Pražský vyšehradský železniční most by měl sloužit jako lávka pro chodce a cyklisty a propojil by Modřany s Chuchlí. Řešení, jak naložit s kulturní památkou, v pondělí schválili pražští radní. Historická ocelová konstrukce se má do nové lokality na jihu metropole přesunout v případě výstavby nového tříkolejného železničního mostu. Náklady na projektovou přípravu a přemístění stávající mostní konstrukce, která se bude přesouvat vcelku, uhradí Správa železnic. Podle tiskového mluvčího státní organizace Dušana Gavendy předpokládaná částka činí přibližně 350 milionů korun.
Hlavní město Praha zajistí úpravu a vybudování navazujících přístupových cest na obou březích. „Pokud Správa železnic rozhodne, že ocelovou část mostu již nelze na aktuálním místě zachovat, přicházíme s řešením, jak důstojně tuto kulturní památku přesunout, aby mohla být i nadále v našem městě aktivně využívána,“ uvedl náměstek pražského primátora pro oblast dopravy Zdeněk Hřib (Piráti).
Na novém místě by most podle Hřiba vytvořil se svými ikonickými oblouky novou dominantu území a zároveň propojil dvě nejvýznamnější cyklotrasy podél Vltavy. „Což pomůže zejména přetížené trase z Braníka do Modřan. Potřebu propojení v tomto místě ukazuje i velká poptávka po tamním přívozu P4,“ zmínil.
Samotný přesun mostu pomocí pontonů bude podle něj velmi náročná akce, v místě Barrandovského a Dvoreckého mostu bude muset být konstrukce dokonce ponořena pod hladinu. Délka trasy přesunu mostu je 6,4 kilometru proti proudu Vltavy.
Zatížení mostu ve funkci lávky pro pěší a cyklisty bude podle pražského magistrátu řádově menší než v případě železničního provozu. Most tak může po opravě se zachováním původních prvků konstrukce v nové funkci podle úřadu dále sloužit desítky let.
„Konstrukce stávajícího mostu je starší než sto let. Podrobné průzkumy ukázaly, že pro účely železničního provozu je most už neopravitelný. Dvě koleje navíc nestačí rostoucímu zájmu o železniční dopravu, už v tuto chvíli představují úzké hrdlo pražské sítě. Pro rozvoj městských i dálkových vlaků je nový most s třetí kolejí naprostou nezbytností,“ konstatoval ředitel odboru přípravy staveb Správy železnic Pavel Paidar.
Vyšehradský železniční most má v nové lokalitě sloužit chodcům a cyklistům. Zdroj: MHMP
Dodal, že stávající most spolu s přesunem získá druhý život, vrátit se na něj mají také původní secesní prvky, které byly odstraněny kvůli elektrifikaci a na Výtoni se zároveň podaří zachovat cenné historické pilíře pod původní konstrukcí i pro most nový.
Podle náměstka primátora pro územní rozvoj a územní plán Petra Hlaváčka (STAN) je v současnosti Výtoň úzkým hrdlem železniční sítě, kterou Praha potřebuje zásadně zkapacitnit, aby město zvládalo přepravovat více dojíždějících z regionů i dálkové dopravy. „Výtoňský most tak není jen otázkou pražskou, ale i regionu a státu. Pro Prahu má také přínos v podobě nové zastávky na Výtoni, která spolu se zásadní proměnou celého okolí vdechne nový život území, které je dnes spíše neprostupnou a nehostinnou křižovatkou,“ poznamenal Hlaváček.
Že je pro město železnice podstatná, je podle něj vidět i na projektech na trati, kterou mosty propojují. Jde o multimodální přestupní Terminál Smíchov, anebo projekt „Nového Hlaváku“. „Oba projekty propojí nový trojkolejný most a v budoucnu i nové železniční spojení pod centrem Prahy a konečně se tak propojí Smíchov a hlavní nádraží pěti kolejemi,“ doplnil Petr Hlaváček.
O vyšehradský železniční most se vede spor, proti jeho odstranění se postavila řada kritiků. Jak nedávno informoval Ekonomický deník, občanská iniciativa Nebourat se také chystala podat u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podnět k výkonu dozoru státního zástupce. Most, o který se od roku 2004, kdy se stal památkou, stará Správa železnic, je podle iniciativy v kritickém stavu, protože nebyl řadu let patřičně udržován. Vznikla tak miliardová škoda a spolek Nebourat z.s. před několika měsíci podal trestní oznámení.
Polsko má potenciál stát se příbřežní energetickou pánví pro celou Evropu. „Prostě se to vyplatí, nikoho to netrápí, dává nám to šanci na zdravý vzduch a čisté životní prostředí,“ říká náměstek polské ministryně pro klima a životní prostředí Pauliny Hennig-Klosky Miłosz Motyka. Předvídá, že objem elektřiny vyráběné ve větrných elektrárnách na moři bude mnohem větší než kapacita, kterou mohou poskytnout jaderné energie. Polské větrné elektrárny v Baltském moři jsou největším energetickým projektem v historii polského průmyslu. Investice v hodnotě téměř 40 miliard zlotých přinese polské ekonomice dle odhadů přidanou hodnotu ve výši 178 miliard zlotých, snížení emisí CO2 o přibližně 102 milionů tun ročně a také více než 100 tisíc nových pracovních míst.
Energetický potenciál polské části Baltského moře, který se odhaduje na 33 GW, je jedním z největších v Evropě. Polská část má až 30 procent potenciálu Baltského moře – plné využití těchto zdrojů by umožnilo pokrýt téměř 60 procent polské poptávky po elektřině. Projekt je obrovskou příležitostí pro tamní ekonomiku, a proto již nyní zaujímá klíčové místo ve vládní vizi polské energetické transformace.
„Pokud jde o celý projekt větrné energie na moři, existují dvě čísla – do roku 2030 to bude 6 GW kapacity, která bude v polském energetickém systému, do roku 2040 to bude 18 GW. Jedná se, ač to není příliš populární záležitost, o největší energetický projekt v historii našeho průmyslu. Jsem velkým fanouškem jaderné energie – věřím, že by to mělo fungovat a bude fungovat v základech, ale energie, kterou budou vyrábět větrné elektrárny na moři, bude mnohem větší než energie generovaná jadernou energií,“ řekl náměstek ministra pro klima a životní prostředí Miłosz Motyka v podcastu Polsko má energii – větrná energie na moři, který pořádala Nadace pro čisté ovzduší.
Velké výzvy a ještě větší výhody
„Přísun gigawattů energie z větrných elektráren na moři v Baltském moři znamená nižší ceny elektřiny, čistou energii, čisté životní prostředí, nová pracovní místa a v neposlední řadě: energetickou nezávislost,“ vyjmenovává Motyka.
