ANKETA EKONOMICKÉHO DENÍKU
Ekonomický deník postupně přináší profily odborných mluvčích politických subjektů, které mají šanci se po podzimních volbách dostat do Poslanecké sněmovny. Věnujeme se klíčovým rezortům. Dnes přinášíme anketní rozhovor o zemědělství s předsedou programové komise Starostů a nezávislých (STAN) pro životní prostředí a zemědělství, náměstkem hejtmanky a zastupitelem Plzeňského kraje a vystudovaným agronomem Pavlem Čížkem.
Jaké jsou Vaše hlavní vize v oblasti zemědělství pro následující volební období?
Základní vize pro zemědělství je jednoduchá: dlouhodobě, čili udržitelně, produkovat dostatek zdravých potravin. Tato vize není na jedno volební období, ale na několik generací. Naše zemědělství je již delší dobu součástí evropského zemědělství, řídí se společnou zemědělskou politikou. Evropské země považují produkci potravin pro své obyvatelstvo za zásadní strategickou surovinu. Evropské i české zemědělství je schopno vyprodukovat dostatečné množství potravin našeho klimatického pásma. Problémem je dlouhodobá udržitelnost. A na tu směřuje stále více dotací.
Aby měl kdo v zemědělství pracovat i v budoucnosti, musí být více podporováni mladí zemědělci i menší farmy, které jsou ekonomicky zranitelnější než velké podniky. Musí být podporována péče o půdu, bez ní by se nám mohlo o dlouhodobosti jen zdát. Dotace musí být cíleny i na to, aby potraviny byly kvalitní, zdravé. Mám-li vybrat jeden problém, který nejvíce tíží naše zemědělství, jmenoval bych půdu. Velký úkol je zastavit její degradaci, hlavně erozi, a začít zvyšovat její přirozenou úrodnost zvyšováním organické hmoty v půdě.
V lesnictví jde zejména o to, jak bez velkých ztrát postupně v budoucích desetiletích přizpůsobovat komerční hospodaření v lesích zvyšování průměrné teploty. Velmi rychle je nutné zvýšit zadržování vody v lesích. Lesním hospodářům je nutné pomoci například ve změně skladby dřevin či podporou mimoprodukčních funkcí lesa.
Ve vodním hospodářství je nutné dívat se na síť malých vodotečí, potoků, řek, přehrad, rybníků jako na základní oživující kostru krajiny. Je nutné chránit a revitalizovat vodní toky, zdroje vody i místa vsakování dešťových srážek do povrchových vod. Je nutné zásadně podpořit výstavby vodovodů a propojení vodárenských soustav tak, abychom dokázali s pitnou vodou dobře hospodařit. Je nutné věnovat větší pozornost odstraňování zdrojů znečištění vod, ať jsou to čistírny odpadních vod, či splachy ze zemědělského hospodaření.
Jaké hlavní legislativní úkoly podle Vás resort čekají?
Nemyslím si, že by bylo nutné vymýšlet nějaký nový zákon. Jako STAN dlouho usilujeme o zjednodušování zákonných norem, vždy chceme více motivovat než zakazovat. Zákony a vyhlášky i v oblasti zemědělství jsou sladěny s evropskými předpisy. Rozhodně nepůjdeme proti duchu těchto norem jako současná vláda s kvótami na české zboží v obchodech. Naše zemědělství je konkurenceschopné. Je třeba spíše podpořit zpracování a prodej místních zdravých potravin, například na trzích či u farmářů a místních zpracovatelů.
Kdo je Pavel Čížek?
Ing. Pavel Čížek vystudoval obor fytotechnika na agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. V současnosti působí jako náměstek hejtmanky Plzeňského kraje pro oblast dopravy a krajský zastupitel. Od roku 1990 je bez přestávky ve vedení města Spálené Poříčí, kde se mu od roku 1994 daří pravidelně obhajovat post starosty. Je členem předsednictva a celostátního výboru STAN a předseda krajského výboru. V Plzeňském kraji několikrát neúspěšně kandidoval do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, nejprve jako nestraník za SNK, v roce 2010 jako nestraník za TOP 09, a poté již jako člen STAN.
Jaké problémy resort nejvíc tíží? A jaké řešení pro ně přinášíte Vy?
