Zájem o výrobu a spotřebu ekologické alternativy zemního plynu – biometanu – postupně narůstá, ale jeho význam zůstane spíš jen okrajový. Potvrzují to například odhady společnosti NET4GAS na základě dat od regionálních distributorů plynu. Za deset let by mohly bioplynové stanice vyprodukovat až 4 TWh biometanu ročně, což odpovídá jen zhruba pěti procentům roční spotřeby zemního plynu v České republice.
NET4GAS tento odhad zmiňuje v Desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy 2025-2034. K výrobě tohoto množství bude zapotřebí 246 výroben biometanu. V současné době distributoři plynu evidují 20 smluv o připojení s možnou celkovou produkcí biometanu přibližně 533 GWh ročně. Ke konci loňského roku bylo v provozu pouze sedm menších výroben, které v roce 2023 dle dat ERÚ dodaly do sítě 29 GWh biometanu.
Poměrně skeptické jsou i firmy pohybující se v oboru výroby biometanu. Například výkonná ředitelka společnosti Hutira green gas Monika Zitterbartová uvedla, že do roku 2030 mohou v Česku být „vyšší desítky“ fungujících biometanových stanic. Pro srovnání: podle České bioplynové asociace se dnes v provozu 540 bioplynek, většina z nich spadá do kategorie zemědělských bioplynových stanic.
Jejich byznysplán je dnes založen hlavně na výrobě elektřiny, kterou prodávají za zvýhodněnou výkupní cenu nebo se zeleným bonusem. Státem garantovaná podpora však většině bioplynek skončí do deseti let. Podle dat konzultační firmy EGÚ Brno skončí v případě prvních 171 stanic vyplácení provozní podpory do konce roku 2027. Pokud budou chtít jejich majitelé získat další provozní dotaci, budou muset výrazně modernizovat svůj provoz, nebo přejít na výrobu biometanu.
„Před staršími bioplynovými stanicemi se z hlediska výroby biometanu otevírá obrovská příležitost. Bude však extrémně důležité, jak stát uchopí podporu těchto projektů i po roce 2025. Pokud se vše podaří, může segment biometanu v následujících čtyřech letech velmi rychle akcelerovat a dále postupně růst. Dosavadní provozní podpora totiž bude postupně končit i dalším bioplynkám,“ upozornila Monika Zitterbartová.
Jednou z hlavních překážek pro přebudování bioplynových stanic na ty biometanové bývá často jejich vzdálenost od plynovodní sítě. Investice do dobudování potrubí může celkové náklady výrazně navýšit. Někdy to vede až k nečekaným postupům. Například firemní skupina Lama Energy Group pilotně vtlačila do sítě biometan z bioplynové stanice v Herálci na Vysočině do sítě na Břeclavsku v lokalitě, kde firma ze skupiny Lama těží zemní plyn.
Navzdory všem překážkám výroba biometanu v zemích Evropské unie skokově roste. Evropská bioplynová asociace EBA na začátku července informovala, že počet výroben biometanu loni vzrostl o 32 procent na 1548 a jejich výrobní kapacita narostla o 37 procent na 5,2 miliardy m3 (55 TWh). Největší rozsah výroby biometanu je v Německu, Francii, Itálii a v Dánsku.
První kilometry vysokorychlostních železničních tratí (VRT) v České republice by se měly začít stavět v příštím roce. Jde o úsek mezi Brnem a Přerovem. Práce na vysokorychlostní trati mezi Brnem a Břeclaví začnou v roce 2026 a na úseku Moravská brána pak nejpozději v roce 2028, na konferenci pořádané Svazem podnikatelů ve stavebnictví, která se konala v pátek, to uvedl ministr dopravy Martin Kupka (ODS).
Ministr zároveň poznamenal, že je potřeba, aby také došlo k rychlému projednání aktualizací Zásad územního rozvoje hlavního města Prahy, aby bylo možné nachystat i stavbu vysokorychlostních spojení v metropoli.
„Tady záleží na tom, jak rychle se nám podaří dojednat s jednotlivými městskými částmi a s magistrátem vedení vysokorychlostních tratí do samotného centra na hlavní nádraží,“ zmínil Kupka. Dodal, že pokud vše půjde dobře, uvidí Pražané stavební ruch na částech, které přivedou do Prahy vysokorychlostní vlaky, v roce 2030.
Plány se koordinují podle Kupky také se Středočeským krajem. Vysokorychlostní trať má podle něj uvolnit místo pro příměstskou železnici, která je na hraně kapacity. Vysokorychlostní trať by měla vést na území hlavního města z Vršovic do Běchovic. Navazovat má na plánovanou trať Polabí, která povede z Běchovic do Poříčan a bude součástí tratí ve směru do Ostravy a do Hradce Králové a Polska. V plánech výstavby v hlavním městě se počítá také s odstavným nádražím pro vysokorychlostní vlaky, které má vzniknout v Praze 10 ve Strašnicích.
Náklady na vybudování sítě vysokorychlostní železnice v České republice se aktuálně odhadují na 800 miliard korun. Síť budou tvořit úseky z Drážďan přes Ústí nad Labem do Prahy, z Prahy přes Brno do Ostravy a také do Polska či z Brna směrem na Břeclav, Bratislavu a Vídeň.
Mapa pokrytí vysokorychlostní železnicí v České republice. Zdroj: Správa železnic
Financování mají zajistit i PPP projekty. Se spoluprací veřejného a soukromého sektoru se počítá podle ministra Kupky také u VRT Moravská brána mezi Přerovem a Ostravou. Prvním železničním projektem, který bude financovaný formou PPP projektu, bude ale spojení mezi centrem hlavního města a Letištěm Václava Havla Praha. „Pracujeme na tom, abychom splatili náš historický infrastrukturní dluh. A právě PPP projekty jsou jedním z nástrojů, které nám k tomu efektivně pomohou,“ uvedl na sociální síti X ministr Kupka.
Proti vedení vysokorychlostních železničních tratí už začínají protestovat některé obce a odpor je i v Praze. Proti vybrané trase trati Praha – Ústí nad Labem – Drážďany vystoupily desítky občanů a starostů zejména z Litoměřicka. Chlumec na Ústecku už avizoval, že podá proti rozhodnutí žalobu na soud.
K předložené trase dostal krajský úřad přes 600 připomínek. Občané, starostové a místní politici vytýkali Správě železnic, že neprobrala s obcemi všechny možnosti, do debaty nepřizvala zástupce regionu, navržená trasa povede podle nich záplavovým či zemědělsky hodnotným územím, a také v blízkosti obydlí. Občanům z Dolních Měcholup zase vadí, že má trať vést po devět metrů vysokém valu.
