Ruské raketové útoky na Ukrajinu ukazují problém, který může v dalších konfliktech zásadně změnit způsob obrany. Nejde pouze o sílu výbuchu ani o počet vypálených střel. Největší výhodou nových zbraní může být něco jiného – čas, který protivníkovi vezmou na pochopení situace a rozhodnutí o reakci.
Ukrajina během jednoho z posledních rozsáhlých útoků čelila kombinaci balistických střel, hypersonických či nadzvukových prostředků a velkého počtu dronů. Prezident Volodymyr Zelenskyj upozornil, že omezený počet protiraketových střel pro systémy Patriot snižuje schopnost země chránit obyvatele před balistickými údery.
„Balistické interceptory jsou to, co mohlo zachránit životy lidí, kteří dnes zemřeli,“ uvedl Zelenskyj s tím, že zpoždění v dodávkách protiraketových prostředků má přímé následky.
Podle ukrajinského prezidenta Rusko během útoku vypálilo 24 balistických střel, čtyři další střely označené jako hypersonické Zircony nebo nadzvukové Onixy a 115 dronů.
Útok znovu otevřel otázku, proč hypersonické zbraně vyvolávají takovou pozornost. Nejde totiž jen o rychlost. Zásadní je kombinace několika vlastností, která zkracuje čas pro obranu a komplikuje rozhodování.
Nejsou to jen rychlejší rakety
Hypersonické zbraně se často vysvětlují jednoduše: jde o prostředky, které překonávají rychlost Mach 5. Samotná rychlost ale není hlavní důvod, proč představují novou výzvu.
Stejnou hranici běžně překračují také klasické balistické rakety. Rozdíl spočívá v tom, že hypersonické prostředky dokážou spojit vysokou rychlost s pohybem v atmosféře a schopností měnit směr letu. Právě manévrovatelnost komplikuje práci obranným systémům. Dnes se rozlišují především dvě hlavní skupiny těchto zbraní.
Mohlo by vás zajímat
První tvoří hypersonická klouzavá tělesa. Raketový nosič je vynese do vysoké rychlosti a následně pokračují k cíli řízeným manévrujícím letem. Druhou skupinu představují hypersonické řízené střely. Ty zůstávají během letu v atmosféře a po počátečním urychlení využívají vlastní pohon.
Ani jedna kategorie automaticky neznamená nezastavitelnou zbraň. Problém spočívá v tom, že obrana má méně času zjistit, co letí proti ní, kam prostředek směřuje a jakým způsobem může reagovat.
Manévrující střela může měnit trajektorii, pohybovat se v různých výškách a komplikovat předpověď místa dopadu. Obránce proto neřeší pouze otázku, zda má dostatečně výkonný interceptor, ale také zda dokáže včas vytvořit přesný obraz hrozby.
Největší zbraní je zkrácený čas na rozhodnutí
Každý raketový útok spouští řetězec kroků. Vojenské senzory musí zachytit odpálení, určit typ prostředku, odhadnout jeho dráhu a vyhodnotit pravděpodobný cíl. Informace následně putují k vojenskému a politickému vedení, které musí rozhodnout o další reakci. Právě tento proces hypersonické zbraně zkracují.
Jejich význam nespočívá pouze v tom, co dokážou zničit. Důležitou součástí jejich účinku je tlak na rozhodovací schopnost protivníka.
Podle různých studií mohou při vzdálenostech do dvou tisíc kilometrů některé hypersonické prostředky zasáhnout cíl devětkrát až jedenáctkrát rychleji než podzvukové střely s plochou dráhou letu. Kratší čas nutí státy více spoléhat na automatizované systémy, předem připravené postupy a rychlé sdílení informací. Současně ale roste riziko možných chyb.
Pokud se protivzdušná obrana rozhoduje na základě neúplných údajů, může technická závada, falešný poplach nebo narušení komunikačních systémů způsobit závažný problém.
Jaderná nejistota může změnit omezený útok v krizi
Výrazně komplikovanější situace vzniká ve chvíli, kdy tato střela může nést různé druhy hlavic. Některé hypersonické zbraně mohou využívat konvenční i jaderné varianty. Obránce přitom nemusí během letu spolehlivě zjistit, jakou hlavici protivník použil. A to může být další – velmi závažný – problém.
Konvenční útok proti vojenskému cíli totiž může být v krajním případě vyhodnocen jako začátek jaderného úderu. Nejasnost se netýká pouze typu hlavice. Manévrující střela totiž nemusí od začátku ukazovat jednoznačný směr letu.
Ohrožená země tak sice může vědět, že se nachází v ohrožení, ale nemusí mít jistotu, zda čelí omezenému útoku, nebo první fázi rozsáhlejší operace. Takové prostředí extrémně zvyšuje tlak na rozhodování podle nejhoršího možného scénáře. Pokud je obtížné zbraň zastavit po odpálení, vzniká motivace zasáhnout její nosič ještě před startem. Tím se stírá hranice mezi běžnou vojenskou aktivitou, přípravou útoku a skutečnou krizí.
Obrana nestojí jen na sestřelu
Hypersonické zbraně podle dostupných poznatků nepředstavují automaticky nezachytitelnou hrozbu. Obrana proti nim ale nemůže spoléhat pouze na jeden typ zbraně nebo jediný okamžik zásahu.
Největší šanci k reakci může nabídnout počáteční fáze letu, kdy je prostředek pomalejší a vytváří výraznější tepelnou stopu. Taková možnost však vyžaduje kvalitní senzory a obranné prostředky v blízkosti prostoru odpalu. Další možnost představuje zachycení během klouzavé fáze nebo při konečném přiblížení k cíli.
Spojené státy tak proto rozvíjejí nové vesmírné senzory, interceptory a upravují současné obranné systémy. Moderní obrana ale nebude stát pouze na otázce, zda dokáže každou střelu zničit. Musí počítat také s variantou, že některý útok bude zrealizován podle plánu agresora.
Proto se stále více zdůrazňuje odolnost celého systému. Ta zahrnuje: rozptýlení vojenských schopností, mobilní prvky, záložní velitelská pracoviště, klamné cíle, odolné komunikační sítě a schopnost rychlé obnovy po zásahu.
Rozhodující otázkou proto není pouze to, zda armáda dokáže jednu střelu sestřelit.
Stejně důležité je, zda dokáže pokračovat v plnění úkolů i poté, co protivník část útoku úspěšně provede.
Rusko využívá válku na Ukrajině k ověřování raketových schopností
Hypersonické a balistické střely už nejsou pouze součástí vojenských plánů a testovacích programů. Rusko je využívá ve válce proti Ukrajině. Rozsáhlé útoky na ukrajinská města a infrastrukturu ukazují, jak může vypadat kombinovaný raketový úder, který spojuje různé typy prostředků.
Při jednom z posledních útoků ruské síly podle ukrajinských údajů použily 24 balistických střel, čtyři další střely označené jako hypersonické Zircony nebo nadzvukové Onixy a 115 dronů.
Podle ukrajinské strany útok zasáhl především objekty civilních podniků, sklady a logistická zařízení bez přímé vazby na bojové operace.
Ruské ministerstvo obrany naopak tvrdilo, že údery mířily na dopravní, logistická a distribuční centra spojená s vojenskou činností. Ruská strana uvedla, že některé zasažené objekty sloužily k výrobě nebo distribuci komponentů pro drony, robotické systémy a prostředky elektronického boje. Jednotlivé verze událostí se podle dodaných podkladů nepodařilo bezprostředně nezávisle sjednotit.
Mezi zasaženými objekty měla být také třídicí centra společnosti Nova Poshta nebo logistická zařízení společnosti Epicentr. Epicentr uvedl, že ruské střely během několika minut zničily část infrastruktury, kterou firma budovala desítky let. Při útoku zemřel jeden zaměstnanec a další tři utrpěli zranění.
