Korunní svědek, nebo hlava mafie? Objevují se nové skutečnosti o klíčové postavě kauzy Stoka

Takto zachytila v rámci odposlechů skrytá policejní kamera hlavního aktéra kauzy Stoka Jiřího Švachulu. Repro: ČJ

Obžaloba v brněnské korupční kauze Stoka od začátku spoléhá na postavu podnikatele Samana El-Talabaniho. Ten se stal nejen v této kauze spolupracujícím obviněným. Jenže jak vyplývá ze zjištění České justice, El-Talabani patřil ve třech případech, kterými prochází, mezi osoby, jež se pohybovaly v nejvyšším patře podezřelých. Jeho svědectví proto lze spíše než za občanskou statečnost považovat pouze za pokus vyhnout se dlouhému trestu ve vězení. Dokazují to výslechy podezřelých i rozsudek v kauze, v níž byl El-Talabani organizátorem trestné činnosti a příjemcem obřích odpočtů DPH.

Stal se klíčovou postavou Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Bez něj bychom nejspíš nikdy neslyšeli o brněnské korupční kauze Stoka, která vznikla na základě jeho hovorů s detektivy a žalobcem Radkem Mezlíkem. O úplatcích v Brně se podnikatel iráckého původu Saman El-Talabani rozmluvil v době, kdy mu hrozil vysoký trest za jinou kriminální činnost. El-Talabani je známou postavou brněnské šedé zóny. V červnu byl odsouzen ke čtyřem letům vězení v kauze rozsáhlých podvodů. Přestože byl jednou ze dvou klíčových postav a organizátorů rozsáhlých podvodů s DPH, dostal jen čtyřletý trest. „Bílí koně“ v této kauze si vyslechli přitom tresty ve výši sedmi let. V prospěch El-Talabaniho se odvolal žalobce Mezlík, který je přesvědčen, že spolupracující organizátor odešel od soudu s příliš tvrdým verdiktem.

Jak vyplývá z výslechů v této kauze, ale i z odůvodnění rozsudku, svědectví El-Talabaniho nelze v žádném případě považovat za projev občanské statečnosti, ale pouze za snahu vyhnout se velmi dlouhému pobytu za mřížemi. El-Talabani totiž ve všech třech vyšetřovaných brněnských top kauzách poslední doby – podvodu s DPH, Stoce, i Krovu (údajného vynášení informací z policie) – figuruje v hierarchii podezřelých na čelních místech. Až nekritické hýčkání tohoto svědka, který rozhodně nebyl pouhým „pěšákem“ ani „bílým koněm“, ale naopak organizátorem celého dění, ze strany státního zastupitelství lze proto stěží pochopit.

Rozhodující vliv El-Talabaniho

Lidé z organizované skupiny, kterou řídili Saman El-Talabani a Hussein Rekhem, se dopouštěli trestné činnosti v období od ledna roku 2008 do konce února 2010 zejména v Brně. „Soustavně dlouhodobě spolupracovali v systému vzájemné podřízenosti a nadřízenosti, se stanovenými funkčními kompetencemi a dělbou činností, a to v úmyslu soustavně a opakovaně vylákávat neoprávněnou výhodu na dani z přidané hodnoty,“ stojí v prvoinstančním rozsudku brněnského krajského soudu.

Za tímto účelem skupina řízená Iráčanem Rekhemem a českým občanem iráckého původu El-Talabanim vytvářela řetězce společností obchodujících se záměrně výrazně nadhodnoceným zbožím, které soud označil za řetězce A a B. Cílem tohoto sledu obchodních transakcí nebylo dosažení zisku z podnikatelské činnosti, ale pouze navodit před orgány finanční správy takový skutkový stav, který povede k dosažení neoprávněné výplaty nadměrného odpočtu DPH správcem daně u poslední společnosti těchto řetězců. Šlo o vývoz zboží do zahraničí a využití zákonného osvobození od DPH. Ovšem v tomto případě ve fatálním rozporu se zákonem o dani z přidané hodnoty, navíc za současného porušení daňové neutrality v rámci obou řetězců.

