Pátek, 20. května, 2022

Kauzy, o kterých se jinde nedočtete. Ekonomický deník přináší shrnutí letošní investigace

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Na závěr roku přinášíme několik odhalení Ekonomického deníku za posledních 12 měsíců. Některé zveřejněné informace se promítly i do rozsudků soudů, a to včetně soudu Ústavního. Jiná zjištění pak odkrývají dosud neznámá zákulisí velkých kauz. Mimo jiné jsme informovali o podivných svědcích, znalcích, ztracených penězích na úplatek, o podivných vyšetřovacích praktikách za hranou zákona. Přinesli jsme také zásadní informace o přístupu ÚOOZ k lihové kauze, v jehož důsledku zemřelo na otravu metanolem 48 lidí.

Svědek jako víno

V lednu letošního roku přinesl Ekonomický deník obsáhlé informace o brněnské údajné korupční kauze Stoka.

Obžaloba v brněnské korupční kauze Stoka od začátku spoléhá na postavu podnikatele Samana El-Talabaniho. Ten se stal nejen v této kauze spolupracujícím obviněným. Jenže jak vyplývá ze zjištění České justice, El-Talabani patřil ve třech případech, kterými prochází, mezi osoby, jež se pohybovaly v nejvyšším patře podezřelých. Jeho svědectví proto lze spíše než za občanskou statečnost považovat pouze za pokus vyhnout se dlouhému trestu ve vězení. Dokazují to výslechy podezřelých i rozsudek v kauze, v níž byl El-Talabani organizátorem trestné činnosti a příjemcem obřích odpočtů DPH. Více informací se lze dočíst zde.

Jak vyplynulo z výslechů v kauze podvodů s DPH, ale i z odůvodnění rozsudku, svědectví El-Talabaniho nelze v žádném případě považovat za projev občanské statečnosti, ale pouze za snahu vyhnout se velmi dlouhému pobytu za mřížemi. El-Talabani totiž ve všech třech vyšetřovaných brněnských top kauzách poslední doby – podvodu s DPH, Stoce, i Krovu (údajného vynášení informací z policie), figuruje v hierarchii podezřelých na čelních místech. Až nekritické hýčkání tohoto svědka, který rozhodně nebyl „pěšákem“ ani „bílým koněm“, ze strany státního zastupitelství lze proto velmi stěží pochopit. A v podstatě identická je situace ve známé korupční kauze s krycím názvem Stoka. Více informací se lze dočíst zde.

Střet s Bradáčovou

V roce 2018 došlo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (PF UK) k události, která by za jiných okolností nevzbudila příliš pozornosti mimo akademickou půdu. Dnes se však její hlavní aktéři ocitli v ostře sledovaných pozicích. Jeden je předmětem zájmu médií kvůli únikům z vyšetřování v kauze bývalého soudce Sováka. A druhý odpovídá za zákonnost tohoto vyšetřování z pozice vedoucí státní zástupkyně a tvrdí, že k žádným únikům od orgánů činných v řízení nedošlo. Jde o vedoucího katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jiřího Jelínka a šéfku Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Praze Lenku Bradáčovou.

Před dvěma roky měla být vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová oslovena, zda by se nechtěla stát členkou oborové rady fakulty pro doktorský studijní program Teoretické právní vědy – Trestní právo, kriminologie a kriminalistika na pražské právnické fakultě. Erudování a zkušení členové oborové rady spolupracují s doktorandy a pomáhají jim v přípravě či ve volbě témat pro doktorandskou práci. Práce v oborové radě neobnáší přednášení studentům, ale je výhradně o již zmíněné práci s doktorandy.

Lenku Bradáčovou, která v té době už zhruba rok přednášela na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, a chtěla přednášet i v Praze, přijel tehdy v její kandidatuře na jednání akademického senátu pražské právnické fakulty podpořit i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.

„Paní dr. Lenka Bradáčová se členkou oborové rady nestala, jelikož její nominaci děkan fakulty prof. Jan Kuklík ještě před jednáním vědecké rady právnické fakulty stáhl, takže se o ní nehlasovalo. Později byla do oborové rady navržena jiná členka (vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Věra Kalvodová – pozn. red). Důvodem děkanova postupu byla absence vykazatelných publikací paní dr. Bradáčové, což se v kontextu posuzování nominací do jednotlivých oborových rad ukázalo jako dílčí nedostatek,“ uvedl děkan v reakci na žádost Ekonomického deníku zaslanou podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Profesor Jiří Jelínek Foto: Tomáš Rovný

Své pochybnosti ke jmenování Bradáčové z důvodu absence odborné publikační činnosti měl tehdy vyslovit předseda oborové rady, profesor Jiří Jelínek, k němuž se přidal i její další člen, profesor a předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal.

Na nepovedený pokus o vstup do oborové rady Lenka Bradáčová reagovala a poslala děkanovi Kuklíkovi dopis na hlavičkovém papíře VSZ v Praze. V něm ovšem reagovala především na předsedu rady, profesora Jelínka. „K sepsání tohoto dopisu mě však přimělo sdělení pana nejvyššího státního zástupce JUDr. Pavla Zemana ohledně průběhu projednávání celé záležitosti vědeckou radou a já považuji za potřebné vám sdělit následující (…) Vážený pane děkane, v návaznosti na projev zjevné nelibosti pana prof. Jiřího Jelínka s mou účastí v oborové radě, jsem svůj souhlas opětovně zhodnotila, a pokud by pro Vás byla má účast spojena se vznikem interpersonálního konfliktu, jež by vás vystavil trvale vypjaté situaci, považujte vaši původní nabídku ve vztahu k mé osobě za bezpředmětnou,“ napsala Lenka Bradáčová děkanovi fakulty Janu Kuklíkovi.

Děkan Kuklík pak tento dopis podle zápisu přečetl na další vědecké radě, což mělo sklidit mezi přítomnými značný rozruch. Ekonomický deník dopis Lenky Bradáčové přetiskuje opět ve verzi zaslané z fakulty zde.

Dopis Lenky Bradáčové děkanovi právnické fakulty Janu Kuklíkovi. Foto: Jan Hrbáček

Že vnímá jako hlavního „viníka“ jejího nepřijetí do rady profesora Jelínka pak potvrdila sama Bradáčová ve svém aktuálním stanovisku, které zveřejnila na oficiálním webu Vrchního státního zastupitelství v Praze poté, co se na ni obrátil Ekonomický deník s otázkami na toto téma.

Za zhruba dva roky po tomto expozé na „právech“ se oba hlavní aktéři dostávají opět do interakce. Mimo akademickou půdu, v trestním řízení. Vrchní státní zastupitelství totiž dozoruje údajně korupční případ dnes už bývalého soudce Vrchního soudu v Praze Zdeňka Sováka. O Lence Bradáčové je známo, že dozor v těchto mediálně výbušných kauzách vede buďto sama, nebo se na nich prostřednictvím svých podřízených velmi aktivně podílí. Více informací se lze dočíst zde.

Další svědek jako víno

V půlce února pak Ekonomický deník informoval, že korunního svědka v kauze soudce pražského Vrchního soudu Zdeňka Sováka Ladislava Kirschnera policie dopravila do vězení, protože nenastoupil trest. A informovali jsme i o jeho obří exekuci, vycházející z jeho předchozí trestné činnosti.

Bývalý elitní policista totiž nenastoupil soudem nařízený sedmiletého výkon trestu za podvod. Kirschner kauzu soudce Sováka nahlásil na ministerstvu spravedlnosti a předával policejní peníze. Kirschnerovi hrozí obvinění z maření úředního rozhodnutí. Ekonomický deník navíc zjistil, že Kirschner čelí velké exekuci.

Policie v pátek večer kolem 19 hodiny zadržela korunního svědka v kauze soudce Vrchního soudu Zdeňka Sováka Ladislava Kirschnera a převezla ho do věznice, kde si má odpykat sedmiletý trest. Upozornil na to server Seznam Zprávy, Ekonomický deník si zprávu ověřil z justičních zdrojů.

Ladislav Kirschner se na sklonku roku dozvěděl, že má nastoupit sedmiletý trest za podvod v pražské ruzyňské věznici. Před soudem nestál poprvé. Dosud ale za mřížemi neskončil, v prvním případě za vydírání – kvůli údajně nevyléčitelné duševní chorobě soud od výkonu trestu upustil, za další vydírání pak dostal Kirschner podmínku.

