INZERCE

Úvod Blog Strana 82

Zájemců o koupi DB Schenker ubývá. Odstoupila saudská Bahri, zbývají už jen dva

Saúdská státní lodní společnost Bahri odstoupila z boje o logistickou odnož Deutsche Bahn DB Schenker. Zbývajícími dvěma možnými kupci jsou dánský lodní gigant DSV a koalice tvořená investičními fondy CVC Capital Partners, Carlyle Group a Abu Dhabi Investment Authority.

Bahri údajně předložil nejvyšší nabídku za DB Schenker, odhadovanou na 15 miliard eur, jak nedávno uvedla agentura Reuters. Deutsche Bahn uvedly, že nebude spekulace komentovat, protože proces prodeje je důvěrný. Mluvčí drah dodal, že v současné době je proces ve fázi due diligence.

„Podmínkou pro prodej zůstává, že musí být pro Deutsche Bahn ekonomicky výhodný,“ dodal můluvčí německých drah.

Saúdská společnost, která je také známá jako National Shipping Company of Saudi Arabia, na žádost o komentář bezprostředně nereagovala.

Konečné rozhodnutí o prodeji DB Schenker se očekává na konci srpna. Na začátku července svou nabídku stáhl také dánský lodní gigant Maersk s tím, že takový krok by nebyl pro podnikání správný.

Společnost DB Schenker byla dána do prodeje, protože se jedná o jednu z nejziskovějších poboček DB a mateřská společnost potřebuje pokrýt nesplacené dluhy, jejichž výše se odhaduje na přibližně 34 miliard eur. Prodej logistické divize DB byl oznámen v prosinci 2023 a byl označen jako největší logistický prodej 21. století. Nyní se uvidí, kdo ze dvou finálových soutěžících se stane novým vlastníkem DB Schenker a jaké budou jejich plány do budoucna.

„Železnice má v Německu dost práce a já nechci, aby kvůli tomu trpěla společnost jako Schenker,“ řekl ministr dopravy. Foto: DB Schenker

Vysoké nabídky

V prvním kole nabídkového řízení bylo přijato několik nezávazných nabídek, z nichž některé byly vyšší než předem očekávaných 15 miliard eur. Přihlásilo se více než dvacet zájemců, jejichž počet zeštíhlil na 10 až po aktuální 2 uchazeče.

Kruhy investorů již dříve hovořily o očekávaném cenovém rozpětí logistických dceřiných společností ve výši deseti až 15 miliard.

„V posledních týdnech měli uchazeči možnost doložit své nezávazné nabídky na DB Schenker na základě komplexních informací. Tyto nezávazné nabídky byly nyní předloženy a nyní jsou pečlivě vyhodnocovány před rychlým zahájením další fáze prodejního procesu. Proces probíhá podle plánu.,“ uvedla mluvčí Deutsche Bahn pro Handelsblatt.

Dozorčí rada Deutsche Bahn pověřila skupinu, aby přezkoumala a připravila prodej až 100 procent DB Schenker v prosinci roku 2022.

Na konci loňského roku pak začala Deutsche Bahn hledat kupce. Očekává se, že společnost, které se ekonomicky daří, bude generovat miliardové tržby, které budou použity především na snížení hory dluhů Deutsche Bahn, které v poslední době vzrostly na přibližně 34 miliard eur.

Kritici po prodeji volají již delší dobu, protože podle jejich názoru DB Schenker se svým vysokým podílem silniční, letecké a námořní přepravy nezapadá do hlavního železničního byznysu Deutsche Bahn. Deutsche Bahn se již v loňském roce rozešla se svou zahraniční dceřinou společností Arriva.

Pro ekonomiku příliš důležitá firma

Objevují se ale i jiné názory. A to, že v konkurenci dodavatelských řetězců je logistická společnost pro německou ekonomiku příliš důležitá na to, aby ji jen tak prodala zahraničnímu zájemci s nejvyšší nabídkou

Zájemců se přihlásilo přes dvacet, z toho deset jich bylo vážných. Dozorčí rada Deutsche Bahn v březnu prověřovala potenciální kupce DB Schenker AG na speed datingu. Zatímco prodej státem vlastněné logistické společnosti je tak v plném proudu, některé geostrategické obavy se zdaleka nerozptýlily.

Podle německého serveru Capital opozice například tamní německou vládu, že zanedbává bezpečnostní politiku – a politologové zpochybňují předání globálně působícího domácího speditéra pravděpodobně státem kontrolovanému konkurentovi – jako je arabský region – v době křehkých dodavatelských řetězců.

Odborník na geopolitiku, energetiku a logistiku Jacopo Pepe vidí příležitost udržet dceřinou společnost Deutsche Bahn v německých rukou stejně dobře jako promarněnou v otevřeném nabídkovém řízení, které začalo. Obvykle vyhrává nejlepší cena, a to pravděpodobně od zájemců ze států Perského zálivu, podle předchozích očekávání.

„Diskuse měla vzít v úvahu širší strategický význam DB Schenker pro Německo jako obchodní lokalitu,“ lituje konzultant z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti (SWP).

Pro Pepeho není v sázce nic menšího než stabilita a budoucí životaschopnost globálně diverzifikovaných hodnotových řetězců německého průmyslu, který je již nyní pod obrovským tlakem.

„Pro lokalitu, která čerpá svou sílu ze své globální orientace a která bude v budoucnu ještě více závislá na globálních dodavatelských řetězcích, pokud jde o dodávky průmyslových komponentů, kapitálových statků, kritických surovin nebo nových technologicky náročných zdrojů energie, je prodej této společnosti přinejmenším sporný.“ Odborník se také zaměřuje na dodávky energie, které se stávají globálnějšími a ještě více závislými na logistice.

Expert vidí výhodu společnosti Schenker v jejích odolných a integrovaných logistických řešeních v komplexních obalech – včetně řízení dodavatelského řetězce včetně pojištění, balení, celního odbavení – v kombinaci se silnou domácí základnou prostřednictvím státní účasti.

„Vyvstává otázka: Můžeme si s ohledem na roztříštěnost světového řádu, rostoucí geopolitickou, technologickou a průmyslovou konkurenci, zejména o nové dodavatelské řetězce, a také s ohledem na sestavu dalších aktérů jednajících jménem státu, dovolit pustit takového šampiona z našich rukou?“ varuje na serveru Capital Pepe. „Mám sklon sdílet obavy spolkového ministerstva hospodářství,“ podotkl.

Výnosy na snížení dluhu

Německá vláda před časem prohlásila, že chce výtěžek z prodeje investovat do snížení dluhu Deutsche Bahn a pokud možno také do infrastruktury. Odpověděla parlamentní skupině CDU/CSU ve Spolkovém sněmu, která v otázce vyjádřila bezpečnostní obavy ohledně prodeje logistické společnosti s ohledem na vojenské transporty.

Vláda by prý dala přednost evropskému řešení, ale pravděpodobně zde číhají antimonopolní problémy. Kancléřství a ministerstva dopravy a financí by se podle deníku Handelsblatt neměly bránit arabskému investorovi. Ministerstvo hospodářství má obavy a upřednostnilo by nabídkové řízení, které by kromě ceny zahrnovalo i geopolitická kritéria.

Posledním krokem prodeje bude prozkoumat, zda by dohoda ovlivnila národní bezpečnost.

Dopravní politik CDU Christoph Ploß také s ohledem na význam logistických společností, jako je Schenker, pro odolnost dodavatelských řetězců, varoval, že „prodej by se mohl rychle ukázat jako velká chyba bezpečnostní politiky“. Vládní koalice by podle něj neměla prodávat „rodinné stříbro“ zahraničním investorům jen proto, že potřebuje peníze kvůli nedostatku rozpočtových priorit.

Spolková vláda nevidí například jako prodejem omezenou možnost vojenských transportů. Už v roce 2022 byly podle odpovědi ve Spolkovém sněmu převedeny „významné schopnosti a obchodní části“ ze Schenkeru na DB Cargo. Odpovídající přepravy by mohly být prováděny „bez obav o bezpečnost“ navzdory prodeji.