Zdůraznil, že rozvoj větrných elektráren na moři by se měl stát „nepolitickou“ záležitostí.
Náměstek ministra pro klima a životní prostředí zároveň upozornil na rozsah výzev a investic, které Polsko čekají. Jedná se především o zařízení a sítě pro skladování energie – šlo by o největší investiční program také pokud jde o přenosové sítě, které jsou „svatým grálem“ celého polského energetického sektoru. Tento největší investiční program – tedy 64 miliard zlotých do roku 2034, by měl vytvořit energetický most mezi severem a jihem.
Před novým odvětvím je ještě hodně práce, ale podle Motyky je za co bojovat. Levnou elektřinu bude potřebovat nejen Polsko, ale také průmysl a globální investoři přicházející do země, pro které bude snadný přístup k zelené energii klíčový při rozhodování o investicích:
„Věřím, že je to příležitost pro reindustrializaci polské ekonomiky, našeho průmyslu. Evropa musí být silná v tom, co vyrábí, Evropa musí přestat být závislá na zemích Dálného východu, protože ty je prostě hrozbou. Čím více průmyslu zde budeme mít, který vybudujeme pro naše potřeby, tím lépe. To si budeme moci dovolit jen v případě, že budeme mít levnější elektřinu – a od toho jsou větrné elektrárny na moři,“ řekl v rozhovoru dále Motyka.
Vytvoření efektivních aliancí se zkušenými zahraničními partnery pomůže vybudovat v Polsku silný sektor větrné energie na moři, a to nákladově efektivním způsobem a s podporou domácího průmyslu, který poskytne stovky tisíc dobře placených pracovních míst, míní Miłosz Motyka. Foto: Ministerstvo klimatu a životního prostředí
Polsko jako energetická příbřežní pánev v Evropě
Motyka v podcastu Polsko má energii – větrná energie na moři, který zdůrazňuje odhodlání a potenciál polského průmyslu při budování silného místního dodavatelského řetězce. V současné fázi se jedná především o projekty související s výstavbou věží, ale náměstek Motyka vnímá příležitost pro polskou ekonomiku a budoucí postavení země na energetické mapě Evropy velmi optimisticky.
„Věřím, že Polsko bude v budoucnu vývozcem, nejen příjemcem nových technologií,“ řekl Miłosz Motyka. A podotkl: „V Polsku máme potenciál – pokud jde o prostor, o zaměstnance, pokud jde o spolupráci s univerzitami, i pokud jde o regulační prostředí – stát se příbřežní pánví pro celou Evropu.
Žádná jiná taková investiční kampaň v takovém rozměru dnes v Polsku neprobíhá. Rozvoj větrné energie na moři přináší obří příležitosti pro průmyslový sektor a pro polské podnikatele v regionálním, evropském a globálním hodnotovém řetězci na moři.
Polská asociace pro větrnou energii a Nadace Wind Industry Hub Foundation (WIH) odhadují, že polský sektor OWF již zahrnuje 400 společností, které jsou již aktivní v globálním dodavatelském řetězci a na základě zkušeností ze souvisejících odvětví usilují o připojení.
Vytvoření efektivních aliancí se zkušenými zahraničními partnery pomůže vybudovat v Polsku silný sektor větrné energie na moři, a to nákladově efektivním způsobem a s podporou domácího průmyslu, který poskytne stovky tisíc dobře placených pracovních míst, míní Motyka.
„Evropský příbřežní trh se dynamicky rozvíjí a Polsko má všechny předpoklady k tomu, aby se stalo jeho lídrem. Nacházíme se v klíčovém okamžiku rozvoje větrné energie na moři. Buď budeme tento trend následovat s energetickou politikou příznivou pro větrné elektrárny na moři tím, že vytvoříme zelená pracovní místa, vytvoříme nové výrobní závody a rozvineme ekonomiku, nebo se navždy ujmeme role pasivního pozorovatele tohoto inovativního vývoje, který bude nucen dovážet řešení a komponenty vyrobené mimo Polsko. Bez silné regulační podpory nebude možné realizovat nejlepší scénář rozvoje, a proto je zásadní, aby se k větrné energii na moři přistupovalo jako k prioritě jako k cestě k levné a čisté energii a silné, nezávislé ekonomice,“ doplnil náměstka prezident Polské asociace pro větrnou energii Janusz Gajowiecki.
Prvního srpna odstartovala éra sdílení elektřiny v České republice. Elektroenergetické datové centrum zahájilo svoji činnost a v osm hodin ráno spustilo možnost registrace, která je prvním nutným krokem k možnosti efektivně využívat vlastní vyrobenou elektřinu. Sousední Německo je v řadě technologických záležitostí progresivnější zemí, komplexně sdílet elektřinu v této zemi ale dosud nejde, na což padají tvrdé stížnosti. Evropská unie vyzývá k zavedení možností sdílení energie od roku 2021, německá spolková vláda sice oznámila návrh zákona na toto téma, ale dosud tak neučinila, lze zatím využít tzv. fotovoltaického balíčku. „A čas tlačí,“ varuje prezidentka Německá federace pro obnovitelné zdroje energie Simone Peter.
Německá spolková vláda sice zahrnulasdílení energie do své koaliční dohody, ale dosud nevytvořila ani regulační rámec. Kabinet je pod rostoucím časovým tlakem, aby uzákonil možnosti sdílení energie a splnil požadavky Evropské unie, původně stanovené na polovinu roku 2021, uvedla Německá federace pro obnovitelné zdroje energie (BEE).
„Navzdory dlouhé dodací lhůtě a termínu implementace v polovině roku 2021, který EU původně stanovila, spolkové vlády dosud nedokázaly předložit odolný právní rámec pro sdílení energie. Přestože fotovoltaický balíček nyní umožňuje zásobovat budovy sdílenou budovou a nový návrh zákona o posílení družstevní právní formy nyní usnadňuje zakládání občanských energetických družstev, která jsou již nyní důležitým pilířem zásobování energií orientovaného na občany, ke komplexnímu sdílení energie je ještě daleko. Toto zpoždění je pro nás nepochopitelné. Společně s Občanskou energetickou aliancí, DGRV a dalšími partnery již BEE představila konkrétní model implementace sdílení energie. Očekáváme, že spolková vláda konečně uvolní návrh, který byl již nějakou dobu avizován, pro účast sdružení a přijme naše velmi konkrétní návrhy. To by posílilo demokratickou účast na energetické transformaci a zároveň zvýšilo akceptaci nezbytného rozšíření,“ komentuje Simone Peter.
