Dnešní oslavy Dne vítězství na Pražském hradě doprovází temný stín minulosti, který rozděluje českou bezpečnostní komunitu a znepokojuje pamětníky komunistického bezpráví. Zatímco státní protokol připravuje sál pro jmenování nových generálů, v zákulisí vře odpor. Prezident republiky má totiž právě dnes, 8. května, povýšit do jedné z nejvyšších hodností muže, který svou kariéru zahájil v řadách komunistické represivní Státní bezpečnosti.
Současný náměstek Bezpečnostní informační služby (BIS), plukovník Jan Pavlíček, je navržen na jmenování generálem. Mnozí insideři z tajných služeb a ti, kteří bojovali s komunistickým režimem, to vnímají jako definitivní morální kapitulaci demokratických institucí před stíny totalitní moci.
Hlasy z cel: Služba demokracii vinu nesmazala
Předsednictvo Konfederace politických vězňů České republiky (KPV ČR) vydalo kvůli jmenování Pavlíčka mimořádně naléhavé prohlášení, které přímo cílí na ceremoniál probíhající na Hradě. Představitelé odboje proti komunismu vyjadřují důrazný nesouhlas a vážné znepokojení nad tím, že státní vyznamenání a hodnosti získávají lidé s historií v StB. Podle politických vězňů je nepřípustné, aby se z bývalých příslušníků organizace, která po dlouhá desetiletí terorizovala je i jejich rodiny, stávaly elity demokratického státu.
Konfederace ve svém stanovisku jasně deklaruje, že ani tři desetiletí poctivé služby pro BIS nezbavují bývalé příslušníky nedemokratické tajné policie jejich historické odpovědnosti. Služba v totalitním aparátu podle nich tvoří absolutní překážku, která by měla dotyčnému navždy znemožnit přístup k vrcholným státním poctám.
Kariéra v StB: Fakta z archivů
Minulost Jana Pavlíčka není pouhou spekulací, ale doloženou historií v archivech bezpečnostních složek. Pavlíček vstoupil do Sboru národní bezpečnosti v roce 1984 a o rok později, v srpnu 1985, začal sloužit u Státní bezpečnosti. Jeho působištěm se stala pražská správa kontrarozvědky. Konkrétně působil jako starší referent na 1. oddělení I. odboru. Tato součást StB se podle odborníka na činnost totalitní Státní bezpečnosti Radka Schovánka zaměřovala na kontrolu, sledování a operativní rozpracování západních ambasád a jejich personálu, což bylo extrémně aktivní a přímou kontrarozvědnou činností StB.
Schovánek uvádí, že Pavlíček podle dostupných materiálů před rokem 1989 vedl svazek na „kandidátku tajné spolupráce“ s krycím jménem Zora. Šlo o tlumočnici z angličtiny Zoru Macků, která se stýkala pro StB se zájmovými cizinci. Její svazek byl sice skartován, ale v jiných fondech se zachovaly fragmenty například z jejího sledování.
Je to nepochopitelné
Schovánek ostře kritizuje fakt, že BIS a vláda dnes protlačují do generálské hodnosti člověka, který procházel ideologickou a odbornou přípravou u sovětských poradců. Podle Schovánka je nepochopitelné, proč stát nevyzdvihne mladší důstojníky, kteří v tajné službě vyrostli bez jakéhokoliv napojení na předlistopadové struktury.
Radek Schovánek, který se dlouhodobě specializuje na studium archivů tajné policie, vidí v Pavlíčkově působení v BIS velký problém. Podle Schovánka je minulost v StB u příslušníka demokratické tajné služby zásadním karambolem v morálním profilu, který by 37 let od návratu Česka do demokratického zřízení už vůbec neměl nastat.
„Je to něco, co by se v demokratické společnosti nemělo dít. Tito lidé pravděpodobně napravili to, co způsobili, ale jsou tu i lidé, kteří sloužili stejně dobře a u StB předtím nikdy nebyli a tenhle problém ve svém životopise nemají,“ míní Schovánek.
Mohlo by vás zajímat
Schovánek připouští jakýsi „dočasný pardon“ pro bývalé příslušníky StB, kteří byli pro vznik novodobé civilní kontrarozvědky nepostradatelní. Šlo podle něj o nepostradatelné experty, kterým se Jan Pavlíček za krátký čas působení v StB stát nemohl. „Bezpečnostní informační služba spadá pod takzvaný velký lustrační zákon. To znamená, že by v ní neměli pracovat žádní bývalí příslušníci Státní bezpečnosti a já se domnívám, že v tomto případě byl a je jeho službou porušován lustrační zákon,“ podotkl Schovánek. V návrhu na povýšení Jana Pavlíčka navíc BIS uvádí neúplné informace o jeho zařazení před rokem 1989.
Právní akrobacie: Výjimka pro „vyvolené“
Ekonomický deník kvůli výše popsanému problému požádal o analýzu respektovaného právníka. Petr Toman byl po roce 1989 kooptován jako poslanec do Parlamentu a je spoluautorem lustračního zákona. Tato zákonná úprava měla zamezit tomu, aby příslušníci Státní bezpečnosti nemohli proniknout do nově budovaných československých tajných služeb. „Podle veřejně dostupných informací, zejména z Archivu bezpečnostních složek, Jan Pavlíček vstoupil do služeb Sboru národní bezpečnosti dne 1. 10. 1987 a od 1. 11. 1988 měl být na vlastní žádost zařazen ke Státní bezpečnosti, konkrétně na 1. oddělení 1. odboru Správy StB Praha. Je-li tento skutkový popis správný, jde svou povahou o působení ve složce Státní bezpečnosti na úseku s kontrarozvědným zaměřením. Z dostupných popisů organizační struktury StB totiž vyplývá, že útvary zaměřené na kontrolu, sledování a operativní rozpracování západních ambasád a jejich personálu byly součástí kontrarozvědné činnosti StB,“ začal analýzu Petr Toman.