Vláda také nevidí ohrožení bezpečnosti dodávek v ekonomice. Díky dostatečnému počtu konkurentů by „změna vlastníka společnosti Schenker AG neměla žádné strukturální kritické důsledky pro německý a evropský logistický trh“.

Strategický poskytovatel služeb v citlivém odvětví

Schenker také nekontroluje fyzickou infrastrukturu, jako jsou přístavní terminály, letiště, lodě nebo letadla, jak vláda dále zdůvodňuje, ale objednává přepravní kapacity od partnerů.

Jak však upozorňuje expert Pepe, geopolitické soupeření není jen o infrastruktuře, ale stále více také o zabezpečení obchodních tras a potřebných technologií prostřednictvím „citlivého průmyslu“. Například vodík a jeho deriváty musí být hladce přepravovány z bodu A do bodu B pro ekologickou transformaci, která vyžaduje „integrovaná řešení a standardy pro logistické řetězce“. Stejně tak komponenty pro větrné turbíny vyžadují robustní dodavatelské řetězce.

To je důvod, proč konzultant Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti hovoří o „strategické službě“ v případě DB Schenker. V prostředí extrémně křehkých dodavatelských řetězců v důsledku různých nejistot a závislostí ve světovém obchodu subjekt jako Schenker – který je řízen soukromoprávně, ale působí v tržní ekonomice, ale je v rukou státu – kombinuje „to nejlepší z obou světů, aby jednal v zájmu státu a veřejného blaha, ale také aby otevřel nové podíly na trhu“.

DB Schenker oslavil v roce 2022 své 150. výročí a s více než 76 000 zaměstnanci udržuje globální síť s některými vlastními vozovými parky v silniční a železniční dopravě a také speditéra pro letecké a námořní spojení. V těchto obchodních segmentech je železniční dceřiná společnost jednou z největších logistických společností na světě pro širokou škálu průmyslových odvětví se zaměřením na průmyslové zákazníky. Důležitými partnery jsou letecké a lodní společnosti a také subdodavatelé pro odbavování přeprav.

(nik)

Vláda by měla s novou energetickou strategií počkat na analýzu společnosti ČEPS, hrozí nedostatek elektřiny

Překotné uzavírání uhelných zdrojů může v České republice vyvolat energetická krize, protože rychlou a stabilní náhradu nestihnou energetické společnosti postavit. Ani navržené zařazení uhelných elektráren do rezervy aktivované na pokyn společnosti ČEPS situaci neřeší. Tato další varování obsahuje otevřený dopis, který premiérovi a ministrům poslalo sdružení Realistická energetika a ekologie.

Realistická energetika a ekologie sdružuje konzervativní energetiky, kteří jsou kritičtí k rychlému odstavení uhelných bloků a přechodu k obnovitelným zdrojům. Jejich dopis obsahuje celkem deset výhrad k vládním plánům, obsaženým v návrhu Národního klimaticko-energetického plánu (NKEP) a v aktualizaci Státní energetické koncepce ČR. Některé z nich obsahují nová, dosud veřejně málo známá rizika rychlé dekarbonizace energetického sektoru.

Jedna z výhrad se týká záměru správce přenosové soustavy, společnosti ČEPS, aby takzvanou zdrojovou přiměřenost zajištovaly elektrárny, které zvládnou „start ze studena“ za čtyři hodiny. Problém je v tom, že najetí uhelných zdrojů do čtyř hodin je technicky nemožné. Krok prezentovaný vládou jako pomoc majitelům hnědouhelných elektráren se tak míjí účinkem.

Kdepak se ztratila analýza ČEPSu?

Stejně tak se autoři dopisu podivují nad tím, proč stále není zveřejněna poslední analýza zdrojové přiměřenosti MAF, kterou zpravidla ČEPS publikuje na přelomu února a března. Právě tento dlouho vyhlížený dokument měl popsal rizika rychlého odstavení uhelných elektráren a závislosti na dovozu elektřiny. A měl být také jedním z podkladů pro autory NKEP a energetické koncepce.

Analýza MAF CZ 2022, kterou ČEPS zveřejnil v březnu 2023, v dekarbonizačním scénáři varovala, že odstavení uhelné energetiky vyvolá problém s nedostupností elektrické energie po dobu 1085 hodin v roce. Pouhý rok poté ministerstvo průmyslu a obchodu ve svých strategiích popírá, že by takový problém nastal. A to dokonce v i takzvaném superkritickém scénáři zahrnujícím odstavení uhelných elektráren do roku 2030. „Co se v energetice ČR zásadně zlepšilo, aby toto varování neplatilo?,“ tážou se autoři dopisu.

Realistická energetika a ekologie má výhrady i k tomu, že analýzy ministerstva průmyslu se velmi často odvolávají na model SEEPIA. Ten podle členů sdružení nebyl nezávisle oponován odbornou komunitou, co se týká detailů výpočtů. SEEPIA se opírá o roční statistiky výroby, která zdánlivě matematicky vychází, ale nebere ohled na potřeby energetiky v nejnáročnějším zimním období.

Odložené rozhodnutí o energetické strategii

Ministři koaliční vlády premiéra Petra Fialy měli ve středu 17. července projednat hned čtyři zásadní strategické dokumenty, které určí budoucí podobu českého energetického sektoru. Vedle toho zveřejnili jméno vítěze soutěže na stavbu nových bloků v Dukovanech a Temelíně. Ze čtyř zmíněných dokumentů však schválili pouze jeden – Vodíkovou strategii.

V čem byl problém? Přednost dostalo rozhodnutí o výběru dodavatele nových jaderných bloků. Současně se zdá, že ministry nepříjemně překvapila negativní odezva, kdy opoziční politici, některá média i část expertů začala vládní plány v energetice označovat za „český Green Deal“ a podrobila je ostré kritice.  „Slibuji, že se na všechny dokumenty na vládě ještě jednou podíváme, jestli nám něco neuteklo. A pokud ano, tak to opravíme,“ řekl premiér Fiala.

(red)

Plyn, ropa, energetika, jádro. Česko posílí spolupráci s Ukrajinou

Vztahy mezi Českem a Ukrajinou navázané na energetiku posílí. Český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a ministr energetiky Ukrajiny German Galuščenko podepsali v uplynulých dnech memorandum o porozumění. Jeho cílem má být posílení spolupráci v oblasti energetiky mezi oběma zeměmi. Dokument nastavuje rámec pro řadu klíčových aktivit a iniciativ, které mají za cíl zlepšit energetickou bezpečnost, podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů energie a modernizovat infrastrukturu.

„Ruské útoky masivně cílí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Její obnova je strategickým úkolem pro zachování ukrajinské obranyschopnosti proti ruské agresi. České firmy se do dodávek energetického materiálu na Ukrajinu zapojují dlouhodobě a toto memorandum by mělo vzájemnou spolupráci ještě prohloubit. Kromě toho by mělo přinést rozvoj spolupráce v oblasti energetiky ať už jde o skladování a dodávky plynu nebo ropy z neruských zdrojů, rozvoj jaderné energetiky nebo také o rozvoj obnovitelných zdrojů či výrobu vodíku,“ řekl k memorandu ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.

V rámci druhého společného zasedání české a ukrajinské vlády jednali ministr Síkela a jeho ukrajinský protějšek German Galuščenko o mnoha oblastech spolupráce v energetickém sektoru. Mluvili o podpoře Ukrajiny v boji proti ruské agresi, zejména pokud jde o ochranu energetické infrastruktury, a pokračující podpoře synchronizace ukrajinského energetického systému s evropskou přenosovou sítí.

Poprvé od začátku ruské agrese na MPO minulý týden zasedla česko-ukrajinská Mezivládní komise. V rámci ní byla ustavena pracovní skupina zaměřená na rekonstrukci regionu Dněpropetrovsk.