Dotační pobídky státu a Evropské unie, které měly zajistit přesun nákladní dopravy ze silnic na železnici a vodu nezabraly. Prověrka Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) ukázala, že celkový přepravený objem v kombinované dopravě v České republice klesá, železniční nákladní doprava stagnuje a vodní nákladní doprava prakticky neexistuje. Naopak silniční nákladní doprava roste.
NKÚ kontrolu ukončil letos v březnu. Dnes informoval o tom, že ministerstvo dopravy plánovalo s cílem o ekologičtější přepravu zboží podpořit v letech 2015 až 2023 projekty na rozvoj nákladní kombinované dopravy částkou 4,7 miliardy korun. Nakonec ale podle NKÚ úřad podpořil jen 14 projektů, na které vydal 650 milionů korun. Nevyužil tedy 86 procent vyčleněných peněžních prostředků. Podle NKÚ existuje riziko, že národní cíl převést do roku 2030 celkem 30 procent silniční nákladní přepravy na vzdálenosti nad 300 kilometrů na železniční či vnitrozemskou vodní dopravu nebude splněn.
„Ministerstvu dopravy se dosud nepodařilo odstranit překážky bránící rozvoji nákladní kombinované dopravy. U železnice je to například nedostatečná kapacita železniční dopravní infrastruktury, která je z velké části vyčerpána vlaky osobní dopravy, dále nedostatečná spolehlivost železniční dopravy, nedostatečné parametry železniční infrastruktury a vysoké poplatky za využití železniční dopravní cesty v porovnání se zpoplatněním silnic,“ konstatuje v tiskovém prohlášení NKÚ. Důsledkem je podle NKÚ stagnace železniční nákladní dopravy.
Většímu využití vodní cesty v nákladní kombinované dopravě podle kontrolorů brání dlouhodobá nespolehlivost labské vodní cesty. Silniční nákladní dopravě se naopak podle kontrolorů daří. Výpočty NKÚ ukazují, že v České republice došlo v roce 2023 oproti roku 2015 k téměř třicetiprocentnímu nárůstu kilometrů ujetých nákladními vozidly nad 12 tun.
Graf objemu kombinované dopravy v předešlých letech. Zdroj: NKÚ
NKÚ také zjistil u šesti ze 14 kontrolovaných projektů, že nedosahují předpokládaných výsledků. Ilustroval to například na projektu výstavby překladiště kombinované dopravy v Kolíně, kde dotace od ministerstva dopravy činila 46,5 milionu korun. Podle projektu měl přepravený objem v kombinované dopravě dosahovat ročně od 272 tisíc do 301 tisíc tun. NKÚ zjistil, že v roce 2020 byl objem překládky nulový, v roce 2021 činil jen 28 procent a v roce 2022 celkem 36 procent z plánovaného objemu přeprav.
U dvou kontrolovaných projektů zjistil NKÚ neoprávněné použití peněžních prostředků a vyhodnotil to jako skutečnosti nasvědčující porušení rozpočtové kázně v celkové výši 11,1 milionu korun. Jeden z těchto příjemců například čerpal dotaci 7,5 milionu korun na pořízení návěsů pro kombinovanou dopravu. Kontrola NKÚ ukázala, že příjemce tyto návěsy v 99,5 procenta případů využíval jen při přepravě po silnici.
Koronavirová pandemie a dokončení TEN-T
Ministerstvo dopravy na závěry NKÚ reagovalo, že se do období realizace programu negativně projevila pandemie Covid-19, která podle úřadu způsobila značnou nestabilitu světové ekonomiky a nejistotu jednotlivých potenciálních žadatelů z hlediska vývoje mezinárodního obchodu. „Důsledky této krize doplněné o válku na Ukrajině měly i dopad na výkony železniční a kombinované dopravy v minulých letech. Tento pokles je ovšem celoevropský, kdy byl v loňském roce pokles výkonů kombinované dopravy v České republice mírně nižší než v evropském průměru,“ informovalo ministerstvo.
Ministerstvo dopravy v reakci také uvedlo, že výsledky snah o podporu kombinované dopravy nelze hodnotit izolovaně. Podpora kombinované dopravy je podle úřadu pouze jedním z potřebných kroků k naplnění v úvodu zmiňovaného národního cíle. „Tento cíl je stanoven celoevropsky a musí být tudíž výsledkem spolupůsobení opatření napříč EU. Nemá smysl jej vyhodnocovat pouze národně,“ míní ministerstvo.
NKÚ navíc podle ministerstva v závěru potvrzuje, že použilo podporu kombinované dopravy hospodárně a v souladu s předpisy. „Z kontrolního závěru i tiskové zprávy nám plyne zjištění, že podmínky pro posílení železniční přepravy se musí dále zlepšovat. S tím nelze než souhlasit, neb jsme si vědomi, že projekty na podporu přeložení nákladu ze silnice na železnici musí běžet dál a musí být efektivní. Tedy mít své výsledky, a to například i díky nutnému dokončení páteřních transevropských sítí (TEN-T) – tedy rozvoji v evropském měřítku,“ uvedl úřad.
Podle ministerstva dopravy je také potřeba zohlednit situaci v celém sektoru. Například pokles objemu přepraveného zboží po železnici je zákonitý, protože se dosud po železnici vozily hromadné substráty jako je uhlí, dřevo či železářské výrobky. „V rámci klimatických opatření je ale spotřeba fosilních paliv utlumovaná a proto přeprava fosilních paliv klesá. Kůrovcová kalamita rovněž odeznívá a lesy musí znovu dorůst. Železářský průmysl v České republice prochází obtížným obdobím,“ zmiňuje resort dopravy.
Železnice musí být podle ministerstva nově zaměřena na přepravy probíhající po silnici, a to ve formě spolupráce silničních a železničních dopravců v kontinentální kombinované dopravě. „To je ale teprve v počátcích,“ dodal úřad. Jsou k tomu podle něj nutná i opatření stanovená na evropské úrovni.
Nutností je podle ministerstva i dokončení hlavní sítě TEN-T. „Koruna investovaná do sítě a terminálů tedy začne přinášet výsledky až ve spojitosti s dalšími projekty, na nichž se pracuje, anebo jsou připravovány k realizaci. To platí i pro program podpory terminálů, nicméně investice do terminálů jako přístupových bodů na železnici jsou nutnou podmínkou,“ reagoval na kontrolu NKÚ úřad.
Infrastrukturu v České republice pro lodní dopravu je tam, kde se prokáže její efektivita a soulad s životním prostředím podle ministerstva dopravy potřeba dobudovat, jde například o projekt Plavební stupeň Děčín.
Česká armáda chce mít kvůli zesíleným rizikům válečného konfliktu jistý přístup k užívaným nemovitostem, které nespadají do jejího vlastnictví. Ministerstvo obrany proto do legislativního procesu zařadilo návrh novely zákona o zajišťování obrany České republiky. Návrh zákona je předkládán v souladu s Obrannou strategií České republiky z důvodu zajištění a zvýšení obranyschopnosti České republiky cestou posílení jejího právního postavení ve stávajících vojenských objektech tak, aby je mohla nadále využívat a podle potřeb i rozvíjet. Ve hře je i vyvlastňování majetku či nákup za až čtyřnásobek obvyklé ceny.