Kirschner je korunním svědkem v případu údajné korupce soudce Vrchního soudu v Praze Zdeňka Sováka. Člověk který měl v rámci pravomocně odsouzeného podvodu připravit své oběti o 35 milionů korun, předával v rámci předstíraného převodu věci policií zinscenovaný úplatek.

Kirschner se snažil nástupu do vězení bránit dovoláním k Nejvyššímu soudu. Ten jeho dovolání ale odmítl, zde.

Kirschner ale do vězení ve stanovené lhůtě ještě v pátek přes den nenastoupil, jak potvrdil asistent soudce pražského Městského soudu Adam Wenig. „Odsouzený Ladislav Kirschner do výkonu trestu zatím nenastoupil, soud ve věci postupuje podle zákona,“ konstatoval Wenig. Soud tedy zjevně nařídil zadržení odsouzeného a jeho eskortování do výkonu trestu.

Policie může Kirschnera kvůli nenastoupení trestu navíc obvinit z činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Za takový delikt by se mohl jeho pobyt ve vězení prodloužit až o další dva roky.

Jak Ekonomický deník zjistil v registru exekucí, s Kirschnerem je vedeno exekuční řízení, ve kterém je vymáhána částka přesahující 19 milionů korun. Exekuce může podle všeho souviset s Kirschnerovým posledním trestným činem, za který byl pravomocně odsouzen.

Exekuce Ladislava Kirschnera z Centrální evidence exekucí. Foto: Jan Hrbáček

Nejvyšší soud Kirschnerovo dovolání v kauze podvodů, za kterou odešel od soudu pravomocně se sedmiletým trestem, odmítl. Zkonstatoval, že soudy nižších stupňů zcela správně vycházely z uceleného řetězce důkazů svědčících o vině obviněného. Více informací se lze dočíst zde.

Kam zmizel klíčový dokument?

Takovou odpověď od elitního policejního útvaru předseda soudního senátu v kauze Vidkun Martin Lýsek určitě nečekal. Když si na konci loňského roku u Národní centrály proti organizovanému zločinu vyžádal kopii dokumentu, která byla klíčová pro zahájení případu Vidkun a vyloučení Generální inspekce bezpečnostních sborů z vyšetřování této věci, dostal záporné vyrozumění. Dokument, sepsaný někdejším šéfem ostravské expozitury ÚOOZ Jiřím Komárkem (nyní aspirantem na křeslo v Poslanecké sněmovně), totiž ze spisu záhadně vysublimoval.

Známá kauza Vidkun, která byla jedním ze spouštěčů reorganizace elitních policejních útvarů ÚOOZ a protikorupční policie, byla dosouzena. Její aktéři, dva byli vazebně stíháni, odešli od soudu s podmínkami.

Středem zájmu ÚOOZ byl především bývalý náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec. Ten dnes stojí se svým podřízeným Radkem Petrůjem, exhejtmanem ČSSD Jiřím Rozbořilem a olomouckým byznysmenem Ivanem Kyselým před soudem.

Případ má podle žalobců z olomouckého Vrchního státního zastupitelství odkrývat korupční vztahy mezi policií, podnikateli a státní správou, včetně například manipulace s trestními spisy. Obžalovaní, z nich někteří strávili několik týdnů ve vazbě, svoji vinu odmítají tvrdí, že jde o spiknutí části olomouckých policistů, kteří si „s nimi“ odešli vyřídit účty z pozice detektivů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Jak bývá u státních zástupců v poslední době zvykem, obžalovaní měli dle prokurátora Miroslava Stokláska páchat trestnou činnost „v dosud přesně nezjištěné době, nejpozději ode dne 29. 7. 2014 do 13. 10. 2015 v Olomouci a na dalších místech České republiky“.

Kauzu Vidkun zahájil bývalý šéf ostravského ÚOOZ sepsáním několika úředních záznamů. Mimo jiné v jednom z nich uvedl jméno tajného informátora, který mu měl poskytnout informace o nezákonnostech v Generální inspekce bezpečnostních sborů. Na konto těchto úředních záznamů byly povoleny odposlechy a sledování podezřelých.

Předseda senátu kauzy Vidkun Martin Lýsek vyžádal u Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) vyžádal kopii dříve utajovaného úředního záznamu, ve kterém mělo být uvedeno jméno tajného informátora. Odpověď soudce zcela jistě zaskočila. Náměstek ředitele NCOZ pro výkon ll Zdeněk Novák mu totiž napsal, že požadovaný dokument ze spisu zmizel.

Příslušníci kvůli žádosti soudce nahlédli do spisového materiálu ke kauze Vidkun a zjistili, že Komárkův už čtvrtý úřední záznam byl v takzvaném sběrném archu zaevidován 3. července 2014 pod názvem „úřední záznam – totožnost osoby“. Policisté dále zjistili, že 28. května 2016 byl u tohoto dokumentu zrušen stupeň utajení. Tedy, že už ho nechrání zákon.

„Bylo nahlédnuto do spisového materiálu, vedeného po číslem jednacím. Ze sběrného archu vyplývá, že předmětná písemnost zde není zaevidována. Ve spisovém materiálu tohoto čísla jednacího se předmětná písemnost nenachází,“ napsal předsedovi soudního senátu Zdeněk Novák.

Zjednodušeně řečeno: někdo prostě klíčový dokument v kauze Vidkun sebral ze spisu a nejspíš ho skartoval. Více informací se lze dočíst zde.

Našly se štěnice

Zkraje roku jsme informovali o tom, že v březnu roku 2014 proběhla v kancelářích vedení Českých drah v tichosti policejní akce. Nešlo o razii, ale o kontrolu před odposlechy. Požádal o ni tehdejší ředitel bezpečnosti Petr Vincenz. Bývalý detektiv protikorupční policie, který stál na začátku vyšetřování kauzy středočeského hejtmana Davida Ratha. A mimo jiné partner vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové. Jak se dnes ukazuje, nebyla to zřejmě kontrola proti odposlechům, ale naopak jejich instalace.

Petr Vincenz dnes pracuje jako generální inspektor finanční správy na Slovensku, u které vyhrál výběrové řízení, jak informoval Ekonomický deník. Vincenz po odchodu od české policie a z drah pracoval mimo jiné pro česko-slovenskou investiční skupiny Penta, o kterou se velmi intenzivně zajímají slovenské bezpečnostní složky. Respektive, Petr Vincenz pracoval jako bezpečnostní expert pro slovenskou zdravotní pojišťovnu Dôvera, kterou společnost Penta vlastní.

Pracoval také pro společnost AZ Sanace ústeckého podnikatele Jakuba Zavorala. V AZ Sanace Vincenz také asistoval při převodu Podřipské nemocnice v Roudnici nad Labem, jejíž majoritní podíl Zavoral držel. Novým vlastníkem se stala investiční skupina Penta.

Petr Vincenz pak na přelomu roku posílil tým někdejšího šéfa české finanční správy, dnes slovenské finanční, správy Jiřího Žežulky. Ten mimo jiné v minulosti pracoval pro Vincenzovu partnerku Lenku Bradáčovou. Po odchodu z finanční zprávy pracoval na VSZ v Praze rok a půl s úvazkem 50 hodin měsíčně a zároveň působil v soukromé firmě Apogeo.

Když Ekonomický deník začal ověřovat informaci, že Petr Vincenz získal zaměstnání jako generální inspektor slovenské finanční správy, začaly se objevovat poznatky z Vincenzovy minulosti. Jako například výše zmíněná kontrola proti odposlechům na Českých drahách z roku 2014.

Policejní dokument, popisující kontrolu proti odposlechům na Českých drahách. Foto: Jan Hrbáček

Profi štěnice

Zvláštní technická kontrola policejního Útvaru zvláštních činností proběhla na základě požadavku Petra Vincenze 7. března 2014. Kontrola proběhla v pěti místnostech managementu. „Během zvláštní technické kontroly nebyly zjištěny žádné poznatky, které by nasvědčovaly umístění odposlechových prostředků. Průběhu zvláštní technické kontroly byl přítomen a s výsledkem seznámen pan (jméno Ekonomický deník kvůli příslušnosti k ozbrojené složce nezveřejňuje). Podrobná zpráva o provedení zvláštní technické kontroly je uložena na útvaru zvláštních činnosti SKPV PČR,“ napsal 14 března 2014 šéf Útvaru zvláštních činností Vladimír Šibor Petru Vincenzovi.

Sdělení policie, že kanceláře managementu Českých drah jsou čisté. Nebyla to pravda. Foto: Jan Hrbáček.

Ekonomický deník při této příležitosti narazil na neoficiální a neveřejnou analýzu, která události z jara roku 2014 popisuje.