Ministři Síkela a Galuščenko také diskutovali o diverzifikaci energetických zdrojů a tras a o potenciálu Ukrajiny v oblasti obnovitelné energie a vodíku.

Ministři Ukrajiny a České republiky po podpisu memoranda. Foto: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Memorandum pokrývá širokou škálu oblastí spolupráce, včetně energetické bezpečnosti, rozvoje obnovitelných zdrojů energie a vodíku, modernizace elektroenergetické infrastruktury, spolupráce v oblasti jaderné energetiky, rozšíření infrastruktury pro e-mobilitu a podpory skladování a těžby plynu na Ukrajině.

Výsledkem spolupráce by měly být dodávky energetického materiálu, především kogeneračních jednotek a dalších prvků energetické infrastruktury, a realizace společných projektů, včetně výstavby decentralizovaných systémů pro dodávky tepla a elektrické energie a modernizace přenosových sítí. Česká republika má také zájem na tom, aby vznikl Středoevropský vodíkový koridor pro přepravu obnovitelného vodíku vyrobeného na Ukrajině s cílem zajistit dodávky potřebných objemů obnovitelného vodíku do Evropské unie a zároveň posílit energetickou bezpečnost Ukrajiny a její integraci do evropské energetické sítě. Koridor propojí Ukrajinu s průmyslovými regiony v Německu. V souvislosti s výstavbou této klíčové vodíkové infrastruktury probíhá čtyřstranné jednání o memorandu se zástupci Slovenska a Německa.

(nik)

Po Líních se vojáci vracejí i na letiště do Přerova

Po návratu na letiště v Líních na Plzeňsku se armáda se vrací na letiště Bochoř u Přerova. O tomto záměru informoval zástupce místní samosprávy zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky brigádní generál Pavel Lipka. Jednání, které zorganizovala místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová, se zúčastnili i zástupkyně vrchní ředitelky sekce majetkové ministerstva obrany Jiřina Polášková a zástupce náčelníka štábu Velitelství pozemních sil plukovník Generálního štábu Jiří Stolička. Státní podnik LOM PRAHA, který je provozovatelem přerovského letiště, pak reprezentoval jeho ředitel Jiří Protiva.

Záměr využití areálu jako stálé posádky představil brigádní generál Lipka přímo v Přerově. „Armáda reaguje na aktuální změny bezpečnostní situace v Evropě, která se zhoršuje nejen kvůli válce na Ukrajině. Aktualizujeme své struktury a vytypovali jsme několik areálů, kde jsme kdysi působili a kam se nyní potřebujeme vrátit,“ komentoval generál důvod rozhodnutí.

Na letišti do budoucna bude dislokován například 533. prapor bezpilotních systémů, jednotka Vojenské policie, nebo logistický prapor. „Do šesti let zde bude sloužit až 600 vojáků z povolání. Po roce 2035 je v plánu navýšit počty vojáků až na 1 400.“

Ranvej letiště Bochoř. Foto: LOM Praha

Armáda představila zástupcům obcí, kraje a města Přerov své plány související s návratem na letiště a jeho dalším rozvojem.

„Analýza aktuálního stavu letiště bude zpracována do konce prázdnin. K tomu jsme vytvořili integrovaný pracovní tým. Jeho výstup bude podkladem pro zpracování zastavovací studie k zabezpečení rozvoje letiště. Ta určí, jak další harmonogram činnosti, tak finanční předpoklad rozvoje letiště,“ uvedl generál Lipka.

„Návrat armády na letiště znamená pro místní region oživení místní ekonomiky, nové pracovní možnosti, rozvoj služeb a podnikání,“ komentoval přínos pro místní ekonomiku generál Lipka. Ujistil také starosty, že armáda bude chtít využívat prostor v rozsahu rozlohy letiště, který je ve vlastnictví rezortu ministerstva obrany. Nemá tedy zájem o jeho rozšíření.

Letiště Přerov-Bochoř je součástí státní strategické infrastruktury. Areál letiště je z téměř 90 % v majetku rezortu obrany. Zhruba tři čtvrtinu areálu vlastní pak státní podnik LOM PRAHA. „Už v minulosti se ukázalo, že je letiště také důležitým bodem pro přepravu a zajišťování potřebných komodit, například při povodních. LOM PRAHA je na letišti etablován jako jeho provozovatel již 10 let a má i nadále zájem využívat letiště k výcviku pilotů vrtulníků v rámci aktivit Centra leteckého výcviku,“ vyjádřil se k plánovaným změnám ředitel LOM PRAHA Jiří Protiva a dodal: „Vedení státního podniku LOM PRAHA se pravidelně setkává na přerovském letišti se zástupci dotčených samospráv a civilními leteckými provozovateli.“ Stejně jako v případě letiště Plzeň-Líně, kterého je LOM PRAHA od července letošního roku také provozovatelem, chce AČR aktivně komunikovat své kroky v návratu do areálu s místními autoritami. „Chceme být dobrým sousedem,“ potvrdil generál Lipka.

Už druhé letiště z privátu pro armádu

Bochoř kopíruje osud letiště Plzeň-Líně, které bude provozovat státní podnik LOM Praha. Podle ministerstva obrany zůstane provoz letiště zachován ve stávajícím rozsahu. I nadále tak bude v areálu fungovat letecká záchranná služba, kterou provozuje Armáda České republiky a aerokluby či letecké školy. Do budoucna vznikne v areálu logistické centrum pro armádní potřeby nebo základna aktivní zálohy, jak již na začátku července informoval Ekonomický deník.

Podle ministerstva obrany převzetí letiště umožnilo pravomocné rozhodnutí soudu z letošního března, které bývalému nájemci PlaneStation Pilsen stanovilo lhůtu na vyklizení areálu do 11. července.

Pro podnik LOM Praha se resort obrany rozhodl kvůli jeho předešlým zkušenostem s provozováním letiště Přerov-Bochoř. Podle ředitele Lom Praha Jiřího Protivy už podnik vytvořil za tímto účelem novou organizační složku „Letiště Líně“, která rozšiřuje jeho kompetence v provozování letištní infrastruktury. „Nastavil také smluvní vztahy s Cizineckou policií nebo zajistil personál s příslušnou kvalifikací pro poskytování leteckých služeb,“ upřesnil Protiva.

LOM Praha už také na úřadu státního dozoru podal žádost o povolení k provozování letiště ve stejné kategorii jako dosud. Potřebné administrativní kroky by měly být dokončeny do převzetí letiště. „Bezproblémové a nepřerušené působení Letecké záchranné služby Armády České republiky v Líních je v zájmu všech. Úřad pro civilní letectví proto včas zareagoval tak, aby v bezprecedentně krátké lhůtě mohlo dojít k úspěšnému převodu. Úřad se i po změně provozovatele bude podílet na plném obnovení provozu v rozsahu zamýšleném ministerstvem obrany,“ poznamenal ministr dopravy Martin Kupka (ODS).

Jednání s obcemi pokračují

Ministerstvo obrany informovalo, že má již uzavřenu smlouvu s městem Dobřany, které vlastní část pozemků pod dráhou. „S dalšími obcemi budou jednání pokračovat, a to i v souvislosti s plánovaným oplocením areálu a s jejich požadavky, kterými si uzavření nájemních smluv na dotčené pozemky podmiňují. Do dokončení jednání bude dráha zkrácena, což umožní provoz letiště v současném rozsahu,“ uvedl resort obrany.

Ministerstvo obrany zachová provoz letiště Plzeň-Líně ve stávajícím rozsahu. Autor: Michal Krechowski/ministerstvo obrany

Letiště Plzeň-Líně bude i nadále fungovat v současném režimu smíšeného provozu. Do roku 2028 bude ministerstvo obrany z Líní provozovat leteckou záchrannou službu. Na letišti dosud působili také uživatelé z řad aeroklubů. Ministerstvo obrany s jejich zapojením i nadále počítá a rozesílá výzvu k uzavření nových nájemních smluv. Zároveň budou zástupci resortu jednat i s dalšími uživateli areálu.

