Česká republika má v tuto chvíli tři různé modely zaměstnaneckých akcií. Avšak pouze ten poslední z nich, který vstoupil v platnost od letošního ledna, nabízí dostatečně atraktivní podmínky pro firmy a jejich klíčové zaměstnance. Jako jediný totiž dodržuje princip, že se příjem daní až v době prodeje či předání akcií, řekl partner advokátní kanceláře Ambit Tomáš Ditrych při vystoupení na konferenci Právo a daně, kterou pořádaly Ekonomický deník a Česká justice.
Proč jsou podobné motivační programy vlastně zapotřebí? „Ve start-upu potřebujete nabídnout mimořádně talentovanému zaměstnanci něco víc než jen měsíční odměnu, u které často nemůžete konkurovat velkým korporacím. Takže potřebujete přilákat talent tím, že mu nabídnete možnost získat ve vaší společnosti opci na budoucí podíly nebo akcie. Tím z něj učiníte spolumajitele a motivujete jej k práci a budování společné firmy,“ vysvětluje Tomáš Ditrych.
Tři různé modely v zákoně
Podle Ditrycha tyto opční programy umožňují rozvoj nejen technologických start-upů. „Je prokázáno, že státy, které mají výhodné opční režimy, přitahují větší množství začínajících společností,“ zdůraznil. Motivační program pro udržení klíčových zaměstnanců zvažuje okolo 90 procent start-upů. Jenže v České republice možnost motivovat zaměstnance podílem ve firmě, daněným až v momentu prodeje firmy či jiném „zbohatnutí“ na růst podniku, dlouho chyběla. V posledních dvou letech se situace otočila do opačného extrému – tří různých modelů.
Tím prvním jsou „virtuální akcie“ či podíly v menší, rozjíždějící se firmě. Majitelé se dohodnou s klíčovými zaměstnanci, že jim v budoucnu vyplatí určité procento z distribuovaného zisku nebo kupní ceny při prodeji podniku. „Problém pro start-upy v tomto klasickém modelu je jeho daňová neefektivita. Současně tyto programy nemívají dostatečně motivační charakter, protože ze zaměstnanců nečiní skutečné spoluvlastníky společnosti,“ upozornil Tomáš Ditrych.
Druhou možností jsou skutečné akciové či opční programy, v jejichž rámci se zaměstnanec stává řádným společníkem nebo akcionářem společnosti. Na rozdíl od virtuálních podílů tak zaměstnanec získává reálná práva společníka. Zásadní nevýhodou tohoto modelu je však skutečnost, že daňová povinnost vzniká již v okamžiku nabytí podílu či akcie zaměstnancem, a to bez ohledu na to, zda zaměstnanec z tohoto podílu realizoval jakýkoli skutečný příjem.
Zaměstnanec je tak povinen odvést daň z příjmů a současně uhradit zdravotní a sociální pojistné z hodnoty nabytého podílu, ačkoli dosud nezískal žádné finanční prostředky, z nichž by mohl tyto povinnosti splnit. Tento jev, označovaný v praxi jako „dry tax“, představuje pro zaměstnance značnou finanční zátěž a činí tento model pro většinu start-upů prakticky nepoužitelným.
Ten poslední funguje nejlépe
Na tento problém reagovali zákonodárci v roce 2024 zavedením odložené daňové povinnosti. Tento druhý pokus o úpravu se však v praxi ukázal pro start-upy jako prakticky nepoužitelný. Pokud zaměstnanec ve firmě skončil, vznikla mu povinnost doplatit daň z hodnoty nabytých akcií či podílů. Vzhledem k vysoké fluktuaci zaměstnanců, která je pro start-upy typická, představoval tento režim spíše riziko než motivační nástroj a v praxi jej proto využívá minimum začínajících společností.
Výsledkem byl třetí režim, schválený loni a platný od počátku tohoto roku. Počítá s modelem kvalifikovaných zaměstnaneckých opcí. Omezen je na malé a střední firmy, které se vejdou do stanoveného limitu aktiv a tržeb. Nemohou se do něj zapojit banky, pojišťovny, advokátní kanceláře a některé další sektory. Navíc se vztahuje výhradně na zaměstnance, nelze tímto způsobem motivovat spolupracovníky ve volnějším režimu, například kontraktory, mentory či poradce.