„Následná bezpečnostní prohlídka, kterou ředitel Daniel Kurucz nařídil provést specializovanou firmou, odhalila v těchto kancelářích odposlech,“ stojí v analýze. Více informací se lze dočíst zde.

Podjatí znalci

V březnu Ekonomický deník informoval o možné podjatosti znalců v kauze stíhání někdejších komunistických pohlavárů kvůli úmrtí na československých hranicích před rokem 1989. Stíhání iniciovala trestním oznámením Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů.

Státní zástupce Tomáš Jarolímek zastavil stíhání bývalých vrcholných představitelů komunistického režimu, které se týkalo používání střelných zbraní na československých hranicích, na konci loňského září. Někdejší generální tajemník Komunistické strany Československa Miloš Jakeš loni v červenci zemřel. Bývalý předseda vlády Lubomír Štrougal a exministr vnitra Vratislav Vajnar pak podle šéfa Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jana Lelka trpí duševní chorobou, která jim trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání.

Informace o možné podjatosti znalců, zveřejněné Ekonomickým deníkem se do puntíku potvrdily 3. prosince. Toho dne vyhlásil Ústavní soud nález ve věci bývalého předsedy československé vlády Lubomíra Štrougala (nar. 1924) a bývalého federálního ministra vnitra Vratislava Vajnara (nar. 1930), kterým zrušil rozhodnutí o zastavení jejich trestního stíhání. To bylo vedeno kvůli tomu, že se s ohledem na své postavení spolupodíleli na usmrcení a zranění osob na státní hranici. Podle znaleckého posudku ale nejsou (navzdory svému právnickému vzdělání) schopni chápat smysl trestního řízení.

Ústavní soud poukázal na to, že ustanovení znalci byli úzce spojeni s minulým režimem, v podstatě byli ideologicky podřízení posuzovaných. Je proto možné považovat je za podjaté.

V pátek 3. prosince vyhlásil Ústavní soud nález ve věci bývalého předsedy československé vlády Lubomíra Štrougala (nar. 1924) a bývalého federálního ministra vnitra Vratislava Vajnara (nar. 1930), kterým zrušil rozhodnutí o zastavení jejich trestního stíhání. To bylo vedeno kvůli tomu, že se s ohledem na své postavení spolupodíleli na usmrcení a zranění osob na státní hranici. Podle znaleckého posudku ale nejsou (navzdory svému právnickému vzdělání) schopni chápat smysl trestního řízení.

Ústavní soud poukázal na to, že ustanovení znalci byli úzce spojeni s minulým režimem, v podstatě byli ideologicky podřízení posuzovaných. Je proto možné považovat je za podjaté. Více informací se lze dočíst zde.

Nezákonná tajná operace

Také další zjištění Ekonomického deníku se přeneslo na soudní půdu. A soud zjištění Ekonomického deníku potvrdil. Olomoucký vrchní soud zrušil rozsudek v kauze prodeje nelegálních cigaret. Případ vzbuzuje od počátku silné emoce, řešila ho GIBS i výbory a komise Poslanecké sněmovny.

Pátrači celníků si totiž na pomoc při sledování podezřelých přizvali armádní specialisty z prostějovské 601. brigády speciálních sil. Zapojení armády do sledování civilistů ale odporuje zákonu. Tajnou operaci s krycím názvem Richard posvětil tehdejší náměstek celních pátračů Robert Šlachta, který vojákům dokonce poslal za účast na vyšetřování osobní děkovný dopis. Celníci o případu dlouhou dobu mlžili a existenci Šlachtova dopisu dokonce popírali.

Z tohoto zjištění tedy velmi pravděpodobně vyplývá, že vady v nalézacím soudním řízení byly natolik závažné, že nebylo možné nařídit veřejné zasedání, na němž by odvolací soud třeba i změnou rozsudku soudu prvního stupně vady odstranil.

Nasazení armády do případu celníků potvrdil dopis jejich tehdejšího šéfa pátračů Roberta Šlachty. Vojáci byli do operace nasazeni po dobu dvou dnů na jaře roku 2018, kdy intenzivně sledovali zájmový objekt v civilní zástavbě na severní Moravě.

Ekonomický deník navíc zjistil, že po vypuknutí skandálu se celníci pokusili ze spisu svodku ze sledování vojáků vytáhnout.

Ekonomický deník vypátral jeden z klíčových důkazů toho, že celní správa v červnu 2018 nezákonně sledovala podezřelé z obchodu s padělanými cigaretami za pomoci elitních vojáků, kteří jsou nasazováni do zahraničních misí. Zákon, respektive trestní řád, zapojení této složky do úkonů v trestním řízení v žádném případě neumožňuje.

Celní správa se vymlouvala, že nešlo o nezákonné sledování a na pomoc jí přispěchala i Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ta ostrou akci vojáků, po které předali data ze sledování celníkům, pojmenovala jako pouhé pozorování.

Šéf odboru pátrání celní správy a její dosluhující náměstek Robert Šlachta přitom hned v den skončení ostré akce poděkoval náčelníkovi Generálního štábu Aleši Opatovi, že vojáci prováděnými operativními úkony pomohli ustanovit pachatele závažné trestné činnosti.

Černé na bílém. Náměstek celníků Robert Šlachta potvrdil zapojení elitních vojáků do nezákonného sledování dopisem náčelníkovi Generálního štábu. Foto: Jan Hrbáček

Ekonomický deník tento děkovný dopis získal, přestože jej celní správa dlouhou dobu zapírala. A získal také svědectví jednoho z celníků, který tvrdí, že po provalení skandálu se jeho nadřízená pokusila svodku z nezákonného sledování vyndat ze spisu. Více informací se lze dočíst zde.

Konec vyšetřovatele Čapího hnízda

Letitý vyšetřovatel pražské hospodářské kriminálky Pavel Nevtípil odchází do civilu, napsal Ekonomický deník v květnu. Jméno dlouholetého detektiva v posledních letech rezonovalo především kvůli známé kauze Čapí hnízdo, která se úzce dotýká premiéra Andreje Babiše.

Informace o Nevtípilově odchodu potvrdilo Ekonomickému deníku hned několik zdrojů, jeho kolegů i známých. Podle těchto poznatků Nevtípil uzavřel spis v kauze Čapí hnízdo a napsal návrh na podání obžaloby.

„Končí k poslednímu květnu, měl toho dost, tlaky, sledování a odposlouchávání kvůli kauze Bereta. Prý byl prověřovaný i kvůli kauze Vladimíra Sitty, známého z kauzy pražského Dopravního podniku,“ sdělil Ekonomickému deníku jeden z oslovených zdrojů.

„Dobojoval, co víc, spis Čapí hnízdo je uzavřený. Je připravený návrh na podání obžaloby,“ potvrdil zjištění Ekonomického deníku Nevtípilův kolega.

O vyšetřovatele Čapího hnízda Pavla Nevtípila se několikrát zajímala Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). A to z různých popudů.

Nevtípil schytal i několik mediálních políčků od premiéra Andreje Babiše, jehož se Čapí hnízdo úzce týká. Babiš o něm za přítomnosti médií opakovaně prohlašoval, že jako policista dopomohl konkurenci připravit o firmu podnikatele Vladimíra Sittu mladšího.

Jde o případ společnosti Neograph, známé z kauzy předražených jízdenek pro pražský Dopravní podnik a sedmnáctihaléřových provizí, putujících do Karibiku. Nevtípil v minulosti Sittu juniora vyšetřoval kvůli tunelování Neographu, Vrchní soud v Praze nakonec Sittu  očistil.

A právě případ tunelování Neographu, které Vrchní soud v Praze neshledal trestným činem, se stal Nevtípilovým velkým problémem v roce 2019. V hlavní roli toho, kdo vykročil proti Nevtípilovi, dnes už bývalý ředitel pražské policie Jan Ptáček.

„Šéf odboru hospodářské kriminality Jiří Tauber dostal od Jana Ptáčka pokyn, aby si vyžádal na Městském státním zastupitelství poslední rozsudek ve věci Sitta. A tento rozsudek nařídil poslat pod hlavičkou Kongresky (tak se přezdívá budově pražské policie – pozn. red.), na Generální inspekci bezpečnostních sborů s návrhem na opětovné prošetření kauzy Sitta. Ptáček vystřelil na člověka do vlastních řad,“ sdělil Ekonomickému deníku jeden z dobře informovaných zdrojů.