Cílem předkládaného materiálu je zajištění a zvýšení obranyschopnosti České republiky cestou posílení jejího právního postavení ve stávajících vojenských objektech tak, aby je mohla nadále využívat a podle potřeb i rozvíjet. A to v návaznosti na zhoršenou bezpečnostní situaci v důsledku války na Ukrajině, na kterou je třeba reagovat přehodnocením dosavadního pohledu na zajištění bojeschopnosti a připravenosti Armády České republiky (AČR), kterou není možné zajistit bez funkčních vojenských objektů, které slouží například k uskladňování munice nebo výcviku a ubytování vojáků.
Vojenské objekty jsou v současnosti upraveny zákoně o ozbrojených silách, kde je uvedeno, že jsou majetkem státu. „Což ale fakticky neplatí. V současné době je situace taková, že některé strategické vojenské objekty, respektive pozemky pod nimi, které slouží k zajišťování obrany státu, nejsou ve výlučném vlastnictví České republiky, což představuje bezpečnostní riziko,“ tvrdí ministerstvo obrany.
Po roce 1990 totiž došlo díky navrácení majetku na základě restitučních zákonů (například zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku nebo zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí – pozn. red.) jejich původním vlastníkům, respektive jejich právním nástupcům. Došlo tedy k tomu, že vlastníkem vojenských objektů není pouze stát.
Soukromí vlastníci mohou s pozemky pod vojenskými objekty libovolně nakládat, například je prodat cizím státním příslušníkům nebo státům, požadovat nepřiměřeně vysoké nájemné nebo v horším případě podat žalobu na vyklizení nemovitosti.
Dále Česká republika nemůže tyto vojenské objekty rozvíjet (například zvyšovat jejich skladové kapacity, stavět nové budovy), což podle armády představuje významné riziko pro obranyschopnost.
Až čtyřnásobek obvyklé ceny
Jak tuto situaci napravit?
Ministerstvo obrany navrhuje do novely zákona umožnění nákupu pozemků a staveb pro účely zajišťování obrany státu za cenu obvyklou, respektive v případech hodných zvláštního zřetele až jejího čtyřnásobku. Návrh také upravuje speciální účel pro vyvlastnění pro účely zajišťování obrany státu, který byl doposud upraven ve stavebním zákoně.
Resort Jany Černochové dále navrhuje, by stát byl výlučným vlastníkem klíčových vojenských objektů, které jsou zcela nezbytné k zajištění obrany České republiky.
Dalším klíčovým návrhem pak je, aby měl stát k ostatním již existujícím vojenským objektům alespoň majetkové právo ve formě věcného břemene (služebnosti), pokud to bude ministerstvem obrany vyhodnoceno jako potřebné. Zřízení věcného břemene by mělo podléhat podléhat rozhodnutí soudu.
Muničák na pozemcích soukromníka
S ohledem na zajišťování obrany a možného budoucího rozvoje není podle ministerstva obrany žádoucí, aby nejvýznamnější vojenské objekty, které naplňují podmínku článku 11 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod a kde je například uskladněná munice pro potřeby zajištění obrany Česka, vlastnil někdo jiný než stát.
„Absence vlastnictví pozemků v areálech vojenských objektů totiž fakticky znemožňuje rozvoj areálů, dostavbu kapacit skladišť nebo jejich modernizaci a rekonstrukci bezpečnostních prvků a inženýrských sítí v celém areálu. Za současné mezinárodně politické situace přitom dochází k výraznému nárůstu požadavků na kvalitu a bezpečnost vojenských objektů. Současně dochází k modernizaci AČR, pořizování a zavádění nové sofistikované vojenské bojové techniky s potřebou používání nové tzv. inteligentní munice. Tato munice je výrazně náročnější na skladovací podmínky, skladovou plochu i klimatické a bezpečnostní prostředí. Je nezbytné zvýšit počet skladových objektů munice ve stávajících vojenských objektech k doplnění skladovacích kapacit,“ vypočítává ministerstvo obrany.
Pro ilustraci ministerstvo uvedlo příklad muničního skladu v Čermné nad Orlicí, který se nachází v Pardubickém kraji a má rozlohu 1 273 932 m2. Z převážné části je na pozemcích soukromého vlastníka (1 129 632 m2).
„Ministerstvo obrany vlastní v technickém prostoru vojenského objektu stavby a z pozemků pouze pozemky pod sklady, pozemky mezi dvojitým oplocením a pozemky v prostoru vlečky. Všechny ostatní pozemky (lesní pozemky) jsou ve vlastnictví soukromé osoby. To znamená, že ministerstvo nemůže tento muniční sklad dále rozvíjet. Nemůže např. sklady rozšiřovat nebo modernizovat,“ konstatuje resort Jany Černochové.
Problém se ale netýká jen Čermné nad Orlicí, ale i muničních skladů v Dobroníně, Travčicích nebo Týništi nad Orlicí,
Resort dále tvrdí, že soukromé vlastnictví pozemků v areálech muničních skladů zásadně limituje možnosti ministerstva obrany efektivně nastavit bezpečnostní provozní opatření ve vojenských objektech muničních skladů, což vytváří hrozbu rizik.
„Soukromý vlastník může také vůči ministerstvu obrany uplatňovat veškerá svá vlastnická práva, což se v realitě stává – například může chtít vyšší nájem nebo může požadovat vyklizení svých pozemků, což je stav, který ohrožuje obranyschopnost České republiky. Vlastnictví veškerých pozemků v muničních skladech musí zajišťovat funkčnost těchto objektů, tedy pozemky mají primárně plnit ochranou funkci a nikoliv funkci hospodářskou. Za současného stavu je pouze na rozhodnutí vlastníka, jestli bude respektovat požadavky AČR na správné hospodaření s těmito pozemky,“ pokračuje ve vysvětlování nutnosti novely zákona ministerstvo.
„Ministerstvo obrany nemůže reálně přesunout muniční sklady jinam, jelikož by výstavba nových muničních skladů trvala neúměrně dlouho a byla by velmi nákladná. Pozemky a stavby ve stávajících vojenských objektech nelze vyvlastnit, jelikož by se jednalo o zpětné vyvlastnění, které je principiálně nepřípustné. Výkup pozemků se v minulosti také nezdařil, a to z různých důvodů. Jednalo se například o neochotu vlastníků pozemky prodat nebo byla požadována nepřiměřeně vysoká cena, kterou s ohledem na zákon o majetku státu nebylo možné akceptovat,“ uvádí obrana.