Saman El-Talabani se podle rozsudku bez jakéhokoliv formálního postavení v uvedených společnostech „přesto faktickým rozhodujícím vlivem podílel na jejich řízení a činnosti“. „Tuto trestnou činnost spolu s Husseinem Rekhemem v uvedené době řídil tím, že trestnou činnost naplánoval a usměrňoval její páchání,“ stojí v rozhodnutí soudu.

El-Talabani přímo řídil činnost Michala Lomjanského a jeho společnosti Looman při účelovém přeprodeji zboží obchodovaného v rámci fakturačního řetězce A. Pak řídil činnost společnosti Finrax, s.r.o. při účelovém přeprodeji zboží obchodovaného v rámci fakturačního řetězce B. „Řídil činnost Radka Nováka a jeho společnosti Novra při účelovém přeprodeji zboží obchodovaného v rámci obou fakturačních řetězců. Skutečným smyslem těchto obchodních transakcí bylo vložení dalších článků do fakturačního řetězce za účelem jejich rozšíření a znepřehlednění při případné kontrole,“ konstatoval brněnský soud.

El-Talabani pak v součinnosti s Rekhemem a jeho prostřednictvím koordinoval činnost Michala Lomjanského, jakož i Radka Nováka, s činností obchodního subjektu. Společnost Larnk See dalšího podnikatele Basmana Jazy v rámci účelového fakturačního řetězce A formálně figurovala jako koncový vývozce zboží. El-Talabani pak v součinnosti s Rekhemem a jeho prostřednictvím koordinoval činnost Pavla Ovčarčina a Radka Nováka s činností obchodního subjektu, který v rámci účelového fakturačního řetězce B formálně figuroval jako koncový vývozce zboží. Šlo o společnost Salema R. Ahmada Nord Amstrdam.

„Stanovil a za pomoci dalších obžalovaných realizoval u fakturačního řetězce A posloupnost fiktivních přeprodejů v několika zmiňovaných společnostech, neodpovídající skutečnému fyzickému pohybu obchodovaného zboží, s cílem zneprůhlednit finanční operace, ztížit případné šetření a zastřít skutečný původ tohoto zboží a jeho původní hodnotu,“ lze se dočíst v rozsudku.

El-Talabani také rozhodoval o vytváření účetních dokladů v takto ustavené fiktivní fakturační cestě, včetně pokladních dokladů osvědčujících údajné (ve skutečnosti však neexistující) hotovostní platby za zboží mezi jednotlivými články řetězce.

El-Talabani pak také instruoval osoby zapsané na postu jednatelů společností zapojených do fakturačního řetězce, zejména Radka Nováka a Michala Lomjanského, jak mají účelově vystupovat a vypovídat při jednání před správcem daně při probíhajících daňových kontrolách. Vyplácel jednatelům společností Michalu Lomjanskému, Radku Novákovi a Pavlu Ovčarčinovi sjednanou finanční odměnu a další finance nezbytné pro chod těchto subjektů, včetně nájmu kancelářských prostor, skladů apod.

Prostřednictvím Adama Rujbra pak El-Talabani angažoval Ondřeje Koubka, který následně dále řídil činnost společnosti Amigo Reality a dalších obdobných subjektů na počátku příslušného fakturačního řetězce, kde plnily roli chybějícího článku (tzv. „missing trader“). Jejich prostřednictvím pak bylo znemožněno dohledání původu zboží a zejména zjištění jeho dřívější hodnoty, která byla přitom byla současně těmito subjekty účelově a mnohonásobně navýšena oproti cenám v čase a místě obvyklým. Asi nejklíčovější věta zazněla v konečném odstavci, popisujícím jeho vinu. „Saman El-Talabani byl koncovým příjemcem a beneficientem významné části vylákaných finančních prostředků,“ je zapsáno v rozsudku.