Postupně se nám z užívání vytrácí slovo rolník a to dávné vědomí, že je to člověk, pracující s půdou, která s pomocí slunce a vody dává lidem obživu. S používáním průmyslových hnojiv jsme začali mnohem více zabírat půdu pro výstavbu. Pole jsme přizpůsobili pouze těžké technice – lány, odvodnění – a přestali vnímat, že půda mizí do řek a přehrad a že z ní mizí život, nezadrží ani dostatek vody pro růst rostlin.
Jako STAN věříme našim zemědělcům. Víme, že si tento negativní trend uvědomují. Chceme pomoci těm, kteří chtějí půdu zúrodňovat a chránit před erozí. Tady mohou pomoci evropské a státní dotace. Evropské dotace – ekoplatby by měly směřovat ke konkrétním opatřením na půdě a v krajině. Pokud hospodář provede například na orné půdě trvalé protierozní opatření, měl by na něj získat dotaci ne po dobu jednoho roku, ale dlouhodobě na 10 – 20 let. Zvýhodněn by měl být ten, kdo provádí řádné organické hnojení, kdo pěstuje meziplodiny, brání erozi výsadbou do meziplodiny, kdo chová zvířata v optimálním množství vzhledem k výměře farmy atd.
Kromě tohoto problému se samozřejmě rezort potýká s problémy odbytu, variabilitou cen produkce, poklesem zájmu o chov zvířat, zvyšováním věku pracovníků v zemědělství, nestabilitou při pěstování ovoce a zeleniny, nebo s pomalým zaváděním metod precizního zemědělství, které mohou pomoci snižovat množství hnojiv a přípravků na ochranu rostlin atd.
Za velmi důležité považujeme významnější podporu ekologického zemědělství, a to zejména pro pěstování bioprodukce na orné půdě. Důležité je rozšířit zpracování potravin v místě výroby.
Jak vidíte budoucnost českého zemědělství v delší časové perspektivě, včetně kontextu dění v Evropské unii, příp. na globální úrovni? A v tomto kontextu s ohledem na úzkou propojenost zemědělství s klimatickou změnou a ochranou životního prostředí – mělo by smysl spojit rezort
zemědělství a životního prostředí?
Zvyšování průměrné teploty, a tomu odpovídající extremizace počasí a delší periody sucha, na to vše musí zemědělství a lesnictví reagovat. Je nutné se těmto změnám přizpůsobit, adaptovat. Nechceme přímo sloučit obě ministerstva, ale je nutné, aby postupovala ve shodě. To se zatím příliš neděje.
Jak na to? Chceme, aby Česká republika měla Plán adaptačních opatření na klimatickou změnu, připravený oběma ministerstvy. Tento plán by stanovil, co udělat s naší krajinou a naším hospodařením v ní, aby byla odolnější na výkyvy počasí. Plán by měl říci, jak zlepšit čistotu podzemních a povrchových vod, zpomalit odtok dešťových vod, chránit naše vodní zdroje a postupně revitalizovat naše toky, jak zvýšit hladinu spodní vody na orné půdě úpravou meliorací, jak snížit erozi půdy, jaká opatření provádět v jednotlivých katastrech obcí, jak provázat opatření, řešená v územních plánech, pozemkových úpravách, územních systémech ekologické stability, lesních hospodářských plánech, plánech oblastí povodí, managementu zvláště chráněných území atd. Takový plán bude, jako živý dokument, vyžadovat trvalou součinnost obou ministerstev a jejich dotační politiky. Bude nutné spolupůsobení dalších úřadů, výzkumných ústavů, krajů, měst a obcí.
STAN chce, aby si Česká republika uvědomila, a poté naplánovala, čeho chce dosáhnout v naší krajině, na našem venkově. Jak zajistit dostatek pitné vody, jak dlouhodobě hospodařit v zemědělství a lesnictví. Tomuto plánu je nutné přizpůsobil zejména dotační opatření a ty po dlouhou dobu realizovat. STAN je zvyklý na to, že obce a kraje je nutné spravovat s dlouhodobou vizí a každý rok pro tu vizi dělat určité kroky. Města a obce udělaly velký krok v obnově rybníků, v rozumném hospodaření v lesích, města, včetně Prahy, pronajímají velké plochy půdy pro ekologické zemědělství. STAN rozjel velký protierozní projekt „1000 a jedna cesta pro krajinu“. Stejné je to v zemědělství, lesnictví, krajině. Není třeba žádná revoluční změna, ale motivace zemědělců, hospodářů a obyvatel venkova ke každoročním pozitivním změnám.
Helena Sedláčková
