Advokát Adam Černý podal k Městskému soudu v Praze další návrh na zrušení opatření ministerstva zdravotnictví, kterým ministerstvo plošně zakázalo pohyb lidí bez zakrytého obličeje v uzavřených prostorách. Takový zákaz lze podle právníka vydat jen zákonem, nikoli jen nedostatečně zdůvodněným správním aktem. Advokát napadá i fakt, že opatření ministerstva nejsou publikována ve Sbírce a na úředních deskách obecních úřadů. Dále je podle něj ovlivněn výkon spravedlnosti, když je v rukou soudu, zda například uvidí obličej vyslýchaného či nikoli. Zahalování obličeje není součást kultury v ČR.
Advokát Adam Černý se u Městského soudu v Praze od 18. září 2020 znovu domáhá nápravy stavu, kdy ministerstvo zdravotnictví opakovaně způsobem vydávání a obsahem mimořádných opatření v souvislosti s epidemií Covid-19 překračuje pravomoci a jedná v rozporu s Listinou a Úmluvou. Adam Černý nedávno uspěl s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu a Městský soud v Praze bude muset jeho žalobu z „první vlny“ koronaviru rozhodnout, jak Česká justice informovala.
O průběhu soudu rozhodlo ministerstvo zdravotnictví
Podle čerstvého podání Adama Černého zasahuje povinnost mít zakrytý obličej u soudu, kterou může zrušit jen soudce, do výkonu spravedlnosti. Napadené opatření ministerstva ze dne 17. září 2020 uděluje výjimku, podle které o zakrytí úst a nosu může rozhodnout jen soudce na příslušném jednání: „Napadené opatření tak ,svěřuje´ soudu možnost rozhodnout o průběhu realizace soudního řízení způsobem, který procesně právní předpisy upravující jednotlivé formy řízení před soudem nebo předpisy upravující jednací řád soudů nepředpokládají,“ uvádí advokát.
„Pouze na rozhodnutí soudu, nepředpokládaného obecně závazným právním předpisem tak záleží, jakým způsobem je realizovaný např. výslech účastníků, svědků nebo obžalovaných, přičemž v případě, že jsou jednání je za použití roušek, nemám možnost posoudit jejich neverbální projevy, čímž je oslabena možnost hodnotit jejich věrohodnost, která se často dovozuje i z mimiky vyslýchaného. Neverbální projevy pod rouškou nejsou identifikovatelné,“ popisuje advokát absurdní jednání soudu s účastníky, kteří mají zakryté obličeje.
Ministerstvo zdravotnictví koná opět nezákonně
S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu pak advokát namítá, že i legitimní cíle při omezení svobody pohybu, jak je připouští Listina práv a svobod a kterých chce dosáhnout ministerstvo zdravotnictví, musí být ošetřeny zákonem, nesmí uvalovat na obyvatelstvo nové povinnosti podzákonnou normou a pouhým správním aktem, kterým je „opatření“. „Jak plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1Ao 1/2005-98, publikovaným pod č. 740/2006 Sb. NSS opatření obecné povahy nemůže nahrazovat podzákonnou normotvorbu ani nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti; slouží toliko ke konkretizaci již existujících povinností, vyplývajících ze zákona, a nikoliv k ukládání nových povinností, které zákon neobsahuje´. Navzdory tomu odpůrce k takovémuto kroku přistoupil a opatřením obecné povahy nařídil nové (zákonem neupravené) povinnosti, jimiž omezil základní práva osob pohybujících se a pobývajících na území České republiky nad rámec přípustných zákonných limitů,“ uvádí advokát.
Advokát dále upozorňuje, že také Městský soud v Praze už jednou rozhodl, že tyto akty ministerstva je nutno přijímat zákonem: „V obdobné situaci, kdy Ministerstvo zdravotnictví ČR za nouzového stavu rozhodovalo mimořádným opatřením o velmi významném omezení základních práv a svobod vyznačujícím se všeobecným a celostátním dopadem, Městský soud v Praze již citovaným rozsudkem ze dne 23. dubna 2020, sp. zn. 14 A 41/2020, rozhodl, že i za mimořádného stavu platí, že omezení základních práv mohou být přijata pouze na základě zákona, za účelem ústavně chráněných hodnot a pouze v nezbytném rozsahu. Tím spíše je nutné respektování tohoto základního principu právního státu požadovat v situaci, kdy žádný mimořádný stav není vyhlášen,“ upozorňuje Adam Černý.
Zahalování obličeje čímkoli není součást kultury
Kromě svobody pohybu je podle Adama Černého protiprávně omezeno i právo na soukromí a na rodinný život: „Materiálně se určená povinnost přímo dotýká nejen svobody pohybu, ale i práva na soukromí, když adresátovi této povinnosti ukládá nosit prostředky, kterými si má zakrývat část obličeje. S ohledem na charakter těchto prostředků přitom ne vždy je možné je považovat za prostředky ochranné ve smyslu povahy ochranných pomůcek, ale jedná se toliko o zakrývání obličeje, které se plošně nařizuje veřejnou mocí, nerespektujíc soukromou sféru jednotlivce, do které patří i právo rozhodnout se o ,zahalování´ obličeje,“ vysvětluje v podání z 19. září 2020 advokát.
Podle předmětného opatření ministerstva zdravotnictví není stanovena povinnost zakrývat si obličej zdravotní pomůckou, nýbrž v podstatě čímkoli. Ministerstvo v napadeném opatření konkrétně nařídilo: 1. Všem osobám se s účinností ode dne 18. září 2020 od 0:00 hod. do odvolání tohoto mimořádného opatření zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, a to: a) ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj), b) v prostředcích veřejné dopravy.
„Zakrývání obličeje na veřejnosti není součásti kulturních zvyklostí na území České republiky a takovýto požadavek tak může intenzivně narušit subjektivní vnímání individuality jednotlivce a jeho možnosti rozhodnout se o otázce, jež je integrální součástí jeho práva rozhodnout se jak se projevovat na veřejnosti, pokud způsob neohrožuje fungování demokratické společnosti a nezasahuje do práv jiných. Tvář přitom hraje důležitou roli v interakci v mezilidském kontaktu,“ uvádí advokát.
Namátková kontrola: Opatření nepublikují obce
Podle advokáta je nanejvýše závažným porušením práva, když plošná opatřeni ministerstva vůbec nejsou publikována ve Sbírce. „Na rozdíl od krizových opatření vlády se mimořádná opatření odpůrce nepublikují ve Sbírce zákonů; jsem přitom přesvědčen, že při takto zásadním a rozsáhlém zásahu do základních práv a svobod jednotlivců je naprosto nezbytné trvat na tom, aby příslušný právní instrument, jímž se takový bezprecedentní zásah realizuje, byl publikován též ve Sbírce zákonů.
Jak dále advokát upozorňuje, takto závažná rozhodnutí si musí lidé složitě dohledávat: „Je zcela absurdní, že opatření, kterými se takto plošně omezují základní práva a svobody jednotlivců na území České republiky, nemusejí být vůbec na této úrovni publikována. Veřejnost je zde nucena tato opatření komplikovaně dohledávat na úřední desce odpůrce, případně se spoléhat na ně vždy zcela přesné a úplné informace sdělované prostřednictvím médií (nehledě na to, že informace v médiích nemají úřední povahu a nelze se jich právně dovolávat),“ uvádí v podání Černý.
Podle advokáta má ministerstvo zdravotnictví povinnost zajistit publikování svých příkazů a zákazů na obecních úředních deskách. To se ale neděje: „V posuzovaném případě se napadené opatření týká fakticky všech obcí v České republice, neboť nařízení vyhlášená odpůrcem mají generální plošnou platnost, a tudíž by napadené rozhodnutí mělo být zveřejněno též na úředních deskách všech obecních úřadů v České republice. Namátkovou kontrolou jsem však zjistil, že k takové publikaci nedochází,“ zdůrazňuje v žalobě advokát Adam Černý.
Napadené opatření je podle advokáta nezákonné, představuje nezákonný právní akt, kterým nelze zasáhnout do základních práv lidí, nesplňuje požadavek legality a sporná je i jeho legitimita a nezbytnost omezení základních práv, a proto Městskému soudu navrhuje předmětné opatření zrušti pro nezákonnost.
Irena Válová
Text je převzat z portálu Česká justice, který je součástí vydavatelství Media Network, stejně jako Ekonomický deník.