Brigáda za sedm „natvrdo“

O El-Talabanim jako o šéfovi promluvil před soudem student Michal Lomjanský, který si ze spolupráce s tímto podnikatelem odnesl v první instanci sedmiletý nepodmíněný trest. „Někdy před létem roku 2005 jsem si našel brigádu na brněnské přehradě, kde jsem například obsluhoval ve stánku s rychlým občerstvením a pak jsem začal pracovat na baru. Na tom baru jsem se seznámil s panem El-Talabani, kam on pravidelně chodil a právě od něj mi po nějaké době přišla nabídka na spolupráci. Spolupráce měla spočívat v tom, že jsem si měl založit obchodní společnost, která by se věnovala nákupu a prodeji určitého zboží, za co bych dostával nějaké provize. Tuto nabídku jsem zvažoval, ono to pracování na baru do rána, potom vstávat do školy a učit se na zkoušky, to nebylo jednoduché, a vidina lehko vydělaných peněz byla lákavá, takže jsem nakonec na to kývl,“ a tímto rozhodnutím si Lomjanský narýsoval velmi nepříjemnou fázi svého života.

Tímto souhlasem se rozběhly postupné kroky, které směřovaly k těm obchodům, které skončily před soudem. „Založil jsem si podle přesných instrukcí společnost s ručením omezeným a přihlásil jsem se k DPH a někdy začátkem roku 2008 se začaly ty předmětné obchody uskutečňovat. Obchody probíhaly tím způsobem, že dopravce pana Nováka mi přivezl to předmětné zboží přímo ze skladu pana Mohameda, který byl mým odběratelem a pan Novák byl mým dodavatelem. Tyto mi představil pan Talabani s tím, že budeme spolu takto spolupracovat. Když to zboží vozil dopravce pana Nováka, tak pan Novák se toho nikdy neúčastnil. Dopravce pana Nováka mi dovezl to zboží ze skladu pana Mohameda, my jsme s panem Mohamedem to zboží převzali, zkontrolovali, naskladnili. Té dopravy se pan Novák nikdy nezúčastňoval, protože ze strany pana Talabaniho nám bylo vždy říkáno, abychom poznali lidi, kteří byli v přímých dodavatelsko-odběratelských vztazích, aby tam nedocházelo ke zbytečným kontaktům mezi jednotlivými účastníky toho předmětného obchodu jako co se týká toho zboží, odkud pocházelo, a kam potom dále směřovalo, tak na začátku toho obchodu jsem nevěděl nic, byl kladen dohled na to, abychom nevěděli, jak to funguje a abychom se poznali s tím prvním a posledním článkem, atd,“ vypověděl Michal Lomjanský z lavice obžalovaných.

Tyto obchody podle něj probíhaly na měsíční bázi až do roku 2010, když začaly problémy s vyplácením DPH. „Takže přišel pokyn od pana Talabaniho, aby se ty obchody pozastavily a pana Talabaniho jsem potom viděl ještě někdy v roce 2011/2012. Co jsem udělal, lituji toho. Když jsem na tuto nabídku kývl, tak mi bylo dvacet let, tak jsem úplně nedomyslel všechny důsledky, které s tím souvisí,“ řekl Lomjanský před soudem.

Na otázku soudu, zda může být konkrétnější ohledně problémů s vyplácením DPH, Lomjanský vypověděl: „Pan Talabani přišel s tím, že neproudí peníze, které k němu proudily z té vratky z toho DPH, tím pádem nás nemůže vyplatit a celé obchody se pozastavily. Myslím, že v té době mi to celé vyhovovalo, protože vyskočit z něčeho není jednoduché, takže vznikla tato situace, tak to ulehčila a já po tom roce 2011 jsem se odstěhoval z Brna, protože jsem z toho prostředí chtěl zmiznout a od té doby jsem tady vůbec nepobýval,“ řekl Lomjanský.