„Dřívější jednání nebyla z právních a procesních důvodů možná. Musíme nejprve převzít od PlaneStation Pilsen příslušné objekty, zkontrolovat jejich stav a projednat další konkrétní využití těchto objektů ze strany Armády České republiky, až poté můžeme nabídnout dosavadním uživatelům nájemní smlouvy,“ uvedl Tomáš Urbánek, který je pověřen řízením hospodaření Agentury hospodaření s nemovitým majetkem ministerstva obrany.

Podle ministerstva obrany také dojde v příštích měsících k podrobnému zmapování stavu stavebních objektů, počítá se s asanací areálu, demolicí některých budov a výstavbou nových objektů. Přesný plán bude podle ministerstva zřejmý po převzetí celého areálu.

Klíčová role letiště není podle ministerstva obrany spojena pouze s leteckými aktivitami, ale má přesah také do případných krizových situací, při nichž může sloužit jako jediné místo pro zásobování tamního regionu technikou, léky, potravinami nebo dočasným zázemím pro obyvatelstvo z krizových oblastí.

(hrb, teč)

Vláda chce rozjet ve velkém stavbu solárních i větrných elektráren. Avšak některé kraje to sabotují

Vláda plánuje, že do konce desetiletí na českém území vzniknou tisíce megawattů nového výkonu solárních a větrných elektráren. Dokonce chce jejich výstavbu usnadnit vytyčením tzv. akceleračních zón. Jenže vedení některých krajů to vidí jinak a výstavbu ekologických zdrojů energie komplikuje či rovnou blokuje. Dlouhodobě tak činí Kraj Vysočina a nově už i Ústecký kraj.

Podle dobře informovaného zdroje z řad investorů do zelené energetiky začal Ústecký kraj vedený hejtmanem Janem Schillerem (ANO) navádět obce, ať omezí výstavbu velkých fotovoltaických elektráren na svém území. Přitom je to právě tento kraj, který má nejvíc vhodných ploch pro umístění solárních panelů z celé republiky. Jedná se o tisíce hektarů na území bývalých či současných uhelných lomů, ale i další brownfieldové plochy.

Právě na lokality v Ústeckém kraji vsadil ČEZ, který zde má ve fázi developmentu a výstavby přes 60 projektů o souhrnném výkonu přes 2000 megawattů; ty největší překonávají hranici 100 MW. Ten však situaci na Ústecku komentuje jen velmi diplomaticky. „Se svým potenciálem je Ústecký kraj klíčovou oblastí pro rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku, s čímž se pojí i zvýšené množství žádostí o změnu územního plánu. Je pravdou, že ne vždy jsou obce těmto projektům nakloněny, podávají námitky a připomínky ke změnám územních plánů, což zdržuje celý development či dokonce znemožňuje realizaci záměru,“ zmínila mluvčí ČEZ Barbora Peterová.

Podle vyjádření ČEZ není možné stavět bez změny územně plánovacích dokumentací, na této překážce dnes ztroskotá až 30 procent záměrů v oboru zelené energetiky. „V současné chvíli chybí jasné stanovisko, v jakých lokalitách převažuje celospolečenský zájem na rozvoji čisté energetiky nad ochranou krajinného rázu. Pro zrychlení povolování je nevyhnutelné vymezení akceleračních zón v územně plánovací dokumentaci a nastavení zrychleného povolování elektráren v legislativě,“ doplnila mluvčí ČEZ.

Krajinný ráz nebo zelená energie?

Opatrně se k situaci v kraji vyjadřuje také druhý velký investor do fotovoltaik v těžebních lokalitách – skupina Sev.en. Ta zatím připravila projekty v rozsahu 130 MW, zhruba polovina z tohoto výkonu již má platné stavební povolení. „Zároveň věříme, že již v brzké době bude schválena 8. aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, která umožní rozvoj fotovoltaiky i přímo na výsypkách hnědouhelných lomů, které se připravují na ukončení těžby. Na těchto plochách budeme schopni umístit množství zdrojů, které v násobcích překonává námi v současnosti připravované kapacity,“ upozornila mluvčí Sev.en České energie Gabriela Sáričková Benešová.

Ústecký kraj uvedl, že vnímá velmi citlivě potřebu transformace regionu, včetně energetické transformace, stejně jako politiku vlády a cíle a závazky České republiky. „Rozvoj obnovitelných zdrojů by však neměl být živelný a veřejné zájmy musí být prosazovány vyváženě. Toto platí i pro Ústecký kraj a možná ještě více, jelikož se jedná o region desítky let zatížený těžkým průmyslem, včetně velké energetiky a těžby uhlí s negativními dopady na krajinu, životní prostředí a sociální oblast,“ reagoval mluvčí kraje Jan Nový.

Podle jeho slov Ústecký kraj výstavbu solárních elektráren neblokuje, i když to tak někdo může chápat. Při povolování záměrů v oboru obnovitelné energie bere v úvahu jiný veřejný zájem, třeba ochranu přírody.

Boj o větrníky na Vysočině

Odporem k rozvoji zelené energetiky byl dosud známý hlavně Kraj Vysočina, který dlouhodobě blokuje stavbu větrných elektráren na svém území kvůli dopadu na krajinný ráz. Přitom právě tento kraj má vhodné podmínky pro jejich výstavbu. Investoři zde do roku 2009 stihli postavit sedm větrných elektráren, poté už kraj další záměry nepovolil. Až teď se situace pomalu, a částečně mění.

Kraj Vysočina pod tlakem investorů do zelené energetiky ustoupil a připravil změnu strategie ochrany krajinného rázu (SOKR). Místa pro větrníky v kraji bude možné najít, ale nebude jich mnoho, řekl agentuře ČTK krajský radní pro životní prostředí Pavel Hájek (STAN). Snahou je podle radního koncentrovat tyto stavby, které mohou být vysoké až 250 metrů, do několika lokalit v kraji tak, aby „nebyla větrná elektrárna za každou vesnicí.“

Proti návrhu následně protestovala Česká společnost pro větrnou energii (ČSVE) spolu s Komorou obnovitelných zdrojů energie. Podle nich je návrh aktualizace SOKR je v rozporu s řadou celostátních strategií a politik a nelze ji akceptovat ani z formálních i obsahových důvodů. „Důrazně se ohrazujeme proti netransparentnímu přístupu kraje, který svůj návrh nekonzultoval s nikým z těch, kterých se nejvíc dotkne. Přitom řada obcí už s developery jedná dlouhou dobu, některé i dva roky,“ upozornil v březnu předseda ČSVE Michal Janeček.

„Kraj Vysočina vnímá potřebu výstavby zdrojů obnovitelné energie včetně větrných elektráren o výkonech daných strategickými dokumenty vlády ČR jako veřejný zájem. Tento veřejný zájem je ale individuálně porovnat s ostatními zákonem chráněnými veřejnými zájmy, mimo jiné požadavky na ochranu přírody a krajiny. To je prováděno v rámci přezkoumatelného správního řízení,“ odpověděl Pavel Hájek, radní Kraje Vysočina pro oblast životního prostředí a zemědělství.

Navzdory jisté skepsi k větrným elektrárnám teď zástupci kraje Vysočina spolupracují s ministerstvem životního prostředí na vytyčení akceleračních zón, ve kterých bude povolování nových obnovitelných zdrojů energie rychlejší a investoři budou mít vyšší šanci uspět.

Ambice versus realita

Výstavbu větrných elektráren na Vysočině přitom chystá několik investorů. Patří mezi ně i ČEZ, který si vyhlédl lokality v okolí Přibyslavi. Dohodl se třeba s obcí Velká Losenice, kde by měl postavit čtyři větrné elektrárny. Pro každý takový projekt vznikne samostatná projektová firma, v níž bude mít ČEZ podíl 95 procent a obec 5 procent.

