Úterý, 17. května, 2022

Jak vznikala kauza Bereta? Policistka z ÚOOZ prozradila, že mají „něco najít“ na žalobkyni Máchovou

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Mimořádně třaskavou výpověď vyslechl na konci října soudní senát Okresního soudu Praha-východ, který řeší známou kauzu Bereta. V kauze Bereta čelí obžalobě pražská žalobkyně Dagmar Máchová, policista protikorupční jednotky Radek Holub, bývalý celník Pavel Šíma a bývalí policisté Igor Gáborík a Vladimír Zmrhal. Obžaloba se týká údajného vynášení informací z trestních řízení. Před soudem vypovídal bývalý policista Jan Kopecký. Ten uvedl, že akce proti žalobkyni Máchové byla detektivům Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu nařízena. Prozradila mu to rodinná přítelkyně, policistka Vendula Kwasniaková, která byla jednou z vedoucích postav realizačního týmu kauzy Bereta. „Vendula řekla, že mají za úkol najít něco na paní Máchovou. Já jsem jí na to řekl: ´Hele, Vendy, ty ses snad zbláznila. Co to znamená? Co to jako děláte? Proč to je? A ona řekla: Hele, prostě zašli daleko, dělají na Sittech´,“ řekl u soudu Kopecký. Jeho svědectví je další z alarmujících skutečností, provázejících kauzu Bereta od samého počátku.

Rodina Sittů je známá mimo jiné z jízdenkové kauzy pražského Dopravního podniku (spoluvlastnili papírnu Neograph ve Štětí – pozn.red.). Policie a státní zastupitelství si Vladimíra Sittu juniora hýčkalo jako jednoho ze dvou korunních svědků v tomto případu. Sitta byl s jedním z detektivů ÚOOZ a kolegyní Kwasniakové – Davidem Plecitým – ve velmi úzkém vztahu.

Ekonomický deník získal výpověď Jana Kopeckého. Na jejím začátku vysvětlil, proč v roce 2014 odešel od policie.

„V podstatě jsem nechtěl odcházet, můj odchod nebyl úplně dobrovolný, ale jaksi Generální inspekce bezpečnostních sborů zorganizovala v podstatě smyšlené dezinformační řízení proti mé manželce (pražské policistce – pozn. red.), která pobyla měsíc ve vazbě, a poté trvalo skoro tři roky, než se očistila, než jsme dosáhli zproštění obžaloby v plném rozsahu, a bohužel v době, kdy já jsem byl jedním z vedoucích funkcionářů Služby kriminální policie na Kongresové, tak prostě to prostředí mi jasně dalo na vědomí, že vzhledem k tomu, že mám manželku ve vazbě a vyšetřovanou, tak že tam zkrátka nepatřím, takže jsem usoudil, že bude lepší odtamtud odejít,“ začal svou výpověď Jan Kopecký. A zakrátko přidal ekrazit v podobě svědectví o tom, jak začala kauza Bereta.

„Na ÚOOZ byl mimo jiné takzvaný odbor V8, myslím, že to bylo padělání, a odboru V8 velela paní plukovnice Kwasniaková, a její spolupracovník byl nějaký pan plukovník nebo podplukovník Plecitý. Vendulu Kwasniakovou jsem znal dlouhá léta jako osobní přítelkyni, byla to spolužačka mojí manželky, stejně jako pan kolega Plecitý, kterého jsem tedy nikdy neviděl, ale mohu říci, že Vendula Kwasniaková byla už od začátku služební kariéry mojí paní, která nastupovala v roce 1994, rodinná přítelkyně. V podstatě ta Vendula se s mou paní hodně bavila i za mé přítomnosti a když pochopila, že já na té Kongresové (pražská policejní centrála – pozn. red.) mám poměrně velký přehled. Což se stalo v roce 2012, já jsem seděl tehdy u náměstka pro trestní řízení plukovníka Smékala a čekal jsem v předsálí, než on vyřídí nějakou poradu, kterou tam měl. A když na mě přišla řada, tak vylezla právě Vendula Kwasniaková, tam jsem se pobavili chvilku, ptal jsem se, co tam dělá, a ona řekla, že tam má nějaké jednání, měla jednání s náměstkem. Odešla, já jsem šel dovnitř a právě Smékal mi říkal, že to je s nimi peklo, že přišli s tím, to mi řekl mezi řečí, ne, že by mi to chtěl říkat, že přišli s tím, že dělá hospodářská nějakou domovní prohlídku někde u nějakých Sittů, a přišli za mnou, abych to zastavil. Říkal: ´Šlachta mi už od rána několikrát volal a teď tady byla ta kočka.´ To byla vlastně první indicie, kdy jsem pochopil, že vlastně ten útvar pod vedením Šlachty a té Venduly vlastně lobují za nějaký případ,“ řekl u soudu Jan Kopecký.