Tato zjištění Ekonomického deníku pak verifikovalo i ředitelství pražské policie. „Lze potvrdit, že zmíněný osvobozující rozsudek byl Městským státním zastupitelstvím v Praze doručen vyšetřujícímu odboru hospodářské kriminality krajského ředitelství policie k takzvanému založení do spisu. S ohledem na určité pasáže rozsudku, ve kterých soudkyně Vrchního soudu uvedla směrem k vyšetřovateli Nevtípilovi poměrně závažná podezření, byl tento rozsudek postoupen Generální inspekci bezpečnostních sborů k prověření,“ odvětila na jednu z otázek Ekonomického deníku mluvčí pražské policie Andrea Zoulová.

Pro GIBS není jméno Pavla Nevtípila neznámé. Ne snad proto, že by byl vyšetřovatel citlivých případů usvědčen z trestné činnosti, ale proto, že GIBS se o něj zajímá už poněkolikáté. Ekonomický deník na podzim psal například o pokusu sejmout vyšetřovateli Čapího hnízda a jeho kolegům otisky prstů a DNA a to kvůli údajným únikům z vyšetřování. Více informací se lze dočíst zde.

Stíhaný znalec z kauzy Severa

V červnu jsme v Ekonomickém deníku zveřejnili informaci, že policie začala stíhat psychiatra a soudního znalce Petra Ročka kvůli přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Ten byl klíčovým důkazem pro královéhradeckého žalobce Jiřího Viesnera, aby poslal před soud exposlance a někdejšího generálního sekretáře TOP09 Pavla Severu. Severa byl v kauze směnek za víc jak 10 milionů korun, které mu měl podepsat dnes již zemřelý přítel, před časem zproštěn obžaloby.

Policie sdělila na sklonku dubna obvinění z přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku psychiatrovi Psychiatrické léčebny Šternberk a soudnímu znalci Petru Ročkovi.

Někdejší lidovecký poslanec, a později sekretář TOP09, Pavel Severa byl skoro šest let stíhaný pro skutek, který měl spočívat v tom, že měl v roce 2013 zneužít závislosti na alkoholu svého dlouholetého známého – podnikatele Zdeňka Švece z Litomyšle (dnes již zemřelého pozn. red.).

Podle policie měl Severa Švece přimět ve stavu, kdy se z důvodu intoxikace alkoholem neovládal, vystavit podepsat čtyři směnky znějící celkem na 10 milionů 870 tisíc korun.

Případ iniciovala vdova po zemřelém Zdeňku Švecovi – zubařka Dagmar Švecová. Švecová tvrdí, že byl její zesnulý manžel konstantně v podnapilém a nepříčetném stavu, a tedy nemohl žádné směnky vážně podepsat, a že on i jeho společnosti byly v dobré ekonomické kondici, a tedy si neměl potřebu peníze půjčovat.

Vrchní soud v Praze pak v září bývalého politika KDU-ČSL a později generálního sekretáře TOP09 Pavla Severu pravomocně osvobodil. Odvolací senát potvrdil únorový verdikt Krajského soudu v Pardubicích. Více informací se lze dočíst zde.

Zpackaný úplatek pro soudce

V červnu jsme zveřejnili zjištění, že stát se chce hojit po ztraceném policejním úplatku pro soudce Zdeňka Sováka. Státní peníze, určené na úplatek pro soudce, se totiž ztratily. Policie kvůli tomu u jednoho z obžalovaných provedla domovní prohlídku a zabavovala majetek.

Domovní prohlídku u Milana Bíby a jeho družky Charlotte Mulénové (včetně zahrady i garáže) povolila soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Olga Kalašová.

Nebyla to ovšem běžná domovní prohlídka. Policie zabavovala majetek, aby alespoň zčásti nahradila ztracené státní peníze z části předstíraného finančního převodu, tedy řízeného úplatku, který měl putovat od oznamovatele případu Ladislava Kirschnera přes prostředníka Milana Bíbu k soudci Zdeňku Sovákovi. Jak dosud vyplývá z vyšetřování, k Sovákovi ale nedoputoval.

Invalidní důchodce Milan Bíba měl podle policie za úplatek společně se dnes už bývalým soudcem Vrchního soudu Zdenkěm Sovákem nabízet ohýbání rozsudků.

„Při domovní prohlídce peníze nenašly,“ uvedla krátký čas po zatčení podezřelých Bíbova obhájkyně Lenka Hnilicová. „Ani u mého otce se rozhodně žádné označené peníze nenašly. Policie tam zajistila dvacet čtyři tisíc korun, které si otec vybral z důchodového účtu a měl k tomu i stvrzenku o výběru z jeho bankovního účtu. To jsou jediné finanční prostředky, které policie při domovní prohlídce jak na Vrchním soudu v Praze, tak u mého otce, zajistila,“ řekl k tomu advokát Ondřej Sovák, který zastupuje svého otce Zdeňka Sováka.

Údajnou korupci oznámil náměstkovi ministra spravedlnosti Jeronýmu Tejcovi bývalý Ladislav Kirschner, ke kterému se objednal přes jeho asistentku. Následně proběhla schůzka s Tejcem, které měli být podle neoficiálních informací přítomni i další lidé z ministerstva, a prý až poté začal Kirschner vypovídat na policii. Té sdělil, že ho měl na počátku loňského roku oslovit Milan Bíba s tím, že má možnost ovlivnit rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Náměstek ministryně spravedlnosti Jeroným Tejc schůzku s Ladislavem Kirschnerem potvrdil jako oficiální. Sdílný ale nebyl. „Omlouvám se, ale jsem vázán mlčenlivostí,“ řekl reportérovi Ekonomického deníku do telefonu.

Poté se rozjelo policejní vyšetřování a schůzky mezi oběma muži se začaly odehrávat pod taktovkou Národní centrály proti organizovanému zločinu. Dvě splátky údajné zálohy ve výši jednoho a půl milionu korun, které někdejší, třikrát odsouzený, kriminalista Bíbovi podle detektivů předal, nebyly od Metrostavu, ale od vyšetřovacího týmu. Ten vedla Jana Šebková (mimochodem šéfka policejního týmu, který se podílel na zatčení exhejtmana Davida Ratha). Tým předání řízeného úplatku při předstíraném převodu věci sledoval.

Statisíce korun ale převzal pouze Bíba. Pak už nad nimi ztratili detektivové kontrolu.

Sponzor ČSSD z StB

Na sklonku léta Ekonomický deník přinesl informaci, že sponzor ČSSD z 90. let Ivan Lhotský, který byl těžce postřelen, byl příslušníkem komunistické rozvědky.

Jméno Ivana Lhotského před lety značně rezonovalo v médiích. Ze dvou důvodů. Vyšlo najevo, že finančně vypomohl v krizi České straně sociálně demokratické. A později proto, že byl v roce 1999 postřelen. Pokus o jeho zabití ale střelci nevyšel. V roce 2016 ve svých 64 letech někdejší sponzor ČSSD zemřel. Ekonomický deník v archivech aktuálně vypátral, že sociálním demokratům v éře předsedy Miloše Zemana pomáhal bývalý komunistický špión. Ivan Lhotský totiž působil před rokem 1989 na rezidentuře rozvědky v New Yorku pod krycím jménem Orság.

Ten večer 2. března 1999 se rozhoukal alarm u Škody Octavia na parkovišti v Cíglerově ulici na sídlišti Černý most. Jeho majitel se proto šel podívat co se děje. U poštovních schránek na něj čekal maskovaný muž. Z pistole s tlumičem ho několikrát střelil do hlavy a hrudníku. Postřelený muž se jmenoval Ivan Lhotský a přežil jen zázrakem.

Tři rány, které dodnes neznámý střelec vypálil na šéfa firmy Tax & Investment Advisers Ivana Lhotského, tehdy silně otřásly vládní sociální demokracií, kterou vedl dnešní český prezident Miloš Zeman.

Jak dnes vychází najevo, život Ivana Lhotského obestíralo ještě jedno další tajemství, ne jen finanční výpomoc Lidovému domu. Lhotský byl totiž před rokem 1989 komunistickým špiónem. Pod krytím pracoval na rezidentuře Státní bezpečnosti v New Yorku. Lhotský (narozený v roce 1952) působil v komunistické rozvědce v letech 1979 – 1987.

Ivan Lhotský dostal v StB krycí jméno Orság. V roce 1982 byl ustanoven do funkce staršího referenta.

Lhotský postupně kariérně rostl. Až se dostal na rezidenturu StB v New Yorku.

Ivanu Lhotskému se podle služebního hodnocení nadřízených dařilo v USA získávat spolupracovníky i informace.

