Boj proti zbytečné administrativě slibuje ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé). Chce ulevit firmám i občanům tam, kde je zákony svazují příliš. Jenže ne vždy je cesta k jednodušším pravidlům tak přímočará. Na konferenci Právo a životní prostředí upozornil partner advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík Tomáš Sequens, že ani předpis, který možná nikdy neměl vzniknout, se nevyplatí po letech fungování bez náhrady zahodit. Výsledkem se totiž může stát chaos a nejistota.
„Nejdeme po ideologii, jdeme po tom, abychom pomohli občanům a firmám,“ zdůraznil na konferenci pořádané Českou justicí a Ekonomickým deníkem ministr Červený. Škrtat v klimatických předpisech, jejichž směr určuje především Evropská unie, je obtížné. Česko pak musí eurokomisařům hodně vysvětlovat. Přesto podle Červeného cesty ke zjednodušení byrokratické zátěže existují. „Zásadně osekáváme veškerý gold-plating,“ přislíbil. Jde o místa v českých zákonech, které po firmách a lidech žádají víc, než požaduje Evropská unie.
K oblastem, kde se Česko aktuálně snaží ubrat takovou nadměrnou zátěž, patří stavební předpisy. I ty přitom zasahují do ochrany přírody. Příkladem je takzvané jednotné environmentální stanovisko, které zákonodárci před dvěma lety zavedli v souvislosti s novým stavebním zákonem. Dokument nahradil až 29 různých dílčích stanovisek například v oblastech ochrany přírody, vodního hospodářství či ovzduší. Dokládá, že plánovaná stavba nepoškozuje životního prostředí.
„Jednotné environmentální stanovisko je právní nástroj, který je absolutně unikátní v tom, že vůbec nevychází z evropské legislativy,“ upozornil advokát Tomáš Sequens. Jeho zrušení by se tak mohlo zdát jako jasná volba. Jenže nic není podle Sequense tak černobílé.
Gold-plating? Možná ano
Jednotný dokument pomohl sladit stanoviska, která si dříve mohla odporovat. „Nemůže se vám stát, že každé jednotlivé stanovisko hodnotí projekt jinak a stanoví jiné podmínky,“ uvedl Sequens. Zavedení jednotného stanoviska také usnadnilo práci projektovým manažerům a investorům. Nemusí už obíhat celou řadu úřadů. Dostanou jeden dokument.
Přesto důvody pro jeho přijetí nebyly podle Sequense zcela přesvědčivé. „Jeden kolega advokát dokonce říkal, že ten zákon nikdy neměl být přijat, protože naplňuje přesně definici gold-platingu. Já bych to tak přísně neviděl, ale na druhou stranu si nejsem úplně jistý, že jednotné environmentální stanovisko v původně přijaté podobě skutečně přineslo zásadní zrychlení a zjednodušení povolovacího procesu,“ říká Sequens.
Ani samotná integrace podle něj nedopadla tak, jak se původně plánovalo. Jednotné stanovisko mělo původně nahradit posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Ve výsledku však oba procesy fungují vedle sebe. „V tom nejkomplikovanějším případě potřebujete získat stanovisko EIA i jednotné environmentální stanovisko,“ podotkl Sequens. Obě stanoviska je sice teoreticky možné získat ve formě společného stanoviska, při posuzování komplikovanějších záměrů však v praxi takto postupovat nejde. V takových případech tak namísto jednoho řízení stejně běží řízení dvě.
Po dvou letech zase všechno jinak
Jenže ani přes tyto komplikace podle Sequense nedává smysl, že se stát chystá systém po dvou letech fungování jednotné environmentální stanovisko zcela opustit. S jeho zrušením počítá novela stavebního zákona, kterou aktuálně projednává český parlament. „Jak jsem byl vždycky k zákonu o jednotném environmentálním stanovisku skeptický, tak si myslím, že ani důvody pro jeho zrušení nejsou legitimní a relevantní,“ uvedl advokát. Vadí mu především, že se stát pouští do další velké reformy v okamžiku, kdy si úřady i investoři na nový systém konečně zvykli.
„Byly napsány doslova stohy papírů, které vysvětlovaly, proč je jednotné environmentální stanovisko vhodné. Nyní máme stejné stohy papírů, které říkají, že ten záměr před dvěma lety byl špatně a celý zákon se musí zrušit,“ upozornil Sequens. A pokračoval: „Už to umíme. Státní úřady to umí, stavebníci to umí. A teď se to bude dělat zase úplně od začátku.“
Právo potřebuje hlavně stabilitu
Za největší problém Tomáš Sequens považuje neustálé překreslování pravidel podle aktuální politické reprezentace. „To, co právníci i investoři potřebují, je stabilita práva. Něco, co platí delší dobu. Když se jednou za dva nebo tři roky kompletně změní koncepce stavebního řízení, vytváří to zmatek,“ varoval.
Výsledkem je pak situace, kdy se lidé stále častěji neobejdou bez odborné pomoci. „Nemyslím si, že by ve 21. století měl člověk na každý nejjednodušší stavební záměr potřebovat advokáta, aby mu připravil příslušná povolení,“ poznamenal Sequens.
Mohlo by vás zajímat
Dnes doleva, zítra třikrát doprava
Místo další revoluce by podle něj bylo lepší systém upravit a stabilizovat, například jednotné stanovisko zjednodušit. Doporučuje také urychleně dokončit digitalizaci stavebního řízení a podpořit úředníky, kteří se s neustálými změnami musí vypořádávat v praxi.
„Místo toho teď skutečně hrozí, že půjdeme dneska doleva, zítra třikrát doprava a pozítří zase doleva,“ obává se advokát.
Kritizoval také způsob, jakým se podobné změny prosazují bez širší diskuse a standardního připomínkového řízení. „Je opravdu nutné takovéto komplexní změny přijímat cestou poslaneckých návrhů, které jdou mimo legislativní radu vlády? Jako právník až autisticky trpím tím, že se takto nepostupuje,“ řekl Sequens.
„Mrtvého koně nebudeme oživovat,“ oponuje ministr
Ministr Igor Červený ale podobné argumenty odmítá. Podle něj se vláda rozhodla pro novelu stavebního zákona právě proto, že dosavadní systém selhal. Výsledkem byl hluboký propad povolených staveb. V roce 2025 jich stavební úřady vydaly necelých 62 tisíc. V roce 2023 před účinností nového stavebního zákona a nepovedou digitalizací přitom dokázaly povolit přes 77 tisíc staveb.
„Samozřejmě můžeme toho mrtvého koně oživovat dál, nebo si prostě řekneme, že je mrtvý a odvezeme ho. Rozhodli jsme se pro nový stavební zákon, který oseká počet dokumentů co nejefektivnější cestou,“ reagoval Červený.
Připustil, že velké změny mohou přinést i vedlejší škody. „Ano, občas máte ‚collateral damage‘. Ale měníme celý systém z jednoho prostého principu: předchozí stavební zákon se tak ‚osvědčil‘, že jsme byli na chvostu žebříčků rychlosti povolování staveb,“ zdůraznil ministr. A uzavřel slovy: „Jestli země třetího světa vydávají stavební povolení rychleji než vyspělé evropské státy, tak ten kůň už není mrtvý, z toho koně zůstala jen kostra.“
Adaptovat to, co už platí
Neustálé přepisování pravidel, ale není jediným problémem české klimatické legislativy. Sequens připomněl, že zatímco na jedné straně zákonodárci pracují až příliš, na druhé straně nestíhají české zákony přizpůsobovat unijním předpisům. Ty jsou už přitom v mnoha případech i v Česku závazné.
Příkladem je evropské bateriové nařízení. Vláda premiéra Petra Fialy (ODS) sice předložila novelu zákona o výrobcích s ukončenou životností, která měla české zákony upravit. Parlament ji ale před sněmovními volbami nestihl schválit a ani po jejím opětovném předložení se návrh dosud nedostal na pořad jednání.
To způsobuje značné komplikace firmám, které se oběma normami musí řídit. „Ty dva právní předpisy nejsou spolu logicky dosud kompatibilní, což v praxi působí problémy a komplikace,“ uvedl obchodní ředitel společnosti REMA Systém David Chytil. Jako příklad zmínil kategorie baterií. Evropské nařízení jich zná pět, zatímco český zákon pouze tři.
Výrobci tak často nevědí, jaké povinnosti se na ně vztahují. „Vyvstává otázka: mám se řídit nařízením, které nejde úplně do detailů, anebo českým zákonem, který to říká do tečky, ale často jinak než evropské nařízení? To vytváří velmi zmatečnou situaci, se kterou se špatně zachází,“ dodal Sequens.
Uvězněni v legislativní džungli
Z chaosu pak podle Chytila těží firmy, které povinnosti plnit nechtějí. „Dokáží se v tom poměrně hezky orientovat a vyhovuje jim to,“ upozornil Chytil. Čím dále tato „legislativní džungle“ potrvá, tím více bude podnikatelské prostředí komplikovanější. „Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) může trestat podle národní legislativy, a když není v souladu nebo se rozchází, tak sama ČIŽP má hned na začátku poměrně velký hendikep,“ vysvětluje Chytil.
Česko by proto mělo místo neustálých revolucí více sázet na postupné úpravy a dokončení již rozběhnutých změn. Jinak podle expertů hrozí, že se i dobře míněné snahy o snižování byrokracie promění v nekonečný kolotoč, ve kterém se budou firmy, úřady i občané znovu a znovu učit nová pravidla. I to znamená dávku zbytečné administrativní zátěže navíc.
Poděkování za podporu konference Právo a životní prostředí patří advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík a společnostem REMA Systém, Temperatior, D-energy, Veolia a agentuře Ewing.