A pokračoval.

„A potom, to bylo v roce 2013, kdy jsem sezval větší skupinu přátel na moje čtyřicáté narozeniny, to bylo, mám pocit, že to bylo 8. června 2013, a na té oslavě se to posunulo vlastně o level dále, kdy ta Vendula tam viděla ty kluky z Kongresové, kteří tam byli, a viděla, že s nimi mám poměrně dobrý přátelský vztah, takže následně jsme se sešli v pizzerii Fresco Vento dole u řeky a tam mi řekla, že by potřebovala právě informace k paní JUDr. Máchové, že má za úkol vyřešit paní JUDr. Máchovou. To byla moje první indicie, kdy jsem zjistil, že existuje paní JUDr. Máchová,“ pokračoval ve své výpovědi Kopecký.

Předseda soudního senátu Michal Matouš poté položil Kopeckému otázku, zda poskytl Kwasniakové nějaké informace o žalobkyni Dagmar Máchové, která stojí v kauze Bereta před soudem jako obžalovaná.

„Já jsem ji neznal, tak jsem nemohl poskytnout žádné informace, ale vyděsila mě jedna věc, protože souvislost, kvůli které se to stalo, proto jsem mluvil o tom roce 2012, tak v té pizzerii mi právě tato policistka vysvětlila a rozkryla, že to je proto, že na Kongresové existuje útvar, nebo oddělení, což byli právě kluci, se kterými jsem se znal, to byli Nevtípil (bývalý vyšetřovatel kauzy Sittů nebo Čapího hnízda Pavel Nevtípil – pozn. red.), Klučka (kriminalista Pavel Klučka, u kterého ÚOOZ nainstaloval odposlechy – pozn. red., a tato skupina, 3. oddělení, kteří vyšetřovali nějakou kauzu Sitta. Já jsem nevěděl, o co jde, ale z vyprávění Venduly jsem pochopil, že ten Sitta je nějaký znalec, se kterým se oni nějak přátelí, hlavně ten Plecitý a ona, a že je vyšetřovaný kvůli něčemu, a oni nechtějí, aby byl vyšetřovaný, takže se snaží nějakým způsobem to vyšetřování zastavit, a měla to dozorovat paní JUDr. Máchová. Já jsem se z toho v podstatě vylhal, protože mě se nechtělo v této souvislosti žádné informace zjišťovat, protože jsem nevěděl, o co jde, neznal jsem to vyšetřování, nevěděl jsem, proč se vyšetřuje, a hlavně mi přišlo divné, proč vlastně oni chtěli do toho vyšetřování zasahovat, takže jsem z toho byl takový trošku vyděšený, a víceméně jsme se poté začali vídat méně a méně a skončilo to v době, kdy jsem já skončil u policie,“ prohlásil dále Jan Kopecký.

Mluvila i o zásahu na vládě

Kopeckému pak položila několik otázek dozorující státní zástupkyně Lenka Bradáčová a Kopecký zaregoval mimo jiné takto:

