Česko čelí vážnému varování ze strany Severoatlantické aliance a spojenců. Propadáme se na samotný chvost v reálném financování obrany. Proč musel z pozice vrchního ředitele Sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany náhle odejít mezinárodně uznávaný diplomat a expert na obranu Jiří Šedivý? Oficiální vládní místa deklarují plnění aliančních závazků, ale realita v zákulisí ukazuje na systematické nafukování rozpočtu civilními položkami. To potvrdil i šéf NATO Mark Rutte, když upozornil, že Česko loni nesplnilo závazek vydávat na obranu dvě procenta HDP.
V otevřeném rozhovoru s Ekonomickým deníkem Jiří Šedivý popisuje nejen nátlak ze strany politických špiček, který vedl k jeho propuštění, ale také absurdní požadavky jednotlivých ministerstev, která se pokoušela z vojenských peněz financovat projekty, jež nemají s obranou země nic společného. Třeba nákup autobusů na převoz vězňů s tím, že by se mohly v případě války využít pro válečné zajatce.
Proč s vámi vlastně rozvázali služební poměr na ministerstvu obrany?
Důvodem bylo to, že jsem dlouhodobě a systematicky upozorňoval na fakt, že část deklarovaných výdajů České republiky na obranu není vůbec uznatelná z hlediska oficiální metodiky NATO. Na tento závažný problém jsem poukazoval ještě za minulé vlády.
(A nyní se to potvrdilo, když některé výdaje z doby vlády Petra Fialy Aliance skutečně neuznala. – pozn. red.) Co tomu předcházelo?
Přesně si vzpomínám, že jsem měl poměrně ostrou výměnu názorů na jedné konferenci, bylo to někdy loni v září, ještě předtím, než nastoupila nová vláda, s dnešním ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem. On tam tehdy mluvil o tom, jak je potřeba do těch obranných výdajů schovat a započítat různé typy civilní infrastruktury nebo položky ze Správy státních hmotných rezerv. Já jsem ho tehdy upozornil na to, že tohle v Bruselu neprojde. Že Aliance se nás už teď a velmi natvrdo ptá na nesrovnalosti v rozpočtu z roku 2024.
Poté před nedávnem proběhla návštěva generálního tajemníka NATO Marka Rutteho. Byla to velice krátká, pouze narychlo sjednaná hodinová návštěva, kdy se setkal s premiérem Andrejem Babišem. To není úplně standardní u takto vysokého představitele Aliance. Rutte oznámil příjezd nějaký den nebo dva předem, což podtrhuje naléhavost hlavního sdělení s nímž přijel: že máme problém s plněním našich závazků.
Byl to jasný signál, „vztyčený prst“ ze strany Aliance, a to v kontextu příprav na summit NATO v Ankaře, který proběhne zkraje července.
Jak to probíhalo?
Hlavním tématem bylo to, že Česká republika, která v této době procházela pravidelným hodnocením Aliance jako všechny ostatní členské státy – protože tam běží pravidelný dvouletý cyklus hodnocení – se propadá ohledně reálného vydávání peněz na obranu.
Klíčové je zjištění, že v obranném rozpočtu na tento rok, tvoří zhruba 15 až 16 % položky, které Aliance jednoznačně neuznává.
Celé je to přitom jasně ukotvené i v naší legislativě. Máme tady zákon číslo 177 z roku 2023 o financování obrany. Ten natvrdo zavazuje vládu vydávat nejméně 2 % HDP na obranu. Zároveň výslovně pověřuje ministerstvo obrany tím, aby tyto výdaje hodnotilo a auditovalo podle metodiky NATO.
Mohlo by vás zajímat
Ta metodika je přitom velice jasná a exaktně říká, které položky jsou uznatelné a které ne. Toto hodnocení jsem dělal já se svou sekcí a se svými kolegy a kolegyněmi. Na nesrovnalosti jsem opakovaně upozorňoval.
Jak to pokračovalo po schůzce premiéra s generálním tajemníkem NATO?
Z toho setkání Marka Rutteho s premiérem Andrejem Babišem vznikl návrh na vytvoření pracovních skupin. Premiér totiž tvrdil, že odborníci v Alianci mají jiná, chybná čísla než my v Praze. Řeklo se tedy, že se vytvoří pracovní skupiny a tam se to vyjasní.