Sdílení energie umožňuje regionálním spotřebitelům elektřiny – včetně soukromých domácností, obcí a malých a středních podniků – zakládat občanské energetické společnosti a společně provozovat zařízení na využití energie z obnovitelných zdrojů. Společnosti se mohou zásobovat elektřinou, kterou vyrobí.
Aby to bylo ekonomicky životaschopné, je nezbytné zajistit, aby se zúčastněným zařízením na výrobu energie z obnovitelných zdrojů nadále platila tržní prémie. Kromě toho měly být dodatečné náklady, které původně vznikly zúčastněným společnostem, pokryty prémií za sdílení energie. Tato prémie by měla být vyplácena občanským energetickým společnostem za každou přímo spotřebovanou kilowatthodinu. Odpovídající modely již existují v jiných členských státech Evropské unie, jako například Rakousku se svými energetickými společenstvími. Tyto modely již byly schváleny Evropskou komisí v rámci právních předpisů o státní podpoře.
„Sdílení energie vede k finanční úlevě pro spotřebitele a zároveň k aktivní účasti na energetické transformaci. Jinými slovy, mění se z pouhých obyvatel elektráren na obnovitelné zdroje energie na aktivní účastníky. Sdílení energie navíc vytváří pobídky pro decentralizovanou spotřebu energie z obnovitelných zdrojů a zvyšuje přijetí transformace energetiky. Naše návrhy na implementaci jsou na stole. Je načase, aby se německá vláda touto důležitou otázkou zabývala, aby se sdílení energie mohlo stát dobrým základem pro širokou účast lidí ve státě,“ uzavřela Simone Peterová.
V Česku už se vydatně registrují zájemci
U nás je situace poněkud optimističtější než v Německu. Éra sdílení elektřiny v České republice odstartovala prvního srpna na základě příslušného zákona. Elektroenergetické datové centrum zahájilo svoji činnost a v osm hodin ráno spustilo možnost registrace, která je prvním nutným krokem k možnosti efektivně využívat vlastní vyrobenou elektřinu.
Sdílení elektřiny bude mít v praxi několik podob. Může se jednat o přeprodej elektřiny mezi až 11 aktivními zákazníky, sdílení v rámci jednoho domu nebo v rámci energetických společenství, která mohou zahrnovat až tisíc odběrných míst zákazníků. Zapojit se mohou domácnosti, malé a střední podniky nebo veřejný sektor. Při správně zvoleném modelu spolupráce mohou zákazníci ušetřit a zároveň získají elektřinu z obnovitelných zdrojů energie; v praxi se bude jednat hlavně o fotovoltaické elektrárny.
Jak dále uvedl Petr Kusý, první sdílení elektřiny mezi zákazníky by se mohlo odehrát už v září. Má to ale háček – všichni zúčastnění zákazníci musejí mít moderní průběhový elektroměr, a ten má zatím nainstalovaný jen minimální počet odběratelů. Distributor elektřiny má povinnost nainstalovat průběhový elektroměr každému zájemci o sdílení elektřiny, a sice v termínu do tří měsíců od podání žádosti. Větší počet energetických společenství tak začne reálně fungovat zřejmě až na konci roku.
Termín vyřízení žádosti: do 20 dní
Cestu ke komunitní energetice otevřela loni schválená novela energetického zákona, známá jako lex OZE 2. „Začátek sdílení elektřiny je prvním velkým milníkem v našem úsilí o modernizaci české energetiky. V život ho uvedl náš zákon, který je jedním z nejmodernějších v celé Evropě, a věřím, že otevře komunitní energetiku co nejširší veřejnosti,“ uvedl ke startu sdílení elektřiny ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a dodal, že další možnosti přinese rozšíření funkcionalit EDC plánované na druhou polovinu roku 2026.
Registraci provádí EDC v rámci procesu, který má tři navazující kroky. Ten první je spojený s registrací na portálu EDC s ověřením e-mailu účastníka. Druhý počítá s vyplněním žádosti o smlouvu pro přístup do EDC na tomto portále a třetí končí jejím podpisem. „O uzavření smlouvy budeme informovat žadatele prostřednictvím zprávy zaslané nejpozději do dvaceti dní od přijetí žádosti,“ doplnil Petr Kusý.
Komunitní energetika: Sdílení elektřiny z fotovoltaiky v bytovém domě v Lubech u Chebu. Foto DZD Solar (tisk. zpráva)
Změny se týkají i bytových a vícegeneračních domů, jejichž obyvatelé mohli sdílet elektřinu – třeba ze střešní fotovoltaiky – od ledna 2023 na základě vyhlášky Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Lidé, kteří tímto způsobem elektřinu již sdílejí, se musí do konce roku zaregistrovat u EDC, jinak o možnost sdílení přijdou. Podle vyjádření Unie komunitní energetiky (UKEN) je pro menší skupiny do 50 odběrných míst sdílení elektřiny výhodnější, protože mají možnost využít prvky dynamického sdílení energie namísto statického.
I když se jedná z pohledu zavedených energetických společností o konkurenci, nebudou prý změny blokovat. Některé z nich tuto novinku dokonce podpoří. „Sdílení energií je naplnění principu decentralizace a demokratizace energetického systému, který dlouhodobě podporujeme a je dalším krokem v energetické transformaci Evropy. Vzhledem k tomu, že sdílení energií, registrace i správa portfolia nebude úplně jednoduchý proces, jsme připraveni zájemcům možnosti i úskalí sdílení vysvětlit, procesem registrace je provést a v dohledné době sdílení v rámci jejich komunity také spravovat,“ řekla Claudia Viohl, generální ředitelka skupiny E.ON v České republice.
Zatím jen předehra větších změn
EDC zatím funguje v režimu dočasného řešení, s tím souvisí například omezení počtu účastníků energetického společenství na maximálně 1000 odběrných míst ve třech spolu sousedících obcích s rozšířenou působností. Zahájení plného provozu, který nabídne nové možnosti sdílení elektřiny a současně rozšíří funkce EDC do dalších oblastí moderní energetiky, jako jsou akumulace, flexibilita nebo agregace, je plánováno na druhou polovinu roku 2026.
EDC již vypsalo zakázku na dodávku IT systému pro fázi plného provozu. Předpokládaná hodnota zakázky je 1,75 miliardy korun, z toho 800 milionů by měla uhradit dotace z Národního plánu obnovy. Příspěvek na činnost EDC budou zákazníci platit v cenách elektřiny podobně, jako dnes hradí platbu na financování Energetického regulačního úřadu. V případě EDC se bude jednat o 5,10 koruny měsíčně za každé odběrné místo.
Ministerstvo dopravy plánuje od ledna příštího roku další zvyšování mýta na dálnicích a silnicích I. třídy. Týkat se má vozidel s více než osmi místy k sezení kromě místa řidiče, tedy kategorií M2 a M3. Resort dopravy si od zvýšení cen o zhruba pět procent slibuje vybrat o 800 milionů korun ročně více. K návrhu nařízení vlády, kterým se má mýto zvyšovat, začátkem srpna skončilo připomínkové řízení.
Podle mluvčího ministerstva dopravy Jana Jakovljeviče se má zvýšit poplatek za emise oxidu uhličitého, který stát zavedl už letos v březnu, aby dosáhl souladu s evropskou směrnicí. U ostatních složek mýtného navýšení navrhováno není. „Oproti stávajícím mýtným sazbám dojde v případě přijetí návrhu nařízení vlády k navýšení mýtných sazeb nanejvýš v rozsahu pět procent. Cílem sledovaným předkladatelem návrhu nařízení vlády je zvýšení výnosů z výběru mýtného, které jsou příjmem Státního fondu dopravní infrastruktury,“ sdělil Ekonomickému deníku mluvčí.
Ministerstvo dopravy předpokládá, že za letošní rok vybere v rámci mýta celkem 16,43 miliardy korun. Finanční prostředky, které by získal stát po navýšení, bude možné podle Jakovljeviče využít na výstavbu, opravy, údržbu nebo správu dálnic nebo silnic. Zvýšení mýta se nemá týkat vozidel, která používají jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík.
Připomínkové řízení k návrhu nařízení vlády skončilo 2. srpna, nyní se bude resort dopravy podle mluvčího s připomínkami seznamovat. „Předpokládáme, že vládě a pracovním komisím Legislativní rady vlády, bude materiál zaslán ještě v průběhu srpna. Samotná vláda materiál zřejmě projedná na některé ze svých schůzí v září 2024. Účinnost nařízení je navržena k 1. lednu 2025,“ konstatoval mluvčí.
Ministerstvo dopravy se ale bude muset nejdříve vypořádat například s výhradami odboru kompatibility Úřadu vlády České republiky, který upozornil na to, že bez doložení podrobnějších podkladů k jednotlivým složkám mýtného není posouzení slučitelnosti návrhu s evropskou směrnicí proveditelné. Odbor vyžaduje doplnění podrobnějších tabulek.
„Dále navrhujeme přezkoumat, zda se jedná skutečně o navýšení sazeb nanejvýš o 5 %, jak je uváděno v materiálu, neboť například položka 1,5275 Kč se má navýšit na 1,8100 Kč, což tomuto tvrzení neodpovídá,“ zmiňuje ve svých připomínkám odbor.
Úpravu tabulek zmiňuje také ministerstvo financí. „Upozorňujeme, že v části ‚Platné znění nařízení vlády č. 240/2014 Sb. s vyznačením navrhovaných změn‘ nejsou uvedeny přílohy č. 1 a 2 (tabulky) v platném znění. Uvedeno je znění nařízení vlády platné od 1. 3. do 24. 3. 2024, namísto platného znění od 25. 3. 2024. Požadujeme předmětné tabulky opravit,“ uvádí v připomínkách. Úřad také doporučuje prověřit správnost kalkulace navýšení mýtných sazeb a návazného dodatečného výnosu z mýtného.
Při sestavování tabulek už chybovali úředníci i při posledním zvyšování mýta v březnu. Mýtný systém v České republice obsahuje 168 různých sazeb mýta, 84 z nich platí pro dálnice a 84 pro silnice I. třídy, změna, která začala platit v druhé půlce března, se dotkla 86 sazeb, které přestavují přibližně 17 procent dopravních výkonů.
Zaplatí se z mýta obnovitelné zdroje energie?
Proti dalšímu navyšování mýta se ohradil například i Svazu průmyslu a dopravy. Ve svých připomínkách upozorňuje na to, že bude mít jakékoli navýšení mýta za následek navýšení transportních nákladů u všech silničních přeprav, tedy bude mít dopad na koncového zákazníka. „Toto navýšení bude nutné zohlednit ve smlouvách a rozpočtech. Konkrétní finanční dopady budou firmy a dopravci dále vyhodnocovat,“ zmiňuje svaz.
Ohledně možného dodatečného příjmu z vybraného mýtného pak uvádí, že by mohl sloužit na dekarbonizaci silniční nákladní dopravy. Rozšíření využití vybraných finančních prostředků uvádí v připomínkách také ministerstvo životního prostředí. Navrhuje podporu obnovitelných zdrojů energie v oblasti dopravy a dopravní infrastruktury, výstavbu dobíjecích a plnicích stanic či staveb a zařízení, které slouží k prodeji nebo výdeji alternativních paliv k pohonu dopravních prostředků nebo například změnu postupů při výstavbě a správě dopravní infrastruktury vedoucí ke snížení emisí oxidu uhličitého.
Polský energetický operátor Enea nakoupí téměř 273 tisíc dálkových odečtových měřičů (VOC). Celková hodnota projektu se odhaduje na více než 242 milionů zlotých, včetně dotace ve výši 163 milionů zlotých. Projekt zahrnuje nákup a instalaci dálkových odečtových měřičů u spotřebitelů a nákup a implementaci dalších prvků infrastruktury inteligentního měření a řízení za účelem optimalizace provozu sítě a rychlejšího servisu procesů na trhu s elektřinou.
„Pokud chcete dobře řídit síť a kvalitativní parametry dodávané elektřiny, je potřeba měřit neustále a se zvyšující se přesností. Měření v hloubkách sítě je možné díky vyvažovacím měřičům, které jsme v posledních letech instalovali do stanic vysokého napětí, a nyní navíc díky stále rostoucímu počtu dálkově odečtových měřičů u koncových uživatelů. Jedná se o velmi velké množství dat, takzvaná big data, což je pro nás v kontextu analýzy a vyvozování závěrů ze shromážděných informací obrovskou výzvou. To je výzva, kterou jsme ochotni přijmout a získané znalosti hodláme využít v našich plánech rozvoje sítě,“ řekl prezident společnosti Enea Operator Marek Szymankiewicz.
„Financujeme energetickou transformaci ve prospěch milionů spotřebitelů energie. Měřiče s dálkovým odečtem jsou součástí inteligentních energetických sítí, které jsou nezbytné pro zvládnutí dynamických změn, které se odehrávají na trhu s energií. Provozovatelé distribučních sítí získají možnost efektivně řídit provoz sítě a díky chytrým měřičům mají spotřebitelé energie lepší kontrolu nad její skutečnou spotřebou, což pomáhá snižovat účty za elektřinu,“ navázal místopředseda správní rady Národního fondu pro ochranu životního prostředí a vodní hospodářství Józef Matysiak.
Podepsaná smlouva počítá s tím, že Enea Operator zakoupí téměř 273 tisíc takzvaných inteligentních měřičů, které budou v roce 2025 instalovány v oblasti působení společnosti, tedy v severozápadním Polsku. Přibližně 200 000 jednotek bude instalováno ve venkovských oblastech a zbývajících téměř 73 000 ve městech. Jedná se pouze o část větší dodávky tzv. chytrých měřičů, kterou bude společnost realizovat v blízké budoucnosti.
Měřiče s dálkovým odečtem (VOC) nabízejí mnoho výhod. Zařízení nejen automaticky shromažďují a přenášejí naměřená data, takže není nutné je číst ani předávat indikace operátorům, ale také vám umožňují systematicky kontrolovat spotřebu elektřiny, což se může promítnout do změny návyků a snížení spotřeby. VOC také umožňují rychlejší detekci anomálií nebo možných poruch zařízení a v blízké budoucnosti umožní i využití dynamických tarifů.
Zavedení měřidel bude doprovázeno implementací moderních řešení, která společnosti umožní zvládat stále více automatizované a digitální procesy, které jsou a budou vyvíjeny tak, aby odpovídaly výzvám energetické transformace a budování nízkouhlíkové ekonomiky, kterým čelí provozovatelé sítí. Nepostradatelným prvkem je infrastruktura inteligentního měření.
Spolufinancování, které bylo společnosti poskytnuto, pochází z Modernizačního fondu v rámci programu Energetika – Chytrá energetická infrastruktura.
Česká komora obnovitelných zdrojů energie (Komora OZE) představila svůj návrh novely zákona, jejímž cílem je urychlit přijetí obnovitelných zdrojů energie.
Podle Komory OZE bylo v prvním pololetí letošního roku zprovozněno pouze pět větrných parků a několik modernizovaných bioplynových a malých vodních elektráren. Tím se Česká republika zařadila mezi nejpomalejší země v Evropě, pokud jde o získávání povolení pro výstavbu projektů obnovitelných zdrojů energie. V reakci na to Komora pro obnovitelné zdroje energie předložila návrhy na urychlení rozvoje čisté energie. Tyto návrhy se týkají nového zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie, Ekonomický deník se tématu věnoval ZDE.
Nový zákon zavádí významné změny ve stavebních a energetických předpisech, jakož i v zákonech o ochraně životního prostředí, jejichž cílem je zefektivnit celý proces povolování projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem pro místní rozvoj vypracovalo také plán takzvaných akceleračních zón a zvažuje další úpravy výkonnostních limitů pro licence a povolení.
„Aby se skutečně urychlil rozvoj, potřebují obce v celé České republice, a to nejen ty ve vymezených akceleračních zónách, větší autonomii. Měli by mít možnost překonat plošné zákazy shora dolů a mít zajištěn podíl na výnosech od operátorů, a to i v případech, kdy s nimi nemají přímou dohodu,“ uvedl předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa.
„Potřebujeme také jasná, konkrétní pravidla pro výstavbu projektů obnovitelných zdrojů energie, zejména větrných elektráren v zalesněných oblastech, a transparentní, nediskriminační přístup k využívání státní lesní půdy. Nový zákon o zrychlování obnovitelných zdrojů energie je někdy mylně vnímán jako zákon pouze o akceleračních zónách, ale tento výklad je nepřesný. Zaměření se pouze na malé procento českého území by ve skutečnosti bránilo rozvoji energetického sektoru,“ dodal Chalupa.
„Česká republika má přes 6 000 obcí a rozvoj obnovitelných zdrojů energie se neobejde bez jejich aktivního zapojení,“ uvedl Martin Bursík, hlavní poradce Komory obnovitelných zdrojů energie a prezident Evropské federace pro obnovitelné zdroje energie (EREF).
„Navrhujeme proto, aby byly obce, které hostí projekty větrné nebo solární energie, motivovány tím, že jim provozovatelé zaručí minimální roční pevnou platbu. To by posunulo obce od defenzivního postoje k tomu, aby se staly aktivními partnery v rozvoji obnovitelných zdrojů energie, což by bylo přínosem pro životní prostředí a jejich obyvatele,“ doplnil Bursík.
„Tento zákon je poslední z velkých legislativních změn, kterými se poslední roky snažíme intenzivně zjednodušit a zefektivnit povolovací proces, abychom zajistili rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů a naplňování strategických cílů státu. Nyní dále upravujeme výkonové hranice pro veřejný zájem, licenci i stavební povolení,” navázal vrchní ředitel sekce energetiky na ministerstvu průmyslu a obchodu René Neděla.
„Návrh zákona se týká urychlení výstavby OZE na celém území státu, nejen v akceleračních zónách. Určitě neplatí, že v akceleračních zónách bude výstavba OZE automaticky povolena, zatímco mimo tyto zóny zakázána. Zóny pouze budou indikovat, kde se veřejný zájem výstavby OZE nedostává do zásadních konfliktů s jinými významnými veřejnými zájmy, tedy například ochranou přírody či kulturních památek, bezpečností a obranou státu a podobně. A zóny také budou znamenat, že část prověřování zde již bude odpracována v koncepční fázi, proto může být povolovací řízení záměru rychlejší,“ upřesnil koordinátor přípravy akceleračních zón na ministerstvu životního prostředí Radim Misiaček.
Brno má za sebou veřejné projednávání nového návrhu územního plánu. Ten i nadále pracuje s tím, že město stále ještě formálně nerozhodlo o tom, jakou podobu bude mít plánovaná podzemní dráha, jinak Severojižní kolejový diametr (SJKD). Studii proveditelnosti by měli podle mluvčího brněnské magistrátu Filipa Poňuchálka městští radní projednat v září.
„Aktuálně jsou připravovány podklady odborných útvarů pro stanovisko statutárního města Brna, které ke Studii proveditelnosti Severojižního kolejového diametru projedná a případně přijme Rada města Brna,“ sdělil Ekonomickému deníku Poňuchálek. Do konce roku by podle mluvčího Brno rádo předložilo studii proveditelnosti Centrální komisi ministerstva dopravy.
Mluvčí brněnského magistrátu uvedl, že výsledek stanoviska Brna, ale i Jihomoravského kraje nyní nelze předjímat. Jak na konci července uvedl na veřejném projednávání Martin Všetečka z Kanceláře architekta města Brna, jde podle aktuální studie o železniční mód s případným doplněním vlakové či tramvajové dráhy. Že se Brno kloní k této variantě, už dříve zmiňoval také brněnský radní pro dopravu Petr Kratochvíl (ODS).