„Detaily, na které si vzpomínám, včetně data 8. 6. 2013, potom 25. 6. 2013, to jsou prostě pro mě klíčová data, kde se v podstatě odehrával jakýsi zlom v tom, kdy já víceméně zjišťuji, že rodinná přítelkyně, se kterou jsme sdíleli spoustu aktivit, tak najednou zjišťuji, že se víceméně uchyluje k něčemu, s čímž já jsem nebyl komfortní, takže to ve mně zanechalo nějakou stopu, zatímco věci, o kterých jsem se bavil s Igorem (obžalovaným Igorem Gáboríkem – přítelem Kopeckého – pozn. red.), tak mi prošly hlavou jedním uchem dovnitř, druhým ven… …K otázce, zda mohu přiblížit obsah toho hovoru s paní Kwasniakovou, uvádím, že na té oslavě toho 8. 6. 2013 jsme se bavili a tehdy mi Vendula říkala, že chystá něco velkého, že půjde tak vysoko, jak vysoko ještě nikdy nebyla. Já jsem říkal: ´Ty jo, co to znamená, to půjdete někoho zatýkat?´ a byl jsem jako fakt zvědavý. Ona říkala: ´Nech se překvapit, uvidíš sám.´ 13. 6. vlastně byl zákrok na Úřadu vlády, takže jsem pochopil, že jsme mluvili o tom. A tam už jsem pochopil, že to není úplně normální policejní práce, normální policejní akce, proto jsem si to zapamatoval, proto mi tato data utkvěla v paměti, a když jsem se sešli toho 25. 6. 2013 v té pizzerii, a teď vlastně poté, co jsem absolvoval ten rozhovor na těch čtyřicátinách, a poté, co jsem viděl, co se stalo toho 13. 6. na Úřadu vlády, tak jsem si pamatoval, že vlastně toho 25. 6. byl ten den, kdy mi ta Vendula řekla, že mají za úkol najít něco na paní Máchovou. Já jsem jí na to řekl: ´Hele, Vendy, ty ses snad zbláznila. Co to znamená? Co to jako děláte? Proč to je?´ a ona řekla: ´Hele, prostě zašli daleko, dělají na Sittech.´ Já jsem řekl: ´Já ale nevím, kdo to je, to mi nevysvětluj, že vůbec netuším, kdo to je, ale já se tím nechci zabejvat, já v tomhle nechci bejt aktivní, tohle jsou informace, které já nejsem ochoten shánět a zařizovat.´ S paní Kwasniakovou jsme se přestali stýkat v podstatě ten den. Ona se ještě nějakou dobu stýkala s mou manželkou. Já jsem měl, přiznám se, podezření, že právě Vendula jaksi sehrála nějakou roli v tom vykonstruovaném trestním řízení proti mé paní, ale nemám pro to žádnou podstatnou relikvii nebo indicii, ale to podezření už tam je a už zkrátka nemáme důvod se potkávat a bavit. Myslím si, že tím zašli za nějakou hranu tím, že začali konstruovat tyto kauzy, a od té doby já jsem už tu komunikaci přerušil. K otázce, jaká součást zpracovávala tu trestní věci proti mé manželce, uvádím, že GIBS. Paní Kwasniaková nebyla činná na GIBSu, ale měli tam mezi sebou velice čilou komunikaci. To zase vím, protože se bavila s mojí paní. K otázce, kdy se přestala moje paní stýkat s paní Kwasniakovou, uvádím, že to neumím přesně říci, ale myslím si, že to bylo krátce poté, že to bylo, řekněme, tak koncem roku 2013,“ konstatoval před soudem svědek Jan Kopecký.

Obžalovaná Dagmar Máchová se ho pak zeptala, jak skončilo trestní stíhání jeho manželky.

Předseda senátu Michal Matouš k tomu řekl: „To tady již zaznělo, byla zproštěna.“

Máchová pak dodala: „Tuto výpověď pana svědka slyším poprvé. Jen to podporuje moje tušení a mohu Vám říci, že je mi nevolno.“

Nezákonný důkaz

Ve známé kauze Bereta, která se týká údajného vynášení informací z trestních řízení, se už delší čas řeší zákonnost jedné z nejzásadnějších policejních prohlídek. Ekonomický deník nyní zveřejňuje důkaz, že Útvar pro odhalování organizovaného zločinu v roce 2014 protizákonně vnikl do automobilu osoby, kterou sledoval. Pod protokolem z prohlídky, v němž chybí jména těch, kdo prohlídku prováděli, je podepsán někdejší šéf ÚOOZ Róbert Šlachta. V kauze Bereta čelí obžalobě pražská žalobkyně Dagmar Máchová, policista protikorupční jednotky Radek Holub, bývalý celník Pavel Šíma a bývalí policisté Igor Gáborík a Vladimír Zmrhal. Máchová podala začátkem na Šlachtu kvůli nezákonné prohlídce trestní oznámení. Generální inspekce bezpečnostních sborů oznámení nicméně odložila a do případu se vložila i náměstkyně inspekce Pavlína Foglar Marušincová – bývalá podřízená Šlachty z ÚOOZ.