Já jsem okamžitě sestavil expertní tým. Pozval jsem tam i zástupce těch civilních úřadů a ministerstev, které se snažily přiživit na obranném rozpočtu. Udělal jsem videokonferenci přímo s experty z centrály NATO.
Tam se jasně ukázalo, že to, co počítáme my podle alianční metodiky, přesně odpovídá tomu, co počítají v Bruselu. Ta čísla jsou jednoznačná a neprůstřelná.
Jenže se objevil problém. Úřad vlády, jeho šéfka Tünde Bartha, se údajně pokusil konzultace s experty NATO úplně zrušit nebo alespoň odložit. A to šlo úplně mimo mě, ke mně se ta informace nedostala.
Kde byl tedy problém?
Asi dva nebo tři dny poté mi ministr obrany Jaromír Zůna sdělil, že byl vystaven obrovskému tlaku ze strany premiéra Andreje Babiše a ministra Karla Havlíčka, aby se se mnou okamžitě rozloučil. A nejen se mnou, ale i s vedoucí mé kanceláře.
Premiér prý dokonce doslova řekl, že se přijde do její kanceláře osobně přesvědčit, zda tam ještě pracuje. Tímto způsobem jsem byl konfrontován a v takto toxickém pracovním prostředí jsem již nechtěl dále působit.
V tu chvíli mi také bylo jasné, že se děje něco, k čemu se už delší dobu schylovalo. Již dříve jsem slyšel náznaky, že jsem na jakési černé listině, takže to byla jen finální záminka.
Plnění závazků a fiktivní vykazování nákladů
Jak tedy probíhalo z vaší strany informování o plnění závazků České republiky na obranné výdaje země? Znamená to, že jste ministrovi obrany poskytoval veškerá konkrétní data a požadavky z Bruselu bez jakéhokoli zkreslení?
Přesně tak, data byla naprosto konkrétní a nezkreslená. Řeknu to na rovinu: byla tady obrovská tendence vykazovat pro Alianci náklady, které se týkají například čistě civilní dopravní infrastruktury. Vláda se snažila schovat v zásadě celý rozpočet Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) a také kompletní rozpočet Správy státních hmotných rezerv.
To jsou výdaje, které Aliance neuznává. A my jsme na to soustavně upozorňovali.
Jak je ta metodika na uznávání výdajů vlastně postavená?
Je naprosto jednoznačná. Musí jít o výdaje, které přímo a prokazatelně souvisí s rozvojem reálných vojenských schopností, s operační vojenskou činností a s nákupy vojenské techniky. V zásadě vše musí směřovat do armády. Žádný pardon ani výjimky neexistují. Mimochodem ty hlavní metodické principy jsou dostupné na internetových stránkách NATO. Aliance neučiní žádnou přímou sankci, ale funguje tam partnerské hodnocení, slyšíme to čím dál častěji zejména od těch, kteří vydávají násobně více, než je momentální závazek. Poškozuje to naši pověst mezi spojenci, oslabuje Alianci a – co je nejhorší – doslova okrádá naši armádu.
Co jsme se snažili do výdajů na obranu konkrétně nacpat?
Zažil jsem kvůli tomu až bizarní situace. Přišel za námi například vysoký představitel Vězeňské služby a zjišťoval, jestli bychom jim z výdajů na obranu nemohli zaplatit nákup autobusů na převoz vězňů. Argumentoval tím, že by tyto autobusy mohly být v případě války použity na převoz válečných zajatců.
Nebo nám přišel e-mail z jednoho velkého moravského města, jestli bychom jim z obranného rozpočtu nezaplatili kompletní rekonstrukci a modernizaci městského veřejného rozhlasu, protože ten přece slouží k vyhlašování poplachů.
Z ministerstva zemědělství nás dokonce oficiálně požádali, abychom v Bruselu navrhli změnu metodiky uznávání výdajů NATO (ta je schválená všemi spojenci od roku 2018), a zahrnuli do ní ochranu vodních zdrojů. To jsou naprosto absurdní věci. Kdybychom takovouto žádost do Aliance poslali, uřízli bychom si pořádnou ostudu.
To asi nebyl malý tlak?
Ve vládě nejspíše vznikl nějaký plošný pokyn, asi od premiéra, z ministerstva financí nebo od ministra průmyslu a obchodu, aby ministři chodili za námi na obranu a snažili se vysát náš rozpočet pro své civilní projekty.
