Šestiměsíční dítě, které se každé tři dny stěhuje od jednoho rodiče k druhému. Takovou podobu střídavé péče kritizuje psycholog Martin Galbavý. „Tohle je zvěrstvo,“ prohlásil na kulatém stole „Rozvody před soudem: Jak chránit dítě v rodičovském konfliktu?“ Akci uspořádaly Česká justice a Ekonomický deník. Odborníci upozornili také na nedostatek dětských psychologů, rizika rodičovských sporů i potřebu přísnějších etických pravidel pro advokáty.
Při rozchodu rodičů někdy nastávají při rozdělování péče o děti až extrémní situace. Dítěti je teprve půl roku, přesto se každých několik dnů přesouvá mezi dvěma domácnostmi. Oba rodiče chtějí pečovat a prosazují své představy o tom, kolik času s ním budou trávit. Podle psychologa a předsedy Asociace manželských a rodinných poradců ČR Martina Galbavého se ale při podobném rozhodování někdy zapomíná na samotné dítě.
Galbavý na debatě popsal případy šestiměsíčních dětí, u nichž soud nařídil střídání péče v třídenních intervalech. Kritizoval především to, že se dostatečně nezkoumá, jak takové uspořádání dítě zvládá. Podle něj někdy převládne postoj rodičů, kteří zdůrazňují vlastní práva, zatímco psychické potřeby nejmenších dětí ustupují do pozadí.
Vyhrocené rodičovské spory přitom představují menšinu. Podle údajů Českého statistického úřadu skončilo v roce 2024 celkem 67 procent rozvodů jako nesporných, kdy soud nemusel zjišťovat příčiny rozpadu manželství. Jak na debatě upozornila advokátka Gabriela Donati, řada rodičů se dokáže dohodnout už před soudem nebo v průběhu řízení. Podle jejích zkušeností k tomu přispěla i rozvodová novela. Část případů, které by dříve skončily jako sporné, se nyní daří uzavírat dohodou. Největší problémy tak představují rodiny, v nichž konflikt pokračuje i přes snahu odborníků o jeho řešení.
Dítě žije ve dvou světech, které spolu nemluví
Problém přitom nemusí vzniknout jen v rodinách, kde rodiče vedou otevřenou válku. Podle Galbavého může dítěti škodit i situace, kdy spolu matka a otec prakticky nekomunikují a každý vytváří vlastní, od druhého oddělený svět.
Dítě se pak musí neustále přizpůsobovat prostředí, v němž právě pobývá. Pokud u jednoho rodiče vyjadřuje přání zůstat, druhý to může chápat jako odmítání nebo důkaz manipulace. Podle psychologa však dítě nemusí nikoho odmítat. Může se pouze snažit zvládnout situaci, v níž se ocitlo.
Právě nepochopení dětského chování může podle Galbavého roztočit další spor. Rodiče začnou hledat viníka, místo aby se pokusili porozumět tomu, co jejich dítě prožívá. Psycholog proto apeloval na větší zapojení odborníků ještě před tím, než se rodinné vztahy vyhrotí.
Advokát má hájit klienta. Ale kde je hranice?
Odpovědnost za průběh rodičovských sporů podle vedoucí partnerky advokátní kanceláře Donati Legal Gabriely Donati nesou také právní zástupci. Nejde přitom jen o znalost zákonů. Advokát musí dokázat rozpoznat, kdy požadavky jeho klienta začínají poškozovat dítě.
Na kulatém stole proto zazněla otázka, zda by advokáti zastupující rodiče v opatrovnických řízeních neměli mít vlastní etická pravidla. Advokátka Barbora Gaveau uvedla, že podobně, jako to mají někde v zahraničí, by advokáti zastupující rodiče v opatrovnických řízeních měli kromě klienta zastupovat svým způsobem i jeho dítě. „Ať už skrytým, nebo odkrytým klientem by prostě u rodinného advokáta v opatrovnickém řízení vždycky mělo být dítě,“ zdůraznila.
Podle Donati nestačí spoléhat na osobní odpovědnost jednotlivých právníků. Zkušenosti z praxe ji vedou k přesvědčení, že profese potřebuje jasnější pravidla pro případy, kdy se zájmy zastupovaného rodiče dostávají do střetu s potřebami dítěte.
Specializace na rodinné právo
Jednou z cest by podle Donati mohla být větší specializace na rodinné právo. Připomněla, že rodiče někdy svěří citlivý spor advokátovi, který jim dříve pomáhal například s prodejem nemovitosti. To však samo o sobě nezaručuje, že dokáže pracovat s konfliktem mezi rodiči.
Za nebezpečný považuje také způsob, jakým někteří klienti právní zastoupení vybírají. Hledají především někoho, kdo bude dostatečně tvrdý a druhého rodiče u soudu porazí. Podle Donati je právě takové očekávání problematické, protože může konflikt dál vyostřovat.
Advokátka proto podpořila diskusi o etickém kodexu pro opatrovnické věci. Podobná pravidla by podle ní mohla být schůdnější než zavedení povinné specializace, o níž se v advokacii již v minulosti jednalo.
Psychologa potřebují oba rodiče. Jenže není kam jít
Další problém, s nímž se Gabriela Donati ve své praxi setkává, představuje nedostatek psychologické pomoci. Rodiče se někdy dokážou shodnout na tom, že jejich dítě potřebuje odborníka, ale společného psychologa nemohou najít. „Ještě třeba před osmi lety mi přišlo, že ta situace nebyla tak strašná, teď už je to opravdu extrém,“ popsala advokátka. Dostupnější soukromé služby jsou zase pro část rodin příliš drahé. A někdy se rodiče začnou přít i o to, kdo vyšetření zaplatí.
Donati upozornila rovněž na riziko jednostranných psychologických zpráv, které si opatří pouze jeden rodič. Takový postup může spor ještě zkomplikovat. Sama proto klientům zpravidla doporučuje hledat společného odborníka, pokud tomu nebrání závažné okolnosti, například domácí násilí.
Aplikace může ukázat, kdy už rodiče potřebují odborníka
Nedostatek dostupné pomoci otevírá prostor také pro digitální nástroje. Jedním z nich je Divorcio, bezplatná aplikace určená rodičům procházejícím rozchodem nebo rozvodem. Na jejím vývoji se jako odborná konzultantka podílela advokátka a poradkyně Barbora Gaveau.
Podle Gaveau může aplikace pomoci nejen s organizací rodičovství, ale také s přípravou na návštěvu odborníka. Rodiče si v ní mohou ujasnit, v čem se shodují a které otázky zůstávají otevřené. Psycholog, mediátor nebo advokát pak nemusí začínat od začátku. „Rozhodně cílem té aplikace není jakýmkoliv způsobem nahrazovat odborné poradenství,“ zdůraznila Gaveau. Digitální nástroj podle ní může posloužit jako podklad pro další práci s rodinou.
Aplikace tak nemá sama rozhodovat, jak má péče o dítě vypadat. Jejím smyslem je pomoci rodičům rozpoznat problémy včas a nasměrovat je k odborné pomoci, pokud společné řešení nenajdou.
Mediace není totéž co rodinné poradenství
Podle rodinné poradkyně a mediátorky Kamily Šaffkové z organizace Women for Women a projektu Servis rodiny je důležité rozlišovat, jaký druh pomoci rodiče skutečně potřebují.
Mediace může rodičům pomoci dospět k dohodě, ne vždy je však nejvhodnějším prvním krokem. Podle Kamily Šaffkové by jí mělo předcházet odborné rodinné poradenství, které nabízí širší možnosti práce s rodiči v konfliktu. Zatímco mediace směřuje především k nalezení dohody, poradenství se může více zaměřit na příčiny konfliktu, emoce rodičů a potřeby jejich dětí.
Šaffková upozornila, že při konfliktních rozchodech rodiče často upřednostňují vlastní potřeby před potřebami dítěte. Odborníci jim proto pomáhají pochopit, co jejich děti prožívají, jak na ně rodičovské spory dopadají a co v takové situaci potřebují. Rodinnou mediaci přitom Šaffková považuje za účinný nástroj, který má v řešení rodičovských konfliktů své místo.
Zásadní je podle ní načasování. Pokud rodiče dostanou pomoc už na začátku rozchodu, mohou odborníci předejít problémům, které by se později řešily mnohem obtížněji. V praxi však dostupnost podobných služeb závisí na místě bydliště a finančních možnostech rodiny.
Děti mají mluvit do rozhodování. Jenže je to neučí
Další slabinu systému popsala zakladatelka Cochem.cz Markéta Nováková. Od dětí se očekává, že se vyjádří k zásadním rozhodnutím o svém životě, přestože je na podobnou situaci nikdo systematicky nepřipravuje. „My ty děti k tomu zveme až v krizových životních situacích,“ upozornila Nováková. Podle ní by se děti měly učit vyjadřovat svůj názor a rozumět vlastnímu postavení už během školní docházky.