Žalobkyně Městského státního zastupitelství v Praze Dagmar Máchová, která je v kauze Bereta obžalována, podala začátkem léta na pražské policii trestní oznámení na bývalého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Róberta Šlachtu pro zneužití pravomoci úřední osoby.

Oznámení souviselo s nezákonným vniknutím detektivů ÚOOZ do auta soukromého detektiva Igora Gáboríka v roce 2014, díky kterému zajistili čísla jeho mobilních telefonů, začali ho odposlouchávat, a rozjela se tak ve velkém stylu kauza s krycím jménem Bereta.

Máchová oznámení podala, protože předseda senátu Okresního soudu Praha-východ Michal Matouš, který má kauzu Bereta na starosti, v hlavním líčení potvrdil, že prohlídka Gáboríkova auta bez povolení byla prohlídka „jak vyšitá“. Čímž tedy byla bez soudního povolení nezákonná.

„Pokud jde o prohlídky vnitřních prostor ve voze, tak ze strany státní zástupkyně zde zaznělo, že to bylo ohledání. Ne, nebylo. Byla to prohlídka jak vyšitá a vyžadovala povolení,“ prohlásil předseda soudního senátu.

Za standardních okolností by bylo jednání detektivů Roberta Šlachty označeno jako vloupání do vozu, respektive zneužití pravomoci úřední osoby, a následovalo by trestní stíhání, soud. Jenže na standardní okolnosti v kauze Bereta lze narazit stěží.

GIBS se pak podle poznatků Ekonomického deníku oznámením Máchové vůbec nezabývala. Nic neprověřovala, a odložila je.

Respektive, inspektor GIBS zkonstatoval, že nezjistil, že by se jakýkoli příslušník policie dopustil trestného činu. Podnět Máchové potom vyhodnotil jako stížnost na postup policejního orgánu v rámci trestního řízení a postoupil jej Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Což je v poslední době bohužel běžnou praxí. Jakékoli podněty na možnou trestnou činnost vyšetřujících orgánů končí u státních zástupců jako stížnosti na detektivy a nikdo je řádně neprověřuje.

Dagmar Máchová podala proti rozhodnutí stížnost. A do věci se následně vložila náměstkyně GIBS Pavlína Foglar Marušincová. Ta se podílela na klíčových kauzách Šlachtova ÚOOZ a patřila do okruhu nejbližších někdejšího náčelníka. Ekonomický deník o tom podrobně informoval zde.

Vlastní technická prohlídka

Ekonomický deník proto pátral po protokolu z údajné skryté prohlídky vozu bez povolení soudce. Kopie dokumentu, který se podařilo získat, je sice zčásti špatně čitelná, nicméně jasně dokladuje, jakých protiprávních kroků v kauze, kterou osobně dozoruje šéfka pražského Vrchního státního zastupitelství Lenka Bradáčová, se ÚOOZ v rámci trestního řízení čele s ředitelem Šlachtou dopustili.

V rámci skryté prohlídky vozu detektivové získali telefony, ze kterých „vlastní technickou prohlídkou“ zjistili údaje o provedených hovorech, SMS, emailech. Tyto informace mohou být vyžádány u operátora na základě příkazu soudce dle § 88a/1 trestního řádu v případě že nebyly získány zákonnou cestou – například dobrovolně vydány nebo policii předány po výzvě výzvou k vydání věci.

Kromě uvedeného nebyl tento protokol o sledování pořízen v souladu se zákonem, protože podle § 55 trestního řádu má být o úkonech trestního řízení sepsán protokol, který musí obsahovat obecné náležitosti.

Mezi ty patří jména a příjmení osob, které se úkonu zúčastnily, u policistů i funkce a osoby, které odpovídají za tento úkon. V daném případě jména tří příslušníků, kteří se do auta vloupali nejsou uvedena. Protokol obsahuje pouze podpis tehdejšího ředitele ÚOOZ, a z dokumentu není zřejmé, jestli se takzvaného tajného výjemu osobně zúčastnil.

Kvůli této nezákonné akci ÚOOZ podali dva obžalovaní z kauzy Bereta Igor Gáborík a Dagmar Máchová trestní oznámení. Obě ale skončila nakonec na Nejvyšším státním zastupitelství, které rozhodlo, že jde o součást obhajoby obžalovaných a oznámení postoupilo k vyřešení Obvodnímu soudu Praha-východ do spisu kauzy Bereta.

