposloucháván, sledován, vazebně stíhán a perzekvován všemi směry na základě vymyšlených úředních záznamů, které nikdy nikdo neověřil a na jejich základě VSZ povolilo sledování a na základě podnětu VSZ ostravský soud odposlechy. Aby bylo trestní stíhání vedeno na základě lidové tvořivosti, zparafrázovaných a účelově vybraných odposlechů, které ve skutečnosti vyznívají úplně jinak. A naopak těch, co nezapadají do patřičného kontextu, vyhodnocených jako nezájmových. Nikdy jsem nezažil, aby se výpovědi obviněných v přípravném řízení neprověřovaly, aby byly vyhodnoceny bez čehokoliv dalšího jako obhajoba obviněného. Nemůžou mi být kladeny za vinu lživé informace, které jsem si vymyslel, byť mohou znít věrohodně. Nemůže mi být kladeno za vinu vyzrazení informací veřejně známých, které byly roky medializovány a všichni o nich věděli,“ předeslal závěr své řeči Karel Kadlec.
Státní zástupce Miroslav Stoklásek podle Kadlece na základě vlastního přesvědčení a bez důkazů hodnotí to, že měl jako policista zájem na řádném a objektivním prověřování závažných skutků, bez toho, aby se vůbec detailněji zabýval taktikou policejní práce, praxí i interními normami policie.
„Pan státní zástupce na jedné straně u mne hodnotí mou operativní činnost jako trestnou a na druhé straně to stejné na straně ÚOOZ jako bezproblémové. Ve spise je spoustu balastu, který s touto věci nemá nic společného a v souvislosti s kreativně vyhodnocenými odposlechy vytváří dojem kriminální činnosti. Pan státní zástupce absolutně rezignoval na to, aby objektivně hodnotil důkazy v prospěch i neprospěch obviněných. Celá tato kauza byla vytvořena pouze proto, aby byly ochráněni podezřelí ve skutcích, které jsme prověřovali, za nimiž stáli politici, kteří podporovali policisty ÚOOZ, kteří tuto kauzu zpracovávali. Tyto skutečnosti jsou mnohokrát zachyceny na odposleších. A hlavně proto, aby byla překreslena personální mapa v bezpečnostních sborech a pracovníci ÚOOZ se mohli etablovat na naše místa. Což se následně stalo, protože jsme byli pro tuto skupinu nevyhovující a neexistovala jiná možnost, jak se nás zbavit než nás stíhat. Nikdo si však nedovede představit to mnohaleté příkoří, které nám bylo způsobeno na základě vylhaného a pokřiveného příběhu, ze kterého jsme obžalováni,“ uzavřel svůj poslední proslov před olomouckým soudem bývalý policejní náměstek.
Jan Hrbáček
