Obžaloba případu údajného úniku z Bezpečnostní informační služby nesmí obsahovat utajované informace. V kauze jsou obžalováni bývalý důstojník tajné služby Jan Petržílek a někdejší předseda politického hnutí Věci veřejné Vít Bárta. „V obžalobě se lze vyhnout samotnému popisu obsahu utajovaných skutečností, aniž by to bylo na újmu procesním požadavkům a následně trestního řádu a současně, aby obžalobu bylo možno doručit obviněným, jejich obhájcům a bylo možno ji též následně veřejně před soudem přednést,“ usnesl se Vrchní soud v Praze.
Žalobce pražského státního zastupitelství Michal Muravský si na konci loňského roku podal stížnost proti tomu, že mu městský soud na sklonku roku odmítl utajovanou obžalobu v kauze údajného úniku informací z Bezpečnostní informační služby (BIS). V té jsou obžalováni bývalý důstojník tajné služby Jan Petržílek a někdejší předseda politického hnutí Věci veřejné Vít Bárta. Vrchní soud v Praze ale stížnosti žalobce podle zjištění Ekonomického deníku nevyhověl. Podle obou soudů není pro utajování obžaloby žádný zákonný důvod. Ekonomický deník se seznámil s nejzásadnějšími pasážemi rozhodnutí.
Nečekaný zvrat v soudním řízení úniku odposlechů z Bezpečnostní informační služby, ve kterých byly zaznamenány hovory primátora Prahy Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška, nastal na konci loňského roku. Část těchto odposlechů se dostala do médií. Městský soud v Praze na neveřejném jednání vrátil případ, který se táhne od roku 2013, k došetření v prosinci. Hlavními osobami jsou Jan Petržílek, který musel tajnou službu opustit kvůli špatným vztahům s vedením v roce 2011, a někdejší předseda hnutí Věci veřejné Vít Bárta.
Žalobce pražského Městského státního zastupitelství Michal Muravský si proti rozhodnutí nalézacího soudu podal stížnost k soudu vrchnímu. Ten už rozhodl. „Písemné rozhodnutí ve věci 2 To 11/2020 již bylo vyhotoveno. Spis byl na soud prvního stupně vrácen 3. dubna 2020. Rozhodnutí doručuje soud prvního stupně. Dle informací z Městského soudu v Praze není potvrzeno doručení u jednoho účastníka. Z tohoto důvodu vám tak nemůžeme bližší informace zatím poskytnout,“ odpověděla na otázky Ekonomického deníku mluvčí vrchního soudu Kateřina Kolářová.
Mluvčí pražského městského soudu Markéta Puci byla sdílnější. „Spis nám byl doručen spolu s rozhodnutím vrchního soudu a toto rozhodnutí jsme dodali účastníkům do datových schránek. Tedy mohu sdělit, že vrchní soud ve svém usnesení dal našemu trestnímu senátu za pravdu a zamítl stížnost státního zástupce. Rozhodnutí našeho soudu o tom, že věc se vrací státnímu zástupci k došetření, je konečné. Státní zástupce je právním názorem soudů vázán,“ potvrdila zjištění Ekonomického deníku mluvčí soudu.
Utajení se lze vyhnout
Vrchní soud v Praze rozhodl, že stížnost státního zástupce Michala Muravského není důvodná. „Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 147 odst.1 tr. ř. napadené usnesení a řízení mu předcházející a shledal, že podaná stížnost důvodná není a s ohledem na podrobnou a přesvědčivou argumentaci soudu prvého stupně na tuto v plném rozsahu odkazuje. Podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrátí soud po předběžném projednání obžaloby věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem,“ stojí v rozhodnutí soudu.
Pokud za závažnou procesní vadu nalézací soud považuje za dané procesní situace, v tomto konkrétním případě podání obžaloby v režimu utajení, lze se s tímto závěrem ztotožnit, vysvětlil vrchní soud. „Neboť tehdy je procesní dispozice s podanou obžalobou ztížena, a to na úkor, nalézacím soudem vyzdvižených zásad trestního řízení, zejména na úkor práva na obhajobu v širším slova smyslu, a i další vedení trestního řízení jako fair procesu, je tím zatíženo,“ konstatoval soud.
„Veřejné projednání a veřejný výkon soudnictví je zcela jednoznačně významným prvkem kontroly soudní moci, která musí být jinak nezávislá, neveřejné jednání má tedy být zcela výjimečné a tomuto cíli musí orgány činné v trestním řízení podřídit příslušné procesní postupy,“ upozornil senát vrchního soudu. Soud je přesvědčen, že pokud existuje procesně přípustná možnost eliminovat či omezit narušení zásady veřejnosti soudního řízení včetně „volného“ nakládání s obžalobou, je potřeba ji využít. „Vrchní soud v Praze je toho názoru, že závěr nalézacího soudu v tom směru, že obžaloba navíc není uvedena v příloze 7 nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací v oblasti působnosti ministerstva spravedlnosti, je správný. Obžaloba v této příloze zcela jednoznačně uvedena není, a byť lze souhlasit s tím, že tak, jak uvádí státní zástupce, tam není ani nemůže být uveden taxativní výčet písemností, které lze utajovat, je zcela zjevné, že tak důležitá písemnost, jako je obžaloba, by jistě uvedena byla, navíc když jsou tam uvedeny daleko méně důležité informace, než které vyplývají z obžaloby jako takové,“ lze se dále dočíst v odůvodnění rozhodnutí.
Pravdou je podle soudu jistě to, že je potřeba posuzovat i skutečný charakter informací, které jsou v ní obsaženy, ale právě tato skutečnost je vytýkána obžalobě, která je nadále v režimu utajení. „Stížnostní soud má navíc za to, že státní zástupce zcela rezignoval na to, aby posoudil obsah utajovaných informací a stanovil, které konkrétní informace jsou utajené. Z obžaloby nevyplývá a není v ní uvedeno, které konkrétní informace jsou považovány za informace utajované. Není ani uveden žádný důvod jejich utajení a nemluvě o tom, že není řešeno, zda je vůbec možné takové informace podřadit pod konkrétní ustanovení v seznamu utajovaných informací,“ zkritizoval soud práci žalobce.
Stížnostnímu soudu se stížnost státního zástupce, která je velmi obecná, právě i s ohledem na výše uvedené, velmi těžko posuzovala. „Není tedy jasné, zda se skutečně jedná o utajované informace, a pokud ano, bylo by dobré, aby tyto informace byly v obžalobě konkrétně uvedeny a přiřazeny k určitému konkrétnímu ustanovení v seznamu utajovaných informací. Stížnostní soud si je vědom, že státní zástupce není původcem utajovaných informací a je vázán zákonnou povinností a limity stanovenými v § 22 odst. 2 zákona o ochraně utajovaných informací, ale i přesto by neměl státní zástupce rezignovat na to, co je výše uvedeno, konkrétně na závěr, zda se jedná ve stíhaném skutku o utajované informace či nikoliv a pokud ano, je potřeba takovéto informace v obžalobě konkretizovat,“ upozornil soud.
Kontakt s BIS před šesti lety
Ve shodě s nalézacím soudem je stížnostní soud přesvědčen, že v obžalobě, a to v popisu skutku, se lze vyhnout samotnému popisu obsahu utajovaných skutečností, aniž by to bylo na újmu procesním požadavkům a následně trestního řádu a současně, aby obžalobu bylo možno doručit obviněným, jejich obhájcům a bylo možno ji též následně veřejně před soudem přednést. „Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (§ 220 odst. 1 tr. ř.), a proto bude třeba zachovat totožnost mezi skutkem uvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání a skutkem uvedeným v obžalobě, přičemž postačí zachovat totožnost jednání či totožnost následku. Stížnostní soud si je přitom vědom toho, že zrušit režim utajení může toliko subjekt, který o tomto režimu utajení rozhodl (§ 22 odst. 1, odst. 2 z. č. 412/2005 Sb.) Na tomto místě je znovu potřeba upozornit, že státní zástupce naposledy komunikoval s vedením BIS ohledně označení materiálu majícího původ v činnosti BIS stupněm utajení v roce 2014, tedy před 6 lety a je nasnadě, že takovýto postup nelze akceptovat,“ odůvodnil dále soud odmítnutí utajované obžaloby.
Vrchní soud v Praze je přesvědčen, že zajištění zásady veřejnosti, vycházející z článku 6 odst. 1 Úmluvy, je primární a orgány činné v trestním řízení musí všemi možnými dostupnými prostředky zajistit její naplnění až do samého vyhlášení rozhodnutí ve věci. „Z výše uvedených důvodů se Vrchní soud v Praze ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně a stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) zamítl,“ vysvětlila tisková mluvčí pražského městského soudu Markéta Puci.
Ekonomický deník kvůli zamítnutí stížnosti oslovil i Městské státní zastupitelství v Praze, aby se k k rozhodnutí soudu vyjádřilo. „Věc byla usnesením Městského soudu v Praze vrácena státnímu zástupci k došetření. Proti usnesení soudu je přípustná (jako opravný prostředek) stížnost. Stížností se bude zabývat Vrchní soud v Praze. Státní zástupce v dotazované věci stížnost podal, neboť se s postupem Městského soudu v Praze neztotožnil,“ odpověděl na otázku Ekonomického deníku mluvčí žalobců Aleš Cimbala.
Kolibřík s Mazánkem
Vyšetřování úniku tajných odposlechů dnes už bývalého primátora Prahy za ODS Pavla Béma započalo v březnu roku 2012. Hlavní osobou je Jan Petržílek, který musel tajnou službu opustit kvůli špatným vztahům s vedením v roce 2011. Petržílek později přestoupil na post hlavního analytika Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, kam jej přijal tehdejší šéf útvaru Tomáš Martinec.
