Jednoduché překlopení evropského bateriového nařízení do českých zákonů se v Poslanecké sněmovně zvrtlo v ostrý souboj o odpadový byznys. Hnutí ANO chce zakázat kolektivním sběrným systémům vlastnit zpracovatele odpadu, bývalý ministr Petr Hladík (KDU-ČSL) žádá rozkrytí monopolu obalové společnosti EKO-KOM. Ve Sněmovně padají slova o obcházení zákona i hrozbě arbitráže.
Připravovaná novela zákona o výrobcích s ukončenou životností měla především přizpůsobit české právo evropskému bateriovému nařízení. Nařízení je už účinné, v českých podmínkách ale často v rozporu se starým zákonem. To způsobuje společnostem, které vysloužilé baterie sbírají a recyklují, těžkosti. Jenže místo toho, aby poslanci rychle schválili nová pravidla, přou se o přílepky, které k nim sami přidali.
Poslankyně ANO Eva Fialová chce nově zakázat, aby akcionáři kolektivních systémů vlastnili zpracovatele odpadu. Bývalý lidovecký ministr životního prostředí Petr Hladík zase požaduje větší transparentnost systémů a upozorňuje na možné arbitráže. Jednání o novele se kvůli sporům výrazně protahují a poslanci na sebe útočí kvůli tomu, zda jde o potřebné narovnání trhu, nebo o nepřipravený zásah do podnikání.
Souboj o odpadový byznys
Novela se stává místem širokého souboje o podobu českého systému rozšířené odpovědnosti výrobců. V rámci něj takzvané kolektivní systémy, jako je například REMA, Asekol nebo EKO-KOM sbírají a recyklují vybrané druhy odpadu za své akcionáře – výrobce nejrůznějších produktů. Spotřebitelé za to platí formou recyklačních poplatků, které odvádí automaticky při nákupu nového zboží.
Právě postavení kolektivních systémů se stalo hlavním bodem sporu. Poslanci hnutí ANO usilují o to, aby akcionáři těchto systémů nemohli vlastnit zpracovatelská zařízení, kam se sesbíraný odpad posílá. Majetkové propojení podle nich vytváří střet zájmů a umožňuje některým výrobcům získat výhodu nad konkurencí. „Je to narovnání hospodářské soutěže, vyřešení střetu zájmů, který tu evidentně je,“ zdůraznila předkladatelka pozměňovacího návrhu Fialová.
„Kolektivní systém je nezisková společnost,“ argumentuje předsedkyně výboru pro životní prostředí Berenika Peštová (ANO). Podle ní proto nedává smysl, aby samotný kolektivní systém zpracovatelské zařízení vlastnit nemohl, zatímco jeho akcionáři ano. „Když jste byl ministr životního prostředí a věděl jste o tom, že někdo obchází zákon a nectí literu zákona, tak jste přece měl konat,“ vytkla Peštová v ostré debatě bývalému ministru Hladíkovi. Podle Peštové už současná úprava takové vlastnictví nepřipouští a návrh pouze brání jejímu obcházení.
Nová pravidla podle ní zasáhnou jedinou společnost ze 14 fungujících kolektivních systémů. Jde podle jejích slov o systém Asekol, který se zabývá sběrem baterií a elektrozařízení – ukázala Peštová na společnost, která má obházet zákon.
Hladík ale novelu kritizuje. Nejde podle něj o drobné zpřesnění původního evropského předpisu, ale o nový zásah do pravidel trhu, který neprošel připomínkovým řízením ani analýzou dopadů.
„Zkomplikovali jste si to tím, že místo čisté implementace jste tady řešili českou národní věc,“ řekl Hladík. Současně požadoval, aby ministerstvo před hlasováním vyhodnotilo, zda změna nemůže České republice přinést arbitráž. „Já v žádném případě nebudu hlasovat pro žádnou novelu, která by arbitráže rozjela,“ pokračoval Hladík.
Arbitráž nelze vyloučit
Na to zástupci ministerstva nedokázali dát jasnou odpověď. Uvedli, že Česká republika má dlouhodobě nastavený model oddělení provozovatelů kolektivních systémů od zpracovatelských zařízení. Zároveň ale připustili, že nelze stoprocentně vyloučit, že se někdo bude cítit novou legislativou poškozen a bude se domáhat soudní ochrany.
Pro Hladíka to bylo málo. Fialová naopak tvrdí, že kvůli svému návrhu není důvod arbitráž očekávat. Podle ní pouze narovnává pravidla a brání tomu, aby se někdo prostřednictvím majetkového propojení dostal do konkurenční výhody.
„U těch, kterých se řeší majetkové propojení se zpracovatelskými zařízeními přes akcionáře, je jeden kolektivní systém s pěti akcionáři, což v tuto chvíli představuje 0,1% výrobců. Tak za jaký prospěch tady hrajeme? Ve prospěch 0,1% výrobců, anebo ve prospěch narovnání ekonomického prostředí pro všechny ostatní?“ ptala se Fialová poslanců.