S takovým přístupem některých krajů bude těžké naplnit cíle, které si vláda stanovila ve svých strategických dokumentech. Třeba návrh Národního klimaticko-energetického plánu (NKEP) počítá s tím, že do roku 2030 přibude v Česku instalovaný výkon 10 100 MW fotovoltaických elektráren a 1500 MW nového výkonu větrných elektráren.

David Tramba

Renovace německých železnic do roku 2031 proběhne úspěšně, míní ministr dopravy

V příštích letech bude v Německu zrekonstruováno 41 frekventovaných železničních tratí, počínaje Riedbahn. Ta je hlavní tratí mezi německým Frankurtem nad Mohanem a Mannheimem. Příslib přichází z politiky. Na renovaci tratí má být dislokováno až 27 miliard eur.

Německý ministr dopravy Volker Wissing (FDP) je přesvědčen, že kompletní renovace železničních tratí v Německu může do roku 2031 úspěšně proběhnout.

„Je to dobře připravené, ve stavebnictví jsou k dispozici kapacity, materiály tam jsou. Takže není důvod, proč by to nemělo fungovat,“ řekl Wissing v rozhovoru pro Deutschlandfunk.

Například ale stavaři nedávno vyjádřili pochybnosti o tom, zda rozsáhlé rekonstrukce proběhnou podle plánu.

V následujících letech má být zrekonstruováno 41 frekventovaných železničních tratí.

První z nich je Riedbahn. Na frekventovaném spoji Frankfurt-Mannheim od minulého týdne nic nejezdí.

„Riedbahn je něco jako zablokovaná aorta v organismu. Nyní bude odpojen, zrekonstruován a systém pak bude fungovat lépe,“ řekl Volker Wissing.

Do poloviny prosince budou modernizovány koleje, trolejové vedení, návěstidla, výhybky, mosty a stanice.

Místopředsedkyně parlamentní frakce FDP Carina Konradová uvedla, že je nyní na železniční společnosti, aby dokončila staveniště v plánovaném čase a nákladovém rámci.

„Je to příležitost pro Deutsche Bahn, vybavenou rekordními investicemi daňových poplatníků a možnostmi právní akcelerace, dokázat, že rozpoznala znamení doby a přebírá odpovědnost.“

Ministr dopravy Wissing kritizoval, že v posledních letech bylo do renovace železnice investováno příliš málo peněz. Na druhou stranu chce „investovat historické částky do železnice“.

„Výrazně jsme však navýšili finanční linky, a to na více než 27 miliard eur. A nakonec budete potřebovat ještě více peněz.“ Renovace Riedbahn bude stát asi 1,3 miliardy eur.

Problémy železnic během mistrovství Evropy ve fotbale nejsou pro ministra dopravy překvapením. Bylo známo, „že infrastruktura železnice není dostatečně odolná“.

„Zahájení prací před mistrovstvím Evropy by však nebylo dobré, protože narušení by bylo ještě větší,“ řekl ministr dopravy.

Aorta Riedbahn

Takovou výluku na železniční trati jako v případě výše zmíněné Riedbahn – hlavní tratě mezi německým Frankurtem nad Mohanem a Mannheimem – dosud cestující v Evropě nezažili. Plánuje se generální rekonstrukce traťového svršku, protihlukových stěn a zabezpečovací techniky na trati mezi Frankfurtem a Mannheimem a modernizace 20 stanic. Koncept je poprvé implementován na celostátní úrovni.

Provoz na trati byl zcela zastaven. Úsekem denně projede přes 300 vlaků.

Od poloviny července bude železniční trať mezi Frankfurtem a Mannheimem zcela uzavřena kvůli pětiměsíční generální rekonstrukci. Spojení, nazvané Riedbahn, je tak první linkou v Německu, na které se realizuje nový koncept Deutsche Bahn.

V generální rekonstrukcí Riedbahn spojuje Deutsche Bahn poprvé všechna plánovaná stavební opatření pro nadcházející roky do výluky na velkokapacitním koridoru. Tým z různých oddělení koordinuje práci tak, aby mohla být provedena v rekordním čase. Za pouhých pět měsíců má být obnoven svršek, protihlukové stěny a zabezpečovací technika na trati mezi Frankfurtem a Mannheimem a modernizováno 20 stanic. Poprvé jsou plánované renovace společně zaměřeny na síť a stanice. Deutsche Bahn nedávno vyčíslila náklady na 1,3 miliardy eur.

Cestující se musí připravit na výrazná omezení až do poloviny prosince, a to nejen v Hesensku a Bádensku-Württembersku, ale také v Porýní-Falci. Dálková doprava byla odkloněna, což způsobí zpoždění přibližně 30 minut, a některé zastávky budou zrušeny. Nákladní doprava musí být také odkloněna.

Regionální vlaky jezdící na Riedbahn byly zrušeny, ale na silnicích budou náhradní autobusy. Deutsche Bahn chce nabídnout více než 1000 jízd denně s přibližně 150 autobusy. Vozidla byla speciálně zakoupena. K dispozici jsou také expresní spoje. Regionální doprava bude omezena také na souběžných objízdných trasách Frankfurt-Heidelberg a Mohuč-Worms-Ludwigshafen. Na silnici jezdí některé delší vlaky, některé náhradní autobusy.

Po kritice náhradní služby během lednové přípravné výluky předložila dráha přepracovanou koncepci. Mimo jiné by se měla prodloužit doba školení řidičů. Řidiči mají být podporováni tablety s navigačním softwarem. Cestující mají být přesněji informováni o odjezdu a příjezdu autobusů s údaji v reálném čase před cestou a během ní. Podle Deutsche Bahn bylo přijato 400 řidičů z Německa i ze zahraničí.

Deutsche Bahn zahájily modernizační práce 15. července 2024, den po ukončení mistrovství Evropy ve fotbale v Německu. Celá trasa zůstane uzavřena až do změny jízdního řádu 14. prosince 2024. Během této výluky by se měla zvolená dopravní koncepce postarat o to, aby se cestující i nadále dostávali bez větších potíží do svých cílových destinací.

Vzhledem k tomu, že stavební práce na Riedbahnu během generální rekonstrukce od července do prosince 2024 budou náročné, rozhodla se Deutsche Bahn provést individuální stavební práce s předstihem. V lednu 2024 byla proto trať mezi Frankfurtem a Mannheimem zhruba tři týdny zcela uzavřena pro vlakovou dopravu.

Na dvoukolejných tratích, jako je Riedbahn, je pravidelně jedna kolej určena pro každý směr jízdy. Výměna kolejí umožní vlakům jezdit na obou kolejích bez ohledu na směr. Vznikají tak alternativní možnosti, například v případě poruch nebo stavenišť, a provoz vlaků může být celkově flexibilnější.

Výměna kolejí je realizována instalací takzvaný přestupních bodů, které umožňují vlakům pružně přecíždět z jedné koleje na druhou. Tím se zvyšuje přesnost, zejména v případě poruch, protože je možné přestoupit na druhou kolej a trať nemusí být zcela uzavřena.

Deutsche Bahn buduje tři nová přestupní místa s dvanácti přidruženými body na Riedbahnu. Další možnosti předjíždění vlaků budou vytvořeny v oblasti nádraží Bürstadt, mezi stanicemi Riedstadt-Goddelau a Groß-Gerau-Dornberg a mezi obcemi Groß-Gerau-Dornberg a Mörfelden.

Aby se zvýšila přesnost na Riedbahn, zavádí Deutsche Bahn (DB) při generální rekonstrukci také zvýšení rychlosti. Případné zdržení lze snáze dohnat, pokud je možné na jednotlivých úsecích trasy jet rychleji než dosud. Tím se stabilizuje provoz na celé trase.

Konkrétně DB zvyšuje rychlost v úseku mezi Mörfeldenem a Walldorfem ze současných 160 km/h na budoucích 200 km/h. Stejně tak bude upravena zatáčka u Mörfeldenu tak, aby se s ní v budoucnu dalo jezdit rychlostí 160 místo 150 km/h. A poblíž Biblisu se rozšiřuje zatáčka, aby vlaky mohly jezdit rychlostí 100 km/h místo 90 km/h.