Jestli šlo nebo nešlo v případě prohlídky detektivů ÚOOZ o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, a to včetně konkrétních osob, které se na nezákonné prohlídce podílely, nebo které k ní daly pokyn, vůbec nikdo řádně, jak mu velí litera zákona, nezjišťoval.

Rozhodl tak Pavel Bernát z Nejvyššího státního zastupitelství, který současně po celou dobu prováděl dohled v kauze Bereta a jako odhledový orgán si měl této nezákonnosti všimnout a vyslovit k ní právní názor v rámci dohledu. Ten tak ovšem neučinil ě věc řešil až po podání trestních oznámení.

Skrytá prohlídka vnitřních prostor vozidla

Co trestnímu oznámení obžalovaných Igora Gáboríka a Dagmar Máchové předcházelo?

Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v roce 2014 a následujících letech povolila sledování osobních motorových vozů řady osob, mimo jiné i Škody Fabia bývalého detektiva Igora Gáboríka, kterého ÚOOZ podezříval z toho, že získával z policie a státního zastupitelství neveřejné informace.

Detektivové ÚOOZ při sledování Gáboríka ovšem provedli 24. září 2014 v ulici Na Příkopě v Praze 1 bez jakéhokoliv povolení prohlídku jeho vozu. Našli při ní Gáboríkovy osobní věci, které zadokumentovali v protokolu ze sledování o den později. Velitel ÚOOZ Robert Šlachta v protokolu ze sledování věcí pak o den později označil vniknutí do Gáboríkova auta za „skrytou prohlídku vnitřních prostor vozidla“.

Faksimile dokumentující nezákonné kroky ÚOOZ. Foto: Jan Hrbáček

Při prohlídce detektivové našli osobní věci, především mobilní telefony. Po jejich rozebrání detektivové zajistili identifikační údaje IMEI a následně i telefonní čísla, se kterými byly přístroje užívány. Poté policie požádala o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačnímu provozu těchto telefonů.

Dozorující státní zástupkyně Lenka Bradáčová v ten samý den, kdy jí byla doručena žádost Šlachty o odposlouchávání nově nalezených Gáboríkových telefonů, podala místně nepříslušnému Okresnímu soudu v Chebu návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

V žádosti uvedla, že telefony byly nalezeny při sledování vnitřních prostor vozidla. Byla si tedy vědoma toho, jakým způsobem byly IMEI telefonů a jejich čísla získány. Měla k dispozici žádost Šlachty a protokol o provedení této prohlídky, kterou Šlachta označil jako „skrytou prohlídku vozu“. Zákon ale takový termín nezná.

Odposlech telefonů. Foto: Pixabay

Soudkyně Okresního soudu v Chebu Věra Mathauserová přesto odposlechy povolila, ačkoliv musela ze spisu zjistit, jakou kontroverzní metodou byly přístroje získány, respektive identifikovány.

V příkazu k odposlechu se ale o způsobu jejich získání nezmínila. Buďto jí velmi kontroverzní způsob zajištění identifikátorů telefonů přišel nedůležitý, nebo prostě spíš podrobně nečetla spis a a návrh vrchní státní zástupkyně v Praze.

Následně právě na základě zmíněných identifikačních údajů k nalezeným telefonům byly postupem trestního řádu zjištěny údaje z odposlechu těchto telefonů a staly se podkladem trestního stíhání Igora Gáboríka.

Podle § 83a odstavce 1 trestního řádu je přitom oprávněn nařídit prohlídku jiných prostor (automobil) a pozemků předseda senátu, a znovu soudce v přípravném řízení na návrh státního zástupce. Příkaz k prohlídce se pak následně doručí osobě, u které se prohlídka koná. Žádné povolení státního zástupce.

Podjatí řešitelé

Dagmar Máchová proti předání věci GIBS a jejím vyřízení podala stížnost a požádala Městské státní zastupitelství v Praze o přezkoumání postupu Policie a zároveň navrhla odnětí věci GIBS.

Máchová to odůvodnila argumentem, že v GIBS v současné době pracují bývalí podřízení Róberta Šlachty. A mohou to být i lidé, kteří se měli dopustit nezákonného vniknutí do vozidla jejího spoluobviněného.