Dále je podle ministerstva s ohledem na charakter vojenských objektů, kde mohou převažovat pozemky nad stavbami, nutné upravit účel vyvlastnění pro účely zajišťování obrany a s ohledem na předmět právní regulace ho přesunout do zákona o zajišťování obrany České republiky.
„Teorie moderního státu důsledně spatřuje spojnici mezi vlastnictvím státu a možnostmi, jak stát může vykonávat své funkce. Stát, který by nedisponoval potřebným majetkem, by své funkce nemohl plnit. Tento majetek je buď soukromý, nebo veřejný. Při zajišťování obranyschopnosti se stát nemůže z politického a strategického hlediska spoléhat na soukromý sektor, proto Listina základních práv a svobod dovoluje, jak bylo řečeno výše, aby byl určitý majetek svěřen výlučně do vlastnictví státu. Platná právní úprava počítá již například s tím, že majetek na území vojenského újezdu smí být jen ve vlastnictví státu; současný návrh je k tomu proto určitou, byť z územního pohledu významně omezenější, paralelou,“ pokračuje v argumentaci ke změně stávajících zákonů resort Jany Černochové.
Dopad navrhovaných opatření na státní rozpočet lze předpokládat v souvislosti se stanovením, že určitý majetek, který dnes není ve vlastnictví státu, může být v budoucnu pouze ve výlučném vlastnictví státu. Jde zejména o náklady související s výkupy pozemků v některých vojenských objektech, které k účinnosti návrhu zákona nebudou ve vlastnictví státu.
Budova muničního skladu. Foto: Armáda ČR
Půl miliardy na nákupy
Podle dostupných údajů ministerstva obrany se obvyklá cena za výkup pozemků ve vojenských objektech mimo vlastnictví státu pohybuje v řádu cca 500 milionů korun.
„Konečná cena za výkup pozemků pak závisí na tom, zda se vykoupí právě za obvyklou cenu, nebo bude nutné uplatnit postup s ohledem na strategickou hodnotu tohoto majetku pro stát bude třeba vykoupit tento majetek za cenu vyšší, či zda dokonce nebude nutné tento majetek vyvlastnit.
„To však představuje v konečném důsledku pozitivní finanční dopad do státního rozpočtu, neboť v případě nezbytné potřeby rozvoje vojenských objektů, kdy by jejich rozvoj nebyl umožněn z důvodu nevyřešených majetkových vztahů, by náklady na přesun těchto objektů a jejich nové vybudování odpovídající potřebám bezpečnostní situace dosahovaly řádů miliard korun. Je totiž odhadováno, že výstavba jednoho nového muničního skladu s odpovídajícím zázemím by vyšla na 2,3 až 2,8 mld. Kč, přičemž kalkulace předpokládá výstavbu na pozemcích ve vlastnictví ČR-ministerstva obrany. Případný výkup pozemků, případně poplatky za vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu, nejsou do kalkulace zahrnuty,“ kalkuluje ministerstvo.
Čtyřnásobek obvyklé ceny byl zvolen na základě poznatků z praxe, kdy se požadované ceny často blížily právě zvolenému násobku.
„Tato cena je dostatečně motivující a odrážející kvalitu a význam pozemků a na druhé straně nepředstavuje nepřiměřenou finanční zátěž pro ministerstvo obrany, respektive státní rozpočet. Čtyřnásobek obvyklé ceny se nebude nabízet automaticky, ale počítá se s tím, že obě strany budou o ceně rozumně vyjednávat,“ dodává ministerstvo obrany.
Dnes už je téměř jisté, že vysoké pece v Ostravě definitivně vyhasnou. Hutní druhovýroba nejspíš přežije, zájem převzít ji má například koncern Moravia Steel. Zatímco hněv veřejnosti a politiků cílí na posledního vlastníka Sandžíva Guptu, cestu vedoucí k úpadku nastoupily ostravské hutě už v době, kdy je vlastnil Lakšmí Mittal s koncernem ArcelorMittal. Pojďme si jeho neslavné působení v Ostravě připomenout.
Lakšmí Mittal se prostřednictvím své tehdejší firmy LNM Holdings stal většinovým vlastníkem ostravských hutí v lednu roku 2003. Pro autora tohoto článku, který byl tehdy jako začínající novinář u podpisu smlouvy o dokončení privatizace hutí, to byl silný zážitek. Lakšmí Mittal vypadal jako archetypální indický mahárádža. Doprovázel ho syn Aditya (od února 2021 je šéfem koncernu ArcelorMittal) i manželka Usha v tradičním indickém oděvu.
Zdá se, že minulé české vlády měly zvláštní schopnost prodat podnik v nejhorší možnou chvíli. Tedy na konci krizového období, těsně před obratem k lepšímu. To byl případ Škody Plzeň, Sokolovské uhelné, ale i ostravské Nové Huti. Vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) prodávala majoritní 52 procentní podíl za pouhých 175 milionů korun. Krátce před tím stát musel do ostravských hutí nalít téměř pět miliard korun, aby vůbec přežily.
Miliardové zisky hned po privatizaci
Doslova druhý den po převzetí majority ze strany indického ocelářského magnáta začala Nová Huť (později přejmenovaná na Mittal Steel Ostrava a pak na ArcelorMittal Ostrava) generovat miliardové zisky. Hned v roce 2003 se jednalo více než pět miliard korun. Skvělé časy, kdy čistý zisk dosahoval pěti až devíti miliard korun ročně, vydržely až do krizového roku 2009. Jenže, jak to bývá, ne všichni z toho měli prospěch.
Již v roce 2004 začali indičtí vlastníci vyvádět z ostravských hutí peníze formou půjček. Příjemcem peněz byla firma LNM Technologies registrovaná v daňovém ráji na ostrově Mauricius. Ostravské hutě tedy fungovaly tak trochu jako banka úvěrující mateřskou skupinu. Podle tehdejšího vedení hutí šlo o výhodný obchod, podle menšinových akcionářů se jednalo o trik, jak se vyhnout výplatě dividendy.
Na konci roku 2008 půjčky spřízněným firmám z Mittalova koncernu dosahovaly téměř 25 miliard korun, zatímco na druhé straně bilance se nahromadil nerozdělený zisk v objemu přes 38 miliard korun. Jenže většinový vlastník se o peníze nechtěl dělit. Raději skoupil ostatní podíly, až poté začal vyplácet dividendu. Během let 2013 až 2017 si ArcelorMittal postupně z ostravských hutí nechal vyplatit částku převyšující 47 miliard korun.
Regionální i celostátní politici to zaregistrovali a začali si stěžovat, že Mittalové málo investují do modernizace a ekologizace provozu v Ostravě. Podinvestované a zastarávající ocelárny začaly ztrácet konkurenceschopnost; první spekulace o zastavení produkce surového železa se objevily již během krize v roce 2009. Až v říjnu roku 2015 šéfové koncernu ArcelorMittal přislíbili investici zhruba pěti miliard korun do modernizace ostravského závodu, avšak krátce poté změnili plán. Rozhodli se ostravské ocelárny prodat.
