V čele Bezpečnostní informační služby (BIS) stojí na pozici náměstka muž, který před rokem 1989 aktivně sloužil v represivním aparátu totalitního státu. Jan Pavlíček, někdejší člen Komunistické strany Československa a kádrový příslušník Státní bezpečnosti, má být zítra povýšen do generálské hodnosti. Archivní dokumenty přitom jasně dokládají , že před rokem 1989 pracoval pro StB. Tajná služba za ním stojí.
Jak je možné, že i taková minulost nepředstavovala překážku pro kariéru Jana Pavlíčka v demokratických tajných službách a zítra si velmi pravděpodobně dojde na Pražském hradě dojde těsně před odchodem do důchodu pro generálskou hvězdu?
Co říkají archivy?
Podle veřejně dostupných informací z Archivu bezpečnostních složek Jan Pavlíček vstoupil do služeb Sboru národní bezpečnosti (dříve se tak jmenovala policie – pozn. red.) 1. října 1987. Jeho ideologický profil byl ovšem v té době již pevně ukotven – kandidátem Komunistické strany Československa se stal 17. července 1984, řádným členem pak o dva roky později.
Zásadní zlom v jeho kariéře nastal 1. listopadu 1988, kdy byl Pavlíček zařazen ke Státní bezpečnosti. Tam se adepti na tuto službu hlásili sami na vlastní žádost a museli projít extrémně hlubokou prověrkou komunistického bezpečnostního aparátu. Působil pak jako starší referent I. oddělení I. odboru Správy StB Praha.
Tato součást StB se podle odborníka na činnost totalitní Státní bezpečnosti Radka Schovánka zaměřovala na kontrolu, sledování a operativní rozpracování západních ambasád a jejich personálu, což bylo extrémně aktivní a přímou kontrarozvědnou činností StB.
Schovánek uvádí, že Pavlíček podle dostupných materiálů před rokem 1989 vedl svazek na „kandidátku tajné spolupráce“ s krycím jménem Zora. Šlo o tlumočnici z angličtiny Zoru Macků, která se stýkala pro StB se zájmovými cizinci. Její svazek byl sice skartován, ale v jiných fondech se zachovaly fragmenty například z jejího sledování.
Proč tu stále slouží estébáci?
Radek Schovánek, který se dlouhodobě specializuje na studium archivů tajné policie, vidí v Pavlíčkově působení v BIS velký problém. Podle Schovánka je minulost v StB u příslušníka demokratické tajné služby zásadním karambolem v morálním profilu, který by 37 let od návratu Česka do demokratického zřízení už vůbec neměl nastat.
„Je to něco, co by se v demokratické společnosti nemělo dít. Tito lidé pravděpodobně napravili to, co způsobili, ale jsou tu i lidé, kteří sloužili stejně dobře a u StB předtím nikdy nebyli a tenhle problém ve svém životopise nemají,“ míní Schovánek.
Schovánek připouští jakýsi „dočasný pardon“ pro bývalé příslušníky StB, kteří byli pro vznik novodobé civilní kontrarozvědky nepostradatelní. Šlo podle něj o nepostradatelné experty, kterým se Jan Pavlíček za krátký čas působení v StB stát nemohl. „Bezpečnostní informační služba spadá pod takzvaný velký lustrační zákon. To znamená, že by v ní neměli pracovat žádní bývalí příslušníci Státní bezpečnosti a já se domnívám, že v tomto případě byl a je jeho službou porušován lustrační zákon,“ podotkl Schovánek. V návrhu na povýšení Jana Pavlíčka navíc BIS uvádí neúplné informace o jeho zařazení před rokem 1989.
Mohlo by vás zajímat
Vynikající operativec? BIS tvrdí, že je to machr
BIS ale veškeré pochybnosti o legálnosti setrvání Jana Pavlíčka ve službě odmítá. Mluvčí služby Ladislav Šticha k tomu uvedl: „Plukovník Jan Pavlíček měl naprosto zásadní vliv na budování nové kontrarozvědné služby po roce 1989. Osobně zásadním způsobem přispěl k tomu, že je dnes BIS doma i v zahraničí vysoce hodnocenou a respektovanou službou.“
Podle Štichy Pavlíček za „svoji vynikající operativní práci dostal řadu významných domácích i zahraničních ocenění, je uznávaným odborníkem a partnerem pro špičky těch největších a nejsilnějších světových zpravodajských služeb, se kterými BIS spolupracuje“. Informace v návrhu na povýšení jsou podle Štichy přesné a pravdivé. Nezmiňuje ovšem pro tuto práci velmi potřebnou a zásadní úroveň znalosti angličtiny. „BIS lustrační zákon neporušila a neporušuje. Jan Pavlíček je příslušníkem BIS zcela v souladu s platnou legislativou,“ tvrdí Šticha.
Analýza právníka
Ekonomický deník kvůli výše popsanému problému požádal o analýzu respektovaného právníka. Petr Toman byl po roce 1989 kooptován jako poslanec do Parlamentu a je spoluautorem lustračního zákona. Tato zákonná úprava měla zamezit tomu, aby příslušníci Státní bezpečnosti nemohli proniknout do nově budovaných československých tajných služeb. „Podle veřejně dostupných informací, zejména z Archivu bezpečnostních složek, Jan Pavlíček vstoupil do služeb Sboru národní bezpečnosti dne 1. 10. 1987 a od 1. 11. 1988 měl být na vlastní žádost zařazen ke Státní bezpečnosti, konkrétně na 1. oddělení 1. odboru Správy StB Praha. Je-li tento skutkový popis správný, jde svou povahou o působení ve složce Státní bezpečnosti na úseku s kontrarozvědným zaměřením. Z dostupných popisů organizační struktury StB totiž vyplývá, že útvary zaměřené na kontrolu, sledování a operativní rozpracování západních ambasád a jejich personálu byly součástí kontrarozvědné činnosti StB,“ začal analýzu Petr Toman.
„Na takto vymezený skutkový stav dopadá takzvaný lustrační zákon – č. 451/1991 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky. Podle prvního paragrafu tohoto zákona se jeho režim vztahuje na zákonem vymezené funkce obsazované volbou, jmenováním nebo ustanovováním; podmínkou jeho aplikace proto je, že dotčená osoba vykonává právě takovou funkci,“ vysvětluje Toman.
Problém? Výjimky se najdou
Státní bezpečnost po roce 1989 nahradil Úřad pro ochranu Ústavy a demokracie, na kterou navázala Federální bezpečnostní informační služba (FBIS), později Bezpečnostní informační služba (BIS).
Podle Tomana byla pro vstup nových příslušníků do Federální bezpečnostní informační služby rozhodující zvláštní úprava v § 3 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb. „Toto ustanovení stanoví jako předpoklad pro výkon funkcí v FBIS mimo jiné to, že občan v období od 25. 2. 1948 do 17. 11. 1989 nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti na úseku s kontrarozvědným zaměřením,“ pokračuje Toman.
A řeší řečí zákona i případ, kterému se podrobně věnuje Ekonomický deník: „Za předpokladu pravdivosti výše uvedeného skutkového popisu vzniká právní pochybnost, zda Jan Pavlíček splňoval zákonné předpoklady pro výkon funkcí podle § 1 a § 3 velkého lustračního zákona ve Federální bezpečnostní informační službě, případně v jejích nástupnických strukturách, pokud šlo o funkce obsazované jmenováním nebo ustanovením. Jinak řečeno, jestliže byl skutečně kádrovým příslušníkem StB působícím na kontrarozvědném úseku zaměřeném proti západním ambasádám, § 3 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb. by představoval zákonnou překážku pro výkon funkcí ve FBIS.“
Podle Tomana zároveň ovšem „nelze přehlédnout, že velký lustrační zákon obsahoval i § 3 odst. 2, podle něhož mohl ředitel Federální bezpečnostní informační služby v odůvodněných případech prominout překážku obsaženou v citovaném § 3 odst. 1, písm. a) a zákaz vstupu příslušníků bývalé Státní bezpečnosti do nově vytvořené demokratické FBIS v zásadě zrušit. K takovému rozhodnutí ředitele postačilo pouze odůvodnit, že v konkrétním případě ‚by její uplatnění narušilo důležitý bezpečnostní zájem státu a není tím ohrožen účel tohoto zákona‘“.
„Bez znalosti úplného osobního a služebního spisu, konkrétního lustračního osvědčení, případných rozhodnutí ředitele FBIS a přesné dobové kvalifikace jeho služebního zařazení nelze učinit definitivní právní závěr o individuální nezákonnosti jeho přijetí či dalšího služebního působení v FBIS, popřípadě v jejích nástupnických organizacích. Korektní právní formulace proto musí zůstat v rovině kvalifikované pochybnosti a podmíněného závěru založeného na dosud veřejně dostupných informacích a známém znění velkého lustračního zákona,“ shrnuje Petr Toman.
Nad rámec analýzy ještě doplňuje: „Výše uvedené se týká pouze vstupu do Federální bezpečnostní informační služby. Nezkoumá další nástupnické organizace včetně BIS a zákona 412/2005 o bezpečnostní spolehlivosti. Podle mě, aby se (Pavlíček – pozn. red.) dostal do FBIS musel dostat výjimkou od ředitele FBIS a v následujících letech mít bezpečnostní prověrku podle 412/2005, v níž vždy obstál a jeho dřívější působení v StB nebylo považováno za problém.“
BIS: Žádné riziko
Na to, že ve službě léta působili příslušníci Státní bezpečnosti, a nebylo jich málo, upozornil mimochodem v roce 2005 předseda sněmovní komise pro kontrolu BIS Jan Klas (ODS) ZDE. Také Ekonomický deník před časem napsal, že Jan Pavlíček není jediným z estébáků, který v BIS sloužil či slouží.
Vedení BIS přitom veřejnost léta přesvědčuje, že bývalí příslušníci StB v jejich řadách pro Českou republiku nepředstavují žádné bezpečnostní riziko. Argumenty znějí následovně: prošli prověrkami po roce 1989 a disponují prověrkami Národního bezpečnostního úřadu. Zdroje ze služby ale tvrdí, že ěkteří z bývalých estébáků se stále chovají jako estébáci, ať už lidsky, tak prací s informacemi.