Aby DB mohla nabídnout stabilní jízdní řád během výluky Riedbahn ve druhé polovině roku 2024, modernizovala objízdné trasy s předstihem.

Na jedné straně to ovlivnilo železnici Main-Neckar mezi Frankfurtem nad Mohanem a Heidelbergem. Od 2. do 26. února tam probíhaly rozsáhlé stavební práce. Specialisté pracovali mimo jiné na železničním náspu v Heppenheimu, stejně jako na kolejích, výhybkách a trolejovém vedení.

Rekonstrukce Ludvická železnice mezi Mohučí, Wormsem a Mannheimem byla také robustnější, aby vlaky mohly spolehlivě přejíždět po trati během generální renovace sousední železnice Riedbahn. Údržbové práce zde probíhaly od 11. do 24. března.

Kromě toho byla od 4. března do 8. dubna zmodernizována trať Alsenz v Porýní-Falci mezi Bingenem, Bad Kreuznachem a Kaiserlauternem.

Kromě toho DB investuje také do Nibelungovy železnice, která vede mezi městy Biblis a Worms.

„Mimo jiné zde obnovujeme stavědlo Biblis/Hofheim a vybavujeme ho moderní elektronickou řídicí a bezpečnostní technikou. Úsek mezi Hofheimem (Ried) a Bürstadtem bude elektrifikován. Za tímto účelem DB od konce ledna do poloviny června 2024 vybaví přibližně pět kilometrů dlouhý úsek trati trolejovým vedením a zabezpečovací technikou a provede práce na výstavbě podzemních kabelů,“ popisují DB připravovaná opatření.

Veškeré informace o rozsáhlé rekonstrukci je možné nalézt ZDE.

Antimonopolní úřad zamítl návrh na přezkum vyloučení Budimexu ze stavby D11

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zamítl návrh polské společnosti BUDIMEX S.A. na přezkum úkonů zadavatele Ředitelství silnic a dálnic kvůli vyloučení z výběrového řízení na stavbu dálnice D11 1109 Trutnov – st. hranice ČR/PR. Antimonopolní úřad tak učinil dle svého vyjádření kvůli nesplnění kvalifikačních požadavků. Aktuálně běží patnáctidenní lhůta pro podání rozkladu proti rozhodnutí.

Polská společnost Budimex nadále usiluje o tendr na dostavbu úseku D11 z Trutnova na státní hranici s Polskem. Po vyloučení z výběrového řízení dala podnět k přezkumu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Informovala o tom mluvčí firmy Diana Zyglewská. „Domníváme se, že je tento postup vhodný, protože jsme si jisti, že je naše nabídka vysoce konkurenceschopná a naše reference jsou v souladu s požadavky projektu D11,“ doplnila mluvčí.

Odvolání Budimexu přišlo poté, co Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) v prvním červnovém týdnu zamítlo námitky polské společnosti proti jejímu vyloučení z výběrového řízení na stavbu úseku D11. „Nyní tak probíhá lhůta pro podání přezkumu postupu zadavatele na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze strany neúspěšného uchazeče,“ uvedl tehdy generální ředitel ŘSD Radek Mátl.

K vyloučení z tendru došlo o měsíc dříve po rozhodnutí ÚOHS, podle kterého společnost Budimex nesplnila podmínku technické kvalifikace. Firma následně podle ŘSD plnění kvalifikačních kritérií přes opakované výzvy nedoložila. Generální ředitel ŘSD poté oznámil, že se uskuteční standardní hodnocení účastníků tendru, kteří byli další v pořadí. Nové výběrové řízení se vypisovat nebude. Zahájení realizace stavby se kvůli vývoji v tendru může podle Mátla posunout až na letošní podzim, ŘSD přitom původně počítalo s datem 19. prosince 2023.

Budimex nabídl v soutěži nejnižší cenu 11,35 miliardy korun bez DPH, šlo 87 procent původně předpokládané ceny. Jako druhé se v pořadí umístilo sdružení vedeného společností MI Roads, které zároveň stálo za podáním námitek proti polské společnosti Budimex. Sdružení nabídlo v tendru dostavbu D11 za 11,71 miliardy korun bez DPH.

Antimonopolní úřad ale naděje polského stavebního giganta hatí. Budimex má nyní 15 dní čas na to podat proti rozhodnutí rozklad.

„Návrh navrhovatele – Budimex S.A. – ze dne 10.6. 2024 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Ředitelství silnic a dálnic s. p. – učiněných při zadávání veřejné zakázky D11 1109 Trutnov – státní hranice ČR/PR v otevřeném řízení, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 12. 2022 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22. 12. 2022 se podle paragrafu 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření,“ stojí v aktuálním rozhodnutí ÚOHS.

Začátek odůvodnění rozhodnutí antimonopolního úřadu v neprospěch Budimexu. Foto: Jan Hrbáček

Podle plánů ŘSD se má na D11 prioritně vybudovat tříkilometrový úsek u hranice s Polskem, který by měl navázat na polskou rychlostní silnici S3. Jak už dříve Mátl uvedl, česká strana by chtěla zmíněný úsek otevřít v roce 2025. Na termínem aktuálně vidí otazník. Celý úsek Trutnov – státní hranice, jehož součástí jsou i dva půlkilometrové tunely, měl být podle původních plánů hotový v roce 2027.

Ředitelství silnic a dálnic České republiky vyloučilo Budimex z tendru na dostavbu D11 na začátku května. Podle generálního ředitele státního podniku Radka Mátla k tomu ŘSD přistoupilo kvůli tomu, že firma přes opakované výzvy nedoložila plnění kvalifikačních kritérií.

Mátl se vyjádřil i k tomu, jaké zpoždění může u stavby kvůli nynějšímu vývoji nastat. „To nelze odhadnout, neboť nevíme, jak se zachová vyloučený subjekt a jak rychle bude rozhodovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V pesimistickém scénáři to může znamenat odložení zahájení realizace až do podzimu,“ sdělil Ekonomickému deníku.

ŘSD přitom plánovalo, že stavbu zahájí 19. prosince 2023. Podle plánů státního podniku se měl na D11 prioritně vybudovat tříkilometrový úsek u hranice s Polskem, který by měl navázat na polskou rychlostní silnici S3.

Konec polské dálnice S3 u hranic s Českou republikou. Foto: Budimex/Youtube

„Respektujeme vydané rozhodnutí. Za námi podanou nabídkou si však i nadále stojíme. Podáme proto odvolání a věříme, že bude nakonec rozhodnuto v náš prospěch. Máme neochvějnou důvěru v naše schopnosti, reference a náš tým. Od samého počátku jsme do daného výběrového řízení investovali velké množství energie. Vzdát se nyní by tak odporovalo samotnému duchu naší společnosti,“ sdělila Ekonomickému deníku.

Původní rozhodnutí o vítězi tendru zrušil na popud sdružení vedeného společností MI Roads, které se umístilo v pořadí druhé, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže na začátku dubna. Podle antimonopolního úřadu při výběru ŘSD pochybilo z důvodu, že Budimex nesplnil právě podmínku technické kvalifikace. Výběrové řízení se pak vrátilo do fáze hodnocení nabídek.

Sdružení v čele s MI Roads ve svých námitkách tvrdilo, že polská společnost Budimex  použila k doložení kvalifikace s výstavbou tunelů cizí reference, které neodpovídají požadavkům zadavatele tendru. Budimex podle MI Roads údajně také nesplnil kvalifikační požadavky pro odborný personál pro výstavbu tunelů.

V soutěži na výstavbu úseku o délce 21,1 kilometru původně Budimex nabídl nejnižší cenu ve výši 11,35 miliardy korun bez DPH, jde o 86,8 procenta původně předpokládané ceny. Polský Budimex se také začal v předstihu na výstavbu D11 aktivně chystat. Otevřel kanceláře v Trutnově a Žacléři, kde dohromady od letošního března pracovalo až 60 zaměstnanců firmy.

