Ostravsko se dál vyrovnává se svou průmyslovou minulostí. Uzavření posledního činného dolu ČSM letos v únoru znovu rozvířilo debatu o osudu navazujících odvětví. Pozornost se obrací zejména k ostravské koksovně, která stojí jen několik set metrů od obytné čtvrti a sotva dva kilometry od sportovně relaxačního areálu Landek.
Ostrava patřila k největším symbolům českého těžkého průmyslu. Na konci 80. let fungovalo ve městě šest koksoven, několik dolů i výroba surového železa ve Vítkovicích. Doly skončily, vysoké pece se přeměnily v kulturní a vzdělávací areál. Koksovna ve městě zůstává jediná. Jde o provoz společnosti OKK Koksovny v Přívoze. Jeho existence dlouhodobě vyvolává otázku, zda má takto náročný chemický provoz uprostřed města ještě své opodstatnění.
Zatímco dřív tvořila těžba uhlí, výroba železa a výroba koksu uzavřený dovatelsko-odběratelský řetězec, od 90. let se ekonomický model koksoven změnil. „Uhlí se dnes dováží z různých částí světa, v Ostravě se z něj vyrobí kvalitní slévárenský koks a ten se následně vyváží do Evropy. Environmentální dopady ale zůstávají tady,“ popisuje dopady průmyslového provozu na život ve městě konzultant v oblasti životního prostředí a bývalý poradce ministra životního prostředí Lukáš Ženatý.
Koksovny ročně v průměru vyprodukují 30 až 35 tun tuhých znečišťujících látek. „Dá se to považovat za škodlivé v tom ohledu, že nejbližší bytová zastávka je od koksovny vzdálená 200 metrů a v rozsahu jednoho kilometru žije odhadem 2,5 až 4,5 tisíce obyvatel,“ pokračuje Ženatý. Dopad koksárenské výroby na místní obyvatelstvo považuje za zásadní.
Své citlivé postavení v těsné blízkosti obytných čtvrtí si uvědomuje i samotný podnik. „Provozovat koksárenskou výrobu v bezprostřední blízkosti městské zástavby znamená vysokou míru odpovědnosti. Jsme si vědomi, že naše činnost probíhá v prostředí, kde žijí a pracují tisíce lidí, a proto věnujeme mimořádnou pozornost ochraně životního prostředí,“ řekl Ekonomickému deníku mluvčí OKK Koksoven Jindřich Vaněk. Připomněl, že provoz trvale monitoruje síť měřicích stanic a podléhá dohledu všech příslušných orgánů státní správy. „Vzhledem ke své poloze je zároveň pod bezprostřední kontrolou veřejnosti,“ dodal Vaněk
Co pouští koksovny do ovzduší
Koksování uhlí patří mezi technologicky nejnáročnější průmyslové procesy z hlediska emisí. Při výrobě vznikají prachové částice, oxidy dusíku, oxid siřičitý, benzen či polycyklické aromatické uhlovodíky. „Je to jedna z nejproblematičtějších technologií z hlediska vlivu na životní prostředí, zejména na ovzduší. Tady je možno označit jejich vliv za smrtící zejména kvůli polycyklickým aromatickým uhlovodíkům,“ uvádí docent Petr Jančík, odborník na problematiku znečišťování ovzduší a průmyslových emisí.
OKK Koksovny Jančík označuje za dominantní zdroj nebezpečných uhlovodíků v Ostravě. „Sám o sobě je schopen způsobit překračování povoleného limitu pro tuto látku v okolí až ke Komenského sadům a dominantním zdrojem zůstává v celé hranici, kde jsou překračovány imisní limity. Tedy někam k centru Ostravy,“ popisuje Jančík.
Mohlo by vás zajímat
Kdo rozhoduje o tom, co se může vypouštět?
Protože koksovna patří mezi nejvýznamnější průmyslové zdroje znečištění v Ostravě, její provoz podléhá přísné regulaci. Základním dokumentem je takzvané integrované povolení, které stanovuje emisní limity, způsob měření i desítky dalších podmínek provozu.
OKK Koksovny všechny stanovené limity plní. Zpráva o plnění podmínek integrovaného povolení za rok 2024 uvádí koncentrace oxidů dusíku při otopu koksárenských baterií v rozmezí 218 až 338 miligramů na metr krychlový. To je výrazně pod limitem 500 miligramů na metr krychlový, který pro koksovny stanovuje integrované povolení.
Koksovny se navíc v dohodě s ostravským magistrátem a moravskoslezským krajem loni zavázaly ke snižování emisí. Do technologických opatření investují v průběhu čtyř let 70 milionů korun. Emise tuhých znečišťujících látek to má snížit až o 20 procent, což podle Vaňka představuje pokles o 6 až 7 tun ročně. Letos v červnu společnost oznámila, že závazky, které jí z dohody plynuly pro rok 2025 beze zbytku splnila. Práce na projektu pokračují i letos.
„Současně každoročně investujeme vice než 200 milionů korun do údržby, obnovy a modernizace koksárenských technologií, což přispívá k bezpečnému a environmentálně odpovědnému provozu zařízení,“ uvádí Vaněk.
Víc emisí než teplárna
To ale podle expertů nestačí. Samotné splnění limitů automaticky neznamená, že jsou zdravotní dopady zanedbatelné. „Neexistuje úplná shoda na tom, jaká míra znečištění je pro společnost ještě přijatelná. Ani evropské emisní limity mnohdy nedosahují hodnot doporučovaných Světovou zdravotnickou organizací, protože jejich splnění dnes není technicky ani ekonomicky možné,“ upozorňuje advokát z kanceláře mutualus Jakub Kánický.