Hodnocení práce Ivana Lhotského na rezidentuře komunistické rozvědky v New Yorku v USA. Foto: Jan Hrbáček
Hodnocení práce Ivana Lhotského na rezidentuře komunistické rozvědky v New Yorku v USA. Foto: Jan Hrbáček
Hodnocení práce Ivana Lhotského na rezidentuře komunistické rozvědky v New Yorku v USA. Foto: Jan Hrbáček

Za čas už se Ivan Lhotský zanořil do práce špiona naplno a působil v celé řadě operací.

Hodnocení práce Ivana Lhotského na rezidentuře komunistické rozvědky v New Yorku v USA. Foto: Jan Hrbáček
Hodnocení práce Ivana Lhotského na rezidentuře komunistické rozvědky v New Yorku v USA. Foto: Jan Hrbáček

Ve službách Státní bezpečnosti pak Ivan Lhotský skončil v roce 1987 ze zdravotních důvodů. Z archivních dokumentů vyplývá, že se účastnil řady tajných operací a byl pozitivně hodnocen.

Podivný student Šlachta

V říjnu se Ekonomický deník věnoval pod titulkem ´„Rišelié společnosti“. Diplomka s chybami, bakalářská práce k nenalezení. Tak vypadalo studium Róberta Šlachty´ podivnému studiu někdejšího šéfa ÚOOZ.

„Chybějící citace, zjevné pravopisné chyby, věcné chyby, překlepy, problémy s interpunkcí, odskočené uvozovky, čárky. Tak vypadá diplomová práce plukovníka Róberta Šlachty, bývalého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, a dnes předsedy hnutí Přísaha, který kandiduje ve volbách do Poslanecké sněmovny. Jeho bakalářská práce pak na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně k nalezení není vůbec,“ začínal vydaný text.

Stejně jako vysokoškolské práce jiných politiků vzbudila pozornost i ta Šlachtova. Ekonomický deník se k její svázané kopii dostal při práci na jiném tématu.

Kvalita diplomové práce, ke které se Ekonomický deník dostal, příliš valná není. Autor se v ní dopustil řady defektů. Ve vysokoškolské práci chybějí citace, obsahuje zjevné pravopisné chyby (např. vymícení, léčba toxikomanu, na světe, effective systém), ale i věcné chyby (např. Rišelié místo Richelieu, generál Jan Šejma místo Šejna, VHO místo WHO – Světová zdravotnická organizace).

V textu získané diplomové práce jsou na první pohled viditelné překlepy i další bizarnosti. Autor má problémy s interpunkcí. Chybuje i jinde. Například používá špatné uvozovky u přímé řeči, skládá je z čárek, jakoby nebyl schopen na klávesnici počítače nalézt ikonu uvozovek samotnou. Některé kapitoly práce jsou nadepsány tu verzálkami (velkým písmem), jindy standardním písmem.

Faksimile z diplomové práce Róberta Šlachty. Foto: Jan Hrbáček
Další z chyb v diplomové práci Róberta Šlachty. Foto: Jan Hrbáček

Tím ale kreativita autora zdaleka nekončí. Například v tabulce s titulkem „Srovnání cen jednotlivých drog v rozmezí let 1998–2000″ autor diplomové práce odkazuje na zdroj z roku 1996, kdy tato data ještě nemohla být evidentně známa.

Autor v textu také hojně cituje odborníky, neobjevují se ale jejich jména.

Student Šlachta přejmenoval ve své diplomové práci generála Jana Šejnu. Foto: Jan Hrbáček

Po detailním zkoumání nelze tuto diplomovou práci rozhodně označit za projekt, jehož závěry by přinesly hlubokou analýzu zvoleného tématu. Natož pak usilovnou práce studenta, schraňujícího pro svou Alma mater nové a zásadní informace. A týká se to obzvláště meritu práce – vlivu drogové závislosti na kriminalitu mládeže se zaměřením na oblast Jihomoravského regionu.

Ve zkratce jde jen o prostě opsaná a seřazená data, která jsou doprovázena komentáři a názory. Podrobnosti se lze dočíst zde.

48 lidí mohlo žít

Ekonomický deník dále přinesl zásadní zjištění o tzv. lihové kauze, která si vyžádala téměř padesátku životů a vyšetřoval ji ÚOOZ Róberta Šlachty.

Když předseda soudního senátu zlínského soudu Radomír Koudela řešil v roce 2014 kauzu 48 úmrtí po požití metanolu, pronesl mimo jiné větu: „My to bereme tak, že především speciální složky policie zde asi nevyvinuly dostatečné úsilí.“ Nová zjištění Ekonomického deníku ukazují, že už v roce 2008 přinášeli operativci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinci jasné informace, kdo stojí za lihovou mafií. Kdyby velitelé útvaru Róberta Šlachty tyto informace nepodcenili a řádně se jim věnovali, s velkou pravděpodobností by odhalili jak etanolovou, tak metanolovou, větev organizované skupiny. A nemusely by zbytečně zemřít desítky lidí. Ekonomickému deníku to potvrdilo hned několik bývalých detektivů ÚOOZ. „Někdo by za to měl rozhodně nést odpovědnost. Ty věci by měly být jednoznačně pojmenovány, není přeci možné, aby někdo chodil po republice a tvářil se, jak sloužil této zemi, a měl za sebou toto fatální selhání,“ říká k tomu bývalý premiér Petr Nečas, v jehož politické éře aféra s pančovaným alkoholem propukla.

Na expoziturách Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) se už v letech 2008, 2009 a 2010 začaly scházet informace o organizované skupině, která vyráběla pančovaný líh. Nikdo s nimi ale nic nedělal. Skupina prodávala ve velkém, v roce 2012 pak jedna z odnoží skupiny chtěla přivydělat ještě více a začala líh pančovat smrtelně nebezpečným metanolem. V řadách důstojníků ÚOOZ ale panoval stoický klid. Až do 3. září roku 2012, kdy zemřel v Havířově na otravu metylalkoholem první člověk. A další pijáci tohoto smrtícího koktejlu ho začali hromadně následovat.

Když předseda soudního senátu zlínského soudu Radomír Koudela řešil v roce 2014 kauzu 48 úmrtí po požití metanolu, sdělil deníku Právo mimo jiné tuto větu: „My to bereme tak, že především speciální složky policie zde asi nevyvinuly dostatečné úsilí. Protože obecná policie, když docházelo k úmrtím, vyvinula enormní úsilí a odvedla výrazný kus práce.“

A nové informace Ekonomického deníku ukazují, že se soudce Koudela nemýlil.

„Co se týká lihu, tak si dobře pamatuji, že se informace k nezdaněnému lihu na expozituře Brno a Ostrava shromažďovaly v průběhu několika let. Většina z nich směřovala k rodině Březinů (Radek Březina byl nakonec označen za šéfa skupiny – pozn. red.) ke společnosti Moravia-Chem a likérce Drak. Informacemi v Brně disponoval kolega, který na to vedl i informační svazek. Několikrát se pokusil na základě získaných informací zahájit úkony trestního řízení, ale pokaždé to bylo vedením zamítnuto. A to přes to, že ty informace byly poměrně konkrétní a to včetně místa, kde by mělo být podzemní skladiště lihu, které pak s velkou slávou objevil Jiří Komárek,“ sdělil Ekonomickému deníku pod zárukou anonymity bývalý detektiv ÚOOZ. Říkejme mu třeba Karel Novák.

Úřední záznam popisující konkrétní děj i osoby při výrobě pančovaného lihu z roku 2008. Foto: Jan Hrbáček

V poslední větě naráží na bývalého šéfa expozitury ÚOOZ v Ostravě Jiřího Komárka, dnes jednoho z lídrů hnutí Přísaha, který Radka Březinu, zatčeného taktéž v roce 2012 odhalil až za pomoci policejní provokace o údajném úplatku a masivního odposlouchávání a sledování podezřelého.

Jen na okraj, předsedou hnutí Přísaha, kandidujícího ve volbách do Poslanecké sněmovny, je Komárkův šéf dřívější nadřízený Róbert Šlachta. 

„Pokaždé, když se kolega pokusil zahájit úkony trestního řízení, tak postupoval cestou služebního funkcionáře, tedy přímého nadřízeného, vedoucího tehdy 2. oddělení a následně 1. oddělení, který s celou věcí seznámil vedoucího expozitury a ten následně ředitele útvaru nebo jeho náměstka. Vzhledem ke vztahu vedoucího expozitury a ředitele tento řešil všechny věci s ředitelem, který pokaždé zahájení úkonů zamítl s tím, že ho to nezajímá a že se ty informace mají někam postoupit. Róbert Šlachta se pak hájil tím, že to ÚOOZ nepříslušelo, ale již v té době Šlachta spol. tlačili svoje jiné věcně nepříslušné věci, ze kterých pak o pár let později vyklubala například známá ostuda – kauza Nagyová,“ pokračuje Karel Novák. 