(nik, teč)

Poláci dokončují výstavbu důležité paroplynové elektrárny

Investice v Grudziądzu bude jednou z největších a nejmodernějších elektráren tohoto typu v Polsku a přispěje k zajištění energetické bezpečnosti Polska a dekarbonizaci energetického sektoru. Průběh všech prací – projektování, nákupy, dodávky a výstavba plynové parní elektrárny v Grudziądzi se již blíží k osmdesáti procentům. Paroplynová elektrárna Grudziądz, kterou staví společnost Energa ze skupiny ORLEN, bude v budoucnu schopna zásobovat elektřinou až jeden milion domácností.

V období od zimy do jara byly nejdůležitější části elektrárny převezeny na staveniště elektrárny v Grudziądzi. Jedná se o hlavní komponenty turbínového soustrojí o celkové hmotnosti přes 1 100 tun, tedy plynovou turbínu, parní turbínu a generátor.

První dva díly byly dodány do Grudziądzu z továren v Německu a generátor ze Spojených států. Doprava probíhala jak po souši, tak po vodě – po moři i po řece. Montáž hlavních strojů začala v květnu, kdy byly umístěny na základy. Práce mají být dokončeny zahájením zkušebního spouštění bloku, které je plánováno na rok 2025.

Plynová turbína je nejdůležitějším prvkem, který tvoří zdroj energie elektrárny. Její princip činnosti z ní dělá zařízení přímo srovnatelné s proudovými motory používanými v letectví. Úkolem plynové turbíny je přeměnit chemickou energii paliva (zemního plynu) na mechanickou energii (rotujícího hřídele), která bude následně použita k pohonu generátoru.

Produktem provozu turbíny (v důsledku spalování paliva) je také tepelná energie spalin, které jsou směrovány do kotle na rekuperaci tepla (HRSG) k výrobě páry o vysokém tlaku a teplotě. To se zase používá k pohonu parní turbíny. Vysoká provozní účinnost a schopnost rychle reagovat na změny v poptávce po energii činí z plynových turbín klíčové prvky moderních energetických systémů.

Parní turbína přeměňuje tepelnou energii páry vyrobené v rekuperačním kotli (HRSG) na mechanickou energii (rotujícího hřídele), která bude sloužit k pohonu generátoru.

V paroplynové elektrárně Grudziądz se parní turbína bude skládat ze dvou samostatných částí – skříní, kterými budou společné těleso vysokotlaké a středotlaké části turbíny a samostatné těleso nízkotlaké turbíny. V případě konfigurace s jedním hřídelem turbíny, jako je tomu v elektrárně v Grudziądzi, budou obě turbíny: plynová a parní pohánět společný generátor.

Parní turbíny jsou ústředním prvkem výroby energie v mnoha typech elektráren, a to jak konvenčních, tak jaderných. Jejich úlohou je expandovat vodní páru při vysokém tlaku a teplotě, která se nakonec přemění na vodu pohonem rotoru turbíny. Tato transformace probíhá v kondenzátoru, koncovém zařízení umístěném na výstupu z parní turbíny. Parní turbína přispívá k efektivní a stabilní výrobě energie elektrárny.

Generátor je klíčové zařízení, které je díky svému umístění ve střední části turbosoustrojí poháněno z obou stran turbínami, a to jak plynovými, tak parními. Generátor přeměňuje mechanickou energii generovanou turbínami na konečný produkt elektrárny, tedy elektřinu. K výrobě elektřiny v generátoru dochází v důsledku rotace rotoru generátoru v magnetickém poli, kde je energie generována podle Faradayova principu elektromagnetické indukce. Rotor generátoru elektrárny v Grudziądzi se bude otáčet působivou rychlostí 50 otáček za sekundu. To je způsobeno jeho konstrukcí a frekvencí proudu v síti, která je v Polsku 50 Hz.

Generátor elektrárny v Grudziądzi díky synchronizaci s národní energetickou sítí poskytne možnost stabilizace klíčových parametrů jejího provozu (výkon, frekvence a napětí) a zajistí dispečerské a bezpečné dodávky energie koncovým uživatelům.

Smlouva na výstavbu elektrárny v Grudziądzi byla uzavřena s generálním dodavatelem (konsorciem společností Siemens Energy a Metlen Energy & Metals S.A. (dříve Mytilineos S.A.)) v květnu 2022. Základní kámen pro stavbu elektrárny byl položen o rok později, v květnu 2023.

Od té doby, dva roky po uzavření smlouvy, byly v Grudziądzi vybudovány všechny nejdůležitější základy a konstrukce nezbytné pro instalaci klíčového zařízení jednotky. Z hlediska dosavadních prací byly umístěny hlavní komponenty turbosoustrojí na základech, provedena montáž obrovských modulů tvořících kotel na odpadní teplo, na pracovišti byl instalován blokový transformátor, vybudováno potrubí a smontována hlavní část konstrukce chladicí věže vodního ventilátoru.

Investice v Grudziądzu bude jednou z největších a nejmodernějších elektráren tohoto typu v Polsku a přispěje k zajištění energetické bezpečnosti Polska a dekarbonizaci energetického sektoru.

Plynové parní elektrárny se vyznačují vysokou flexibilitou a schopností rychlého přechodu z odstaveného stavu na plný výkon. To jsou vlastnosti, které mají klíčový význam pro energetickou soustavu s dynamicky se rozvíjejícími obnovitelnými zdroji. V případě výpadku výkonu, např. v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek pro výrobu OZE, mohou paroplynové bloky nahradit nedostatek účinným vyrovnáváním výroby elektřiny.

Obnovitelné zdroje i nízkoemisní plynové elektrárny jsou proto dvěma základními pilíři strategie rozvoje společnosti Energa do konce roku 2030, které doplňují strategii ORLEN 2030.

(nik)

Čistka mezi akcionáři výrobce autobaterií. Plán je, že odejdou s prázdnou

Německá bateriová společnost VARTA chce v boji o přežití vytlačit staré akcionáře ze společnosti. Věřitelé se navíc mají vzdát velké části svých peněz a pohledávek – mezi nimi se již formuje odpor vůči plánům společnosti. V České republice Varta vlastní prostřednictvím dvou svých dceřinek společnost VARTA Consumer Czech v České Lípě.

Jeden z největších výrobců autobaterií VARTA podle německých médií podniká radikální kroky – a volí proces, který zabrání tomu, aby společnost sklouzla do bankrotu. Na sklonku července v Ellwangenu společnost VARTA oznámila, že v krátké době podá projekt restrukturalizace příslušnému okresnímu soudu ve Stuttgartu v souladu se zákonem o stabilizaci a restrukturalizaci společností (StaRUG).

To má v dlouhodobém horizontu odvrátit možnou platební neschopnost společnosti. Oznámení sice zdůrazňovalo zachování pracovních míst a ochranu zájmů věřitelů, ale pro akcionáře obsahovalo hořké zprávy.

Oba návrhy restrukturalizace, které byly společnosti předloženy, by znamenaly zjednodušené snížení základního kapitálu společnosti na nula eur – v kombinaci s následným navýšením kapitálu s vyloučením upisovacích práv a vydáváním nových akcií.

Vzhledem k tomu, že stávající akcionáři pravděpodobně nebudou souhlasit se ztrátou celého balíku akcií bez náhrady a úplným vyloučením ze společnosti s požadovanou většinou 75 procent základního kapitálu, měl by podle hodnocení VARTY vstoupit v platnost zákon o stabilizaci a restrukturalizaci společností (StaRUG).

To stanoví, že jednotliví akcionáři nebo věřitelé již nemají žádná práva, aby neohrozili existenci provozně životaschopné společnosti.

