Sedm důvodů, proč v řeckém referendu hlasovat „NE“

Zatímco Amerika slaví svůj Den nezávislosti, řecký lid zahajuje svou vlastní děsivou přehlídku demokracie, konstatuje Brett Arends. 

Ekonomický komentátor a analytik listu The Wall Street Journal Brett Arends přináší svůj pohled na nedělní řecké referendum. Představuje sedm důvodů, proč by, byl-li by řeckým oprávněným voličem, hlasoval pro odmítnutí záchranného programu Evropské komise, Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky, tedy tak zvané „trojky“.

Arends začíná vzpomenutím, že zatímco Amerika slaví svůj Den nezávislosti, řecký lid se připravuje na svou vlastní děsivou přehlídku demokracie. Podle něj řecké nedělní referendum rozhodne o mnohem větších věcech, než jakými jsou ekonomika, finanční reforma nebo podmínky splácení dluhu.

„Je to o řecké nezávislosti, nebo o tom, zda bude pokračovat podřízenost diktátu trojky. Řekové se budou rozhodovat sami. Ale kdybych byl jedním z nich, určitě bych hlasoval pro ´NE trojce´. A zde jsou důvody, proč.“

Šest let „Velké deprese“ stačilo

Řecký ekonomický výstup klesl celkem o 25 % od doby, co krize začala. Importy se snížily o 40 %. Milion lidí ztratilo práci. Oficiální míra nezaměstnanosti je na úrovni 25 %, mezi mladými lidmi dokonce na 60 procentech. „Toto je sociální katastrofa, která ničí pracovní místa a životy. Je to naprosto k ničemu a co je moc, to je moc,“ říká Arends.

Pokud by úsporná opatření byla skutečně účinná, již by dávno zafungovala

Řecká vláda si již utáhla opasek dokonce více, než se od ní žádalo, což uznal i Mezinárodní měnový fond. Řecko dokázalo obrátit velké vládní deficity v primární přebytky (tj. před započetím dluhové služby). Když v roce 2010 stvrdilo svou dohodu s troikou, zavázalo se snížit hrubý národní dluh na 350 miliard dolarů. Ve skutečnosti jej snížilo na 316 miliard, tedy ještě o 10 % pod požadovanou úroveň. Řecko škrtalo tak moc, že do loňského léta se tržní hodnota řeckých vládních dluhopisů zvýšila o 400 % v porovnání s jejich nejnižší úrovní během krize. „Opasek utažen, dům uklizen, důvěra obnovena. Až na to, že ekonomika neustále klesá, klesá a klesá,“ poznamenává Arends.

Trojka se zbláznila

Trojka podle Arendse opakuje dokola stále ty stejné věci, předkládá vůči Řecku stále stejné požadavky a očekává, že se budou dostavovat rozdílné výsledky. Tak na příklad v roce 2010 troika po Řecku požadovala úsporná opatření a předpovídala řecké ekonomice vývoj ve tvaru písmene „V“. V roce 2013 se na situaci podívala znovu a zhodnotila: Řekové udělali vše, co jsme chtěli a dokonce i něco navíc; nefungovalo to; doporučujeme další úsporná opatření. V roce 2015 je na tom ekonomika ještě hůře a doporučen zní „ještě větší úspory“. „Důvěřovali byste radám bláznivého lékaře?“ ptá se Arends.

Úsporná opatření nedávají žádný smysl

Lpění na úsporných opatřeních, coby receptu na zlepšení ekonomické situace Řecka je podle Arendse učebnicový příklad mylného usuzovaní z jednotlivého na celek. Ano, hospodaření jednotlivé osoby či domácnosti se skutečně může zlepšit tím, že zvýší své příjmy a sníží své výdaje.

To ale nutně na celospolečenské úrovni fungovat nemusí. Jednoduše proto, že výdaje jedné domácnosti jsou zároveň příjmy jiné domácnosti. Je to prý podobné uvažování, jako kdyby v pokeru mohl vyhrát každý, kdo bude hrát dobře. Takže když se řecká vláda snaží vyrovnat rozpočet, nemůže to způsobit, že Řecko zbohatne. Jedná se o pouhý transfer prostředků od soukromého sektoru k veřejnému a dále do Bruselu. Když tedy vláda zvyšuje v tomto případě daně, nezvyšuje je proto, aby zvýšila své výdaje. Jsou to prostředky, které jsou z ekonomiky vyváděny pryč, a nemají tudíž žádný multiplikační efekt.

Není čeho se bát, pouze strachu samotného

Arends je přesvědčen, že katastrofické předpovědi v případě řeckého defaultu a odchodu z eurozóny je jen bohapusté strašení. „Eurofanatici podobným způsobem strašili Velkou Británii v 90. letech. Ano, je možné, že dojde ke krátkodobému zmatku, ale cokoli dalšího by byl jen projev zlé vůle mezinárodního společenství,“ tvrdí Arends. A jako příklad země, která dokáže fungovat i bez eura uvádí mimo jiné také Českou republiku. Tvrdí, že pokud by mělo Řecko doposud drachmu, dokázalo by si s problémy poradit daleko lépe a rychleji.

Trojka káže vodu, ale pije víno

Již jsme se mohli několikrát přesvědčit o tom, že rozvinuté země jako USA, Německo či Francie, vytvářely vládní deficity v dobách ekonomických recesí. Od roku 2009 Spojené státy vytvářely větší primární deficit (vztaženo k HDP) než Řecko. Nyní je Řecko nuceno vytvářet přebytky a Evropská centrální banka se prakticky snaží zachraňovat věřitele Řecka. „Proč by držitelé řeckých dluhopisů neměli přicházet o peníze? Lidé kupují dluhopisy, stejně jako akcie, proto, že věří ve zhodnocení svých investic. Někdy se to podaří, jindy ne. To je kapitalismus. Jednou můj finanční poradce investoval mé těžce vydělané peníze do WorldCom v době vzniku tzv. bubliny ´dot com´. Kde byla tehdy Evropská centrální banka, když jsem potřeboval své peníze zachránit?“, uvažuje Arends. „Ti, kdo řecké vládě půjčili své peníze na 30 let za nízký úrok, část svých peněz ztratí. No jo, hrůza. Zeptejme se ale: pokud by naopak realizovali neočekávaně vysoké zisky, rozdělili by se s řeckým lidem?“, dodává.

Je to otázka suverenity a demokracie

Proč Řekové nemohou o svých věcech rozhodovat bez dovolení lidí, které nikdy neviděli, nikdy nevolili, a ke kterým nemají žádné jiné pouto? Angela Merkelová je podle Bretta Arendse stále podivně posedlá přízrakem hyperinflace, kterou Německo zakusilo během Výmarské republiky v roce 1923. To je ovšem prý její problém. Neexistuje žádný důvod, proč by mělo stejnou zkušenost zažít také Řecko.

„Pokud není tento víkend (počínající 4. červencem) velkou příležitostí ´vynálezců´ demokracie dát najevo svou nezávislost, tak kdy jindy jí bude?“, uzavírá Arends.

Petr Musil