Problém podle bývalého detektiva nebyl jen v přístupu ÚOOZ, ale vůbec celého policejního sboru.

„Kolega neměl neměl informace jen ze zájmového prostředí, ale i přímo od policistů ve Zlíně, které stejně jako kolegu nikdo nechtěl nechat zahájit úkony trestního řízení. Vzpomínám si, jak policisté ze Zlína byli za mým kolegou s poznatkem, že ví o tom, že v garážích na Jižních Svazích se míchá etanol, ale že to nemůžou dělat. Pro ÚOOZ nebyly nějaké garáže mediálně zajímavé, pro Útvar odhalování korupce tam byla na první pohled malá škoda, pro okres a kraj by to bylo moc práce a statisticky by si moc nepomohli. Bylo by málo, jak se říká, čárek,“ popisuje dále lihový příběh Novák.

Další přední záznam z rolku 2009. Lihový gang v klidu vyráběl svoje produkty dál. Foto: Jan Hrbáček

„Další informace k celé věci nosil ještě jiný kolega, ale to už se do toho v té době montoval Komárek, který ho obvinil z vynášení informací, čemuž se kolega bránil na poradě a Šlachta tam po něm hodil židli,“ jde do hloubky bývalý detektiv. 

O tom, že ÚOOZ disponoval dostatečnými informacemi, aby mohl proti lihové mafii i metanolové skupině zasáhnout, promluvil pod příslibem nezveřejnění totožnosti i další bývalý detektiv. Říkejme mu třeba Petr Svoboda.

„Když si vezmeme, kdy vypukla celá kauza a začali umírat lidé, položme si vedle časovou osu celého příběhu, která se odvíjí od data, kdy policie začínala s tím, že ´někdo´ umřel.  Když si vezmeme, jak dlouho normálně trvá celé prověřování získávání informací apod., tak tady policie najednou během ´chvíle´ všechno objasnila? No, jak je to možné?  No protože ty informace měli. Samozřejmě, ve chvíli kdy se novinách už o ničem jiném nepsalo tak se do toho začal montovat Šlachta. Původně chtěl pro ÚOOZ ´sebrat´ i ty mrtvé po metanolu, ale to mu nějak neprošlo, tak alespoň s Komárkem posbírali úřední záznamy a během tří měsíců, ´kdy detektivové nespali´, najednou objasnili podvod s nezdaněným lihem v částce několika miliard, včetně ukrytého podzemního skladiště,“ vzpomíná Petr Svoboda.

Další z konkrétních úředních záznamů, tentokrát z roku 2010. Organizovaná skupina výrobců pančovaného lihu měla stále klid na práci. Foto: Jan Hrbáček

„Samozřejmě, každý se pak tvářil, jak policie skvěle funguje, jak dokáže reagovat. Ale, promiňte, kulový. Kdyby policie fungovala tak jak má, tak by ti lidé vůbec neumřeli. V téhle kauze mají máslo na hlavě úplně všichni,“ tvrdí bývalý detektiv ÚOOZ. 

„Pak začal Komárek vytvářet, to co umí, takovou tu mlhu, jak ho chtěl nechat někdo zavraždit, údajný úplatek od Březiny, kdy se za ním vypravil sám do vazby, apod.,“ naráží Petr Svoboda na příběh, který Ekonomický deník do detailu popsal například zde

„Bylo zajímavé, jaká byla vytvořená atmosféra strachu. V jednu chvíli se domovních prohlídek, zadržování a dalších úkonů, účastnili úplně všichni. A pak s odstupem několika málo týdnů, kdy se vlastně nic podstatného nezměnilo, kromě vedoucího expozitury, kdy v součinnosti s ním vydal Komárek požadavek, že následných realizací se nesmí účastnit konkrétní policisté s tím, že by mohli celou akci vyzradit, když před tím se těch realizací bez problémů účastnili a nikdo nic nevyzradil. Postupně byli donuceni opustit expozituru,“ pokračuje exdetektiv. 

„Každopádně tu story nelze pojmout jen tak z úzka, ale je zapotřebí se na ni dívat z větší perspektivy. Ten příběh, jak rezignoval šéf ÚOOZ Jan Kubice je poměrně známý. Stalo se to v roce 2008 nečekaně na celoútvarovém srazu za přítomnosti zástupce ředitele Úřadu kriminální policie a vyšetřování Šlachty a náměstka policejního prezidenta Jiřího Houby. Kubice je svým rozhodnutím docela zaskočil a následně byl nahrazen právě Šlachtou. Hned na dalším srazu plil Šlachta na Kubiceho špínu, že po něm museli vymést ten chlív apod. Přitom teď, když o něm mluví, tak je to Honza, který dostával od politiků čočku,“ vysvětluje Petr Svoboda. 

„Samozřejmě se Šlachta potřeboval něčím blýsknout, protože do té doby dělal na drogovce, kde se motal kolem dvou paragrafů a najednou byl v čele útvaru, jehož působnost protínala skoro celý trestní zákon. Hned jeho první průšvih, kterým doslova paralyzoval útvar, byly komanda ČEZu. Vyšetřovali tehdy metody pracovníků oddělení netechnických ztrát, které obvinili z vydírání lidí, kteří odebírali na černo elektřinu. Celé to padlo, obrovská ostuda. Na to si už dnes skoro nikdo nevzpomene, jak Šlachta hřímal v televizi, že jestli to nedotáhne do konce, tak rezignuje. Celý útvar nedělal v té době skoro nic jiného, než že vytěžoval záznamy z DVD, které pořídili pracovníci netechnických ztrát ČEZ při svých zákrocích. A v té době právě začaly vznikat i ty úřední záznamy k pančovanému alkoholu. Samozřejmě z celé kauzy nebylo nic, stejně jako hned z té následující, kdy se realizovali pravicoví extremisté v akci Power. Ti byli všichni zproštěni, a to soud ani neviděl ty vymyšlené úřední záznamy o tom, jak tito extrémisté chtějí zaútočit na jadernou elektrárnu. Pro velký úspěch si to ÚOOZ zopakovalo o pár let později, tentokrát zase z levé strany extrémistického spektra, připomínám slavný útok na vojenský vlak,“ usazuje příběh do dějového rámce Petr Svoboda. 

„Abych se ale vrátil k těm záznamům o alkoholu. Už od roku 2008 začali operativci, zejména z Brna a Ostravy, shromažďovat poznatky k nelegálnímu obchodu s lihem, který se týkal právě Radka Březiny a celého jeho impéria. Jenže to nikoho nezajímalo a to doslova a do písmene,“ vzpomíná exdetektiv.

Další z konkrétních úředních záznamů, tentokrát z roku 2010. Organizovaná skupina výrobců pančovaného lihu měla stále klid na práci. Foto: Jan Hrbáček

„Co je nejhorší, a existoval o tom úřední záznam, že Březina sice ´ojíždí´ stát na spotřební dani, a že jsou na to navázáni další. Bylo dokonce popsáno místo, nějaká garáž na Jižních svazích ve Zlíně, kde s pančuje směs do ostřikovačů. V té době to ale nikoho nezajímalo,“ pokračuje. 

„Věděli to operativci ze Zlína, ale nemohli to dělat, protože prostě ´objasněnost´. Moc práce, rozpracování, ve statistice se to nijak markantně neprojeví, jelikož v nápadu trestné činnosti to není. Proto, jak začali umírat lidi, tak policie poměrně rychle zareagovala, protože vlastně všechny informace měla. Jenže metanol si už dělal Zlín a Šlachta potřeboval taky nějak mediálně oslnit, tak nejspíš vytahali staré úřední záznamy o Březinovi a zrealizovali Březinu s obrovskou pompou tak, že pomalu zastínili kauzu metanol. Mezitím se však ještě Komárek se Šlachtou stačili zbavit operativců, kteří tyto záznamy psali,“ kroutí hlavou Petr Svoboda.

Více informací se lze dočíst zde.

Nezákonná prohlídka

Také další zjištění se úzce týkalo práce někdejšího ÚOOZ, vedeného Róbertem Šlachtou. Tentokrát šlo o potvrzení nezákonné prohlídky, díky níž odstartovala známá kauza Bereta.

