Ministerstvo pro místní rozvoj je doslova zaplaveno připomínkami k návrhu akceleračních oblastí pro větrné a solární elektrárny. Připomínek k návrhu přišlo okolo 15 tisíc, za většinou z nich stojí občané nebo starostové obcí. Informace zazněla během jednání senátního podvýboru pro energetiku a dopravu, který se na tuto otázku zaměřil.
Úředníci ministerstva pro místní rozvoj teď prakticky nedělají nic jiného, než že vyřizují došlé námitky. „Máme nařízené přesčasy a pracujeme i přes víkend,“ poznamenal ředitel sekce stavebního práva na MMR Martin Daněk. Navzdory extrémnímu množství práce chce MMR připomínky vypořádat co nejdříve, aby během prázdnin mohla vláda výsledný návrh akceleračních oblastí schválit.
Není to bianco šek pro investory
Další účastník debaty, náměstek ministra životního prostředí Martin Weiss, upozornil, že Česko dostalo za úkol akcelerační oblasti schválit do konce srpna. Jinak nesplní jednu z podmínek Národního plánu obnovy a ohrozí tím čerpání peněz v rozsahu až 27 miliard korun. Dodal, že správný termín zní „akcelerační oblasti“, nikoli obecně užívané sousloví akcelerační zóny.
Více účastníků upozornilo na fakt, že akcelerační oblasti nejsou „bianco šek“ pro každého investora do větrné energetiky. Odpadne sice posuzování dopadu na životního prostředí (EIA) a Jednotné environmentální stanovisko, avšak stavební řízení musí proběhnout ve standardní podobě. Starostové a zastupitelé obcí tak o své právo se k záměru vyjádřit nepřijdou. Omezena nebudou ani práva vlastníků pozemků, kteří budou muset s umístěním větrníků vyslovit souhlas.
Sporný limit výšky větrníků
Není těžké si tipnout, že většina připomínek občanů a starostů byla k akceleračním oblastem odmítavá. Zpravidla se jedná o odpor na principu NIMBY – „ne na mém dvorku“. Více či méně odmítavé byly také připomínky krajů, které se k návrhu zón pro větrníky vyjádřily a své námitky zveřejnily.
Proti proudu se vydal Svaz energetiky ČR, kterému naopak připadají navržené podmínky akceleračních oblastí moc přísné. Energetici kritizují stanovený limit celkové výšky větrných elektráren v rozpětí 160 až 200 metrů. Přijetí takového limitu by fakticky znemožnilo výstavbu moderních větrných turbín o výkonu 5 až 7 megawattů. Ty totiž ke svému provozu potřebují celkovou výšku 230 až 250 metrů.
Stejně tak Svaz energetiky kritizuje požadavek, aby velké fotovoltaické elektrárny byly „rozsekány“ na oplocené areály o velikosti maximálně 10 hektarů. „Nucené dělení na 10hektarové segmenty vede k neefektivnímu využití technologií, nutnosti instalovat více menších (a dražších) komponentů a k vyšším ztrátám v rozvodech nízkého napětí,“ upozornil Svaz energetiky. Tento sporný požadavek připomíná kauzu „průchodů pro slony“ ve velkých fotovoltaikách, které se agilní úředníci pokusili prosadit do vyhlášky před rokem.
Osm desítek zón pro větrníky
Původní návrh MMR a MŽP před připomínkovým řízením zahrnoval 94 akceleračních oblastí o celkové rozloze 474 kilometrů čtverečních. To je zhruba 0,6 procenta území České republiky. Celkem 14 zón je určeno pro fotovoltaické elektrárny a 80 pro ty větrné. Během května proběhlo připomínkování ze strany krajů, obcí a veřejnosti. Vzhledem k jejich odporu lze očekávat, že počet a rozsah oblastí bude ve výsledném návrhu redukován.
Relativně nejvíc akceleračních oblastí lze v původním návrhu nalézt na Bruntálsku a Opavsku, nebo také v okolí Moravských Budějovic. Na území Čech se zóny často míjí s oblastmi zájmu investorů do zelené energetiky. Za podivné lze označit třeba stanovení akcelerační zóny pro větrné elektrárny blízko hory Říp nebo v Pošumaví mezi Českým Krumlovem a lipenskou přehradou.
