Konec éry Emmanuela Macrona může zásadním způsobem přepsat rovnováhu sil v Evropské unii. Pokud po prezidentských volbách přejde kormidlo do rukou odpůrců hlubší integrace, zpochybní to nejen plány na společné zadlužování a podporu Ukrajiny, ale i samotné základy jednotného trhu.
Marine Le Penová, představitelka francouzské krajní pravice, a Jean-Luc Mélenchon, který aspiruje na vůdce krajní levice, toho mají společného jen málo. Oba ale nicméně chtějí s Komisí vyjednávat drsněji než jejich předchůdci, ačkoli se jejich metody i cíle zásadně liší.
Unie ano. Ale
Le Penová chce zůstat členem EU, ale s mnohem menším vlivem Unie. Její strategií je tedy spíše konfrontace než odchod. Její návrhy by nevedly k automatické změně evropských smluv. Vyvolaly by spíše krizi spojenou s využíváním práva veta a řízeními o porušení unijního práva.
Levicový Mélenchon navrhuje dvoufázový postup. Plán A spočívá ve společném vyjednání nových smluv prostřednictvím „koordinovaného rozchodu“ se stávajícími unijními texty. Plán B počítá s prosazením jeho programu bez dalších kompromisů. O změně evropských smluv by pak rozhodovali Francouzi v referendu.
Menší Unie
Jeho cílem je jiná EU, nikoli ale menší. Tvrdí, že stávající smlouvy brání rozvoji veřejných služeb, veřejným investicím, státní kontrole nad financemi a ekologickému protekcionismu. „Dělejte si, co chcete. Ale my budeme dělat to samé,“ prohlásil.
Oba potenciální favorité voleb by jako zbraň využili rozpočet. Le Penová chce zastropovat čistý roční příspěvek Francie do unijního rozpočtu na 5 miliard eur (121,5 miliardy korun), nyní činí přibližně 8 miliard eur (194,4 miliardy korun). I Mélenchon chce příspěvek snížit a využít jej jako nátlakový prostředek.
Le Penová počítá s tvrdým bojem. „Víme, že nás čeká náročná debata, možná dokonce zkouška sil. Máme však vůli i přesvědčení, že to dokážeme,“ uvedla.
Zákon je proti oběma. Francouzské evropské příspěvky plynou ze systému, který financuje rozpočet EU. Jeho změna vyžaduje jednomyslnost v Radě a ratifikaci každým členským státem. Ani jeden z potenciálních prezidentů by nemohl nahradit dohodnutý vzorec prezidentským dekretem. Národní shromáždění již schválilo plánovaný příspěvek na rok 2027 ve výši 30,9 miliardy eur (750 miliard korun).
Na snížení příspěvků je nezbytná shoda
Sleva se ale liší od nezaplacení. Sleva vyžaduje dohodu na úrovni EU, obvykle s jednomyslností. Odmítnutí zaplatit dohodnutý příspěvek by bylo porušením smlouvy. Komise by mohla zahájit řízení o nesplnění povinnosti a žalovat Francii u Soudního dvora EU.
Soud by mohl ukládat denní nebo jednorázové pokuty. Unie ale má jen málo nástrojů pro přímé vymáhání. Nemůže jednoduše odečíst nezaplacené příspěvky od plateb francouzských programů. Ostatní členské státy by musely pokrýt ze svých prostředků jakýkoli schodek nebo snížit výdaje.
Francie by si i nadále zachovala nárok na programy EU, pokud by samostatný právní základ neumožňoval pozastavení. Evropské smlouvy neobsahují žádný mechanismus automatického vyloučení. Unie by mohla reagovat rozhovory, tlakem na francouzské zemědělské příjmy nebo stávající podmínkou právního státu. Nemohla by vymyslet novou sankci.
