Australsko-britská těžařská společnost Rio Tinto v příštích týdnech vyšle do Srbska zkušební zařízení na těžbu lithia. To má umožnit získat lithium z místní rudy zvané jadarit, uvedla agentura Reuters. Společnost by chtěla začít těžit v Srbsku do pěti let. Podobná vize zraje i v České republice. Jen výchozí nerost se jmenuje jinak – cinvaldit.
Zařízení nechala společnost vyvinout v australském Melbourne. Technici ho rozmontují a naloží do čtyř námořních kontejnerů. Cesta do Srbska bude trvat zhruba dva a půl měsíce.
Stavbu zařízení v Srbsku Rio Tinto plánuje na začátek příštího roku, pokud získá kladné posouzení vlivu na životní prostředí. Začátek výroby pak plánuje na rok 2026.
Podle šéfky firmy Sinead Kaufmanové se díky srbskému dolu její společnost stane na nejméně deset let největší výrobcem lithia v Evropě.
Podle agentury Reuters by srbská výroba měla stačit na alespoň jeden milion vozů ročně. Významné evropské automobilky se snaží diverzifikovat dodavatele lithia a baterií pro své automobily.
„Zakázky jsme ještě žádné neuzavřeli, ale zaznamenali jsme velký zájem,“ uvedla Kaufmanová.
Zahájením těžby lithia chce Rio Tinto rozšířit záběr svého podnikání. Společnost se zabývá hlavně těžbou kovů jako hliník či měď.
Společnost a srbský stát uzavřely v roce 2017 memorandum o těžbě lithia. Naleziště tohoto kovu se snaží využít i další evropské země, včetně České republiky s projektem těžby v Cínovci. Velké světové zásoby lithia mají latinskoamerické země, prim ve výrobě baterií pak drží Čína.
Těžba lithia je velké téma i v České republice. Těžit ho budou dvě soukromé firmy z portfolia RSJ Investments SICAV, a to z lithných písků – hlušiny po těžbě cinvalditu – na Cínovci a v Horním Slavkově.
Daleko větší množství lithia se má ovšem vytěžit hlubinným způsobem na krušnohorském Cínovci. Plánuje to společnost Geomet, kterou společně vlastní český energetický gigant ČEZ a australský těžař EMH.
„Vytěžíme 1,8 milionu tun horniny ročně, dopravíme ji potrubím do 20 kilometrů vzdálené úpravny v Lomu na Mostecku a tam z ní vysbíráme to cenné – lithium, cín a wolfram.“ Tak ve stručnosti vypadá záměr firmy Geometu na těžbu u Cínovce v Krušných horách.
Motivace investorů, v daném případě Skupiny ČEZ a EMH, je zřejmá. Lithium se s nástupem elektromobility a bateriových úložišť elektřiny stává strategickou komoditou a jeho spotřeba prudce roste. Evropská unie podporuje plány na posílení výroby Li-on baterií včetně rozvoje těžby a rafinace lithia. Vedle lithia se v hornině u Cínovce vyskytují i další komerčně zajímavé kovy – cín, wolfram a v menším množství také niob, rubidium a cesium.
Mezi dosud neznámé informace patří například umístění úpravárenského komplexu. Geomet v dokumentaci EIA zmínil využití lokality bývalého uhelného dolu Kohinoor u Lomu na Mostecku. To by si ovšem vyžádalo přepravu horniny na vzdálenost více než 20 kilometrů od cínoveckého areálu. Investor má proto ještě záložní plán, který počítá s využitím bývalé výsypky v Pozorce na jižním okraji města Dubí, což je osm kilometrů daleko od plánovaného dolu.
Politická kauza roku 2017
V podzemí pod Krušnými horami se nacházejí stovky tisíc tun lithia. Na ně se od roku 2007 zaměřila česká firma Geomet, kterou o pět let později ovládl australský těžařský startup European Metals Holdings (EMH). Plán těžařů počítá s produkcí 22 500 tun uhličitanu lithného (což je 4225 tun čistého lithia) ročně. Čistá současná hodnota projektu vychází na atraktivních 1,1 miliardy dolarů (23,8 miliardy korun) a vnitřní výnosové procento (IRR) na neméně atraktivních 28,8 procenta.