Podle Jančíka jsou navíc limity stanovené integrovaným povolením pro koksovny příliš mírné. „Pro srovnání – teplárna ve stejném areálu má denní limit 200 mg/m³ a teplárna v Třebovicích 200 až 250 mg/m³. Emise NOx jsou tedy vyšší než u největších průmyslových zdrojů v Ostravě,“ uvádí Jančík.
Vyvstává tak otázka, proč pro teplárnu, jejíž provoz je pro obyvatele Ostravy bezprostředně důležitý platí přísnější limity, než pro koksovnu vyvážející své produkty do ciziny? Právě způsob, jakým se tyto limity stanovují, je podle advokáta Jakuba Kánického často špatně chápán.
Mnoho lidí si myslí, že existuje jedna zákonná hodnota, kterou musí všechny podniky splňovat. Tak to ale není. „Integrované povolení vzniká vždy individuálně pro konkrétní provoz a vychází z nejlepších dostupných technik, tedy z toho, jaké technologie jsou v dané době technicky i ekonomicky dosažitelné,“ vysvětluje Kanický.
To znamená, že dva podobné průmyslové provozy nemusí mít stejné emisní limity. „Legislativa zároveň umožňuje udělování výjimek a stanovování méně přísných emisních limitů, které neodpovídají nejlepším dostupným technikám. V praxi se k udělování výjimek zejména u starších provozů přistupuje poměrně často a opakovaně,“ říká Kánický.
Město: Jediný viník neexistuje
Kvalita ovzduší v Ostravě se za posledních deset let výrazně zlepšila. Koncentrace prachu klesly o 30 až 40 procent. „Největší zlepšení registrujeme v oblasti Slezské Ostravy a Radvanic. Dnes už můžeme říct, že Ostrava je srovnatelná s ostatními velkými městy a vyvrací mýtus města s nejhorším ovzduším,“ informoval náměstek ostravského primátora pro životní prostředí Aleš Boháč.
Současně ale připouští, že průmysl zůstává významným zdrojem emisí. „V Ostravě je vysoká koncentrace velkých průmyslových podniků a každý z nich produkuje určité znečištění. Nemůžeme se zaměřit jen na jeden jediný zdroj, ale bavíme se zhruba o deseti až patnácti významných znečišťovatelích,“ uvedl Boháč při příležitosti uzavření dohody mezi OKK Koksovnami a městem. Společný postup, který by pomohl dále snížit míru znečištění Ostravy se město podle něj snaží hledat i v dialogu s dalšími znečišťovateli.
„Dlouhodobé investice do ekologizace provozu se odrážejí i v tom, že OKK Koksovny nepatří mezi nejvýznamnější znečišťovatele životního prostředí na Ostravsku,“ dodává k tomu Jindřich Vaněk z OKK Koksoven.
Ostrava není Třinec
V České republice dnes fungují už jen dvě koksovny. Vedle ostravské OKK Koksovny je to ještě provoz v Třineckých železárnách. I ty stojí v průmyslovém areálu na okraji města. Oba závody využívají také obdobnou technologii, avšak jejich ekonomická role je rozdílná. Zatímco v Třinci je výroba koksu součástí uzavřeného hutního areálu a vyrobený koks se spotřebovává přímo v místních vysokých pecích, ostravská koksovna vyrábí především slévárenský koks určený pro evropské odběratele či výrobce tepelných izolací.
„Třinec je úplně jiný příběh. Všechno to, co dělají, jakoby slouží regionu. Také zmíněné ostravské teplárny fungují pro místní obyvatele. Ale provoz OKK Koksoven je prostě jenom fabrika na peníze, která nepomáhá rozvoji regionu,“ zdůrazňuje Ženatý.
To ovšem Vaněk odmítá a poukazuje přitom na energetické využití koksárenského plynu, tedy vedlejšího produktu z výroby koksu. Část plynů se podle něj používá k výrobě tepla pro Ostravany v teplárně Přívoz.
Petr Jančík přesto dál zdůrazňuje negativní dopady koksovny na okolí. „Uzavřít koksovnu je jediná možnost,“ tvrdí. Protože ale mají OKK Koksovny platné integrované povolení, stát ani město je jen tak zavřít nemohou.
Občané mohou žádat přezkum
Přesto cesty ke změně či alespoň prověření situace v okolí koksovny existují. Občané či magistrát mohou požadovat přezkoumání povolení. „Emisní limity mají vycházet z nejlepších dostupných technik, které se v čase mění s tím, jak dochází k technickému pokroku. Legislativa proto vyžaduje, aby se pravidelně přezkoumávaly i podmínky provozu stanovené v integrovaných povoleních,“ uvádí advokát mutualus Kánický. Podnět k přezkoumání a aktualizaci podmínek může podle něj podat kdokoliv. Obce, kraje i veřejnost navíc mohou být účastníky řízení o změně integrovaného povolení a proti postupům úřadů mohou brojit opravnými prostředky nebo žalobami. „Některé případy se dostaly až k Soudnímu dvoru Evropské unie nebo k Evropskému soudu pro lidská práva,“ uzavírá advokát.
Avšak v úvahu je potřeba vzít také to, zda by našel areál koksoven využití po ukončení provozu. Na místě jedné z dříve zrušených koksoven dnes stojí například obchodní centrum Nová Karolina a moderní obytná čtvrť. Řada dalších zrušených průmyslových areálů v Ostravě ale takové štěstí neměla. V lepším případě se přeměnily v opuštěné nevyužívané pozemky. Jinde po nich zbyly rozpadající se ruiny. Pro řadu obyvatel Ostravy představují smutné memento někdejších pracovních míst.
