Ani dvacet jedna sankčních balíčků a čtyři roky války nevedly k očekávanému nekontrolovanému zhroucení ruského hospodářství. Putinův režim drží ekonomiku nad vodou masivními armádními výdaji, prodejem surovin i děravým sankčním režimem. Dosavadní růst HDP ale prudce zpomaluje. Kreml musel drasticky osekat civilní výdaje o 35 procent a likvidní prostředky fondu bohatství se nebezpečně tenčí.
Ruská válečná ekonomika čelí rostoucímu tlaku. Ale k tolikrát předpovídanému kolapsu má stále daleko. Evropské sankce sice působí, ale ne dostatečně silně. Ani po čtyřech letech od zahájení invaze na Ukrajinu se Rusko nezhroutilo. Navzdory tomu, že ekonomové po celém světě takový scénář předpovídali. K implozi ruské ekonomiky nedošlo. Finanční tlak ani nedonutil ruského prezidenta Vladimira Putina zasednout k jednacímu stolu.
Výsledek válečné ekonomiky
Mnoha pozorovatelům to připadá jako paradox. Ve skutečnosti o paradox nejde. Je to předvídatelný výsledek válečné ekonomiky, kterou drží nad vodou příjmy z energetiky, státní výdaje a neúplný sankční režim. Zároveň to pro Evropu znamená nutnost činit obtížná rozhodnutí.
Ruský hospodářský růst klesl ze 4,9 procenta v roce 2024 na zhruba jedno procento v roce 2025. Pro rok 2026 úřady očekávají růst pouze o 0,4 procenta. Mezinárodní měnový fond stále předpovídá spíše mírný růst než hospodářský pokles. Rusko ekonomicky stagnuje, nikoli se nekontrolovaně hroutí. Tento rozdíl je pro tvorbu politiky nesmírně důležitý.
Docházejí zdroje
Kielský institut pro ekonomiku (IfW) vykresluje strukturální škody v mnohem temnějších odstínech. Likvidní aktiva ruského státního fondu bohatství klesla z 6,5 procenta HDP na začátku války na 1,8 procenta letos v dubnu. Schodek federálního rozpočtu překročil celoroční plánovaný cíl již v prvním čtvrtletí.
Nejvýmluvnější svědectví o napjaté fiskální situaci Ruska dal sám ruský ministr financí Anton Siluanov. V dubnu varoval premiéra Michaila Mišustina, že vláda nebude mít dostatek prostředků na včasné provedení všech plánovaných plateb.
Ruský kabinet reagoval úspornými opatřeními a snížil výdaje mimo oblast obrany o 35 procent. Škrty pravděpodobně povedou k redukci počtu federálních zaměstnanců o 15 procent.
List Financial Times uvedl, že překročení rozpočtových položek na armádu a bezpečnost by letos mohlo dosáhnout dvou až čtyř bilionů rublů. Vladimir Putin odmítl výdaje na obranu omezit a namísto toho nařídil škrty v jiných oblastech.
Vnitřní logika válečné ekonomiky
„Rostoucí ekonomická a fiskální zranitelnost Ruska vytváří příležitost k zesílení sankcí, jakmile to dovolí geopolitické podmínky. Zejména proto, že dočasná podpora plynoucí z vysokých cen energií slábne a znovu se projevují zásadní problémy,“ uvedlo v srpnu centrum Institute Sanctions Hub of Excellence na Kyjevské ekonomické škole.
„Makroekonomická zranitelnost v první polovině roku 2026 vzrostla. Ruská ekonomika zůstává ve stavu stagnace navzdory značným mimořádným příjmům z vyšších cen energií, neboť prohlubující se strukturální slabiny nadále převažují nad krátkodobými zisky,“ uvádí se ve zprávě.
Proč se ruská ekonomika nezhroutila?
Existují tři faktory, které vysvětlují, proč se Rusko navzdory vnějším tlakům nezhroutilo. Zaprvé, stát neustále pumpuje peníze do válečné ekonomiky. Vojenská výroba, platy v armádě a výdaje na bezpečnost udržují celkový výkon ekonomiky, zatímco aktivita v civilním sektoru slábne. Růst v době války je tažen především výdaji na obranu, nikoli skutečnou ekonomickou silou.
Zadruhé, Rusko stále získává značné příjmy z prodeje energetických komodit. Ukrajinské útoky a západní sankce sice zasáhly kapacity ruských rafinerií i příjmy, ale nezabránily Rusku v prodeji ropy a plynu.
Za třetí, sankce byly významné, ale neúplné. Kyjevský institut uvedl, že sankce v tomto roce pokročily v několika důležitých oblastech, včetně zaměření na stínovou flotilu a opatření proti obcházení sankcí. Poznamenává však také, že vážné narušení globálních energetických toků způsobené válkou v Íránu zabránilo dalším opatřením proti ruskému vývozu energie, takže sankční architektura zůstala do značné míry nezměněna.
Trhliny ve fasádě
Politický obraz ale ukazuje rostoucí problémy ruské ekonomiky. „Hlasy nesouhlasu, které začínají zaznívat uvnitř přísně kontrolované ruské diktatury, naznačují, že právě Putinovo Rusko by mohlo být křehčí než Zelenského Ukrajina,“ napsal v deníku La Stampa Bill Emmott, bývalý šéfredaktor týdeníku The Economist.
Andrej Klepač, odvolaný hlavní ekonom ruské státní banky VEB, veřejně prohlásil, že Putinova válka byla neúspěchem, který Rusko poškodil. Jeden z nejbohatších ruských oligarchů, Andrej Melničenko, publikoval začátkem července v The Economist dlouhou osobní esej s podobnými argumenty.
Evropské sankční balíčky
EU dosud přijala 21 sankčních balíčků. Dvacátý balíček poprvé aktivoval nástroj proti obcházení embarga a zaměřil se na Kyrgyzstán jako na centrum reexportu. Rozšířil také zákazy transakcí pro banky a obchodníky ve třetích zemích a zmrazil cenový strop pro ruskou ropu do července 2027.
Komise uvedla, že sankce odřízly Rusko od globálních kapitálových trhů, zasáhly státní investiční fondy a zaměřily se na stínovou flotilu prodávající ruskou ropu. Do letošního července Evropa sankcionovala 671 lodí stínové flotily. Plavidla flotily však stále dokážou zprostředkovat podstatný podíl ruského vývozu ropy přes Baltské moře.
Největší slabinou evropských sankcí je jejich vymáhání. Pokud členské státy nebudou obcházení sankčních pravidel seriózně vyšetřovat, bude jedno, kolik balíčků Brusel ještě přijme. Putin se zatím rozhodl absorbovat ekonomickou bolest snižováním civilních výdajů, nikoli vojenských. Parlamentní volby, které se konají v neděli 20. září, pravděpodobně tento kalkul nezmění.