Ve známé kauze Bereta, která se týká údajného vynášení informací z trestních řízení, se už delší čas řeší zákonnost jedné z nejzásadnějších policejních prohlídek. Ekonomický deník nyní zveřejňuje důkaz, že Útvar pro odhalování organizovaného zločinu v roce 2014 protizákonně vnikl do automobilu osoby, kterou sledoval. Pod protokolem z prohlídky, v němž chybí jména těch, kdo prohlídku prováděli, je podepsán někdejší šéf ÚOOZ Róbert Šlachta. V kauze Bereta čelí obžalobě pražská žalobkyně Dagmar Máchová, policista protikorupční jednotky Radek Holub, bývalý celník Pavel Šíma a bývalí policisté Igor Gáborík a Vladimír Zmrhal. Máchová podala začátkem na Šlachtu kvůli nezákonné prohlídce trestní oznámení. Generální inspekce bezpečnostních sborů oznámení nicméně odložila a do případu se vložila i náměstkyně inspekce Pavlína Foglar Marušincová – bývalá podřízená Šlachty z ÚOOZ.

Ekonomický deník proto pátral po protokolu z údajné skryté prohlídky vozu bez povolení soudce. Kopie dokumentu, který se podařilo získat, je sice zčásti špatně čitelná, nicméně jasně dokladuje, jakých protiprávních kroků v kauze, kterou osobně dozoruje šéfka pražského Vrchního státního zastupitelství Lenka Bradáčová, se ÚOOZ v rámci trestního řízení čele s ředitelem Šlachtou dopustili.

V rámci skryté prohlídky vozu detektivové získali telefony, ze kterých „vlastní technickou prohlídkou“ zjistili údaje o provedených hovorech, SMS, emailech. Tyto informace mohou být vyžádány u operátora na základě příkazu soudce dle § 88a/1 trestního řádu v případě že nebyly získány zákonnou cestou – například dobrovolně vydány nebo policii předány po výzvě výzvou k vydání věci.

Kromě uvedeného nebyl tento protokol o sledování pořízen v souladu se zákonem, protože podle § 55 trestního řádu má být o úkonech trestního řízení sepsán protokol, který musí obsahovat obecné náležitosti.

Mezi ty patří jména a příjmení osob, které se úkonu zúčastnily, u policistů i funkce a osoby, které odpovídají za tento úkon. V daném případě jména tří příslušníků, kteří se do auta vloupali nejsou uvedena. Protokol obsahuje pouze podpis tehdejšího ředitele ÚOOZ, a z dokumentu není zřejmé, jestli se takzvaného tajného výjemu osobně zúčastnil.

Kvůli této nezákonné akci ÚOOZ podali dva obžalovaní z kauzy Bereta Igor Gáborík a Dagmar Máchová trestní oznámení. Obě ale skončila nakonec na Nejvyšším státním zastupitelství, které rozhodlo, že jde o součást obhajoby obžalovaných a oznámení postoupilo k vyřešení Obvodnímu soudu Praha-východ do spisu kauzy Bereta.

Jestli šlo nebo nešlo v případě prohlídky detektivů ÚOOZ o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, a to včetně konkrétních osob, které se na nezákonné prohlídce podílely, nebo které k ní daly pokyn, vůbec nikdo řádně, jak mu velí litera zákona, nezjišťoval.

Rozhodl tak Pavel Bernát z Nejvyššího státního zastupitelství, který současně po celou dobu prováděl dohled v kauze Bereta a jako odhledový orgán si měl této nezákonnosti všimnout a vyslovit k ní právní názor v rámci dohledu. Ten tak ovšem neučinil ě věc řešil až po podání trestních oznámení.

Co trestnímu oznámení obžalovaných Igora Gáboríka a Dagmar Máchové předcházelo?

Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v roce 2014 a následujících letech povolila sledování osobních motorových vozů řady osob, mimo jiné i Škody Fabia bývalého detektiva Igora Gáboríka, kterého ÚOOZ podezříval z toho, že získával z policie a státního zastupitelství neveřejné informace.

Detektivové ÚOOZ při sledování Gáboríka ovšem provedli 24. září 2014 v ulici Na Příkopě v Praze 1 bez jakéhokoliv povolení prohlídku jeho vozu. Našli při ní Gáboríkovy osobní věci, které zadokumentovali v protokolu ze sledování o den později. Velitel ÚOOZ Robert Šlachta v protokolu ze sledování věcí pak o den později označil vniknutí do Gáboríkova auta za „skrytou prohlídku vnitřních prostor vozidla“.

Faksimile dokumentující nezákonné kroky ÚOOZ. Foto: Jan Hrbáček

Při prohlídce detektivové našli osobní věci, především mobilní telefony. Po jejich rozebrání detektivové zajistili identifikační údaje IMEI a následně i telefonní čísla, se kterými byly přístroje užívány. Poté policie požádala o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačnímu provozu těchto telefonů.

Dozorující státní zástupkyně Lenka Bradáčová v ten samý den, kdy jí byla doručena žádost Šlachty o odposlouchávání nově nalezených Gáboríkových telefonů, podala místně nepříslušnému Okresnímu soudu v Chebu návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

V žádosti uvedla, že telefony byly nalezeny při sledování vnitřních prostor vozidla. Byla si tedy vědoma toho, jakým způsobem byly IMEI telefonů a jejich čísla získány. Měla k dispozici žádost Šlachty a protokol o provedení této prohlídky, kterou Šlachta označil jako „skrytou prohlídku vozu“. Zákon ale takový termín nezná. Více informací se lze dočíst zde.

Něco na ni najděte!

Ke kauze Bereta se váže i další zjištění. Mimořádně třaskavou výpověď vyslechl na konci října soudní senát Okresního soudu Praha-východ, který řeší známou kauzu Bereta. Před soudem vypovídal bývalý policista Jan Kopecký. Ten uvedl, že akce proti žalobkyni Máchové byla detektivům Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu nařízena.

Prozradila mu to rodinná přítelkyně, policistka Vendula Kwasniaková, která byla jednou z vedoucích postav realizačního týmu kauzy Bereta. „Vendula řekla, že mají za úkol najít něco na paní Máchovou. Já jsem jí na to řekl: ´Hele, Vendy, ty ses snad zbláznila. Co to znamená? Co to jako děláte? Proč to je? A ona řekla: Hele, prostě zašli daleko, dělají na Sittech´,“ řekl u soudu Kopecký. Jeho svědectví je další z alarmujících skutečností, provázejících kauzu Bereta od samého počátku.

Rodina Sittů je známá mimo jiné z jízdenkové kauzy pražského Dopravního podniku (spoluvlastnili papírnu Neograph ve Štětí – pozn.red.). Policie a státní zastupitelství si Vladimíra Sittu juniora hýčkalo jako jednoho ze dvou korunních svědků v tomto případu. Sitta byl s jedním z detektivů ÚOOZ a kolegyní Kwasniakové – Davidem Plecitým – ve velmi úzkém vztahu.

„V podstatě jsem nechtěl odcházet, můj odchod nebyl úplně dobrovolný, ale jaksi Generální inspekce bezpečnostních sborů zorganizovala v podstatě smyšlené dezinformační řízení proti mé manželce (pražské policistce – pozn. red.), která pobyla měsíc ve vazbě, a poté trvalo skoro tři roky, než se očistila, než jsme dosáhli zproštění obžaloby v plném rozsahu, a bohužel v době, kdy já jsem byl jedním z vedoucích funkcionářů Služby kriminální policie na Kongresové, tak prostě to prostředí mi jasně dalo na vědomí, že vzhledem k tomu, že mám manželku ve vazbě a vyšetřovanou, tak že tam zkrátka nepatřím, takže jsem usoudil, že bude lepší odtamtud odejít,“ začal svou výpověď Jan Kopecký. A zakrátko přidal ekrazit v podobě svědectví o tom, jak začala kauza Bereta.

