Evropa musí vybudovat takovou vojenskou sílu, kterou Rusko nedokáže porazit, a zajistit si tím místo mezi klíčovými světovými velmocemi. V současné situaci nelze uvažovat o zmírňování sankcí, dokud Moskva pokračuje v agresi, tvrdí polský i norský ministr zahraničí.
Ve Varšavě se v úterý sešla evropská diplomatická špička. Ministři zahraničí zemí disponujících dvěma největšími armádami na kontinentu a dvou blízkých obranných partnerů EU. Začaly se však projevovat trhliny v jejich odhodlání dosáhnout jednoty.
Konec spekulací
Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski má jasný vzkaz pro ty, kdo se domnívají, že by Rusko mohlo nakonec získat zpět svá aktiva zmrazená evropským blokem. Odmítl spekulace, že někteří evropští politici počítají s navrácením těchto prostředků – celkem zhruba 300 miliard eur – Moskvě. „Nemyslím si, že mluvím jen za sebe, když říkám: jen přes naši mrtvolu,“ prohlásil Sikorski během panelové diskuse na Varšavském bezpečnostním fóru.
Debata se soustředila na návrat mocenské politiky na kontinent zmítaný mezi válkou a soupeřením. Pozornost přítomných upoutalo rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa uzavřít dohodu s Kremlem. Krok označovaný jako „dohoda o naftě“. Tato situace přiměla evropské lídry hledat jednotnou reakci.
Poláci a americká základna
Sikorski zdůraznil, že Polsko musí využít svého vlivu ve Washingtonu k zajištění stálé základny na svém území. Především však chce Američanům připomenout, že ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou je agresorem ruský vůdce Vladimir Putin. „Válku ukončíte tak, že přesvědčíte agresora, aby omezil své ambice, nikoli tím, že budete žádat oběť o kapitulaci,“ uvedl Sikorski.
Podobně rozhodný postoj zaujal i norský ministr zahraničí Espen Barth Eide. Zdůraznil, že Evropa musí v budoucích jednáních převzít vedoucí roli. „Nedává příliš smysl, aby klíčovou roli v jednáních hrály právě ty země, které na podporu Ukrajiny příliš nepřispívají,“ uvedl Barth Eide.
Norský ministr poznamenal, že se globální ekonomika odklání od důrazu na efektivitu. Prioritou se nyní stala bezpečnost dodávek. Tato změna, která povede k pomalejšímu růstu, představuje realitu, s níž se Evropa musí smířit.
Důvody k optimismu spatřoval v tom, že ukrajinský stát nadále existuje. Navzdory invazi si kyjevská vláda udržuje kontrolu nad většinou území země. „Skutečnost, že Ukrajina stále trvá a že osmdesát procent jejího území je pod demokratickou kontrolou zvolené vlády, je sama o sobě velmi silným důkazem tohoto odhodlání,“ řekl Barth Eide.
Opatrnost na prvním místě
Německý politik Johann Wadephul volil slova s krajní opatrností. Zdálo se, že váhá s hodnocením toho, jak uvažuje Vladimir Putin. Na otázku, zda se ruský vůdce domnívá, že vítězí, reagoval vyhýbavě. „Nejsem si tak jistý, že si Putin skutečně myslí, že válku vyhraje,“ uvedl přední německý představitel.
Wadephul se nedávno v New Yorku setkal se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Toto setkání označil za velmi nepříznivé. Zdůraznil, že výsledek jednání ukázal, že Rusko není připraveno na příměří. „Nyní není vhodná doba na zmírňování sankčního režimu, ale na jeho posílení,“ prohlásil Wadephul a poukázal na nové evropské sankce namířené proti 1 600 subjektům.
Britský ministr Ed Miliband se při svém vystoupení uchýlil převážně k uklidňujícím, leč banálním frázím. Hovořil o tom, jak je důležité vysílat správné signály. Naznačil, že by se Evropa měla začít zabývat myšlenkou úplného energetického příměří. To by představovalo rozšíření omezenějšího návrhu na „příměří v oblasti rafinérií“, s nímž přišel Donald Trump.
Souboj o hodnoty
Když přišla řeč na budoucnost kontinentu, Miliband se opět silně opíral o obecné fráze. Nedokázal popsat svět, který po nás převezmou jeho děti. „Nemám křišťálovou kouli, ale vím, co musíme udělat: bojovat za naše hodnoty,“ prohlásil. Roli Evropy označil za „zásadní“. Nespecifikoval však ani tyto hodnoty, ani to, v čem přesně tato zásadní povaha evropské role spočívá.
Sikorski se k dlouhodobým vyhlídkám evropské bezpečnosti vyjadřoval mnohem konkrétněji. Tvrdil, že Rusko není tak silné, jak se často zdá. Pokud evropské státy dostojí svým závazkům v oblasti obrany, vybudují vojenskou sílu, kterou Moskva nedokáže porazit. Své kolegy vyzval, aby kvůli hrozbě z východu nepodléhali panice.
Sikorski varoval, že se Evropa nesmí stát pouhým přihlížejícím. „Nejde o to, zda budeme okupováni,“ řekl polský ministr. „Jde o postavení Evropy v globálním rozdělení moci. O to, zda bude onen triumvirát, který se snaží rozdělit svět na sféry vlivu, tvořen Spojenými státy, Čínou a Ruskem. A pak jsme jen dodavateli dat a turistických atrakcí. Anebo zda jsme tím třetím pilířem (toho triumvirátu). A neptejte se mě, čemu dávám přednost.“
Humanitární imperativy
Účastníci panelu se snažili ukázat, že jednota může být i nadále největší předností Západu – pokud v něm ještě nějaká jednota zbývá. Navzdory třenicím, které provázejí fungování konfederace, lídři přijímají rozhodnutí. Státy vynakládají miliardy na modernizaci obranného průmyslu. Vzkaz pro Putina je jasný. Evropa ve své podpoře vytrvává a bude v ní pokračovat bez ohledu na postoje ostatních.
Palčivým tématem zůstává humanitární rozměr. Sikorski zdůraznil, že klíčové je vyvození odpovědnosti za válečné zločiny. To zahrnuje řešení otázky únosů dětí a snah o vymazání kulturní identity na okupovaných územích. Předpokladem spravedlnosti je vítězství ve válce. Teprve poté může budoucí ruská vláda postavit tyto zločince před soud v Haagu.
Posledním dílkem skládačky je ekonomická odolnost. Evropa je v oblasti vzácných zemin nadále závislá na Číně. Wadephul prosazoval strategii snižování rizik, která by nadměrnou závislost omezila. Tento proces si vyžádá čas. Přechod k ekonomice zaměřené na bezpečnost však již probíhá.
Stabilita versus režim
Wadephul na závěr uvedl, že demokratický systém je ze své podstaty stabilnější než ruský režim. Věří, že nakonec zvítězí právní stát. „Z dlouhodobého hlediska jsou naše hodnoty, náš demokratický systém a právní stát stabilnější než tento režim,“ prohlásil německý politik.
Panel dospěl k závěru, že skutečný boj se odehrává na poli odhodlání. Barth Eide poznamenal, že hodnoty je někdy nutné bránit silou. „Skutečným bojem je otázka, zda dokážeme v boji za tyto hodnoty vytrvat,“ uvedl norský představitel. Budoucnost evropského bezpečnostního uspořádání závisí na tom, zda se toto odhodlání podaří udržet.