Na otázku, jak by vlastními slovy popsal postavení El-Talabaniho v řetězci obchodů ani na vteřinu nezaváhal: „Vždy jsem ho vnímal jako člověka, který měl na starosti tu organizaci té činnosti a zadávání těch jednotlivých úkolů. To znamená, že když se měl uskutečnit nějaký obchod, tak jsem dostával instrukce od této osoby, co se bude fakturovat, v jakém množství, s jakým datem, kdy se bude vozit, atd,“ prohlásil Michal Lomjanský. V jeho případě zněl verdikt: sedm let nepodmíněně.

El-Talabani mě instruoval

Podobně před soudem vypověděl další obžalovaný Radek Novák. I v jeho případě zazněl rozsudek sedm let za mřížemi. „K obžalobě můžu říct, že to, co je mi kladeno za vinu, je pravda, k uvedenému jednání se doznávám, lituji toho, nejde to vrátit. K předmětné činnosti bych uvedl, že někdy v roce 2007 jsem skončil zaměstnání, řešil jsem, jak se budu dál živit, opravoval jsem známým počítače. Přes takovou opravu počítače jsem se seznámil s panem Talabanim, všiml si, že píšu rychle na klávesnici, a protože on s počítači moc neuměl, tak mě požádal, zda bych za úplatu pro něho něco nepřepisoval nějaké stížnosti, nebo nějaké vyjádření pro jeho probíhající soudního řízení,“ začal svou výpověď Radek Novák.

Tuto činnost vykonával po nějakou dobu, načež mu El-Talabani nabídl, jestli by si nechtěl založit s.r.o., že on nemůže obchodovat, protože je stíhaný, jestli by Novák nedělal obchody za něj. „Po nějaké době jsem na to kývnul. Neměl jsem zkušenosti s nějakým s.r.o., jak se to zakládá atd. Pan Talabani mě instruoval, kam mám vlastně jít, kde se přihlásit k dani, poskytl mi finanční hotovost 200 tisíc korun na základní vklad té společnosti, pomáhal mi tu společnost založit, vklad měl domluvený někde v bance u svých známých. Protože jsme se příliš neznali v té době a měl strach, že bych mu s těmi penězi mohl utéct, tak tak to domluvil v nějaké bance, kam já jsem přišel, položil jsem tam peníze, které mi dal chvíli předtím. Po založení společnosti jsem ty peníze zase vybral, nechal jsem tam nějaký udržovací vklad na účtu, peníze jsem mu vrátil. Věděl přesně, kdy ty peníze vybírat, abych mu s tím nezmizel. Založili jsme to, instruoval mě, že se mám jít přihlásit k dani z přidané hodnoty na finanční úřad, že si mám najít nějakou kancelář, kde by bylo sídlo společnosti, a byl požadavek, aby ta kancelář byla na takové adrese, aby spadala pod Finanční úřad Brno I., kde jsem se následně přihlásil k dani. Tam byl opět od Talabaniho požadavek, protože standardně při založení nové firmy se ta nová firma stává čtvrtletním plátcem, pokud tam nejsou žádné obraty, že to musím udělat, aby firma byla ustanovena jako měsíční plátce DPH,“ sdělil soudu Novák.