„Na ÚOOZ byl mimo jiné takzvaný odbor V8, myslím, že to bylo padělání, a odboru V8 velela paní plukovnice Kwasniaková, a její spolupracovník byl nějaký pan plukovník nebo podplukovník Plecitý. Vendulu Kwasniakovou jsem znal dlouhá léta jako osobní přítelkyni, byla to spolužačka mojí manželky, stejně jako pan kolega Plecitý, kterého jsem tedy nikdy neviděl, ale mohu říci, že Vendula Kwasniaková byla už od začátku služební kariéry mojí paní, která nastupovala v roce 1994, rodinná přítelkyně. V podstatě ta Vendula se s mou paní hodně bavila i za mé přítomnosti a když pochopila, že já na té Kongresové (pražská policejní centrála – pozn. red.) mám poměrně velký přehled. Což se stalo v roce 2012, já jsem seděl tehdy u náměstka pro trestní řízení plukovníka Smékala a čekal jsem v předsálí, než on vyřídí nějakou poradu, kterou tam měl. A když na mě přišla řada, tak vylezla právě Vendula Kwasniaková, tam jsem se pobavili chvilku, ptal jsem se, co tam dělá, a ona řekla, že tam má nějaké jednání, měla jednání s náměstkem. Odešla, já jsem šel dovnitř a právě Smékal mi říkal, že to je s nimi peklo, že přišli s tím, to mi řekl mezi řečí, ne, že by mi to chtěl říkat, že přišli s tím, že dělá hospodářská nějakou domovní prohlídku někde u nějakých Sittů, a přišli za mnou, abych to zastavil. Říkal: ´Šlachta mi už od rána několikrát volal a teď tady byla ta kočka.´ To byla vlastně první indicie, kdy jsem pochopil, že vlastně ten útvar pod vedením Šlachty a té Venduly vlastně lobují za nějaký případ,“ řekl u soudu Jan Kopecký.

A pokračoval.

„A potom, to bylo v roce 2013, kdy jsem sezval větší skupinu přátel na moje čtyřicáté narozeniny, to bylo, mám pocit, že to bylo 8. června 2013, a na té oslavě se to posunulo vlastně o level dále, kdy ta Vendula tam viděla ty kluky z Kongresové, kteří tam byli, a viděla, že s nimi mám poměrně dobrý přátelský vztah, takže následně jsme se sešli v pizzerii Fresco Vento dole u řeky a tam mi řekla, že by potřebovala právě informace k paní JUDr. Máchové, že má za úkol vyřešit paní JUDr. Máchovou. To byla moje první indicie, kdy jsem zjistil, že existuje paní JUDr. Máchová,“ pokračoval ve své výpovědi Kopecký.

Předseda soudního senátu Michal Matouš poté položil Kopeckému otázku, zda poskytl Kwasniakové nějaké informace o žalobkyni Dagmar Máchové, která stojí v kauze Bereta před soudem jako obžalovaná.

„Já jsem ji neznal, tak jsem nemohl poskytnout žádné informace, ale vyděsila mě jedna věc, protože souvislost, kvůli které se to stalo, proto jsem mluvil o tom roce 2012, tak v té pizzerii mi právě tato policistka vysvětlila a rozkryla, že to je proto, že na Kongresové existuje útvar, nebo oddělení, což byli právě kluci, se kterými jsem se znal, to byli Nevtípil (bývalý vyšetřovatel kauzy Sittů nebo Čapího hnízda Pavel Nevtípil – pozn. red.), Klučka (kriminalista Pavel Klučka, u kterého ÚOOZ nainstaloval odposlechy – pozn. red., a tato skupina, 3. oddělení, kteří vyšetřovali nějakou kauzu Sitta. Já jsem nevěděl, o co jde, ale z vyprávění Venduly jsem pochopil, že ten Sitta je nějaký znalec, se kterým se oni nějak přátelí, hlavně ten Plecitý a ona, a že je vyšetřovaný kvůli něčemu, a oni nechtějí, aby byl vyšetřovaný, takže se snaží nějakým způsobem to vyšetřování zastavit, a měla to dozorovat paní JUDr. Máchová. Já jsem se z toho v podstatě vylhal, protože mě se nechtělo v této souvislosti žádné informace zjišťovat, protože jsem nevěděl, o co jde, neznal jsem to vyšetřování, nevěděl jsem, proč se vyšetřuje, a hlavně mi přišlo divné, proč vlastně oni chtěli do toho vyšetřování zasahovat, takže jsem z toho byl takový trošku vyděšený, a víceméně jsme se poté začali vídat méně a méně a skončilo to v době, kdy jsem já skončil u policie,“ prohlásil dále Jan Kopecký. Více informací se lze dočíst zde.

Jen pár granátů

V prosinci přinesl Ekonomický deník dvě alarmující informace z prostředí vojenské policie. Ta totiž už čtyři roky tutlá informace o smrtícím výbuchu v areálu vyškovských kasáren ze září 2017. Při explozi granátu jeden voják zahynul a druhý byl těžce zraněn. Ekonomický deník nyní po letech ověřil původní neoficiální informace, že se v objektu po explozi nacházelo výrazně více munice a trhavin, než vojenská policie ve skutečnosti přiznala. V suterénu armádního objektu se totiž našly mimo jiné komponenty z pancéřovek a spousta další munice. Výbuch způsobil příslušník vojenské policie a odpovědnost za něj tehdy nesl i stávající náčelník olomoucké části sboru Miroslav Murček. Ten se v mezičase stal náčelníkem vojenské policie a v říjnu byl vládou navržen na povýšení do hodnosti dvouhvězdičkového generála – generálmajora. Více informací se lze dočíst zde.

Faksimile nalezené munice pop výbuchu ve vyškovských kasárnách v roce 2017. Foto: Jan Hrbáček
Faksimile nalezené munice po výbuchu ve vyškovských kasárnách v roce 2017. Foto: Jan Hrbáček

Aparát proti odposlechům

Vedoucí představitelé vojenské policie si pak na sklonku roku zadělali na další pořádný malér. Ze zvláštních finančních prostředků vojenské policie, které slouží například pro informátory, totiž koupili ne zrovna levnou techniku na odhalování odposlechů (takzvané uši).

Učinili tak oproti liteře zákona a Závaznému pokynu náčelníka vojenské policie o zvláštních finančních prostředcích z roku 2017.

Informace o nelegálním nákupu se donesla k Vojenskému zpravodajství a na velitelství vojenské policie zasahovala před časem Generální inspekce bezpečnostních sborů. Zda byl někdo za nákup techniky proti odposlechu obviněn zatím není známo.

Vojenští policisté si ze zvláštních finančních prostředků koupil ruský detektor odposlechů nové generace LTE a 5G – Selcom ST-500 Piranha. Ten dokáže detekovat přenosy GSM LTE 5G, Bluetooth, Wi-Fi, ale i amatérské radiovysílače – štěnice, lze s ním kontrolovat odposlechy u kabelových vedení 250 a 60 V a dokáže detektovat i infračerveného záření.

Nákup techniky podle zdrojů Ekonomického deníku podepsal velitel vojenských policistů Miroslav Murček, myšlenka nákupu techniky měla podle zdrojů uzrát u vedoucího oddělení inspekce a vnitřní kontroly, jímž je Tomáš Voráč.

„Stálo to před 250 tisíc korun. Ze zvláštních finančních prostředků. Po nákupu si prověřili svoje byty v Praze na Julisce. Zda nejsou odposloucháváni vojenskými zpravodajci prověřovali veliteli vojenské policie Miroslavu Murčekovi, náčelníkovu štábu Hlavního velitelství vojenské policie Stanislavu Grulichovi a zástupci náčelníka Vojenské policie pro trestní řízení Jaromíru Štěpánkovi,“ sdělil Ekonomickému deníku dobře informovaný zdroj z prostředí armády.

Přístroj Selcom ST-500 Piranha se dá koupit například v tomto specializovaném e-shopu. Přestože produkt o něco zlevnil, dnes se dá pořídit 243 741 s DPH. Selcom Security je vývozce ruských produktů určených pro detekci odposlechů a monitorovacích zařízení – audio i video. Firma nabízí široký sortiment profesionálních produktů, jako jsou třeba odposlouchávací zařízení (štěnice) , skenery frekvencí, detektory.

Vojenští policisté mají problém, protože použitím velké sumy ze zvláštního fondu pro informátory porušili Závazný pokyn náčelníka vojenské policie o zvláštních finančních prostředcích z roku 2017. Běžně lze totiž čerpat 5 tisíc, respektive maximálně 15 tisíc korun. Částky vyšší nad 15 tisíc korun pak musí podepisovat velitel vojenské policie.

„Ze zvláštních finančních prostředků lze hradit výdaje související s výkonem služby, které není nutno prokazovat účetními doklady. Jedná se o výdaje vznikající při získávání poznatků o trestné činnosti ze zájmového prostředí, používání nástrahových prostředků a zabezpečovací techniky, předstíraného převodu nebo činnostech s jeho prováděním souvisejících, při sledování osob a věcí,“ stojí v závazném pokynu náčelníka vojenské policie o zvláštních finančních prostředcích z roku 2017. Přístroj pro detekci odposlechů v něm vyjmenován není. Více se lze o případu dočíst zde.

Jan Hrbáček

 

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter