Ještě několik dní budou nad Českobrodskem stát dvě ocelové věže, které se staly symbolem celého regionu. Každá měří přes 300 metrů, uvnitř má unikátní výtah, desítky let z nich putoval rozhlasový signál hluboko do Evropy a slyšet byl někdy i na druhé půlce polokoule. V říjnu však Liblický vysílač čeká konec.
Za obřími stožáry přitom nezůstává jen technická historie, ale také příběh vysílání, války, výškových rekordů a marného hledání nového využití.
Dvě věže, které už brzy zmizí z obzoru
Dva obří stožáry vysílače Liblice B stojí u Českého Brodu více než půl století. Každý z nich měří 355 metrů a společně drží český výškový rekord. Jenže letos v říjnu se jejich příběh uzavře.
Likvidace obou konstrukcí je naplánována na 12. až 16. října 2026. Obvodní báňský úřad pro Prahu a Středočeský kraj už 3. září vydal povolení k provádění trhacích prací. Po samotném odstřelu má následovat rozřezávání a odklízení ocelové konstrukce, které potrvá podle všeho až do konce listopadu.
Dvě věže od sebe dělí 120 metrů. Severní stojí v katastru obce Liblice u Českého Brodu, jižní v katastru vesnice Přistoupim. Z krajiny tak během několika týdnů zmizí dvojice konstrukcí, které byly po desetiletí nepřehlédnutelnou dominantou Českobrodska.
A nejde jen o jejich výšku. Uvnitř každého stožáru jezdí švédský motorový výtah ALIMAK, který dokáže vystoupat až do 350 metrů. Jde o nejvýše položené výtahy v České republice.
Výškový rekord není jedinou zvláštností
Stanout nahoře bylo vždy mimořádnou příležitostí. Vnitřkem každého stožáru vedou údržbové výtahy tvořené otevřenou klecí se spalovacím motorem. Cesta vzhůru trvá přibližně 45 minut.
Ani výtahem se ale člověk nedostane úplně všude. Cesta začíná i končí lezením po žebříku. Kdo se dostane až na vrchol ve výšce 355 metrů, ocitne se na místě, kam se běžný návštěvník nikdy nepodívá.
Obě konstrukce navíc (každou z nich) drží patnáct kotevních lan. Signál se šířil pomocí vyzařovacích lan napnutých podél štíhlých trojhranných stožárů. Společně vytvářejí kolem konstrukcí charakteristickou klec. Liblický vysílač měl také mimořádný dosah. V době svého největšího významu pokrýval rozhlasovým signálem téměř celé Čechy.
Příběh Liblic začal dávno před dnešními stožáry
Historie vysílání z Liblic je mnohem starší než dnešní 355 metrů vysoké věže. Už v roce 1919 vybralo ministerstvo obrany pozemek pro stavbu vojenského vysílače. K jeho realizaci však nakonec nedošlo.
O deset let později se začala znovu projednávat možnost umístit v lokalitě rozhlasový vysílač. Volba Liblic přitom nebyla náhodná. Místo mělo výhodnou geografickou polohu vůči Praze i celé republice.
Výsledkem se stal vysílač Liblice A, který vznikal v letech 1929 až 1931. Tvořily ho dvě 150 metrů vysoké anténní věže vzdálené od sebe 250 metrů. Vysílání ze studia pražského Radiojournalu začalo 27. října 1931 a na trvalý provoz se přešlo ještě před koncem téhož roku.
Původní věže vydržely na svém místě desítky let. Definitivně zmizely 11. srpna 2004, kdy je odstřelili. Jejich nástupci už ale mezitím dávno dominovali české krajině.
Liblice B přinesly obrovský výkon
Dnešní dvojice stožárů vznikla v letech 1975 a 1976. Nové vysílací středisko mělo pokrýt téměř celé Čechy druhým programem Československého rozhlasu na středních vlnách.
Vysílač byl dimenzován na výkon 1,5 megawattu a ve své době patřil k nejvýkonnějším zařízením svého druhu ve střední Evropě. Později se výkon z úsporných důvodů snížil na polovinu, zároveň se však optimalizoval processing signálu.
Technické zázemí bylo stejně zajímavé jako samotné stožáry. V servisních budovách se nacházely mimo jiné obří elektronkové vysílače Tesla Hloubětín SRV 750. Kvůli obrovskému výkonu vznikly také dvě budovy sloužící jako chladicí věže.
Na elektrickém návrhu se podílel Výzkumný ústav spojů, dnešní Testcom, projekt konstrukce stožárů vypracoval Hutní projekt Praha a samotnou stavbu v letech 1975 až 1976 provedly Hutní montáže Ostrava.
Signál z Liblic zasáhl Evropu i další kontinenty
Liblice B se staly klíčovým místem pro středovlnné vysílání Československého a později Českého rozhlasu. Program Dvojka se odtud šířil na frekvenci 639 kHz. V noci měl signál mimořádný dosah. Posluchači jej mohli zachytit ve velké části Evropy a dostával se i mimo evropský kontinent.
Technologický význam vysílače se však postupně měnil. S rozvojem nových vysílacích technologií začaly střední vlny ztrácet své postavení. Český rozhlas nakonec pravidelné vysílání z Liblic ukončil 31. prosince 2021 ve 23:59:59.
Stožáry tím ale ještě úplně neutichly. Od 1. října 2023 jejich prostřednictvím vysílalo Country Radio. Také tento provoz však skončil, tentokrát 31. března 2025.
Od té chvíle už pro obří konstrukce nebylo využití, které by podle Českých Radiokomunikací dávalo ekonomický efekt.
Udržovat obry už nedávalo smysl
Právě tady začal největší problém. Stožáry jsou obrovské, technicky specifické a jejich údržba je mimořádně nákladná. České Radiokomunikace proto opakovaně hledaly někoho, kdo by pro ně dokázal najít další smysluplné využití.
V minulosti oslovily různé instituce, úřady i státní složky. Ve hře mohlo být několik možností. Stožáry mohly posloužit například jako technická památka, součást kritické infrastruktury nebo záložní komunikační prostředek pro krizové situace.
Zájem, který by jejich další existenci ekonomicky nebo prakticky odůvodnil, se však podle dodaných podkladů nepodařilo najít. A tak se nejvyšší stavba v Česku dostala až k povolení trhacích prací.
Liblice měly své příznivce i po konci vysílání
Obří konstrukce mezitím nezmizely z pozornosti lidí, kteří k nim mají vztah. Jejich příběh připomíná také iniciativa Zachraňme vysílače Český Brod, která po rozhodnutí o likvidaci připravuje způsob, jak jejich podobu zachovat alespoň digitálně.
Autoři projektu chtějí vytvořit 3D vizualizaci vysílačů včetně virtuální reality, aby si je lidé mohli prohlédnout i v budoucnu v podobě, v jaké skutečně stály. Současně vzniká detailní 4K video. Má zachytit vysílače ráno, během dne i večer, včetně jejich konstrukce, světel a atmosféry celého místa.
Plánuje se také symbolická připomínka. Jednou ročně by podle projektu mohly na dvě hodiny vzlétnout drony a blikat způsobem, který by připomínal světla na někdejších vysílačích. Na obloze by tak znovu vznikla jejich silueta, tentokrát už jen jako vzpomínka na stavbu, která po desítky let patřila k Liblicím i širokému okolí.
Právě proto má projekt podle jeho autorů zachovat nejen samotný vzhled věží, ale také jejich atmosféru a příběh.
Poslední týdny českého výškového rekordu
Až oba stožáry zmizí, změní se také české pořadí nejvyšších staveb. Rekord se přesune ze středních Čech na západ. Novou nejvyšší stavbou v zemi se stane vysílač Krašov v Plzeňském kraji, který měří 347,5 metru. Rozdíl oproti liblickým stožárům činí 7,5 metru.
Krašov má navíc vlastní pozoruhodnou zvláštnost. Od roku 2018 jeho stožár slouží také jako obří gnómon, tedy ukazatel slunečních hodin. Nedaleko vysílače proto vznikl číselník s římskými číslicemi vysokými tři metry.
Liblické stožáry tak během několika týdnů přijdou o své výškové prvenství a následně zmizí úplně. Po více než půl století se uzavře kapitola stavby, která spojovala mimořádné technické parametry s každodenním životem několika generací posluchačů.