Posléze mu měl říct, že si má najít nějakého dodavatele. „Myslím, že mi dal nějaký tip, ale to už si nevzpomínám, na nějakou stěhovací službu nebo dopravní firmu, která by převážela zboží. Předtím, než začal ten první obchod, tak mi řekl datum, na kdy mám objednat dopravu, zboží, seznámil mě předtím obchodem s panem Lomjanským, jako mým odběratelem, panem Loubalem s nějakými dodavateli. To už tam figuroval i pan Koubek. Dostal jsem od něj instrukce kdy a kde bude nachystané zboží, abych to předal dopravci, domluvil ho na určité dny, zboží vyzvedlo, vystavil jsem fakturu, dovezl jsem ho do skladu panu Lomjanskému, tam jsme si to předali, předali jsme si i faktury. Všechny faktury jsem v kopii předával panu Talabanimu, včetně dodacích listů i přepravní listy. Posléze se konalo měsíční přiznání k dani z přidané hodnoty, toto jsem taky odevzdával v kopii panu Talabanimu. Pan Talabani mi určil, za jakou cenu budu prodávat, kolik je tam kusů. To množství toho textilu bylo takové, že se nepočítalo, jen se naložilo do náklaďáku, odvezlo se do jiného skladu, tam jsem ho předal a předali jsme si dodací listy. Dopředu jsem věděl, kolik je tam kusů, už jsem to měl předtištěné, fyzicky to nebylo možné zkontrolovat. Informace jsem měl všechny od pana Talabaniho. Pan Talabani se vyjádřil tím způsobem, že tu firmu zaplatil, že firma je jeho a že já jsem v podstatě člověk, který se o to bude starat, zakázal mi s tou firmou jakkoliv nakládat, dělat nějaké jiné obchody, zakládat si další firmy s.r.o.., obchodovat s nějakým, aby měl kontrolu nad tím obchodem, co dělá,“ popsal do detailu roli El-Talabaniho Novák.

Obchody podle něj probíhaly zhruba dva roky, v mezidobí mu byl představen Pavel Ovčarčin, který spolu s El-Talabanim figuruje v kauze Stoka. „Také nás seznámil pan Talabani, kdy mi bylo řečeno, že je to můj druhý odběratel, kterému budu dodávat jiný typ zboží. To první to byl textil, s panem Ovčarčinem tam byly koberce, vojenské kalhoty, nanotextil, počítačové věci, tam to bylo různé. Takto to probíhalo plné dva roky, za toto jsem měl slíbenou odměnu 80 až 100 tisíc, z čehož jsem platil DPH, o které se navýšila faktura, platil jsem z toho sklady a dopravy a z toho, co mi zbylo, to bylo moje. Obchody probíhaly celou dobu. Pak byl problém, že po třech až čtyřech měsících byla první kontrola na finančním úřadě, kdy zahájili vytýkací řízení. Od pana Talabaniho jsem věděl, co tam mám vypovídat, byl jsem instruován, jak mám vypovídat. Potvrzovat, že zboží existovalo, informoval mě, že se budou ptát, jak jsem se seznámil s panem Lomjanským, jak jsem se seznámil s panem Loubalem, všechny instrukce jsem dostal od pana Talabaniho,“ pokračoval Radek Novák.

Tomu po jednání na finančním úřadě řekl, že všechno proběhlo v pořádku. Kontroly probíhaly každý měsíc vzhledem k objemu zboží, každý měsíc bylo řízení a nějaké jednání na finančním úřadu. „Vzhledem k tomu, že ty platby probíhaly tak, jak probíhaly a neprobíhaly, pouze jsme si jednou za čas předávaly příjmové doklady, kdy dokonce mi pan Talabani mi ze začátku tvrdil, že to platí on nějak hotově. Načež jsem po něm chtěl, protože bylo jasný, že vznikl problém, že se to neplatí, že tímto způsobem v podstatě ty objemy zboží ani nejdou uhradit v nějaké době, protože tam byl nějaký maximální limit, kolik se jde denně předávat peněz v hotovosti. Tak jsem po něm požadoval, aby ty peníze procházely přes účty společnosti, což on mi odmítl s tím, že by to policie mohla zabavit. Potom jsem byl na nějakém výslechu na policii, jednalo se o pana Jazu (spoluobviněného Basmana Jazu – pozn. red.), to už mi bylo jasné, že jde do tuhého. Pan Talabani v té době, abychom se mohli domlouvat, pravděpodobně všem, mě a mým dodavatelům pořizoval levné telefony. Každých 14 dnů nové SIM karty, kde jsme se domlouvali na schůzkách, on vždycky jenom zavolal, nebo i když já jsem potřeboval řešit s dodavatelem, tak mi bylo zakázáno cokoliv řešit přes normální telefony. Jenom jsem zavolal, nesměli jsme do něj mluvit, jen ´potkáme se tam a tam´, striktně vyžadoval, abychom na schůzce byli bez telefonů, měli jsme je nechávat jinde, aby nešlo vysledovat, kde jsme,“ rozmluvil se dále Novák.

