Tropické teploty komplikují práci všech bezpečnostních a záchranných složek. U hasičů ovšem způsobem, který není na první pohled vidět. Člověk v těžkém zásahovém oděvu se může přehřát velmi rychle, hasiči proto mění nejen režim na stanicích, ale také způsob, jakým pracují přímo v terénu. U dlouhých zásahů se častěji střídají, budují zázemí pro ochlazení a velitelé sledují zdravotní stav každého muže.
Vlny veder tak pro hasiče neznamenají pouze nepříjemně vysoké teploty. Při zásahu přidává k horkému počasí další zátěž těžká ochranná výstroj a fyzická náročnost práce. Hasičský záchranný sbor proto v těchto podmínkách přechází do speciálního režimu. Cílem je zabránit přehřátí a vyčerpání hasičů, ale zároveň zachovat stoprocentní akceschopnost.
Největší problém? Hasič v těžkém oděvu
„Při vlnách veder jde primárně o bezpečnost a zdraví samotných hasičů, protože práce v těžkém zásahovém oděvu při tropických teplotách představuje obrovskou zátěž pro organismus,“ vysvětluje Václav Pilný z Hasičského záchranného sboru.
HZS proto v horku upravuje fungování na stanicích i samotný průběh zásahů. Nejde přitom pouze o hasiče, kteří právě vyjíždějí k požárům. Speciální režim se týká také výcviku.
Při výjezdech a zásazích hasiči zkracují dobu, po kterou jednotliví lidé zůstávají v přímém nasazení, a častěji se střídají. V zázemí zároveň vytvářejí stinné a chlazené zóny, kde si mohou odpočinout a snížit tělesnou zátěž.
Podobně postupují také při výcviku. Fyzicky náročné cvičení na přímém slunci nebo ve výcvikových trenažérech v tropických dnech ruší, případně ho přesouvají na brzké ranní hodiny.
Místo fyzicky náročného výcviku v největším horku nastupuje teoretická příprava v budově nebo lehčí činnosti.
U některých zásahů můžou odložit část výstroje
Horko ovlivňuje také to, co mají hasiči během zásahu na sobě. Ani tady ale neplatí jednoduché pravidlo, že by v horku mohli ochrannou výstroj libovolně odkládat.
Pokud to dovoluje konkrétní situace, může velitel rozhodnout o odložení části těžké výstroje. Jako příklad Pilný uvádí požáry trávy a lesů, kde nehrozí přímé sálavé teplo z budovy. V takovém případě může velitel například rozhodnout o odložení kabátu.
Rozhodující tedy zůstává konkrétní situace na místě zásahu. Ochrana hasiče musí dál odpovídat riziku, kterému na místě čelí.
Mohlo by vás zajímat
Voda nestačí až ve chvíli, kdy přijde žízeň
Dalším zásadním bodem je hydratace. Pitný režim představuje v horku naprostou prioritu. Při delších zásazích proto hasiči dopravují přímo na místo vhodné nápoje. Patří mezi ně minerální vody, iontové nápoje nebo slazené čaje. Ty mají podle Pilného doplňovat také minerály, které hasiči během fyzické námahy vypotí.
Na vše zároveň dávají pozor nadřízení. „Velitelé dohlíží na to, aby všichni pili pravidelně, ne až ve chvíli, kdy mají žízeň,“ uvádí Pilný.
Právě pravidelnost je podle nastaveného režimu důležitá. Hasič totiž při dlouhém zásahu současně pracuje v prostředí, kde vysoká teplota a fyzická námaha výrazně zatěžují organismus.
U požárů lesa rozhoduje rychlé střídání
Zvlášť náročné podmínky vznikají při rozsáhlých a dlouhotrvajících zásazích v terénu. Typickým příkladem jsou požáry v lese. V takových případech hraje zásadní roli týlové zabezpečení.
Hasiči u proudnic se střídají v kratších intervalech, aby se jejich organismus nestihl přehřát. Nejde tedy jen o to přivézt na místo dostatek lidí. Důležité je také správně rozvrhnout jejich nasazení.
Zázemí pro odpočinek může mít několik podob. Na místě mohou hasiči postavit přístřešky se stínem, využít rozprašovače vodní mlhy nebo klimatizované autobusy a týlové kontejnery. Cílem je umožnit hasičům, aby po určité době fyzicky náročného nasazení na chvíli usedli a zchladili se.
Nadřízení přitom sledují také zdravotní stav mužů na místě. „Velitelé pozorně sledují zdravotní stav zasahujících hasičů tak, abychom včas zachytili první známky úpalu nebo vyčerpání,“ popisuje Pilný.
Starší stanice bez klimatizace? Hasiči improvizují
Problém s horkem nekončí u samotných zásahů. Vysoké teploty se týkají také hasičských stanic. Na starších stanicích totiž chybí centrální klimatizace. HZS proto v těchto případech využívá dostupnou techniku a pomáhá si tím, co má k dispozici.
Nejde tedy vždy o komfort, ale především o to udržet podmínky, ve kterých mohou hasiči bezpečně fungovat a zůstat připraveni k výjezdu.
Horko už HZS nepovažuje za výjimku
Hasiči zároveň počítají s tím, že podobné situace nebudou pouze krátkodobým problémem. „Extrémní počasí už není výjimka, ale nový standard,“ říká Pilný.
HZS proto přijímá také dlouhodobá opatření. Jedním z nich je pořizování nových zásahových oděvů. Mají být výrazně prodyšnější a vyrábějí se z lehkých materiálů, které lépe odvádějí teplo od těla.
Změny se týkají také samotných hasičských stanic. Při stavbě nových objektů nebo při rekonstrukcích starších stanic se už automaticky počítá s klimatizací.
Přizpůsobovat se ale musí také lidé. HZS proto školí velitele i samotné hasiče, aby dokázali rozpoznat první, někdy nenápadné příznaky onemocnění z horka. Patří mezi ně motání hlavy, nevolnost, zmatenost nebo naopak situace, kdy se člověk přestane potit. Důležité je podle nastavených postupů okamžitě zakročit.
Doporučení platí i pro dobrovolné hasiče
Vedra se samozřejmě netýkají pouze profesionálních jednotek. HZS proto předává doporučení také jednotkám sborů dobrovolných hasičů.
Pro JSDH vydává doporučení k odborné přípravě a zásahům v horku. Současně apeluje na obce jako jejich zřizovatele, aby dobrovolné hasiče vybavovaly lehkými oděvy a dbaly na jejich zásobování vodou.
HZS tak v době extrémních letních teplot řeší současně několik problémů: ochranu vlastních lidí, zachování akceschopnosti, náročnost dlouhých zásahů i podmínky, ve kterých hasiči pracují a odpočívají. A právě u rozsáhlých požárů může být správné střídání, dostatek tekutin a možnost ochlazení stejně důležité jako samotná práce u požáru.