Manažer sběrného systému Rema David Chytil záměr Fialové kvituje. „Kolektivní systém nakládá s významnými finančními prostředky výrobců a zároveň rozhoduje o tom, kterým zpracovatelům bude odpad předáván,“ připomíná Chytil. Pokud je vlastník systému současně ekonomicky zainteresován na konkrétním zpracovatelském zařízení, vzniká přinejmenším potenciální střet zájmů.
Asekol mluví o zákazu, který Evropa nezná
Jinak to ale vidí Asekol. Jeho obchodní ředitel Daniel Šafář odmítá, že by akcionáři firmy nyní platný zákon obcházeli. Podle Šafáře vznikaly recyklační závody v době, kdy české právo jejich vlastnictví akcionáři kolektivního systému nezakazovalo. Zároveň v té době panoval na českém trhu nedostatek recyklačních kapacit.
Bez zpracovatelského závodu by akcionáři „nebyli schopni splnit jak recyklované množství, tak zejména kvóty na materiálové využití elektroodpadu,“ vysvětluje Šafář. Změna navíc měla pozitivní efekt i pro zákazníky, kteří elektroniku nakupují. „Akcionáři nechtěli dále zdražovat poplatky občanům kvůli neustále vyšším nákladům odpadových společností. Tento trend se následně zcela obrátil,“ popisuje Šafář.
Navíc evropská legislativa výrobcům investice do recyklačních zařízení nezakazuje. Naopak podle něj jsou takové investice v řadě evropských zemí běžné a vítané. „Jako absolutně neprodiskutovaný krok ze stran paní poslankyně Fialové a ministerstva životního prostředí, který neprošel meziresortním připomínkovým řízením,“ hodnotí návrh Šafář.
Brzdí nová pravidla pro baterie
Na čem se ale obě strany shodnou, je to, že spor o pozměňovací návrh nepříjemně brzdí adaptaci českého práva na evropské bateriové nařízení. To je přitom již z větší části účinné a často v přímém rozporu se starým českým zákonem. Rozchází se i v tom základním – rozlišení, jaké typy baterií vlastně existují.
Prodlení se změnou zákona Chytil z Remy považuje za významnou komplikaci pro výrobce, kolektivní systémy i místa zpětného odběru. „Pro firmy je v této situaci největším problémem regulatorní nejistota. Potřebujeme s dostatečným předstihem znát pravidla, podle nichž budeme fungovat, abychom mohli upravit smlouvy, informační systémy, reporting i vnitřní procesy,“ vysvětluje.
Čekání na český zákon se pak kolektivním systémům prodražuje. „Vícenáklady vznikají především kolektivním systémům a subjektům, které se zabývají bateriemi. Nedostatek času na implementaci pak náklady na finální nastavení procesů dále zvyšuje,“ říká Chytil.
Dvojí metr
Podle Hladíka přitom ani vládní poslanci, kteří se zaštiťují spravedlivou hospodářskou soutěží, neměří všem sběrným společnostem stejně. Zatímco v případě elektrozařízení a baterií plédují za „narovnání trhu“, jinde tolerují monopol. Jde o případ systému EKO-KOM, který se v Česku zabývá sběrem obalů. Monopolu EKO-KOMu, si už všimla i Evropská komise. České republice zaslala výtku, ve které upozorňuje, že EKO-KOM aktivně brání vstupu konkurentů do odvětví. Komise proto žádá Česko, aby situaci napravilo.
Hladík v souvislosti s tím ve Sněmovně otevřel otázku transparentnosti kolektivních systémů. Poukazoval na to, že pokud má systém fakticky monopolní postavení, měl by být jeho fungování a ekonomické vztahy pod mnohem větší veřejnou kontrolou. Požaduje, aby stát, obce i další účastníci trhu měli lepší přístup k informacím o fungování, cenách a hospodaření monopolního hráče. Jednou z cest může podle něj být využití zákona o svobodném přístupu k informacím.
I to ale vládní poslanci odmítají. Berenika Peštová navíc jinou novelou navrhuje, stvrdit speciální postavení EKO-KOMu zákonem. Poslankyně se při jeho psaní inspirovala rozsudkem Evropského soudního dvora, který se zabýval podobným problémem ve Slovinsku. Soud loni v červenci rozhodl, že monopolní model rozšířené odpovědnosti výrobců není v rozporu s evropským právem, pokud prokazatelně slouží veřejnému zájmu, je neziskový a pod přísnou státní kontrolou.
Právě to chce Peštová svým návrhem v Česku jasně nastavit. Novelou navíc podle svých slov vychází vstříc také požadavkům českých měst a obcí. „Oni sami jasně řekli, že chtějí mít jedno místo, kam budou zasílat data a z kterých potom dál bude sběr obalů administrován. Čím více je kolektivních sběrných systémů, tím větší je to pro ně byrokratická zátěž,“ tvrdí poslankyně.
Kdo vyhraje?
Z původně technické novely se tak postupně stal střet o to, kdo bude mít kontrolu nad penězi výrobců a kdo bude rozhodovat o toku odpadu. S tím, jak ale spor protahuje projednávání nových pravidel pro baterie, která už za hranicemi Česka platí, hrozí, že nakonec budou ze sporu českých poslanců profitovat firmy ze zahraničí. Ty by mohly díky jasnějším pravidlům za hranicemi Česka převzít profitabilní části zpracování tuzemského odpadu.