Takto to podle Nováka probíhalo od roku 2010. Ale El-Talabani už od prosince 2009 přestal Novákovi dávat peníze. „Platil jsem za sklady, které byly na společnost, neměl jsem na to peníze, tak jsem po něm chtěl, aby mi je poskytl. V tu dobu na mě tlačili dodavatelé, že potřebují, aby se mu zaplatilo. Pan Ovčarčin mi potvrdil to, že nad panem Talabanim měl být nějaký Rahim. Toho jsem nikdy neviděl, kdo to byl. Vymlouvali se na to, že on jim nezaplatil peníze, takže pan Talabani nemá z čeho platit mě. Potom to bylo někdy v roce 2010, kdy ta činnost byla ukončena, protože už půl roku jsme nikdo nedostali žádné peníze a nebylo to udržitelný, byla tam výpověď ze skladů, dlužili jsme na nájmu, neměl jsem z čeho platit dopravu. Tak jsme se nějak dohodli, že to ukončíme,“ popsal do detailu zařazení El-Talabaniho ve skupině, specializující se na vratky DPH .

Podobně vypověděl i svědek Luděk Mazura. „Když jste zmiňoval další jména Talabani, Lomjanský, ti s tím měli taky něco společného?“ položil otázku Mazurovi předseda trestního senátu Michael Vrtek. „Michal ano a Talabani 100 procent, pan Adam Rujbr jezdil s Ondřejem Koubkem za ním do kanceláře a nejednou jsem slyšel, jak se o něm bavili, on byl jakoby nad nimi,“ sdělil Mazura soudu. „Kdo byl nad nimi?“ tázal se dále předseda senátu. „Pan Saman El-Talabani, ten to financoval… …Ten byl nad panem Koubkem, Rujbrem, Novákem. Oni se k němu chovali jako k vedoucímu,“ prohlásil svědek Mazura.

Shovívavost kvůli Stoce

Saman El-Talabani dostal nepodmíněný trest čtyři roky a peněžitý trest jeden milion korun. Jeho obhájce Jan Andrášek u soudu uvedl, že se El-Talabani k jednání kladenému mu za vinu přiznal a s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. „Saman El-Talabani, dle našeho názoru, naplnil formální znaky ustanovení § 178a trestního řádu a byl státním zástupcem označen jako spolupracující obžalovaný. Vzhledem k tomu, že doposud nebylo soudem sděleno, že by soud na toto měl nějaký jiný názor, máme za to, že soud vychází z toho, že Saman El-Talabani zákonné požadavky kladené na spolupracujícího obviněného naplnil. Chtěl bych zdůraznit spolupráci obžalovaného Samana El-Talabaniho v rámci tohoto trestního řízení. Jak již bylo zdůrazněno panem státním zástupcem, byla výpověď Samana El-Talabaniho rozhodující zejména pro Husseina Rekhema a Adama Rujbra. Dále výpověď Samana El-Talabaniho poskytla informace o fungování celé skupiny, kterou spolupracující obvinění nemohli v takové šíři poskytnout,“ řekl obhájce Andrášek.

Faksimile části rozsudku nad klíčovým svědkem korupční kauzy Stoka Samanem El-Talabanim v kauze podvodů s DPH. Repro: ČJ