VARTA má aktuální finanční potřebu ve vysokých dvouciferných milionech eur. Plánuje se také účast finančních věřitelů a investorů. V současné době probíhají jednání s dosavadním majoritním vlastníkem Michaelem Tojnerem, který je zároveň předsedou dozorčí rady, a výrobcem sportovních vozů Porsche AG, který patří do koncernu Volkswagen.

Ta na začátku července 2024 oznámila, že chce od společnosti VARTA koupit divizi baterií pro elektromobily. Podle informací z finančních kruhů by velcí věřitelé byli k dnes nastíněnému plánu skeptičtí, protože by byli vyloučeni z plánovaného navýšení kapitálu.

Možnost poskytnout po snížení kapitálu nové peníze a nadále tak držet podíl ve společnosti by byla vyhrazena pro předchozího majoritního akcionáře a Porsche. To je v rozporu se spravedlivým rovným zacházením.

Podle hodnocení velkých věřitelů je to však předpoklad k tomu, aby řízení StaRUG mělo vůbec nějakou šanci na úspěch. Podle informací z kruhů nebyly návrhy hlavních věřitelů, které byly již nějakou dobu na stole, dosud dostatečně oceněny.

A to navzdory skutečnosti, že generální ředitel společnosti Michael Ostermann v rozhovoru pro tiskovou agenturu Reuters prohlásil, že chce oba návrhy prozkoumat ve prospěch společnosti VARTA. Závazky, které Varta dluží velkým institucionálním věřitelům, jako jsou banky a hedgeové fondy, jsou údajně syndikované půjčky a směnky v celkové výši téměř půl miliardy eur.

Zástupci věřitelů by se proto spoléhali na to, že budou úžeji zapojeni do plánovaných záchranných kroků. Varta byl údajně uveden na burzu v roce 2017 za 17,50 eura. Papír byl dlouhou dobu žádaný na akciovém trhu a na začátku roku 2021 cena vzrostla na 181,30 eur, než to šlo opět rychle z kopce.

Na konci týdne měla akcie na konci obchodování Xetra hodnotu 10,32 eura. Tržní kapitalizace společnosti tak činila necelých 440 milionů eur. O něco více než polovinu akcií vlastní společnost Montana Tech Components, která zase patří předsedovi dozorčí rady Michaelu Tojnerovi.

(nik)

Němci omezí dodávky plynu do Česka. Pro naše potřeby to bude stačit, pro další země už nikoliv

Česká republika bude mít i po oznámeném snížení výstupní kapacity z německé soustavy dostatek neruského plynu pro zásobování domácího trhu. Německé oznámení však přináší jiný problém: kazí plány na obnovu pozice Česka jako tranzitní země pro neruský plyn, který by směřoval na Slovensko či do Rakouska. Je to špatná zpráva pro společnost NET4GAS, která dříve na tranzitu plynu přes české území vydělávala.

Nejprve pojďme tuto kauzu očistit od nánosu emocí, které vyvolalo vyjádření ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely. Ministr podle agentury Bloomberg obvinil Němce, že „zadržují plyn určený pro Českou republiku“ a že uměle omezují tok plynu z Německa na český trh. Tento „podraz“ navíc přichází v době, kdy na český trh proudí přebytky původem ruského plynu ze Slovenska. Politicky se jedná o citlivé téma; česká vláda včetně ministra Síkely by byla raději, kdyby dovoz plynu z Ruska klesl na nulu.

Věcnou podstatu problému popsal provozovatel páteřní sítě plynovodů NET4GAS v nedávno zveřejněném Desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy v České republice 2025-2034. Uvádí zde, že německý provozovatel sítě Gascade s platností od 1. října omezí kapacitu na předávací stanici Brandov v Krušnohoří na 350 gigawatthodin (GWh) denně. Z tohoto množství bude tvořit 268,8 GWh denně garantovaná kapacita a zbytek bude přerušitelná kapacita.

Přehnaná opatrnost německých plynařů

Dosud platil limit 1658 GWh denně, který však v praxi nebyl dosažitelný. A to od chvíle, kdy Rusové v srpnu 2022 přestali dodávat plyn baltským plynovodem Nord Stream. Německo sice získalo náhradní zdroje plynu z Norska a LNG terminálů, ty však směřují do severozápadní části země. Vzhledem k omezeným kapacitám pro přepravu plynu na německém území je problém dostat větší množství plynu do jihovýchodní části země.

Dobře informovaný zdroj Ekonomického deníku z prostředí plynárenství upozornil, že v říjnu a listopadu roku 2022 teklo z Německa do Česka až 600 GWh denně (tehdy už bez ruského plynu) a žádné větší potíže v soustavě to nezpůsobilo. Vypadá to tak, že němečtí plynaři jsou až přehnaně opatrní a kapacitu plynovodů do Česka „škrtí“ víc, než je nutné.

Německé plynárenské společnosti si problém uvědomují a přislíbily investice do sítě. Konkrétně posílení kompresní stanice Rehden a výstavbu nové ve Wittenburgu. Přistupují k tomu poněkud liknavě, spuštění kompresní stanice u Wittenburgu totiž nepředpokládají dříve než v roce 2028. Český NET4GAS se je snaží přimět k rychlejšímu postupu a o pomoc žádá také svého vlastníka – tedy českou vládu. Z kauzy „Německo nám zadržuje plyn“ se tak rázem stává příběh o tom, jak Němce donutit k rychlému posílení přepravní soustavy.

Aspoň že ten poplatek zmizí

Dlužno dodat, že se nejedná o první česko-německý spor v plynárenství. Ministr Síkela, stejně jako jeho kolegové z Rakouska a Slovenska, ostře kritizoval poplatek, kterým si německá vláda kompenzuje mimořádné výdaje z období vrcholu energetické krize. Poplatek v prvním pololetí prodražoval dodávky plynu do Česka o 1,86 eur/MWh, tedy o 5 až 6 procent oproti ceně na západoevropských burzách. Od července vzrostl na 2,50 eura/MWh. Pod tlakem kritiky Němci ustoupili a od počátku příštího roku jej přestanou vybírat.

Zmíněné množství nepřerušitelné kapacity ve výši 268,8 GWh denně není z pohledu zásobování českého trhu žádnou pohromou. V přepočtu se jedná o 98 TWh za rok (s přerušitelnou kapacitou o 128 TWh), což postačí na pokrytí spotřeby plynu v Česku ve výši 75 až 90 TWh ročně. Problém nastane ve chvíli, kdy bude zapotřebí zásobování slovenského a rakouského trhu přes české území. Na pokrytí spotřeby tří zemí už zmíněných 269 nebo 350 GWh denně stačit nebude.

Jedná se o docela reálný scénář, který může nastat už za půl roku. Ukrajina totiž odmítá prodloužit smlouvu o tranzitu ruského plynu na Slovensko, která skončí k 31. prosinci. Současné omezení toku plynu přes německé území bude naopak motivovat Slováky a Rakušany k prodloužení odběru ruského plynu. Maďarsko je v odlišné pozici, ruský plyn dováží přes Turecko a dále balkánskou cestou. Její kapacita je omezená a další středoevropské země už zásobovat nezvládne. Vzroste proto tlak na Ukrajinu, aby ruský plyn dál přepravovala směrem na západ.

Půl ze západu, půl z východu

Od počátku července se dovoz plynu do České republiky pohybuje okolo 200 GWh denně. Polovina z toho množství přitéká z Německa a jedná se o norský plyn, případně americký plyn ze západoevropských LNG terminálů. Druhá polovina přichází ze Slovenska a jedná se až na drobné výjimky o původem ruský plyn z přebytku, který vzniká na slovenském, rakouském či maďarském trhu.

Podle údajů o provozu sítě na webu společnosti NET4GAS v některých dnech dovoz skokově roste až k hranici 300 GWh (26 milionů m3) denně. V takovém případě část plynu v objemu okolo 100 GWh směřuje z české soustavy dále směrem do Bavorska. To je pozitivní signál, že se Česko opět vrací do pozice tranzitní země, i když jde zatím o pouhý zlomek hodnot z doby před více než dvěma lety.

David Tramba