„Je jasné, že v takovém případě by byly investice na straně Správy železnic. Kdyby se jednalo o tramvaj, tak na straně Brna, ale není to jediné kritérium. Důležitá je také přepravní kapacita, rychlost a napojení na přepravní uzly. Musí se to prověřit a musí to dávat ekonomický smysl,“ řekl v minulosti Kratochvíl.
Návrh územního plánu města Brna. Severojižní kolejový diametr. Prezentace projektanta Martina Všetečky. Zdroj: Magistrát města Brna
Studie proveditelnosti, která byla dokončená v prosinci loňského roku, porovnává několik variant chystané podzemní dráhy. Pracuje s alternativami, jako je lehké metro, tramvaj, vlak, anebo jejich kombinací, a to s možností více tras. Oponentní posudek ke studii zpracoval Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI).
Základním východiskem studie je propojení plánovaného nového brněnského nádraží, které má stát v místě stanice Brno dolní nádraží, historického centra, západní části Šumavské ulice a poté by se trať měla stáčet směrem do Králova Pole. Prostory určené právě pro podzemní dráhu mají stavbaři pod novým vlakovým nádražím založit už při jeho stavbě.
Brno v rámci studie posuzuje přínosy, které poplynou z úspory času cestujících, proti stojí investiční a provozní náklady nového dopravního systému. Město si od vybudování podzemní dráhy slibuje optimalizaci dopravního provozu na povrchu.
Jak už dříve uvedl Filip Poňuchálek, svedení části veřejné dopravy pod povrch by ulevilo dopravě na silnicích, a to především dnešnímu tramvajovému okruhu v centru města. „Zde je vytíženost na hranici možných kapacit a další rozvoj MHD je tu již velmi omezen,“ upozornil tiskový mluvčí. Brno v následujících letech navíc v oblasti dopravy očekává další velký rozvoj.
Po prudkém propadu v loňském roce znovu roste objem dodávek z Ruska do České republiky. Dovoz z Ruska v první polovině letošního roku dosáhl 34,2 miliardy korun a meziročně se zvýšil o 11,4 procenta. Hlavní podíl na tom má rostoucí dovoz ruského plynu, který oproti loňskému prvnímu pololetí vzrostl osminásobně na 8,5 miliardy korun.
Jak lze vyčíst z detailních údajů Českého statistického úřadu o zahraničním obchodu, počet položek dovážených z Ruska je poměrně malý. Jedná se však o strategicky citlivé komodity – ropu, zemní plyn, palivo pro jaderné elektrárny (schované pod kódem 718 – „Zařízení ostatní k výrobě elektrického proudu“), ale také hutní produkty, hliník, nikl a syntetická hnojiva.
Na rostoucí objem dodávek původem ruského plynu média – včetně Ekonomického deníku – již mnohokrát upozornila. Dodávky z východního směru postupně narůstají od loňského října. Nejedná se však o přímý dovoz z Ruska (žádný český obchodník dnes smlouvu s Gazpromem nemá), ale o přeprodej části přebytku, který vzniká na trhu v Maďarsku, Rakousku či na Slovensku. Atraktivitu dovozu z východu zvyšuje kontroverzní německý poplatek za použití sítě, který cenu nakoupeného norského či amerického plynu navyšuje o zhruba 5 procent.
Hlavní položky ruského vývozu do Česka v 1. pololetí 2024
Zdroj: ČSÚ, systém STAZO
Nadějně vypadá meziroční pokles dovozu ruské ropy o 50 procent na 1,16 milionu tun (v peněžním vyjádření o 18 procent na 16,45 miliardy korun). Souvislost to má s dvouměsíční odstávkou rafinerie v Litvínově, kde se právě ruská ropa tradičně zpracovává. Změna nastane až na přelomu tohoto a příštího roku, kdy bude dokončena úprava litvínovské rafinerie pro dovoz jiných druhů ropy a kdy dojde k posílení kapacity ropovodu TAL z italského Terstu. Poté by už mělo být Česko nezávislé na dovozu ruské ropy.
Ke stejnému datu má skončit také dovoz ruského jaderného paliva, na kterém je závislý provoz obou jaderných elektráren – temelínské a dukovanské. Jedná se zde o nemalé peníze, jen v prvním letošním pololetí se k nám z Ruska dovezly palivové soubory za 2,17 miliardy korun. ČEZ v minulých dvou letech podepsal smlouvy se společnostmi Westinghouse a Framatome, které od příštího roku převezmou roli dodavatele jaderného paliva.
Při neradostném stavu českého hutnictví a ocelářství (stačí připomenout osud Liberty Ostrava) je pobuřující vysoký import hutních produktů z Ruska. Značné problémy způsobuje na evropském trhu také dovoz levných syntetických hnojiv, kterému nejsou povolenkami zatížení výrobci ze zemí Evropské unie – včetně podniků z koncernu Agrofert – schopni cenově konkurovat.
Zahraniční obchod ČR s Ruskem (v mld. Kč)
časové období
import z Ruska
export do Ruska
1. pololetí 2021
55,1
49,8
1. pololetí 2022
149,0
22,9
1. pololetí 2023
30,7
8,6
1. pololetí 2024
34,2
7,4
Zdroj: ČSÚ
Zatímco import z Ruska meziročně vzrostl, objem dodávek z Česka na ruský trh dál klesá (tedy pokud nepočítáme rostoucí nepřímé dodávky přes Kazachstán, Kyrgyzstán, Gruzii a Arménii). Řada tradičních položek českého vývozu do Ruska klesla až nulu, stačí zmínit autodíly, počítače a jejich komponenty nebo dříve významný export her a dětských hraček.
Zbývající český vývoz do Ruska, který v první polovině roku dosáhl výše 7,4 miliardy korun, tak představují hlavně dodávky léčiv, vybavení lékařských ordinací, různých chemikálií, kosmetiky a v neposlední řadě také české pivo.
V případu možného ovlivňování zadávání veřejných zakázek chomutovským primátorem Markem Hrabáčem (ANO) a dalšími je obviněno i několik firem. Mezi nimi i velká stavební společnost SWIETELSKY stavební. Tendry měla podle policie manipulovat firma i její ředitel Milan Chodacki jako fyzická osoba. Stíháni jsou na rozdíl od primátora Hrabáče na svobodě. Ekonomický deník a partnerský portál Česká justice zná i jména dalších obviněných v celé kauze organizované skupiny. Kromě manipulace s tendry Hrabáč a spol. měli také krátit daně při stavbě domu či koupi drahého Mercedesu a dopouštět se přijímání úplatků, podplácení a zneužití pravomoci úřední osoby.