Verze Samana El-Talabaniho byla podle Andráška potvrzena dalšími četnými důkazy provedenými v řízení. „Lze tedy jednoznačně shrnout, že obžalovaný Saman El-Talabani podmínky spolupracujícího obviněného jednoznačně naplnil. Jak vyplývá z obžaloby a jak uvedl pan státní zástupce, je role Samana El-Talabaniho v kauze ´Stoka´ naprosto klíčová a bez jeho spolupráce by se ovlivňování veřejných zakázek na radnici Městské části Brno-střed, pravděpodobně nepodařilo vůbec zjistit. Jak dále již uvedl pan státní zástupce, je možné, že by toto pokračovalo až do dnešních dní a že by tato závažná trestná činnost zůstala neodhalena. Jak zde také bylo řečeno, stále v této věci probíhá prověřování a tudíž je možné, že padnou další obvinění, tedy, že význam výpovědi obžalovaného Samana El-Talabaniho, jeho spolupráce, ještě poroste. Dle informací z médií je také známo, že do této věci mohly být případně zapleteny i politicky velmi vysoko postavené osoby. Pokud tedy přínos obžalovaného Samana El-Talabaniho v souzené věci jako spolupracujícího obžalovaného, lze hodnotit jako ´standardní´, je jeho přínos jako spolupracujícího obžalovaného ve věci naprosto mimořádná,“ vypíchl před soudem advokát Samana El-Talabaniho.

Když se Andrášek vyjadřoval k trestu pro El-Talabaniho, tak by měl soud při jeho určování zvažovat, jaký byl přínos pro souzenou věc, tak „i zcela mimořádný význam spolupráce obžalovaného v procesu“. „Co se týče polehčujících okolností, tak uvádím doznání a spolupráci, vyjádřenou upřímnou lítost, vedení řádného života mimo jednoho přečinu, za který byl trestán. Potom nelze i nepominout, že v důsledku zveřejňování části spisu v médiích je jméno Samana El-Talabaniho dlouhodobě a prakticky kontinuálně vláčeno médii, přičemž tato skutečnost je tedy všeobecně známa. Tato negativní publicita má velmi neblahý význam na život, jak osobní, tak rodinný obžalovaného, a to i jeho blízkých, zejména jeho družky a nezletilé dcery. Soud by konečně měl přihlédnout, dle našeho názoru i k tomu, že Saman El-Talabani žije v společné domácnosti s nezletilou jedenáctiletou dcerou, která je právě ve věku, kdy přítomnost otce velmi potřebuje. Též by měla být zohledněna délka tohoto řízení, s celkovou délkou již přes 2 a půl roku a dále skutečnost, že od spáchání trestného činu uplynulo již více než 10 let.

Faksimile další části rozsudku nad klíčovým svědkem korupční kauzy Stoka Samanem El-Talabanim v kauze podvodů s DPH. Repro: ČJ

Obžalovaný Saman El-Talabani podle Andráška „doufá ve shovívavý trest“. A to nejen s ohledem na jím zmíněné polehčující okolnosti, ale i na stále probíhající kauzu „Stoka“. „Kde bude nadále spolupracovat, kde jeho spolupráce bude ještě velmi potřebná. A sluší se i dodat, že teprve v tomto řízení, tzn. v kauze ´Stoka´ bude prakticky celková výše tretu obžalovanému El-Talabanimu určena,“ podotkl Andrášek.

Přestože podle obžalovaných El-Talabani celou činnost řídil a měl kontrolu nad finančními toky ohledně podvodů s DPH, tak podle Andráška je nemajetný. „V řízení nebylo zjištěno, že by v současné době vlastnil jakýkoliv hodnotný majetek a ani nebylo zjištěno, co se s penězi z trestné činnosti stalo. Saman El-Talabani v žádném případě nedisponuje prostředky ve výši nějakých milionů, či desítek, případně stovek milionů a nemá tedy jak uhradit peněžitý trest v řádech statisíců, případně milionů, a to ani ve splátkách. Dle mého názoru tedy nejsou splněny podmínky uložení peněžitého trestu, když tento se neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Co se týče trestu zákazu činnosti, k tomu bych rád uvedl, že délka pět let je poměrně dlouhá, že takto široký trest zákazu činnosti způsobuje nemožnost obžalovanému nějakým způsobem řádně žít,“ uzavřel El-Talabaniho obhájce Jan Andrášek.

Jan Hrbáček

Text je převzat z portálu Česká justice, který je, stejně jako Ekonomický deník, součástí vydavatelství Media Network.