Hráči v kasinech i karbaníci si stěží budou vést účetní deníčky vkladů a příjmů, aby splnili svou daňovou povinnost. Jeden z návrhů ozdravného balíčku české vlády, který kabinet nedávno poslal do Poslanecké sněmovny, je i snížení limitu pro osvobození výher z hazardních her od daně. Tento limit je v současnosti nastaven na 1 000 000 korun ročně a je navrženo, aby byl snížen na 50 000 korun. Výhry hráčů převyšující v součtu za rok tuto hranici by podléhaly dani z příjmů.
Vláda uvádí, že Češi vloni prosázeli 759,3 miliardy korun, přitom však má kontrolu pouze nad legálními hernami, které podléhají regulaci (např. nesmějí přijímat sázky od lidí pobírajících sociální dávky, musejí zastavit hráče závislé na gamblingu, platí v České republice daně atd.). Češi však vkládají další miliardy korun do nelegálních on-line kasin, kde nejsou dodržovány české zákony, nejsou odváděny daně českému státu a někdy nejsou ani vypláceny výhry.
Podle vládního úsporného balíčku přitom má klesnout hranice, nad níž už hráči musejí danit svoje výhry: z 1 000 000 korun na 50 000 korun za rok. Znamenalo by to, že by si všichni hráči (včetně například karbaníků ve vesnických hospodách) měli vést jakési účetní deníčky, kam by zapisovali své vklady a výhry, aby potom případně podávali daňová přiznání. Sám ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) přitom dříve v Poslanecké sněmovně takový model označil za absurdní a komický. Kdyby současný vládní návrh prošel, podle expertních odhadů by velmi pravděpodobně přibylo Čechů, kteří by raději sázeli v nelegálních on-line kasinech, aby žádné daně řešit nemuseli.
Co daň z výher znamená pro stát?
„Hazardní hry jsou zatíženy speciálním druhem daně, kterou odvádí provozovatelé hazardních her a jejíž základ tvoří rozdíl vložených vkladů a vyplacených výher. Sazba daně se pohybuje od 23 do 35 procent, přičemž je aktuálně navrženo, aby se sazba 23 procent zvýšila provozovatelům na procent 30. Jinými slovy, vklady které provedou hráči hazardních her, skončí z velké části jako příjem státu. Je tedy nelogické, aby hráči v případě výhry tuto výhru ještě opět danili v rámci jakési ´daně ze štěstí´. Je nutno také podotknout, že hráči vkládají do hry své již jednou zdaněné příjmy, a tak kromě daní odváděných provozovateli zdanění výhry znamená zdanit peníze hráče podruhé,“ uvádí server Kupní síla.
Stát má z hazardních her vysoké příjmy nejen v podobě hazardní daně, ale také díky dani z příjmů, kterou platí hazardní provozovatelé. Daň z výher hráčů bude oproti výše zmíněným daním pro stát naprosto zanedbatelná.
Na chování hráčů však taková změna může mít zásadní vliv.
Každý hráč, který se rozhodne přesunout svou herní aktivitu do neregulovaného prostředí, bude pro stát znamenat značnou ztrátu, protože nelegální provozovatelé samozřejmě neodvádí ani hazardní daň, ani daň z příjmů. A ztrátu na těchto daních se podle serveru Kupní síla nepodaří dohnat výběrem daně z výher, jelikož dlouhodobě ziskových hazardních hráčů je naprosté minimum. Přitom za hru u nelegálního provozovatele hazardních her nehrozí hráčům žádný postih.
Jak daň z výher dopadne na hráče?
Drtivá většina hráčů hazardních her se této činnosti věnuje pro zábavu a jsou dlouhodobě ve ztrátě, i když mohou v krátkodobém horizontu vyhrávat. Vzhledem k tomu, že daň z výher se uplatňuje na šest různých kategorií her (samostatně se řeší technické hry, kurzové sázky, poker atd.), může dojít k situaci, kdy hráč je v zisku v jedné z těchto kategorií a současně ve ztrátě v ostatních kategoriích. To v konečném důsledku může způsobit, že hráči vznikne povinnost platit daň z příjmů, i když byl reálně ve ztrátě.
Například při zisku 60 000 korun z hraní pokeru a současné ztrátě 100 000 korun z kurzových sázek je hráč 40 000 korun v mínusu, ale vznikla by mu povinnost platit daň ze základu 60 000 korun. Při současném nastavení limitu pro daňovou výjimku na 1 000 000 korun je výše popsaná situace velmi nepravděpodobná. Hráč by musel v jednom typu hry dosáhnout extrémně vysokých výher a současně v jiném typu hry extrémně vysokých proher. Ale při snížení limitu na 50 000 korun se podobné případy budou v praxi stávat velmi často.
„Opravdu budeme danit ztrátovou činnost?“ klade si otázku server Kupní síla.