Nějakou dobu po Petržílkově odchodu, přesněji v březnu roku 2012, se v deníku Mladá fronta Dnes a týdeníku Euro objevily odposlechy pražského lobbisty a politického podnikatele Romana Janouška, které částečně odkryly, kam všude sahal jeho vliv. Protože měl Petržílek na BIS tyto věci ve své působnosti, podezření směřovalo k němu.
Uniklé audiozáznamy prokazovaly, jak dobré vztahy Janoušek udržuje nejen s politiky, ale i některými příslušníky tajné služby. A to přestože bezpečnostní složky by měly pokusy o ovlivňování politiků sledovat a konat v zájmu státu. Odposlechy zachytily Janouška, jak rozmlouval především s Pavlem Bémem (mediálně známé přezdívky Kolibřík, Mazánek, Jimbič), ale i letitým důstojníkem BIS Janem Pavlíčkem.
Kvůli vynesení, ale i předání, odposlechů čelí od listopadu roku 2013 obvinění bývalý důstojník BIS a posléze hlavní analytik protikorupční policie Jan Petržílek. Toho zatkla zásahová jednotka při cestě do práce. Zatčen byl také zakladatel politické strany Věci veřejné, exministr dopravy a někdejší majitel bezpečnostní agentury ABL Vít Bárta, kterému měl dle svědecké výpovědi Petržílek předat audionosiče na vánočním večírku bezpečnostní agentury ABL (dnes Mark 2 Corporation – pozn. red.). Vyšetřovatelé přitom dodnes jednoznačně neprokázali, zda osoba, představená na večírku tehdy Vítu Bártovi jako Petržílek, byl skutečně bývalý příslušník BIS.
Vyšetřování úniku odposlechů mělo podobný průběh jako řada známých kauz z poslední doby. Obvinění mělo být neprůstřelné a doprovázelo je slova o brzy následujícím odsouzení. Tak se alespoň nechal slyšet krátce po zatčení údajného pachatele ředitel BIS Jiří Lang na nahrávce ze setkání se svými podřízenými. „Ke konci se blíží kauza odposlechů Roman Janoušek, která unikla z vašeho pracoviště a o kterou se postaral pan Petržílek. Který to předal Vítu Bártovi a Vít Bárta mu slíbil funkci v rámci policie a pan Petržílek z politických motivů podlehl pokušení a zradil vás všechny. (…) Byl to člověk, který o ten odposlech požádal, který ho tedy dostal od vrchního soudu, dostal výsledky a pak je ukradl – zloděj. (…) Udělám všechno pro to, aby pan Petržílek byl co nejpřísněji potrestán,“ prohlásil Lang a BIS začala vyšetřovat i únik této nahrávky, jejíž části zveřejnil v září 2014 týdeník Euro.
Ekonomický deník se kauze věnoval podrobně před nedávnem zde.
Všechno padá
Vyšetřovatelé, jejichž práci už skoro sedmým rokem dozoruje Michal Muravský z Městského státního zastupitelství v Praze, se snažili opřít o dva základní důkazy. Svědectví utajených svědků a rozkódování počítačů a externích disků. To vyšetřovatelům ale vychází pouze částečně, jeden z nich prohlásil, že pouze viděl v počítači Víta Bárty inkriminované audionahrávky. Zato utajovaná svědkyně tvrdí, že k předání nosičů s nahrávkami mezi Petržílkem a Bártou skutečně došlo. Podle informací, které Ekonomický deník nashromáždil, by měla být touto svědkyní pravděpodobně někdejší Bártova podřízená a také přítelkyně. Ta tvrdila, že existuje ještě řada dalších svědků, ty se ale podle dostupných zjištění nepodařilo ustanovit.
Svědkyně ukázala na Bártu, paradoxně ale vyšetřovatelé neověřovali, zda tím, kdo měl audionosiče předávat, byl skutečně Petržílek. Bártu svědkyně podrobně popsala, ale Petržílka tak detailně ne. A neproběhla ani standardně užívaná rekognice, při které jsou svědkům předkládány fotografie různých lidí, a ti mají za úkol ukázat na podezřelou osobu.
Ještě větší problém se ukázal s daty na počítačích a externích discích, od kterých si vyšetřovatelé slibovali přesné zmapování cesty Janouškových odposlechů. Snažil se Kriminalistický ústav Praha, snažil se najatý soudní znalec, druhý, ale marně. Data zůstala zašifrována.
Vyšetřovatelé vedli k Petržílkovi celkem tři věci. Jedno trestní stíhání zrušilo Vrchní státní zastupitelství v Praze, skončilo také prověřování BIS ohledně poškozování cizích práv. Teď se vrací k došetření i třetí, poslední část obvinění. Jak při vyšetřování vyšlo navíc najevo, odposlechy z BIS, které se objevily v médiích, byly upravené, sestříhané.
Jan Hrbáček