Nejde přitom pouze o rozvody. Dítě by podle Novákové mělo vědět, že jeho názor má význam, jaká má práva a jaké důsledky může mít rozhodnutí, které se ho týká. Pokud tuto zkušenost nemá, může být pro něj rozhovor se soudcem nebo sociálním pracovníkem mimořádně náročný. Rodinná poradkyně a advokátka Gaveau poukázala rovněž na chybějící základy vzdělávání dětí v rodinné a vztahové problematice na našich školách.Vzdělávat se v tomto ohledu až v dospělosti je pozdě.
Nováková zároveň kritizovala nejednotnou praxi orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Podle ní stále chybí jasnější vymezení toho, jak mají jednotlivé instituce postupovat a jak má vypadat skutečné zastupování zájmů dítěte.
Kdo podá návrh první, už nemusí mít výhodu
Právě větší prostor pro zjištění skutečné situace v rodině patří mezi změny, které přinesla letošní rozvodová novela. Pokud se rodiče nedokázali dohodnout na péči o dítě, mohl mít dříve výhodu ten, kdo se obrátil na soud jako první.
O předběžném opatření totiž soud rozhodoval ve velmi krátké lhůtě, často pouze na základě tvrzení jednoho rodiče. Druhý nemusel dostat příležitost se k návrhu vyjádřit.
Novela od ledna zavedla pro běžné spory o dočasnou úpravu péče prozatímní rozhodnutí. Soud má více prostoru vyslechnout oba rodiče, zjistit názor dítěte a opatřit si potřebné podklady. Rozhodnout musí nejpozději do tří měsíců. V naléhavých případech však musí postupovat rychleji.
Místopředsedkyně Okresního soudu Praha-západ Lenka Jurenová změnu ocenila. Soudy podle ní mohou nově lépe reagovat na konkrétní situaci rodiny, místo aby vycházely především z podkladů rodiče, který návrh podal jako první. „Máme možnost nastavit i ten prozatímní režim tak, aby k něčemu byl, aby k něčemu směřoval,“ vysvětlila.
Předchozí systém podle ní umožňoval opakované podávání návrhů na předběžná opatření a následná odvolání. Spisy tak putovaly mezi soudy a samotný rodičovský konflikt se dál prohluboval. Jurenová upozornila, že právě tyto postupy patřily k významným zdrojům průtahů v opatrovnických řízeních.
V rodinném právu se nevyhrává
Na zvláštní odpovědnost advokátů upozornila také poslankyně a spoluautorka rozvodové novely Eva Decroix (ODS). Podle ní může být dobrý rodinný advokát jednou z nejúčinnějších forem prevence vyhrocených rodičovských sporů. „V rodinném právu se nevyhrává,“ zdůraznila Decroix. Advokát podle ní nemůže přistupovat ke sporu o dítě stejně jako k trestnímu řízení, v němž se snaží dosáhnout vítězství jedné strany.
Decroix proto podpořila diskusi o specializaci advokátů na rodinné právo. Právní zástupce totiž podle ní musí chápat, že jeho práce má dopad nejen na klienta, ale i na druhého rodiče a především na dítě.
Podle bývalé ministryně spravedlnosti je však vedle kvalitních advokátů nutné posílit také systém pomoci rodinám. Změna zákona sama o sobě nedokáže zajistit, aby rodiče včas dostali podporu psychologa, mediátora nebo poradce.
Pomoc nemá začínat až v soudní síni
Soudkyně Vrchního soudu v Praze Šárka Hájková upozornila, že v okamžiku, kdy se rodiče obrátí na soud, už může být jejich konflikt natolik vyhrocený, že je velmi obtížné vrátit je k dohodě.
Otevřela proto otázku, zda by alespoň základní setkání s odborníkem nemělo předcházet zahájení soudního řízení. Jednou z možností by podle ní mohlo být povinné informativní setkání se zapsaným mediátorem, při němž by rodiče získali základní informace o možnostech řešení sporu.
Takový postup však musí zohlednit i situace, kdy mezi rodiči existuje domácí násilí nebo výrazná nerovnováha. V těchto případech nemusí být společné vyjednávání bezpečné ani vhodné.
Za podporu kulatého stolu „Rozvody před soudem: Jak chránit dítě v rodičovském konfliktu?“ děkujeme partnerům akce, Divorcio a advokátní kanceláři Donati Legal, kteří se věnují problematice rodinného práva a pomoci rodičům při rozchodu.