Zdaleka největší dopad může mít snížení limitu na hráče loterií, u kterých dokonce není možné odečíst vklady do předchozích her a daň je vybírána srážkou z každé výhry, překračující zákonem stanovený limit. Pokud hráč během roku prosází v loteriích 65 000 korun a jednorázově vyhraje 60 000 korun, skončí 5 000 korun ve ztrátě, ale stejně mu bude z výhry stržena daň 9 000 korun.
Pro hráče, jehož výhry se blíží navrhovanému limitu 50 000 korun, bude nelogické pokračovat v dalších sázkách stejným způsobem. Pokud by byl v zisku například 48 000 korun a vyhrál další 4 000, překročí limit pro osvobození výhry od daně a vznikne mu daňová povinnost 7 800 korun. Výhra 4 000 tak ve skutečnosti znamená ztrátu 3 800 korun.
„Jak se takový hráč zachová? Buď bude další sázky podávat pomocí jiných osob, například přes své příbuzné, či přes jiné hráče, kteří jsou daleko od limitu výher, nebo začne využívat služeb nelegálního trhu, u kterého je pro stát téměř nemožné zjistit, jakých výher u něj hráč dosáhl,“ zamýšlí se server Kupní síla.
U některých typů her jako je například poker mohou hráči také cíleně hrát proti sobě a dosáhnout toho, že hráč přesahující limit prohraje proti spřízněnému hráči a oba se tak do limitu vejdou. Takové jednání je přitom neprokazatelné, protože není možné rozlišit, zda hráč vsadil se špatnými kartami ve snaze o blafování, což je legitimní taktika, nebo zda tak učinil ve snaze prohrát a přesunout část svých výher k jinému hráči.
„Existuje velmi malá skupina hráčů, která se hazardnímu hraní věnuje s cílem tvorby zisku. Většinou se jedná o hráče pokeru či kurzových sázek. V jejich případě je pochopitelné, že jim z této aktivity má vzniknout daňová povinnost. Je však důležité vzít v úvahu, že jako náklady si tito hráči mohou odečíst pouze samotné vklady do hry. Mají přitom další nezanedbatelné náklady spojené s přípravou a účastí na hře. Jedná se například o zakoupení analytického softwaru, statistik, tréninkových lekcí od zkušenějších hráčů / sázkařů, náklady na cestu a ubytování na pokerových turnajích a podobně. Považujeme tedy za správné, že je nemožnost uplatnění těchto nákladů kompenzována vyšším stropem pro daňovou výjimku, přičemž aktuálních 1 000 000 korun považujeme za adekvátní hodnotu,“ uvádí dále Kupní síla.
Kontrola bude prakticky nemožná
Každý účastník hazardních her by si měl vést až šest různých daňových evidencí (pro šest typů hazardních her daných zákonem) a u každé z nich sledovat, zda překročil zákonem daný limit pro osvobození výher od daně. Povinnost vést si takovou evidenci dopadne na velké množství osob, které se však věnují činnosti, kterou pouze vyplňují svůj volný čas a u které se nepředpokládá zisk. Naprostá většina hráčů by si podobnou evidenci vedla zcela zbytečně, protože většího zisku nedosáhnou.
Kontrola takové evidence ze strany státu bude také velice složitá, prakticky nemožná. V rámci jednoho typu hazardní hry se evidují výhry a prohry z různých zdrojů. Například hráč, který v průběhu roku hrál ruletu postupně on-line u legálního provozovatele, on-line u nelegálního provozovatele, v kasínech na území České republiky a v kasínech v zahraničí, by měl toto vše uvést do jedné evidence a podle té zhodnotit, zda je či není povinen platit daň. Je otázkou, jak bude finanční správa kontrolovat, kolik daný hráč vyhrál v zahraničních kasínech během své dovolené, nebo kolik prohrál u nelicencovaného on-line provozovatele.
„V praxi navíc bude velmi složité evidenci vést. Hráči by si měli evidovat každou učiněnou sázku a každou získanou výhru napříč všemi provozovateli, u kterých si daný rok zahrál, a vše ještě rozdělovat podle typu hry. Při návštěvě kasína se hráč typicky zúčastní několika typů her a často nemá povoleno používat mobilní telefon či tablet, protože by takové zařízení mohl využívat pro získání výhody ve hře (strategický software pro poker, počítání karet u hry BlackJack a podobně),“ varuje server.
Při současném nastavení limitu pro osvobození výher na 1 000 000 korun naprostá většina hráčů evidenci nevede a pouze zlomek z nich ji doplní zpětně až v případě, že se jim u nějakého typu hry podaří dosáhnout skutečně vysoké výhry a překročí tak limit.
Komická absurdita versus realita?