Udělali jsme maximum, abychom jim to vysvětlili. Metodiku NATO z roku 2018 jsme kompletně přeložili do češtiny. V rámci Výboru pro obranné plánování jsme udělali velký výkladový seminář a školení k implementaci zákona o financování obrany.
Všechno bylo marné. Vláda chce dál vykazovat čistě civilní projekty. Teď jde o různé infrastrukturní projekty, mluví se o nových vojenských nemocnicích nebo o investicích do civilního letiště v Karlových Varech.
Přitom na jedné schůzce přímo na ministerstvu obrany se říkalo, že obrana má převzít letiště v Karlových Varech, masivně do něj zainvestovat, aby tam mohli létat bohatí hosté a oživily se tím karlovarské lázně. Takhle to prostě fungovat nebude, to Aliance odmítne. Stejně jako nemocnice. I v současnosti vykazujeme jako uznatelné pouze ty činnosti nemocnic přímo pro vojáky.
Cíle schopností NATO a vojenská realita
Přicházela z NATO nějaká přímá varování, že to takhle dál nejde?
Samozřejmě, je to regulérní proces. Je to obrovský paradox, protože když jsem v letech 2007 až 2010 pracoval jako náměstek generálního tajemníka NATO, jeden z mých klíčových úkolů byl právě nastavení tohoto exaktního systému plánování a hodnocení výdajů.
Zahájili jsme tehdy úplně první cyklus. Pak jsem to sedm let sledoval z pozice velvyslance při NATO, takže vím naprosto přesně, jak detailně a exaktně to funguje.
Ty výdaje jsou jedna věc, ale druhá věc je reálné plnění závazků v rozvoji vojenských schopností. A ono to spolu přímo souvisí – když nemáte reálné peníze na obranu, neplníte závazky, nemodernizujete armádu, ohrožujete obranyschopnost.
My nejen, že neplníme ta 2 % HDP, ale především máme rozvrácené plnění našich vojenských schopností.
Míříte tím na léta budovanou a nevybudovanou těžkou brigádu?
Například. Jedním ze zásadních slibů České republiky bylo vybudování této těžké brigády. Ta měla být podle původních plánů hotová už letos. Realita je taková, že vše je zpožděné, operační schopnost dosáhne až v roce 2032, snad.
A to není zdaleka všechno. V loňském roce jsme jako všichni spojenci přijali úplně nový balík závazků k vojenským schopnostem – Capability Targets. Od našeho vstupu do NATO v roce 1999 je to nejambicióznější nárůst povinností pro členské státy.
V zásadě 80 % Armády České republiky je přímou součástí tohoto balíku. Jsou tam rozjeté velké projekty, které jsou zasmluvněné – nákup F-35, CV90 nebo tanků.
Ale vedle toho je tam obrovský, násobný nárůst požadavků na vícevrstvou protivzdušnou a protiraketovou obranu, což míří do let 2035 až 2040. A je to finančně obrovský balík.
Co plánované přesuny vojsk NATO?
Příprava na to také představuje nutnost obří finanční injekce. Budování logistické infrastruktury pro Host Nation Support je velká věc.
Česká republika je tranzitní země, přes kterou se budou v případě konfliktu přesouvat spojenecké vojenské celky na východ. Musíme být schopni tato vojska přijmout – tedy mít připravená letiště, sklady, kasárna a ubytování. V logistice vůbec máme velké nedostatky.
Vojáci spočítali, že abychom splnili závazky rozvoje schopností, museli bychom postupovat přinejmenším podle usnesení minulé vlády – tedy dosáhnout 2 % HDP a každý rok přidávat 0,2 % HDP.
Současné vedení resortu ale aplikuje politiku „hokejky“. Tvrdí, že do roku 2029 budeme držet 2 % HDP (ani to se nejspíš nestane) a pak se udělá skok na 3,5 % HDP během čtyř let. Jenže to už bude nejspíše jiná vláda nebo jiná situace. Takhle se plánovat nedá.
Na pozici klíčového vyjednavače vás má podle všeho rychle vystřídat Jakub Landovský. Bude to podle vás důstojný nástupce?
V současné době na ministerstvu probíhá formální výběrové řízení. Pokud jde o pana Landovského, nezlobte se, pane redaktore, ale k této osobě se nebudu vůbec vyjadřovat.