Koncern ArcelorMittal měl tehdy zájem ovládnout největší evropské ocelárny Ilva v italském Tarantu (vlastníkem se stal v listopadu 2018 – pozn. red.). Aby neměl na evropském trhu příliš dominantní pozici, dohodl se s Evropskou komisí na odprodeji oceláren v Česku a Rumunsku a také menších závodů v Belgii, Lucembursku, Itálii a Severní Makedonii.
Vyrabovat a pak prodat
Očekávání, že ArcelorMittal prodá česká aktiva je v jednom balíku, se nenaplnila. Nejprve prodal moderní výrobu elektrotechnické oceli ve Frýdku-Místku, poté přihrál sám sobě výrobu ocelových trubek v Ostravě a Karviné. To nejhorší však teprve přijde. ArcelorMittal z ostravských hutí vytáhl závodní elektrárnu a prodal ji konsorciu Tameh, které tvoří ArcelorMittal s polskou energetickou skupinou Tauron.
Otázka zněla: kdo bude tak pošetilý, aby koupil podinvestovaný a vybrakovaný hutní podnik bez vlastního zdroje energie? Jeden zájemce se opravdu našel. Ostravské hutě podle dohody z října 2018 odkoupil britský byznysmen indického původu Sandžív Kumar Gupta, respektive jeho Liberty Steel Group. Ještě před dvěma lety to vypadalo nadějně. Hutě pod novým názvem Liberty Ostrava vyráběly na plný výkon a chystaly ambiciózní program ekologizace výroby.
Na podzim loňského roku zasáhla sektor ocelářství další krize, kterou už ostravské hutě nezvládly. Krajský soud v Ostravě letos v červnu rozhodl o úpadku hutní společnosti Liberty Ostrava, která na sebe podala před týdnem insolvenční návrh. Soud dále rozhodl o vytvoření předběžného věřitelského výboru a vyzval věřitele k předkládání pohledávek. Podle předběžných informací má hutní podnik neuhrazené dluhy po splatnosti ve výši přes 5 miliard korun.
Když autor tohoto článku psal ještě jako redaktor týdeníku Euro o situaci v ostravských hutích v říjnu 2018, řekl mu jeden z oslovených expertů (pod podmínkou anonymity) následující větu: „Dávám ostravským hutím pět, maximálně sedm let.“ Zmíněná předpověď se naplnila až s mrazivou přesností.
Nejen u nás v České republice, ale i v sousedním Německu si cestující stěžují na častá zpoždění vlaků. Digitalizace železniční sítě v Německu se ale zpožďuje – a bude více než dvakrát dražší, než se plánovalo. Vyplývá to ze studie, kterou pro Spolkové ministerstvo dopravy vypracovaly mimo jiné poradenská společnost McKinsey, advokátní kancelář Orth Kluth a poskytovatel inženýrských služeb Emch+Berger.
Digitalizace železniční infrastruktury bude podle zprávy pravděpodobně stát 69 miliard eur. Ještě v roce 2018 ministerstvo předpokládalo 28 miliard eur. Vybavení vlaků se odhaduje na 38 miliard eur, před šesti lety to byly odhady čtyři miliardy. Skutečnost, že náklady na infrastrukturu tak prudce vzrostou, je způsobena vyššími náklady na výstavbu, ale také dalšími opatřeními, která mají zvýšit spolehlivost a odolnost sítě, uvedl Der Spiegel.
Hlavním faktorem dodatečných nákladů na vlaky je přestavba na vlaky s řídicí technologií pro automatizovaný provoz.
Skutečnost, že náklady na infrastrukturu tak prudce rostou, je způsobena vyššími náklady na výstavbu, ale také dalšími opatřeními, která mají zvýšit spolehlivost a odolnost sítě, jako je technologie inteligentního řízení provozu.
Navzdory své velikosti dávají investice podle zprávy z dlouhodobého hlediska ekonomický smysl. Hrubé výdaje by byly do roku 2070 kompenzovány přínosem ve výši 102,5 miliardy eur, což by vyplývalo mimo jiné z nižších personálních nákladů.
Analýza navíc ukázala, že zastaralá německá stavědla budou ještě dlouho nepříjemná pro ostatní evropské země.
Původně měly být důležité železniční koridory vybaveny moderním vlakovým zabezpečovačem ETCS již v roce 2030 – a zjednodušit tak přeshraniční dopravu. Toho nyní nebude dosaženo dříve než kolem roku 2036″. Podle prognózy nebude systém zaveden na celostátní úrovni dříve než v roce 2043.
Český výrobce GENTEC CHP dodal na Ukrajinu v pořadí již třicátou kogenerační jednotku. Elektřinou a teplem tu bude zásobovat přes dva a půl tisíce domácností. Celkový elektrický výkon všech třiceti dodaných jednotek dosahuje 17 MW. Tyto lokální energetické zdroje tak aspoň zčásti nahradí velké elektrárny a teplárny, které v minulých měsících zničili Rusové.
Poslední dodaná kogenerační jednotka patří z těm větším. Má výkon 2,5 megawattu, váží přes 49 tun a je dlouhá téměř 16 metrů. „Naší firmě se podařilo opakovaně uspět v mezinárodních tendrech a díky tomu jsme za uplynulých deset měsíců dodali na Ukrajinu už třicet kogeneračních jednotek za více než 450 milionů korun,“ uvedl k dodávkám ředitel společnosti GENTEC CHP Václav Klein.
Kogenerační jednotky na zemní plyn jsou podle Václava Kleina pro zajištění rychlé obnovy zdevastované ukrajinské energetiky nejvhodnějším řešením. Jedná se o malé energetické zdroje, které vyrábí elektřinu a teplo a vynikají velkou flexibilitou – od nastartování je kogenerační jednotka schopna začít dodávat energii do dvou minut. „Naše firma už nyní pracuje na výrobě dalších jednotek,“ dodává Václav Klein.
„Kogenerační jednotky představují v tuto chvíli jednu z nejvíce poptávaných položek při zajišťování energetické stability na Ukrajině. České firmy jsou mimořádně úspěšné, co se týče zajišťování dodávek těchto jednotek na Ukrajinu, ve spolupráci s našimi zahraničními partnery byly již dodány desítky kusů do těch nejvíce válkou postižených oblastí,“ řekl Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny.
Jak Ekonomický deník uvedl v polovině července, ukrajinská energetika je po sérii ruských raketových útoků na elektrárny a teplárny v kritické situaci. Průmyslové podniky musejí kvůli nedostatečnému výkonu elektráren omezovat výrobu. Vzrostl také dovoz elektřiny ze zemí střední Evropy, který nelze dále navyšovat s ohledem na omezenou kapacitu přeshraničních propojení.