NATO řeší nejen obranu, ale schopnost přežít první úder
Hypersonická hrozba pro NATO nepředstavuje pouze otázku protivzdušné a protiraketové obrany. Aliance musí propojit satelitní sledování, pozemní radary, námořní prostředky, letectvo a zpravodajské informace jednotlivých států.
A rozhodující nebude jen schopnost útok odhalit. Stejně důležitá bude rychlost, s jakou spojenci dokážou informace sdílet a přijímat rozhodnutí. Hypersonické zbraně totiž zkracují prostor pro politickou i vojenskou reakci.
Pro NATO proto nebude klíčová pouze otázka: Dokážeme střelu zachytit? Ale i druhá: Dokážeme fungovat, i když část útoku projde?
Česká republika musí být součástí alianční obrany
Česká republika za stávající armádní konstelace nemůže vytvořit samostatný komplexní systém ochrany proti hypersonickým zbraním. Její úloha spočívá především v tom, aby dokázala fungovat jako spolehlivá součást alianční architektury.
Potenciálními cíli nemusí být pouze nejvyšší politická a vojenská centra. Ohroženy mohou být také letecké základny, sklady munice, radarová stanoviště, dopravní uzly, energetická infrastruktura nebo komunikační systémy důležité pro přesun spojeneckých sil.
Pro českou armádu z toho vyplývá důraz na propojení senzorů, bezpečné sdílení dat, záložní velení, rozptýlení schopností a fungování v prostředí narušené komunikace. Česká obrana proto nestojí pouze na počtu interceptorů – prostředků proti těmto hi-tech zbraním.
Stojí také na schopnosti získat informace, rychle rozhodovat a pokračovat v činnosti i v případě zásahu.
Hypersonické zbraně otevírají éru války, kde rozhodují minuty
Hypersonické zbraně nepřinášejí zásadní změnu pouze díky své rychlosti. Jejich význam vzniká kombinací několika vlastností: vysoké rychlosti, manévrovatelnosti a nejistoty, kterou vytvářejí během letu. Největší strategickou hodnotou těchto prostředků je schopnost zkrátit čas, který má protivník na pochopení situace.
NATO proto potřebuje posilovat propojený systém včasného varování, vesmírného sledování a integrovaného velení. Česká republika by se podle dodaných podkladů měla soustředit především na pět oblastí: Zapojení do aliančního systému včasného varování. České senzory, datové sítě a velitelská pracoviště musí dokázat rychle přijímat a využívat informace sdílené spojenci.
Měla by také mít vícevrstvou protivzdušnou a protiraketovou obranu. Nejde pouze o samotné interceptory. Stejně důležité jsou radary, systémy velení, komunikační infrastruktura a připravený personál.
Za třetí: Kritické kapacity nesmějí zůstat soustředěné v několika snadno zranitelných objektech. Armáda potřebuje mobilní prvky, náhradní velitelská stanoviště a alternativní komunikační cesty.
Armáda musí také nacvičovat situace, kdy nemá dostatek informace, čas se dramaticky krátí a útok podporuje kybernetické nebo informační působení.
Za poslední: Státy NATO musí předem legislativně vyřešit pravidla obrany proti přilétajícím prostředkům i případné kroky proti jejich nosičům před odpálením. To už se v případě České republiky děje v případě dronů.
Zákaz používání hypersonických zbraní napříč celým světem je nepravděpodobný. Reálný prostor ale existuje pro větší transparentnost testování, oznamování startů, kontrolu přenosu technologií a omezení nebezpečné nejasnosti mezi konvenčními a jadernými variantami.
Budoucí konflikty proto nemusí rozhodnout pouze počet střel nebo jejich ničivá síla. Rozhodující může být schopnost správně vyhodnotit situaci ve chvíli, kdy na reakci obránců zbývají jen minuty.
Hypersonické zbraně protivníkovi totiž napadenému neberou pouze alternativu obrany. Dramaticky mu zkracují čas pochopit, co se skutečně děje.