Projekt málem ztroskotal na nesouhlasu politiků z levého a populistického křídla politické scény; z jejich pohledu bylo skandální, aby na těžbě „českého“ lithia zbohatl soukromý podnik ze zahraničí. Před sněmovními volbami v říjnu 2017 se z toho stala silně medializovaná a přiživená kauza, která zahýbala i s volebním výsledkem.
Nakonec se podařilo najít řešení, které uspokojilo všechny zúčastněné. Na základě dohody z listopadu 2019 získal většinový 51procentní podíl v Geometu ČEZ, a to prostřednictvím dceřiné firmy Severočeské doly. Stalo se tak formou navýšení kapitálu Geometu o 791 milionů korun. Vzhledem k tomu, že téměř 70 procent akcií v ČEZ vlastní stát, se tak projekt těžby na Cínovci dostal pod kontrolu státu.
Samotný ČEZ je k projektu těžby lithia a dalších kovů zatím opatrný. Podle vyjádření v nedávno zveřejněné výroční zprávě se projekt nachází ve druhé fázi, ve které bude zapotřebí ověřit konkrétní způsoby získávání lithia z cinvalditu (zinnwalditu). V lokalitě bude také pokračovat geologický průzkum s cílem ověřit některé části ložiska. Délka trvání této fáze je plánována na dva roky.
ČEZ plánuje gigafactory
S těžbou lithia úzce souvisí i investice za 50 až 60 miliard korun. Jde o první plánovanou bateriovou gigafactory v České republice. Její vznik předpokládá memorandum o porozumění mezi společností ČEZ a vládou, které na sklonku července podepsali ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Rozsah produkce je odhadován na 40 až 55 gigawatthodin kapacity baterií pro elektromobily. Výroba by mohla odstartovat nejdříve v roce 2025.
Zmíněný ČEZ by měl mít v plánované továrně roli menšinového akcionáře. Nabídnout by mohl vhodné lokality (nejlépe zatím vychází prostor po odstavené elektrárně Prunéřov I u Chomutova) a také dodávky zelené energie z plánovaných fotovoltaických parků v Ústeckém kraji. „Počítáme s dodávkami lithia z Cínovce, kde bychom mohli začít těžit v polovině roku 2025,“ uvedl po podpisu memoranda Daniel Beneš.
Kdo tedy bude hlavním akcionářem první české gigafactory? Ministerstvo průmyslu a ČEZ jednají se dvěma vážnými zájemci, kterými jsou německý Volkswagen a jihokorejské LG Chem. Dohodnout se aspoň s jedním partnerem chtějí na podzim. Podle slov vicepremiéra Havlíčka je možné, že se stát dohodne s oběma zájemci a Česko bude mít velkovýrobny baterií dvě. Možnosti investice v Česku sondují i další zájemci.
Aktivní roli v celém příběhu by měl sehrát také stát. „Pomůžeme s výběrem lokality, náborem zaměstnanců i navázáním spolupráce s vědou a výzkumem,“ řekl Karel Havlíček. Vláda počítá také s napojením nové gigafactory na železniční a dálniční síť či s poskytnutím investičních pobídek, například ve formě daňových úlev. Plánovaná gigafactory má nabídnout 2300 až 2500 přímých pracovních míst, ale také další tisíce mít v navazujících firmách a službách.
Pokud se partneři první (případně i druhé) bateriové gigafactory shodnou na výstavbě závodu v Česku, bude to znamenat zlom ve „smolném“ trendu posledních let. Zatímco v Německu, Polsku či Maďarsku již obří závody na výrobu baterií pro elektromobily či ukládání energie vyrostly, nebo jsou ve výstavbě, Česku se zatím podobné investice vyhýbaly.
Neprosadil se ani žádný z domácích výrobců velkokapacitních baterií. Největší ambice měl v tomto ohledu projekt HE3DA, který většina expertů a pozorovatelů dění v oboru označuje za zklamání či neseriózní záměr. Tématu baterií HE3DA ve v minulých týdnech a měsících Ekonomický deník opakovaně věnoval, upozornil na kauzy klíčových lidí za projektem (včetně Radomíra Pruse a Jaromíra Kučery) i na svérázný fundraising.
(hrb, dtr, čtk)