GENTEC CHP je českým výrobcem kogeneračních jednotek na zemní plyn, bioplyn a jiná paliva o výkonu 30 kW až 11 MW. Vedení společnosti, vývojové centrum a výroba sídlí v Brně. Na trhu působí více než 13 let a za tu dobu už společnost vyrobila, dodala a zprovoznila přes 200 kogeneračních jednotek. Společnost je součástí skupiny Akurat Group, koncovými vlastníky jsou Leopold Klein a Václav Klein.
Správa železnic vybrala projektanty modernizace traťového úseku mezi Domažlicemi a státní hranicí s Německem. Projektovou dokumentaci vypracují firmy Vectorama a SUDOP Praha, které podaly nabídku ve výši 43,79 milionu korun. Vítězové výběrového řízení vypracují projektovou dokumentaci pro povolení celého záměru podle nového stavebního zákona.
Jak dále Správa železnic informovala, samotné stavební práce proběhnou v období let 2027 až 2030. Modernizací projde 10 kilometrů trati mezi Domažlicemi a státní hranicí s Německem, rychlost vlaků zde vzroste až na 115 km/h. Nejvýznamnější změna čeká zastávku Babylon, která získá bezbariérový přístup a zvýšená nástupiště umožňující pohodlný nástup do vlaku. Všechny čtyři přejezdy v tomto úseku získají moderní zabezpečení.
Projekt modernizace trati z Plzně do Domažlic a na státní hranici s Německem zahrnuje jak vybudování zcela nového dvoukolejného spojení z krajské metropole do Stodu, tak i modernizaci stávajícího úseku z Plzně přes Nýřany do Chotěšova. V navazující části do Domažlic vznikne několik nových dvoukolejných úseků, maximální traťová rychlost vzroste na 200 km/h. Celkovou přestavbou projde i samotná stanice v Domažlicích.
Projektová příprava souboru staveb Modernizace trati Plzeň – Domažlice – státní hranice SRN je spolufinancována fondem EU z Nástroje pro propojení Evropy (CEF). Míra podpory EU je 85 procent ze způsobilých nákladů. Maximálně výše dotace činí 8,68 milionu eur, tedy přibližně 221 milionů korun. Zbývající část peněz zajistí Státní fond dopravní infrastruktury.
ČEZ stavebně dokončil tři nové fotovoltaické elektrárny, kterými startuje novou vlnu výstavby solárních parků o výkonu v řádu tisíců megawattů. Instalovaný výkon těchto prvních solárních parků se pohybuje od 1,9 MW do 6 MW. Do výstavby větších instalací o výkonu v řádu desítek až stovek megawattů se ČEZ pustí až v dalších letech.
Tyto první tři elektrárny již získaly licenci na výrobu elektřiny od Energetického regulačního úřadu. Dvě z nich se nacházejí na Chomutovsku na území historicky spjatých s těžbou hnědého uhlí, ČEZ je označuje jako FVE Vysočany – Hráz (6,02 MW) a FVE Vrskmaň (4,79 MW). Poslední se nachází u obce Okrouhlička na Havlíčkobrodsku a je z nich nejmenší; její instalovaný výkon dosahuje 1,97 MW.
Tisková mluvčí ČEZ Barbora Peterová na dotaz Ekonomického deníku potvrdila, že zmíněné elektrárny jsou již stavebně dokončené. „Vyrábět, tedy dodávat elektřinu do sítě začnou v průběhu srpna a září. Všechny uvedené zdroje mají přiznanou podporu z Modernizačního fondu. Jejich životnost je plánovaná na 30 let,“ dodala mluvčí ČEZ.
Do konce roku chce ČEZ spustit do provozu ještě další tři solární elektrárny – FVE Tachov (4,3 MW), FVE Tušimice (3,9 MW) a FVE Mělník (7,3 MW). „Všechny zmiňované elektrárny vyrostly buď na brownfieldech, nebo na jinak nevyužitelných pozemcích s nízkou produkční schopností. Například jde o bývalé montážní místo pro šachtu nebo bývalou skládku uhlí,“ doplnila Barbora Peterové.
Zajímavostí může být, že dodavatelem všech uvedených projektů je společnost Martia náležící do Skupiny ČEZ. Jedná se tak o změnu oproti rokům 2009 a 2010, kdy solární parky pro ČEZ stavěli externí dodavatelé. Média později upozornila na to, že se v některých případech jednalo o firmy s nejasnou vlastnickou strukturou, které měly mít vazby na různé šíbry; stačí připomenout jména Ivo Rittig a Tomáš Pitr.
ČEZ se aktivně zúčastnil již prvního solárního boomu, kdy – zpravidla po odkupu projektu od různých developerů – realizoval projekty v rozsahu 126 megawattů. Po dvanáctileté pauze jejich výstavbu obnovil. Jako první postavil v loňském roce FVE Křižany v Libereckém kraji s instalovaným výkonem 4,3 MW. Jednalo se o pilotní projekt před spuštěním výstavby fotovoltaických parků ve velkém, ČEZ jej platí zcela z vlastních zdrojů.
Další projekty už ČEZ platí s využitím investiční dotace z Modernizačního fondu. Ekonomický deník loni v dubnu informoval, že ČEZ je s velkým náskokem nejúspěšnějším žadatelem o tyto dotace. Ve druhé výzvě týkající se velkých projektů ČEZ uspěl s 24 fotovoltaickými elektrárnami o celkovém výkonu zhruba 700 MW. Dotace se u největších projektů pohybuje okolo 4,3 milionu korun, což pokryje něco přes 20 procent celkových investičních nákladů.
Za balík opatření kvůli útoku masového vraha Davida Kozáka loni na pražské Filosofické fakultě zaplatí stát 3 624 313 647 korun. Tato suma zahrnuje investice, provozní a mzdové výdaje v následujících třech letech. Soubor opatření už schválil kabinet Petra Fialy. V příštím roce by měla státní kasa za tato opatření zaplatit 1 427 704 549 korun, v roce 2026 pak 2 014 804 549 korun a o rok později 181 804 549 korun. Vyplývá to z vládních materiálů, Ekonomický deník přináší přesná čísla.
Vláda před krátkým časem projednala návrhy opatření k posílení vnitřní bezpečnosti České republiky v působnosti ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti. Tato aktivita souvisí s nedávnou masovou vraždou na pražské Filosofické fakultě, kterou spáchal její student David Kozák. Předtím zastřelil v Klánovicích mladého otce s miminkem a těsně před řaděním na fakultě zastřelil i svého otce. Odložení případu se Ekonomický deník podrobně věnoval ZDE.
S jakými opatřeními tedy ministerstva vnitra a spravedlnosti přišla?
Prvním je naplnění systemizace zbraní, česky lépe nákup potřebných zbraní pro prvosledové hlídky, který by měl stát 216 milionů korun. „Efektivita a rychlost zákroku složek, které provádějí závažné zákroky proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků, nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů, ale i osamělým agresorům, tzv. aktivním útočníkům, je podstatným bezpečnostním zájmem vyžadujícím speciální způsoby přístupu k jejich zajišťování. Tato efektivita a rychlost jsou přímo závislé na jejich výzbroji a tyto složky potřebují neprodleně vybavit požadovanými zbraněmi. Jedná se především o položky jako krátké zbraně PSH, dlouhé zbraně, odstřelovací pušky, ruční vrhače. Vybavení těchto jednotek požadovanými zbraněmi je nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky,“ stojí ve vládním dokumentu.
Druhou položkou je nákup balistických prostředků. „Součástí nutného vybavení složek Policie ČR pro provádění závažných služebních zákroků proti teroristům, únoscům osob a dopravních prostředků, nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů, ale i osamělým agresorům, tzv. aktivním útočníkům, je také balistická ochrana zasahujících policistů. Jedná se především o položky jako skryté vesty, vnější vesty, balistické přilby pro zásahové jednotky,“ konstatuje předloha. Položka byla naceněna na 60 milionů korun.
Následuje modernizace vozového parku prvosledových hlídek a zásahových jednotek za 900 milionů korun: „Rychlost a efektivita zákroku těchto jednotek je podstatným bezpečnostním zájmem vyžadujícím speciální způsoby přístupu k jejich zajišťování, proto je nutné obměňovat a modernizovat vozový park, který je podstatnou podmínkou pro zajištění rychlosti a efektivity zásahů. Je nutné si uvědomit, že vozidla nelze provozovat 24 hodin 7 dní v týdnu. Je strategické počítat s dvojnásobným počtem vozidel z důvodu servisu, oprav a vyřazení těchto speciálů po nehodě. Je potřeba plánovat další nákup těchto vozidel v potřebném množství v odhadovaném období 2 let a tedy do konce roku 2025. Z hlediska ekonomického pohledu je to optimální pravidelná obměna a doplnění stavu a počtu těchto vozidel dle systemizace SDP a ne jako jednorázové nákupy. Obdobná situace je i u vozidel zásahových, speciálních a pořádkových jednotek, kde se oproti prvosledovým hlídkám jedná o různé druhy SDP (přepravníky, terénní vozidla, balisticky zodolněná vozidla, apod.). V případě těchto vozidel se jedná o daleko větší nájezdy kilometrů. Z výše popsaných důvodů bychom uvítali ekonomicky výhodnější postupné obměny vozidel každý rok v rámci dlouhodobé plánované strategie k zajištění akceschopnosti těchto specifických jednotek.“
Další položkou je vybavení vybraných jednotek prostředky násilného překonání překážek. „Tyto jednotky disponují buďto rozdílným materiálem nebo ho nemají vůbec, čímž dochází k situaci rozdílných postupů neodpovídající jednotné metodice nebo nereálnosti provedení průlomové činnosti a tím k ohrožení života a zdraví nezúčastněných osob a zakročujících policistů, jelikož musí řešit jiný způsob překonání překážky. Vybavení zdravotnickým materiálem je potřeba vnímat jako komplexní ucelenou koncepci v rámci zdravotnické přípravy policistů a vybavení u Policie ČR, které zpracoval Útvar policejního vzdělávání a služební přípravy na základě nové koncepce vzdělávacích aktivit a zaevidování nových specializačních zdravotnických kurzů systému TECC, které probíhají v návaznosti na předchozí zdravotnickou přípravu organizovanou ve spolupráci s Armádou ČR v rámci systému CLS a TCCC, které nejsou vhodné pro bezpečnostní složky státu. Nový vzdělávací koncept zdravotnických kurzů systému TECC je u Policie ČR plně zaváděn již několik let a pokrývá nejen běžnou činnost policie a mimořádné události v mírovém stavu, ale je i koncipován tak, aby policisté byli připraveni a vybaveni pro mimořádné události při kterých dojde k následkům na zdraví a životě osob,“ lze se dočíst ve vládním materiálu. To stát vyjde na 249 milionů korun.
Jedna z částí arzenálu hromadného vraha Davida Kozáka na Filosofické fakultě v Praze. Foto: archiv Ekonomického deníku
Další položkou je vývoj a rozvoj IT systémů: centrálního datového skladu, centrálního datového modelu, centrálního registru zbraní, systému Blokace 2G, systému operačního řízení a lokalizačního a záznamového zařízení LZZ3 za celkem 853 milionů korun.
Následuje vybudování dosud chybějících střelnic a výcvikových prostor některých krajských ředitelství policie pro zajištění plošné dostupnosti za 555 milionů korun. „Opatření reaguje na neutěšený stav v této oblasti. Kritický stav je zejména v oblasti střelnic pro dlouhé zbraně, kde chybí vhodné pozemky a v důsledku úsporných opatření i finanční zajištění v oblasti investic. S obdobnými problémy se Policie ČR potýká i u střelnic pro krátké zbraně, kde navíc existují i značné problémy v rámci finančního zajištění střelnic nasmlouvaných u soukromých subjektů,“ vysvětluje ministerstvo vnitra.
Koncepce rozvoje schopností Policie České republiky v oblasti trestné činnosti páchané v kyberprostoru pak státní pokladnu vyjde každý ze třech roků na 117 milionů.
Digitalizace a zpřístupnění dokumentace zdolávání požárů u vybraných „měkkých cílů“ pro potřeby zásahu Policie ČR a vytvoření centrálního úložiště a návaznost na informační systémy složek Integrovaného záchranného systému bude stát celkem 5 milionů 450 tisíc korun.
Balistická ochrana pro hasiče vyjde na 27 milionů: „Pořízení v rozsahu minimálně 4 ks na každou centrální požární stanici. V případě velkých měst v počtu 4 ks na každý organizovaný výjezd. Celkem cca 1 000 sad. Nad rámec projektu realizovaného v rámci OP VB.“
Rozvoj dalších systémů pro informování obyvatel – Aplikace pro komunikaci s obyvatelstvem v případě krizových situací (tísňové zprávy, geofencing, informační a edukativní texty, podpora) vyjde stát na 8 milionů 400 tisíc korun. Aplikace Informační linka IZS (modul ISKŘ) – systém navržen tak, aby umožnil dynamické řízení počtu operátorů, evidenci hovorů, nahrávání komunikace a poskytnutí služby inteligentního chatbotu bude stát 2 miliony 50 tisíc korun.
Za technologii Cell Broadcast, umožňující zaslání informační zprávy velkému počtu mobilních zařízení ve velmi krátkém čase, zaplatí stát 156 milionů 500 tisíc korun. „Přednosti jsou zejména rychlá distribuce zpráv v řádu milionů uživatelů za vteřiny, geograficky cílená distribuce zpráv, vysoká úroveň zabezpečení proti kyberútoku a falšování zpráv. Provozní výdaje budou závislé na způsobu hrazení nákladů operátorů na zajištění provozu a míře integrace CB do stávajících dispečerských systémů složek IZS a AČR,“ tvrdí se ve vládních materiálech.
Posílení personálních kapacit pro řešení problematiky ochrany měkkých cílů vyjde stát na třikrát 2, 25 milionu korun: „Jedná se navýšení celkem o 3 služební místa systemizovaná ve 14. platové třídě. Jedné tabulce odpovídá částka 750 000 korun za rok. Dvě z těchto míst budou určena k řešení problematiky extremismu, terorismu a ochrany měkkých cílů (TEREXOMC), jedno na problematiku psychologie katastrof. V oblasti TEREXOMC je dlouhodobě patrný výrazný nárůst agendy, spojený se zhoršující se bezpečnostní situací ve světě, který neodpovídá současným personálním zdrojům. Razantně narostla také související agenda na úrovni EU. V současné době agendu boje s terorismem, vč. ochrany měkkých cílů, radikalizace a antisemitismu na MV pokrývají pouze dvě systemizovaná místa. MV metodicky koordinuje oblast psychologické pomoci při katastrofách. Jedním ze zásadních úkolů je koordinace Pracovní skupiny ministra vnitra pro podporu duševního zdraví při mimořádných událostech. Problematické je, že je tato agenda natolik poddimenzovaná, že je vykonávaná jedním pracovníkem bez jakékoliv možnosti zastoupení a s nutností rozsáhlého výkonu přesčasových prací při jakékoliv související události (například tornádo na jižní Moravě, pandemie covid-19, ruská agrese vůči Ukrajině či útok na FF UK).“
Opatření nutná k udržení stávajících aktivit v oblasti ochrany měkkých cílů – Školení pro Policii ČR (zejména pro krajské policejní specialisty na ochranu měkkých cílů), školení pro zástupce měkkých cílů a dotisk metodik a jejich distribuce – vyjde na třikrát 650 tisíc korun.
Za rozvojová a nová opatření v oblasti ochrany měkkých cílů zaplatí státní pokladna 6 milionů. Budou obnášet tvorbu dalších metodických materiálů, přípravu a pořádání cvičení a výcvikových akcí, zvyšování expertízy pracovníků zabývajících se touto agendou, tvorba kompletního specializovaného webu a posílení přítomnosti v online prostoru.
Využití nových technologií v posílení prevence a připravenosti čelit hrozbám spojeným s měkkými cíli a terorismem – tvorba programu v prostředí virtuální reality, který bude sloužit ke zpřítomnění zážitku a k lepšímu „natrénování“ reakcí a připravenosti vyjde stát na 2 miliony.
Za personální zajištění poskytování poradenství obětem trestných činů na střediscích probační a mediační služby zaplatí stát 43 609 508 korun. Obnášet bude: Navýšení personálního obsazení Probační a mediační služby je nezbytné pro zajištění poradenství obětem trestných činů. Aktuálně není dostatek personálu, aby byla tato pomoc poskytována dostatečně. Probační a mediační služba, s unikátní sítí svých středisek v každém soudním okrese, má potenciál poskytovat obětem odbornou péči na místní úrovni, což je klíčové pro obnovu jejich důvěry a pocitu bezpečí. Navýšení o 20 pracovníků umožní posílit nejzatíženější střediska a rozšířit dostupnost pomoci. Jednorázové náklady na vybavení nových míst jsou odhadovány na 2 000 000 Kč.
Další detail arzenálu hromadného vraha Davida Kozáka na Filosofické fakultě v Praze. Foto: archiv Ekonomického deníku
Ministerstvo spravedlnosti pak navrhuje navýšení finanční podpory pro neziskové organizace v oblasti trestní politiky, což povede k udržení a rozvoji stávající sítě projektů zaměřených na prevenci recidivy, právní pomoc obětem trestných činů a podporu rodin odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody. Navýšení alokace o třikrát ročně 15 milionů korun je podle resortu klíčové pro zachování účinnosti těchto programů, které doplňují služby garantované státem. Ministerstvo má dlouholetou zkušenost s poskytováním dotací, ale současný systém je nedostatečně financován, což vede k nedostatku prostředků na uspokojení požadavků na dotační podporu. Nestátní neziskové organizace v byly bezprostředně prvními poskytovateli pomoci po události na Filosofické fakultě.
Zvýšení účinnosti zacházení s podmíněně propuštěnými pachateli a snížení rizika jejich recidivy prostřednictvím strategie bezpečného výkonu trestu na svobodě má vyjít na 75 529 139 korun. „Cílem tohoto opatření je zvýšit účinnost zacházení s podmíněně propuštěnými pachateli a snížit rizika jejich recidivy pomocí strategie bezpečného výkonu trestu na svobodě, tedy snižování počtu obětí. Tento plán zahrnuje začlenění činnosti Komisí pro podmíněné propuštění do rozhodovacího procesu o podmíněném propuštění vězněných osob. Komise kombinuje pohledy z věznice, probačního úředníka a zástupce veřejnosti, což umožňuje vypracování komplexních expertních stanovisek. Tato stanoviska, využívaná soudci v letech 2008–2016, vedla ke snížení recidivy propuštěných pachatelů. Očekávané náklady na tento projekt nad rámec současných rozpočtových zdrojů jsou 27 509 713 korun, zahrnující personální navýšení Probační a mediační služby o 35 specialistů a jednorázový výdaj na vybavení pracovních míst,“ lze se dočíst v materiálu.
Informační kampaň o právech a potřebách obětí trestných činů za 10 milionů korun se pak má zaměřit na zvýšení povědomí veřejnosti o právech obětí a dostupných možnostech pomoci a podpory. Podle nedávného výzkumu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci je ve společnosti stále nedostatečné povědomí o právech obětí. Proto ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s Probační a mediační službou plánuje cílenou mediální kampaň, která má osvětlit veřejnosti, kam se oběti mohou obrátit a jaké podpory jsou jim k dispozici. Kampaň bude zahrnovat televizní spoty, tiskovou kampaň a další média. Cílem je informovat veřejnost o existenci profesionální pomoci dostupné prostřednictvím 74 středisek Probační a mediační služby po celé republice.
Opatření, vyvolaná historicky největší novodobou českou masovou vraždou, vláda schválila: vzala „na vědomí návrhy opatření k posílení vnitřní bezpečnosti České republiky v působnosti ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti a konstatuje, že naplnění opatření – nákup potřebných zbraní pro prvosledové hlídky a nákup balistických prostředků – jsou nezbytná k ochraně podstatných zájmů bezpečnosti České republiky podle Smlouvy o fungování Evropské unie“.