Dále argumentovala tím, že ředitelem GIBS je bývalý státní zástupce, který se dle jí známých mediálních informací dobře zná s pražskou vrchní státní Lenkou Bradáčovou, která kauzu Bereta dozoruje. Bradáčová podle Máchové musela vědět o protiprávním jednání Róberta Šlachty a „podporovala ho“. Podle Máchové tyto skutečnosti skutečnosti mají vylučovat nestranné a objektivní prověření a vyšetření trestního oznámení inspekcí. Ve zkratce řečeno, věc řeší podjatí lidé.

Předáno Bradáčové

„Z obsahu Vašeho podání nebyly zjištěny žádné skutečnosti, že by se nějaký příslušník PČR mohl
dopustit jakéhokoli trestného činu, Vaše podání bylo po obsahové stránce vyhodnoceno jako stížnost na postup policejního orgánu v rámci trestního řízení, podléhající dozoru příslušného dozorového státního zástupce. Z uvedeného důvodu Vás vyrozumívám, že Vaše podání bylo
dnešního dne postoupeno Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k dalšímu opatření,“ vzbudil následné aktivity v Dagmar Máchové inspektor GIBS Tomáš Zugar.

Do řešení stížnosti už vstupuje náměstkyně GIBS a letitá podřízená a přítelkyně Róberta Šlachty Pavlína Foglar Marušincová.

Z jejího vyjádření vyplynulo, že GIBS vůbec nezahájila úkony v trestním řízení, přestože soud zkonstatoval, že v případě vniknutí detektivů ÚOOZ do Gáboríkova auta šlo o prohlídkou bez povolení „jak vyšitou“.

Zde je na místě konstatovat, že Šlachta a jeho detektivové zahajovali trestní řízení klidně na základě úředních záznamů, vzniklých po hospodách a na základě drbů. V tomto případě, navíc podloženém jasným argumentem soudu, inspekce akční rozhodně nebyla.

Ekonomický deník poslal proto na GIBS několik otázek. Odpovědi ale nepřišly.

Otázky, které nechala GIBS bez povšimnutí. Inspekce ostatně na otázky Ekonomického deníku nereaguje už delší čas. Foto: Jan Hrbáček

Náměstkyně GIBS a Šlachtova letitá podřízená Foglar Marušincová také zkonstatovala, že neshledává pochybení v postupu pražské policie, která trestní oznámení na dnes už civilistu Šlachtu předala do kompetence GIBS, která vyšetřuje trestnou činnost v ozbrojených sborech.

„O námitkách oznamovatelky a brojení proti tomuto postupu nemá Policie ČR žádnou zákonnou
možnost rozhodnutí. Policie ČR by v této věci nebyla ani oprávněna zahájit úkony trestního řízení
a zcela správně věc postoupila GIBS i pro případnou možnost vypořádání námitky podjatosti. Jiná
situace by byla, kdyby bylo rozhodnuto státním zástupcem o odejmutí věci GIBS. Už i vzhledem k
absentujícímu trestnímu řízení takového rozhodnutí není,“ tvrdí Foglar Marušincová.

K námitkám Máchové o možné podjatosti inspekce náměstkyně GIBS a Šlachtova letitá podřízená Foglar Marušincová oznamovatelky uvedla, že se s nimi nelze ztotožnit.

Příslušníci GIBS, kteří byli dříve zařazení na ÚOOZ, kteří se podíleli na zpracování přípravného řízení v kauze Bereta jsou podle ní zařazeni na jiném organizačním článku GIBS, než který
zpracovává podání oznamovatelky.

V tom má Foglar Marušincová pravdu, tito exdetektivové ÚOOZ jsou zařazeni na zvláštním. utajovaném – solitérním – pracovišti, i se zvláštním vchodem.

„Na toto bylo pamatováno již při přidělení věci ke zpracování. Vzhledem ke specifičnosti zaměření oddělení GIBS, na kterém jsou tito bývalí příslušníci ÚOOZ SKPV zařazení se tito ani nedozví, že GIBS takové oznámení zpracovává. Jejich služební činnost je odlišná od činnosti oddělení, na kterém je oznámení zpracováváno. Oznámení bylo přiděleno ke zpracování oddělení GIBS Praha, kde nepracují žádní bývalí příslušníci ÚOOZ… …Žádní bývalí podřízení Roberta Šlachty se tedy na zpracování oznámení JUDr. Máchové nepodílí a nemají k němu ani žádný přístup,“ tvrdí Marušincová. Jenže už jen v jejím angažmá je argument o možné podjatosti nad jiné zřejmý.