V případu možného ovlivňování zadávání veřejných zakázek policie obvinila 14 lidí a pět společností. Podle usnesení o zahájení trestního stíhání, které má Ekonomický deník a partnerský portál Česká justice k dispozici, jde kromě společnosti Rocknet a SWIETELSKY stavební také o Reo Group, Union Aerospace Corporation a CTB. Ekonomický deník čeká na reakce obviněných.
Tři ze 14 obviněných včetně Hrabáče a bývalého šéfa Správy a údržby silnic Ústeckého kraje Libora Tačnera putovali v pátek do vazby. Na základě návrhu dozorujícího státního zástupce Jana Svobody o tom rozhodl okresní soud. Zmiňovaní dva obvinění jsou ve vazbě společně s jednatelem firmy Rocknet Ladislavem Šmucrem z koluzních důvodů, tedy kvůli možnému ovlivňování svědků a maření vyšetřování a u dvou soud akceptoval i důvod předstižné vazby, tedy hrozby opakování trestné činnosti.
Politici i úředníci měli tvořit organizovanou skupinu
Mezi obviněnými jsou i ředitelka chomutovského zooparku Věra Fryčová, ředitel chomutovské městské policie Tomáš Douda, advokát Tomáš Kindl nebo karlovarský politik Petr Bursík (ODS). Přestože o jeho obvinění se v médiích objevily pochybnosti, podle informací České justice mezi obviněnými kvůli manipulacím s tendry je. Podle policie se znal velmi dobře se Šmucrem, protože ve společnosti Rocknet dříve působil jako manažer.
Obviněná je dále vedoucí odboru technického města Karlovy Vary Eva Pavlasová, prezident spolku Krušných hor Miroslav Schimmer, zaměstnanci společnosti Rocknet Lucie Vlková a Jan Janderka. Mezi obviněnými je také předseda představenstva CTB Tomáš Chmelař a podnikatel Čestmír Turek.
Jednání obviněných se týkalo podle krajského státního zastupitelství stavebních zakázek různých veřejných zadavatelů. Trestné činnosti se podle kriminalistů dopouštěli od roku 2022 do současnosti. Pachatelé a firmy v úmyslu zvýhodnit konkrétní stavební společnosti vytvořili organizovaný systém, v němž si poskytovali majetkové a jiné výhody, popsalo zastupitelství činnost podezřelých. Obvinění jsou stíháni kvůli přijetí úplatku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, krácení daně a poplatku, zneužití pravomoci úřední osoby a kvůli podplácení. Ne všichni jsou obvinění ze všech trestných činů.
Čtyřicetistránkové policejní usnesení o zahájení trestního stíhání hovoří o neformálním klientelistickém vztahu mezi Hrabáčem a jednatelem společnosti Rocknet a Reo Šmucrem. Podle policie si navzájem poskytovali majetkové a osobní výhody plynoucí z jejich postavení. Ředitel Chodacki ze společnosti SWIETELSKY pak měl poskytovat prospěch společnostem ovládaným Šmucrem. Podobně tak činil i předseda představenstva CTB Chmelař a zaměstnanec společnosti Rocknet Janderka.
Šmucrovi podle policie výhody poskytoval i bývalý šéf Správy a údržby silnic Tačner. Tomáš Kindl jako jednatel společnosti Union Aerospace Corporation zase činil kroky ve prospěch primátora Hrabáče.
Chomutovský primátor Hrabáč je ve vazbě Foto: Město Chomutov
Manipulace zakázky na snowpark i střechu restaurace
V rámci různých veřejných zakázek pak zúčastnění například tvořili fiktivní nabídky do tendrů, které nakonec vyhrály firmy Šmucra. Policie píše o „simulovaných“ nabídkách. Šlo například o sanaci skalního svahu Jánská, sanaci skalního masivu Nebočady, zateplení restaurace Tajga v Zooparku Chomutov, rekonstrukci silničního mostu Habrovany či zajištění havarijního stavu konstrukce v Panenském Týnci.
Podvod se měl týkat i zakázky na stavbu snowboardového areálu a pohyblivého chodníku a dodání sněžných děl na Božím daru, na který byly z poloviny použity finance z Národní rozpočtové agentury. Vedoucí spolku Krušných hor měl například na web umístit neúplnou zadávací dokumentaci, aby se případně ostatní ze skupiny dozvěděli, pokud by měl o zakázku zájem někdo další. Společnost Rocknet pak mohla nabídku upravit tak, aby byla vítězná. Nakonec se do tendru ale nikdo jiný nepřihlásil. Všichni zmiňovaní se podle policie na podvodech podíleli s jasným vědomím, že tak poškozují jiné potenciální dodavatele.
Policie uvádí, že Šmucr, Chmelař a Chodacki se dobře znají a přátelské vztahy měli už v minulosti. Podle policie už z odposlechů ve fázi prověřování plyne řada skutečností, podle kterých chtěli společně postupovat tak, aby narušili systém řádné hospodářské soutěže.
Vztah Hrabáče a Správy a údržby silnic Ústeckého kraje Libora Tačnera popisuje jako vztah nadřízeného a podřízené. Přestože to tak formálně nebylo, Hrabáč ho úkoloval a choval se k němu podle policie velmi direktivně. „Ing. Tačner tomuto vlivu značně podléhal,“ uvádí usnesení. To by nezakládalo trestní jednání, policie ale uvádí, že podrobně zdokumentovala, že zakázky se na kraji rozdělovali manipulativně či napřímo bez zadávacích řízení. Šlo výhradně o zakázky do 3 milionů korun, u kterých měl Tačner dle policie „zcela volnou ruku“.
Mercedes pro manželku
Šmucr měl například Hrabáčovi koupit nový vůz značky Mercedes Benz v hodnotě více než 3 miliony korun. Manželka Hrabáče Regina si pak vůz ještě odečetla z daní s tím, že ho využívá ke své ekonomické činnosti. Auto nejdříve formálně vlastnil Rocknet, který Hrabáčové každý měsíc vystavoval faktury za pronájem. Od Finančního úřadu tak společnost podle policie získala vratku 537 tisíc korun. Peníze byly připsány na skrytý účet, ze kterého Šmucr Hrabáče vyplácel v hotovosti. Podle policie pak chomutovský primátor peníze přijal. Machinace mají doložit odposlechy telefonických hovorů.
Policie dále hovoří o zápůjčkách dalších vozidel a plavidel v rámci systémové korupce. Podle odposlechů se Hrabáč například ptal Hrabáče, kolik u něj momentálně „má uloženo na účtu“. V jednom případě hovořili o částce 4,9 milionu korun. Policie má také podle usnesení operativní technikou zdokumentované předání 1,2 milionu korun v hotovosti.
Hrabáč si dále měl postavit rodinný dům který fiktivně fakturoval Union Aerospace Corporation jako výstavbu kancelářských prostor pro podnikání. Projekt v telefonických hovorech nazýval jako „Eliška“ podle toho, že se nachází v ulici Elišky Krásnohorské. Společnost za kterou jednal Tomáš Kindl pak u Finančního úřadu Ústeckého kraje pak uplatnila odpočet daně. Všichni tedy předstírali, že investorem domu není Hrabáč, ale společnost Union Aerospace Corporation. Podle odposlechů bylo jasné, že Hrabáč bude dům využívat s manželkou a syny. Celková částka činila 8 100 000 a Hrabáč tak snížil náklady na výstavbu domu o 1 700 000 korun.
Policie také popisuje, jak Hrabáč přes šéfa městské policie Doudu nelegálně zjišťoval majitele několika vozů přes jejich SPZ v Centrálním registru vozidel. Šmucr měl totiž podle police pocit, že ho někdo sleduje a vozidla chtěl ověřit. Pro Doudu údaje zjišťovali řadoví strážníci.
Hrabáč byl lídrem kandidátky ANO pro krajské podzimní volby, vedení hnutí ho z kandidátky vyškrtlo. Hrozí mu až 12 let vězení.
U polského národního nákladního dopravce PKP Cargo aktuálně probíhá skupinové propouštění, které se dotkne přes 4 tisíc zaměstnanců. Finanční kolaps ve společnosti byl způsoben rozhodnutím vlády z roku 2022 a jeho realizací tehdejším představenstvem,“ vysvětluje šéf společnosti Marcin Wojewódka. Na žádost současného představenstva společnosti PKP Cargo zahájilo regionální státní zastupitelství ve Varšavě vyšetřování neplnění povinností a zneužití pravomocí ze strany správní rady společnosti v letech 2022-2023. V důsledku jednání tehdejšího vedení měl dopravce utrpět materiální ztrátu velké hodnoty při přepravě uhlí. V brzké době dojde také k propouštění v mateřské společnosti a dceřiné společnosti PKP Cargotabora.
Nesrovnalosti zjištěné v PKP Cargo jsou vyšetřovány Regionálním státním zastupitelstvím ve Varšavě. V souvislosti s oznámením, které podalo současné vedení společnosti, se rozhodlo zahájit šetření z důvodu neplnění povinností a zneužití pravomocí udělených bývalým vedením společnosti v období od 25. července 2022 do 31. července 2023.
Jedná se o realizaci takzvaného rozhodnutí bývalého předsedy vlády Mateusze Morawieckého o uhlí, které se týká přepravy surovin, a to bez předchozího uzavření dohody s ministrem státních aktiv a bez přijetí příslušného usnesení tehdejšího představenstva společnosti. Rozhodnutí o uhlí mělo zajistit přístup k této strategické komoditě, jejíž cena po zahájení války Ruska proti Ukrajině dramaticky vzrostla a nákup alarmujícím způsobem klesal.
V důsledku toho měla být společnosti PKP Cargo způsobena majetková újma vysoké hodnoty v souvislosti se ztrátou příjmů z plnění smluv s jinými subjekty a ztrátou očekávaných užitků. Společnost tvrdí, že stále pociťuje negativní dopady rozhodnutí učiněných předchozí správní radou.
Blíží se obří propouštění
Jednou z dceřiných společností, která se stejně jako mateřská společnost ocitla v mimořádně složité finanční situaci, je PKP Cargotabor, která se zabývá opravami a údržbou kolejových vozidel. Tento subjekt zahájil konzultace s odborovými organizacemi společnosti o záměru provést skupinové propouštění.
Kolik lidí a kdy mohou přijít o práci, bude známo po konzultacích s odbory. Potřeba provést propouštění byla odůvodněna nejen obtížnou finanční situací společnosti PKP Cargotabor, ale také pozastavením objednávek na opravy kolejových vozidel ze strany společnosti PKP Cargo a neschopností splácet závazky ze strany mateřské společnosti.
Společnost PKP Cargotabor navíc podala k soudu návrh na zahájení sanačního řízení a prohlášení konkursu. V důsledku toho již soud jmenoval dočasného soudního dohlížitele Marcina Mirosława Kubiczka.
Zahájení sanačního řízení proběhlo na konci července v areálu PKP Cargo. Správkyní byla jmenována Izabela Skoniecczna-Powałka. Bez jejího souhlasu nemůže ve společnosti dojít k žádným podstatným změnám. Reorganizační řízení má chránit dopravce před věřiteli a usnadnit propouštění. Až 30 procent zaměstnanců, tedy až 4142 lidí, má ve firmě přijít o práci. Společnost PKP Cargo odhadla, že rezerva související s restrukturalizací zaměstnanosti bude činit přibližně 249 milionů zlotých. Očekává se, že očekávané roční úspory související se snížením personálních nákladů v důsledku propouštění ve skupině dosáhnou přibližně 423,4 milionu zlotých.
Zaměstnanci přejdou k jiným společnostem
Někteří zaměstnanci PKP Cargo budou moci najít uplatnění ve společnostech, se kterými již představenstvo kótované společnosti podepsalo prohlášení o záměru týkající se zaměstnávání propuštěných osob.
Zatím poslední dohoda byla uzavřena se společností Wars, která poskytuje služby cestujícím v restauracích, barech a hotelových vozech. Tam se bude moci dostat až 100 lidí. Již dříve byly uzavřeny příslušné dohody se společnostmi Polregio, PKP Intercity a PKP Intercity Remtrak. V důsledku toho bude moci pokračovat v práci celkem více než 1 tisíc lidí.
Představenstvo PKP Cargo také podniká další kroky ke zlepšení finanční kondice, konkurenceschopnosti a efektivity společnosti prostřednictvím změn na manažerských pozicích. Jde především o lidi, kteří jsou vyhodnoceni jako spoluzodpovědní za současnou špatnou situaci dopravce.
„Potřebu těchto změn si uvědomují i zástupci odborů. Zdůrazňují, že firmu nemohou opravit stejní lidé, kteří ji zničili,“ vysvětluje úřadující generální ředitel PKP Cargo Marcin Wojewódka.
Z nejnovějších údajů vyplývá, že v prvním čtvrtletí dosáhly celkové náklady na zaměstnanecké benefity ve skupině PKP Cargo 521,3 milionu zlotých a meziročně tak vzrostly o 6 procent. Jakých výsledků bylo dosaženo ve druhém čtvrtletí, bude známo 23. srpna.