Historicky byly od daně z příjmů osvobozeny všechny výhry od provozovatelů licencovaných v České republice nebo v jiném státě Evropské unie. Výhry u nelicencovaných a tedy nelegálních provozovatelů naopak podléhaly dani. Možností zdanění výherců hazardních her se zabývala i analýza dopadů regulace (RIA), kterou v roce 2015 zpracovalo ministerstvo financí v rámci příprav nové regulace hazardu. V této analýze bylo porovnáno několik možných přístupů k dani z výher a jako nejlepší varianta bylo vybráno zachování osvobození výher od daně.
„Z výše uvedeného srovnání variant a především jejich negativ je jednoznačně zřejmé, že všeobecné zdaňování výher na úrovni výherců je prakticky neuskutečnitelné, při uvážení hlediska efektivity. V úvahu by tento přístup přicházel pouze u vybraných druhů hazardních her a výher přesahujících předem stanovenou výši, nad kterou by celkový fiskální dopad pro veřejné rozpočty předčil administrativní a finanční náročnost správy nově zaváděné daňové povinnosti. Takové řešení však nelze považovat za systémové a zcela spravedlivé a v praxi by mohlo vést k přeskupení hazardního trhu či posilování tendencí účastnit se hazardních her ve státem neregulovaných prostředích,“ lze se dočíst v analýze dopadů regulace hazardu z roku 2015.
Přesto se návrh na zavedení daně z výher dostal do vládního návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní z roku 2019. Ministerstvo financí tak popřelo svou vlastní analýzu a navíc část návrhu, která se týkala daně z výher, neprošla připomínkovým řízením.
I z toho důvodu se konkrétní znění návrhu několikrát měnilo přímo během projednávání ve Sněmovně.
„Původní varianta, podle které se daň měla vybírat srážkou byla zcela nesmyslná a vedla by k tomu, že i někteří ztrátoví hráči by platili daň z výher. Paradoxně by tak ztrátový subjekt platil daň z příjmů. Vznikl proto pozměňovací návrh, podle kterého se měla daň platit jen pokud je hráč v zisku více než 100 000 korun za celé zdaňovací období (12 měsíců), přičemž zisk se měl počítat pro různé typy hazardních her zvlášť a u loterií se dále mělo danit srážkou,“ pokračuje server Kupní síla.
K tomuto narychlo vymyšlenému pozměňovacímu návrhu se mnoho poslanců stavělo kriticky, jedním z nich byl i současný ministr financí Zbyněk Stanjura, jak se lze dočíst ve stenoprotokolech z jednání Sněmovny.
„Úplně komické, ale opravdu komické je navržené zdanění výher… …Jakým způsobem ta daňová správa ověří, že ta částka, ten daňový základ, je správný? Já si to vůbec neumím představit. Taková absurdita, že bude mít jako deníček hráče a bude si tam psát, kolik vsadil a kolik vyhrál,“ lze se dočíst ve Stanjurových výstupech ve Sněmovně.
Návrh na zachování osvobození výher od daně podával poslanec Pirátské strany Tomáš Martínek a podpořila ho i Věra Kovářová ze STAN. Stejný návrh nezávisle podal i Jan Bartošek z KDU-ČSL.
„Jsem přesvědčen, že když člověk vyhraje, tak by mu stát neměl brát peníze z této výhry. Vláda navrhuje zdanit výhry nad 100 000. Již v předchozím volebním období bylo jasně řečeno, že danit výhry je obtížně technicky proveditelné, nebo takřka nemožné, nebo tam, kde se o to pokoušeli, tak se to nedařilo. A z toho důvodu… například je nutno vést evidenci výher, je to obtížně proveditelné. A jak říkám, když už člověk něco vyhraje, tak nevidím důvod, proč by mu to stát měl ještě danit. To znamená, přicházím s návrhem, aby se výhry lidem nedanily,“ prohlásil například ve Sněmovně Jan Bartošek.
Nakonec Sněmovna schválila kompromisní návrh, který zavedl daň z výher, ale limit pro osvobození od daně zvýšil ze 100 000 korun na 1 000 000 korun.
Současně ze znění příslušného ustanovení zákona zcela zmizelo kritérium legálnosti zdroje výher. Zatímco dříve byly osvobozeny od daně jen výhry od licencovaných provozovatelů, po přijetí tohoto návrhu se osvobození týká všech výher nezávisle na tom, zda pochází z legálního či nelegálního zdroje, což zvýšilo atraktivitu nelegálních her pro hráče.
„Hra u nelegálního provozovatele je výrazně rizikovější než hra u provozovatele legálního. Nelegální provozovatelé nedodržují zákonem dané povinnosti na ochranu hráčů jako jsou sebeomezující opatření, rejstřík vyloučených osob, maximální sázka a další. Současně tito provozovatelé neodvádějí státu ani hazardní daň, ani daň z příjmů. Žádný zákon však hráčům účast na nelegálních hazardních hrách nezakazuje. Zákon porušuje pouze provozovatel těchto her, případně ten kdo takového provozovatele propaguje, ale ne účastník hazardní hry,“ uzavírá server Kupní síla.
(nik)