K námitce Máchové ke známosti ředitele GIBS Radima Dragouna s vrchní státní zástupkyní v Praze Lenkou Bradáčovou Foglar Marušincová uvedla:

„Ředitel GIBS žádná oznámení sám osobně nezpracovává, do těchto řízení nijak nezasahuje a je
absurdní se domnívat, že by se jakékoliv řízení ze své pozice pokoušel ovlivnit. K tomu, že zná
vrchní státní zástupkyni v Praze lze uvést jen to, že ředitel GIBS zná většinu vrcholných funkcionářů na obou vrchních státních zastupitelství, ale i všech krajských státních zastupitelství,
ovšem pouze ze svého úředního postavení. Jako nejvyšší představitel GIBS je jeho primárním
úkolem strategický management a proto jsou jeho úřední styky na úrovní státních zastupitelství
nejen zcela normální, ale i žádoucí. Jeho kontakty a známost s vrchní státní zástupkyní v Praze
není o nic větší či menší, než úřední styk s jinými státními zástupci. Skutečnost, že i on sám býval
státním zástupcem, je pro oznamovatelkou napadanou ´podjatost´ GIBS zcela irelevantní. Za zcela nepřijatelnou lze považovat skutečnost, že o známostech ředitele GIBS s vrchní státní zástupkyní v Praze se oznamovatelka dovídá formou mediálních informací a takto získaný poznatek pak prezentuje v rámci namítané ´podjatosti´,“ argumentuje dále Foglar Marušincová.

Nicméně Foglar Marušincová opomněla jeden podstatný fakt: Dragounovo působení v nátlakové organizaci žalobců – Unii státních zástupců. V prosinci 2017, ještě před jmenováním do pozice ředitele GIBS, se Dragoun stal členem výkonného výboru unie. A vztahy představitelů unie s Lenkou Bradáčovou jsou víc než jen úzké a vřelé.

Náměstkyně GIBS a Šlachtova letitá podřízená Foglar Marušincová dále uvedla, že Róbert Šlachta z pozice ředitele ÚOOZ řídil řadu lidí a ti podle ní nemohou být v kauze Bereta podjatí.

„Tito však nemohou být všichni apriori vyloučeni z úkonů trestních řízení a prováděných šetření v jiných bezpečnostních sborech jen z toho důvodu, že jim jmenovaný v minulosti velel. Stejně jako v případě ředitele GIBS, je ředitel ÚOOZ či NCOZ SKPV vrcholný manažer, jehož úkoly jsou zcela
jiné, než faktický výkon úkonů trestního řízení,“ tvrdí dále Foglar Marušincová.

Jenže ani v tom nemá pravdu, Róbert Šlachta nebyl jen manažerem, byl aktivním operativcem. Ekonomický deník zajistil další důkazy, že Šlachta se v kauze Bereta osobně velmi intenzivně angažoval.

Jeden z řady úředních záznamů, které bývalý šéf ÚOOZ Róbert Šlachta v kauze Bereta napsal. Foto: Jan Hrbáček

Jak už víme, Róbert Šlachta byl přímo v epicentru dění ohledně nezákonné prohlídky Igora Gáboríka. 25. září totiž 2014 sepsal úřední záznam, že 24. září 2014 v době od 15 do 15,30 hodin, v Praze 1, v ulici Na Příkopě provedl policejní orgán takzvanou „skrytou prohlídku“ vozu. V úředním záznamu dále stojí, že ve voze byly nalezeny různé věci a telefonní přístroje Igora Gáboríka, „odkud byl technickými prostředky získán vnitřní obsah v podobě SMS a seznamu telefonních kontaktů“.

I přes tyto známé skutečnosti a fakta náměstkyně GIBS a Šlachtova letitá podřízená Pavlína Foglar Marušincová v reakci na stížnost, že GIBS trestní oznámení v podstatě neprověřovala, napsala: „Bez ohledu na uvedené námitky a stížnosti oznamovatelky, nejsou náměstkyni známy ani žádné jiné skutečnosti, proč by policejní orgán GIBS neměl provádět vyhodnocování a šetření v této věci a tedy považuje toto stanovisko za konečné a řádně odůvodněné.“

Róbert Šlachta s autorem článku nekomunikuje, přestože se jej pokusil několikrát kontaktovat.

Jan Hrbáček

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter