Kdo vydělá na reformě penzijního spoření? Pavlína Žáková, ředitelka Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR, analyzuje, co vládní změny přinesou střadatelům, proč výnosy českých penzijních fondů stále zaostávají za zahraničím a jakými dalšími kroky by se dal jejich potenciál výrazně zvýšit.
Jako celek jste reformu přivítali, byť tvrdíte, že by mohla jít v některých bodech dál. V čem podle vás současný systém penzijního spoření selhává? Proč potřebujeme změny?
Máte pravdu, Svaz průmyslu a dopravy ČR reformu třetího pilíře penzijního systému velmi podporuje. Důvodem je, že české penzijní fondy dlouhodobě přinášejí velmi nízké výnosy, takže celý systém potřebuje modernizaci. Je neatraktivní, třetího pilíře se účastní malé množství lidí. Penzijní spoření je prostě v tuto chvíli málo zajímavé.
Významnou roli ve stávajícím systému stále ještě hrají transformované fondy. Proto vítáme, že reforma přináší jednak konec tohoto velmi konzervativního spoření – postupný útlum transformovaných fondů – a převod prostředků do dynamičtějších investičních strategií. To je určitě krok správným směrem.
Na reformě také oceňujeme celou řadu aspektů, které mají třetí pilíř zatraktivnit pro střadatele a zapojit do systému více lidí. Platí totiž, že čím více lidí bude spořit, tím lépe. Vítáme zavedení strategie životního cyklu, která umožňuje mladším lidem investovat do rizikovějších akciových a jiných investic. S tím, jak člověk stárne, se potom automaticky orientuje více na konzervativnější investice. Je to standard, který se používá ve vyspělých zemích a dlouhodobě přináší vyšší výnos, který chceme lidem nabídnout.
Zmínila jste, že výnos českých penzijních fondů je velmi nízký. Jak si aktuálně stojí ve světovém srovnání a na jakou úroveň by ho mohla reforma dostat?
Podle statistik OECD dosahovaly české penzijní fondy za posledních deset let nominálního výnosu 1,5 procenta ročně. To představovalo vůbec nejnižší výnos v rámci OECD. Reálný výnos byl vlivem vysoké inflace dokonce záporný -2,7. V důsledku toho je atraktivita penzijního spoření pro střadatele poměrně nízká. Ten systém byl a v současnosti stále je založen velmi konzervativně. Reforma, kterou v srpnu schválila vláda, počítá s převodem prostředků do dynamičtějších strategií a s větším využíváním akciových investic, takže to určitě pomůže.
Kam bychom se díky reformě mohli s výnosy dostat? Co by bylo žádoucí?
Musíme zajistit výnosy, které alespoň pokryjí inflaci. Kladný reálný výnos dosahují penzijní fondy v naprosté většině zemí OECD. Věřím, že reforma dokáže doručit doplňkové penzijní spoření s ročním nominálním výnosem 2,7 % a inflaci za deset let téměř vyrovnat. Žádoucí by ovšem bylo, aby se reálné výnosy českých penzijních fondů přiblížily průměru OECD kolem 1 %, což by odpovídalo ročnímu nominálnímu výnosu 3-4 %.
V čem by mohla jít česká reforma penzijního spoření dál, než aktuálně navrhuje vláda?
My bychom byli rádi, kdyby reforma umožnila například účastnickým fondům investovat kromě bydlení i do dalších oblastí, například i do veřejné sociální, zdravotní a dopravní infrastruktury. Případně i do rizikovějších aktiv typu venture kapitálu a startupů.
Tyto všechny oblasti, které jsem teď zmínila – sociální, zdravotní a dopravní infrastruktura, venture capital, startupy – se dnes soustředí jenom v alternativních fondech. Ty ale v současnosti představují jen jedno procento naspořených prostředků. Pokud bychom penzijním fondům umožnili více investovat i do těchto aktiv, naspořené prostředky ve třetím pilíři penzijního systému by se mohly použít na investice, které Česko skutečně potřebuje.
Udělali jste si nějakou projekci, kam by vlastně přidání těchto alternativních investic mohlo posunout očekávané výnosy penzijních fondů?
Už v současnosti tím, že reforma z loňského roku fondům doplňkového penzijního spoření umožnila investice do bydlení, se realizují první investice s výnosem 6 až 8 procent ročně. To vnímáme jako velmi slibné. Myslíme si, že je to určitý ukazatel, kam bychom se mohli posouvat.
Kromě bydlení by bylo dobré do účastnických fondů vpustit i další infrastrukturu, která svou podstatou představuje dlouhodobou, stabilní a konzervativní investici. Jde například o bydlení pro seniory, domovy důchodců a podobně. Tam je jasná určitá dlouhodobost i zaručený příjem na pokrytí nákladů. U dopravní infrastruktury jsou to takzvané PPP projekty, tedy partnerství státu se soukromými firmami, které silnice postaví a provozují. Tam je to také dlouhodobá investice s jasným dlouhodobým výnosem.
Jak zásadní je podle vás dostat tyto další investice do reformy? Jak moc na tom může Česko vydělat?
Pro nás je to zásadní. Už v současnosti leží v penzijních fondech téměř 700 miliard korun a podle očekávání s reformou začne peněz na účtech penzijních společností přibývat. Zároveň česká ekonomika investice prostě potřebuje. Bylo by tedy užitečné pro všechny, kdyby investice penzijních fondů směřovaly i do reálných aktiv v české ekonomice namísto toho, aby šly jenom do státních dluhopisů nebo zahraničních akciových fondů, a tedy opouštěly českou ekonomiku.
V úvodu našeho rozhovoru jste mimo jiné zmínila, že podporujete zrušení transformovaných fondů. Proč je podle vás potřeba je zrušit? Řada lidí na nich oceňuje třeba garanci nezáporného zhodnocení.
Právě garance nezáporného výnosu je to, co transformované fondy nejvíc omezuje. Aby mohly garanci dodržet, investují jenom do velmi bezpečných aktiv s nízkým výnosem, typicky nízkorizikových státních pokladničních poukázek a dluhopisů. Když tedy celkově odečteme inflaci, tak výnos z transformovaných fondů pro účastníky je opravdu velmi malý. Většinou ani inflaci nepřekoná. I když množství prostředků v transformovaných fondech postupně klesá, stále drží přes 300 miliard korun. Zrušení transformovaných fondů umožní postupný převod těchto prostředků do výnosnějších investic.
Dalším problémem jsou poměrně vysoké poplatky, které značnou část naspořených prostředků lidem ukrojí. Konkrétně u transformovaných fondů stanovuje zákon maximální přípustnou výši poplatku za správu na 0,8 % ročně z objemu spravovaného majetku. To co, reforma přináší, je omezení nebo zastropování poplatků, což podporujeme. Myslíme si, že odměna penzijním společnostem má být přiměřená.
Právě proti plánovanému zastropování poplatků na 0,5 procenta se ale zvedla vlna připomínek, což je paradoxní, protože například u konzervativních fondů maximální poplatek za správu fondu aktuálně činí 0,4 % ročně. V čem je tedy problém?
Problém je zejména u vyvážených a dynamických fondů, kde nyní zákon omezuje maximální poplatek na 1 % z objemu plus 15 % z výnosu. Pokud bychom chtěli dostat do těchto účastnických fondů i další investice, o kterých jsem hovořila – dopravní, sociální a další infrastrukturu –, tak by strop poplatků ve výši půl procenta nedokázal pokrýt náklady na správu těchto investic. Tyto alternativní investice totiž s sebou nesou náklady třetích stran.
My proto navrhujeme vyjmout náklady třetích stran z poplatků a připustit tyto náklady i nad půlprocentní limit. Samozřejmě i náklady třetích stran by bylo vhodné nějak omezit, aby se celkový poplatek nepřiměřeně nenavyšoval. Mohly by se například zastropovat na jedno procento, tedy finální poplatkový strop by činil dohromady 1,5 procenta včetně nákladů třetích stran.
Ještě dodám, že zavedení půlprocentního stropu může být problematické už i pro stávající investice do bydlení v účastnických fondech. I ty by mohl reformou stanovený strop do budoucna omezit.
V připomínkách Svazu k návrhu reformy jste zmiňovali například švédský defaultní fond. Když jsem se na něj ale dívala, má poplatky jen 0,05 procenta ročně. My se tady bavíme o tom, že 0,5 procenta je pro české penzijní fondy málo. Není to zvláštní? Dokázala byste vysvětlit, v čem tkví rozdíl?
Švédský systém je založený na automatické účasti lidí v penzijním systému, a proto tam je potřeba mít nějaký defaultní, státem garantovaný fond, do kterého mohou spadnout všichni, kteří nechtějí investovat dynamičtěji. Tento masový fond může díky obrovskému objemu aktiv využívat úspory z rozsahu a tím snižovat náklady. Tím, že funguje defaultně, navíc nemusí provozovat síť mnoha konkurenčních produktů a fondů stejným způsobem jako české penzijní společnosti.
U nás je třetí pilíř čistě dobrovolný. České penzijní společnosti tak v boji o klienta mají mnohem větší náklady na marketing, distribuci a provize finančním zprostředkovatelům a individuální klientský servis. A to se promítá i do poplatků.
Dokážete si do budoucna představit, že by i v Česku vstupovali lidé do penzijního spoření při nástupu do prvního zaměstnání automaticky?
Ano, do budoucna si dokážeme představit i systém automatického vstupu, který by ale musela doprovázet nabídka nějakého státem garantovaného fondu.
Jak by to mělo v detailu fungovat?
V českých podmínkách by v první fázi mělo jít spíše o nějakou velmi měkkou verzi systému přihlášení, kde zaměstnavatel zaměstnanci při nástupu do zaměstnání poskytne informace o penzijním spoření včetně základního přehledu o tom, jaké má penzijní spoření výhody, jaké jsou nevýhody toho, když si člověk nespoří, a tak dále. Jako zaměstnavatelé jsme připraveni se zapojit do této snahy nalákat do penzijního spoření co nejvíc lidí a základní informaci o penzijním spoření lidem zprostředkovat. Mělo by to ale jít jen nějakou minimalistickou formou informační povinnosti, která by nepředstavovala velkou byrokratickou zátěž a nenesla by s sebou sankce.
Jiná situace by nastala, a to zatím v té diskusi tak daleko nejsme, kdyby vláda začala uvažovat i o systému automatického zapojení do penzijního spoření. Jsme přesvědčeni, že to smysl dává a že by to byl zásadní krok k navýšení účasti v penzijních fondech. Tak jako nyní zaměstnavatelé administrují zapojení zaměstnanců do pojištění sociálního zabezpečení, zprostředkovávali by i zapojení lidí do penzijních fondů.
Vraťme se ještě k transformovaným fondům. Tam tedy podle vás opravdu jediná možná cesta je radikální – tento typ fondů zrušit? Není možné nějakým způsobem zachovat jejich výhody, například ty zmíněné garance, kterých si Češi stále cení?
Ve Svazu průmyslu a dopravy si skutečně myslíme, že pokud chceme do penzijního systému dostat víc lidí, hlavně mladých lidí, a o ty nám teď nejvíc jde, aby měli zajištění na stáří, musí jim spoření nabídnout nějakou lepší investiční variantu. Jsem tedy přesvědčená o tom, že postupné rušení transformovaných fondů do deseti let, je správné.
Ale mladí lidé už do transformovaných fondů stejně vstoupit nemůžou, už roky nové klienty nepřijímají. Proč tedy nemohou transformované fondy fungovat dál a vedle nich běžet navržené reformy?
Transformované fondy nejen nenabízejí atraktivní výnos a dostatečné zajištění na stáří. Navíc drží v konzervativních aktivech velké množství prostředků, které by bylo možné uvolnit pro zajímavější investice. Pokud jejich klienti budou přecházet do účastnických fondů, může se obrovský objem kapitálu postupně přesunout do dynamičtějších aktiv, včetně investic do české ekonomiky.
Vnímáte tedy transformované fondy jako zbytečný náklad nebo zbytečnou zátěž systému?
Ano, v tomto souhlasím s ministerstvem financí.
Když mluvíme o posunu k dynamičtějším investicím, je určitě logické, že za Svaz průmyslu a dopravy navrhujete investice do venture kapitálu a startupů, což je vlastně podpora podnikání. Jenže venture kapitál a startupy zároveň představují mnohem rizikovější investice, než dluhopisy nebo akcie, do kterých nyní penzijní fondy převážně investují. Jak by podle vás měl stát nastavit pravidla, aby se mohl zvýšit výnosy z penzijního spoření, ale zároveň nedošlo k ohrožení úspor na důchod?
To už současná reforma částečně řeší. Strategie životního cyklu poskytuje určitou záruku proti ohrožení úspor. Do alternativních fondů, které mohou investovat do venture kapitálu, je možné v rámci ní směřovat maximálně 10 % celkového portfolia. Riziko je tedy omezené těmito deseti procenty. Stanovení hranice pro alternativní fondy považujeme za rozumné, aby se celková rizikovost portfolia pro klienta nezvyšovala. Na druhou stranu představuje významné omezení pro investice penzijních fondů do reálných aktiv. Do tohoto stropu totiž spadají nejen investice do startupů, rizikového kapitálu a private equity, ale i investice do veřejné infrastruktury.
Do budoucna bychom proto byli rádi, kdyby se toto procento o něco málo navýšilo, například na 15 procent. Penzijní fondy si i s limitem deset procent vždycky drží nějakou rezervu. Ve skutečnosti tedy budou alternativní fondy pravděpodobně dosahovat pouze nějakých sedmi až osmi procent portfolia. Zvýšení stropu třeba na 15 procent bychom tedy uvítali, zejména pokud by se zároveň účastnickým fondům otevřela možnost investovat do veřejné infrastruktury investovat .
Dělali jste si nějakou studii nebo analýzu, jak k tomuto typu investic přistupují penzijní fondy v zahraničí? V některých zemích už mají možnost investovat do venture kapitálu dlouhá léta. Jak to tam funguje, jaké jsou výnosy a zkušenosti?
Zahraniční penzijní fondy investují do venture kapitálu a private equity standardně, v Evropě například ve Švédsku, Dánsku nebo Nizozemí. Detailní studii jsme si nedělali, ale výnosy z těchto typů aktiv jsou celkově vyšší, často dosahují dvouciferných čísel.
Pojďme se ještě podívat na zapojení mladých, protože to je jeden z pilířů současně navržené reformy – přivést k penzijnímu spoření co nejvíc mladých lidí. Jeden z kroků, který se chystá, je možnost vybrat až třetinu vlastních vkladů, pokud je účastník mladší 36 let. Jak hodnotíte tento návrh? Neomezí to zase množství prostředků, které si lidé nakonec naspoří na penzi?
Je to samozřejmě krok, který má zvýšit atraktivitu systému, aby se lidé nebáli, že prostředky, které tam investují, neuvidí až do svých 65 let. Jinými slovy chápeme motivaci, proč ministerstvo financí toto navrhuje. Ale na druhou stranu sdílím obavy, které jste zmínila, že možnost vybrat si až třetinu naspořených peněz do 36 let je poměrně štědrá nabídka.
Neměl by zákon aspoň nějak omezit důvod, z jakého jde ty prostředky vybrat? Napadá mě třeba pořízení bydlení nebo nějaké využití v rámci rodinné politiky, třeba když klient penzijního fondu v souvislosti s narozením dítěte očekává výpadek příjmu.
Omezení na bydlení bych považovala za legitimní. Ostatně právě mladí lidé kolem raných třiceti let, kdy už mají stabilní příjmy, si obvykle pořizují bydlení. Takže by to dávalo smysl i v celkovém kontextu reformy jako podpora vstupu mladých lidí do systému.
Kolik Čechů by podle vás měla reforma přivést do penzijního spoření? Co by bylo z vašeho pohledu žádoucí? Aby si spořil úplně každý?
Ano, to by bylo ideální, kdyby si spořil úplně každý. V současnosti je v účastnických fondech tuším něco přes dva miliony lidí. Stále tedy vidím obrovský potenciál k růstu. Věřím, že připravovaná reforma počet klientů penzijních společností minimálně zdvojnásobí.
Proč je podle vás důležité, aby lidé využívali právě penzijní spoření, když na trhu se nabízí i jiné investiční možnosti? Proč by mělo být dobré přivést lidi právě do státem zřízeného, a pravidly omezeného penzijního spoření?
Má to řadu praktických důvodů zejména pro střadatele. V momentě, kdy vstoupí do strategie životního cyklu, je to pro ně jednodušší a nemusí se o peníze v penzijním fondu už více starat. Dále je penzijní spoření vlastně dostatečně konzervativní oproti jiným možnostem, které jsme zmiňovali. Dává tedy jistou záruku, že lidé o peníze na penzi nepřijdou. A zároveň penzijní spoření snižuje tlak na důchodový systém v prvním pilíři do budoucna, včetně tlaku na zvyšování odvodů na sociální zabezpečení. A to je pro firmy důležité.
Dá se tedy ta hlavní myšlenka shrnout tak, že díky strategii životního cyklu a díky tomu, jakými pravidly je penzijní spoření svázané, je to investice vhodná i pro lidi, kteří nejsou úplně ekonomicky zdatní nebo finančně gramotní?
Je to tak. Na to jsem vlastně mířila v první části své odpovědi. Penzijní spoření je pro lidi jednodušší než další typy investic. Naprostá většina lidí si prostě nechce zjišťovat, kde jaké akcie, jaké akciové fondy mají jaký výnos nebo do jakých dluhopisů bezpečné investovat. V penzijních fondech jdou peníze automaticky do investiční strategie, která je pro ně dostatečně bezpečná i zajímavá. Nemusí se o ni starat.
Ministerstvo financí ve své kampani k reformě tvrdí, že si lidé díky ní lidé naspoří nejméně o milion korun víc než dnes. Sedí podle vás ten výpočet? Dá se s ním souhlasit, nebo je to spíš marketingový nástroj?
Nedělali jsme si simulaci tohoto výpočtu, takže to nemůžu podrobněji zhodnotit. Ale se zastropováním poplatků je jisté, že výnosy lidem porostou.
Očekávaný růst výnosů je tedy hlavní důvod, proč jste s reformou jako celkem spokojení?
Jsme víceméně spokojeni. Reforma rozhodně jde správným směrem, pomůže lidem lépe se zajistit na stáří a sníží budoucí náklady státu na důchodový systém. Jak jsem ale říkala, z pohledu byznysu a možnosti rozvoje ekonomiky nám tam chybí větší flexibilita na straně investic a možnost penzijních fondů investovat do širšího spektra aktiv. Myslíme, že to není dotažené a že pokud by reforma zůstala v navržené podobě, má trochu nenaplněný nebo nevyužitý potenciál.