Slabinou tohoto modelu je nejasnost ohledně určování hodnoty akcií či podílů v okamžiku udělení a vykonání opce. „Současná právní úprava předpokládá určení tržní hodnoty při udělení a vykonání opce, což je u start-upu poměrně náročnou disciplínou. Můžete si nechat zpracovat znalecký posudek, ale jeho vypracování bývá časově i finančně náročné. Praxe by uvítala jednoduchou metodiku, jak v takových případech k určení tržní hodnoty přistupovat,“ upozornil Tomáš Ditrych. Dodal však, že pozitiva převažují. Patří mezi ně to, že příjem z podílu ve firmě spadá mezi ostatní příjmy a nevzniká tak povinnost odvodu zdravotního a sociálního pojistného.
Kritický pohled Simony Hornochové
Generální ředitelka Finanční správy Simona Hornochová však nepovažuje otázku ocenění podílů za zásadní překážku. „Jsme v prostředí start-upů, kteří musí komunikovat se svými investory a musí dokumentovat hodnotu podniku. Připadá mi absurdní, aby se start-upy ptaly finančního úřadu na to, jak mají oceňovat svůj podnik,“ upozornila Hornochová.
Šéfka Finanční správy by uvítala, aby se zainteresované strany sešly u jednacího stolu a zvážily úpravy ve zdanění zaměstnaneckých akcií. Loňské a předloňské návrhy vznikaly do značné míry formou poslanecké iniciativy a na výsledné podobě úpravy je to znát. „Myšlenka je to dobrá, ale dopadlo to stejně jako vždycky. Ale bylo by dobré, aby se to nezvrhlo a netvořili jsme čtvrtý režim,“ glosovala Hornochová podobu zdanění zaměstnaneckých akcií.
Jak motivovat klíčové pracovníky
Nakolik je model zaměstnaneckých akcií motivační pro mladé české firmy? K tomu se vyjádřil další účastník konference Právo a daně, generální ředitel inovativní brněnské firmy DG Solutions Pavel Filák. „Co se týče zaměstnaneckých akcí, tak samozřejmě jsme o tom uvažovali. Potřebovali jsme získat nejlepší lidi, abychom byli schopni dělat nové věci. Legislativa k tomu úplně nepomáhala, takže jsme vymýšleli spoustu inovativních motivačních programů,“ zmínil Pavel Filák.
Výše zmíněný třetí model zaměstnaneckých podílu považuje Filák za výrazný posun vpřed. Zároveň však zmínil obavy z administrativní zátěže. „Co se týče odměn zaměstnanců, tak vycházíme z našeho obchodního modelu, kdy fungujeme do značné míry projektově. Takže jsme zvažovali alternativu zaměstnaneckých akcí, spočívající v participaci na konkrétních dceřiných firmách pro jednotlivé projekty,“ doplnil Pavel Filák.
Schillerová s Hornochovou usilují o jednodušší daně
Simona Hornochová v úvodním vystoupení na konferenci Právo a daně řekla, že Finanční správa usiluje o to, aby placení daní bylo pro poplatníky co možná nejjednodušší a také nejpříjemnější. Do hry zkouší zapojit i umělou inteligenci. Pilotní projekt, který finanční správa spustila letos na jaře, se týká daňového přiznání zaměstnanců. První zkušenosti po měsíci od nasazení jsou dle Hornochové velmi pozitivní.
Hlavním řečníkem v druhému bloku konference byla ministryně financí Alena Schillerová (ANO). Hovořila třeba o daňové výjimce pro zaměstnance v gastronomii. Jejich příjmy ze spropitného stát osvobodí od daně z příjmů a sociálních odvodů. Číšníci, servírky nebo kuchaři tak toto přilepšení od zákazníků budou moci uvést v daňovém přiznání, což jim dle Schillerové pomůže při získávání úvěrů nebo hypoték.