„Na takto vymezený skutkový stav dopadá takzvaný lustrační zákon – č. 451/1991 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky. Podle prvního paragrafu tohoto zákona se jeho režim vztahuje na zákonem vymezené funkce obsazované volbou, jmenováním nebo ustanovováním; podmínkou jeho aplikace proto je, že dotčená osoba vykonává právě takovou funkci,“ vysvětluje Toman.
Problém? Výjimky se najdou
Státní bezpečnost po roce 1989 nahradil Úřad pro ochranu Ústavy a demokracie, na kterou navázala Federální bezpečnostní informační služba (FBIS), později Bezpečnostní informační služba (BIS).
Podle Tomana byla pro vstup nových příslušníků do Federální bezpečnostní informační služby rozhodující zvláštní úprava v § 3 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb. „Toto ustanovení stanoví jako předpoklad pro výkon funkcí v FBIS mimo jiné to, že občan v období od 25. 2. 1948 do 17. 11. 1989 nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti na úseku s kontrarozvědným zaměřením,“ pokračuje Toman.
A řeší řečí zákona i případ, kterému se podrobně věnuje Ekonomický deník: „Za předpokladu pravdivosti výše uvedeného skutkového popisu vzniká právní pochybnost, zda Jan Pavlíček splňoval zákonné předpoklady pro výkon funkcí podle § 1 a § 3 velkého lustračního zákona ve Federální bezpečnostní informační službě, případně v jejích nástupnických strukturách, pokud šlo o funkce obsazované jmenováním nebo ustanovením. Jinak řečeno, jestliže byl skutečně kádrovým příslušníkem StB působícím na kontrarozvědném úseku zaměřeném proti západním ambasádám, § 3 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb. by představoval zákonnou překážku pro výkon funkcí ve FBIS.“
Podle Tomana zároveň ovšem „nelze přehlédnout, že velký lustrační zákon obsahoval i § 3 odst. 2, podle něhož mohl ředitel Federální bezpečnostní informační služby v odůvodněných případech prominout překážku obsaženou v citovaném § 3 odst. 1, písm. a) a zákaz vstupu příslušníků bývalé Státní bezpečnosti do nově vytvořené demokratické FBIS v zásadě zrušit. K takovému rozhodnutí ředitele postačilo pouze odůvodnit, že v konkrétním případě ‚by její uplatnění narušilo důležitý bezpečnostní zájem státu a není tím ohrožen účel tohoto zákona‘“.
Zůstává kvalifikovaná pochybnost
„Bez znalosti úplného osobního a služebního spisu, konkrétního lustračního osvědčení, případných rozhodnutí ředitele FBIS a přesné dobové kvalifikace jeho služebního zařazení nelze učinit definitivní právní závěr o individuální nezákonnosti jeho přijetí či dalšího služebního působení v FBIS, popřípadě v jejích nástupnických organizacích. Korektní právní formulace proto musí zůstat v rovině kvalifikované pochybnosti a podmíněného závěru založeného na dosud veřejně dostupných informacích a známém znění velkého lustračního zákona,“ shrnuje Petr Toman.
Nad rámec analýzy ještě doplňuje: „Výše uvedené se týká pouze vstupu do Federální bezpečnostní informační služby. Nezkoumá další nástupnické organizace včetně BIS a zákona 412/2005 o bezpečnostní spolehlivosti. Podle mě, aby se (Pavlíček – pozn. red.) dostal do FBIS musel dostat výjimkou od ředitele FBIS a v následujících letech mít bezpečnostní prověrku podle 412/2005, v níž vždy obstál a jeho dřívější působení v StB nebylo považováno za problém.“
Vynikající operativec? BIS tvrdí, že je to machr
BIS ale veškeré pochybnosti o legálnosti setrvání Jana Pavlíčka ve službě odmítá. Mluvčí služby Ladislav Šticha k tomu uvedl: „Plukovník Jan Pavlíček měl naprosto zásadní vliv na budování nové kontrarozvědné služby po roce 1989. Osobně zásadním způsobem přispěl k tomu, že je dnes BIS doma i v zahraničí vysoce hodnocenou a respektovanou službou.“
Podle Štichy Pavlíček za „svoji vynikající operativní práci dostal řadu významných domácích i zahraničních ocenění, je uznávaným odborníkem a partnerem pro špičky těch největších a nejsilnějších světových zpravodajských služeb, se kterými BIS spolupracuje“. Informace v návrhu na povýšení jsou podle Štichy přesné a pravdivé. Nezmiňuje ovšem pro tuto práci velmi potřebnou a zásadní úroveň znalosti angličtiny. „BIS lustrační zákon neporušila a neporušuje. Jan Pavlíček je příslušníkem BIS zcela v souladu s platnou legislativou,“ tvrdí Šticha.
Rozdělený Den vítězství: Symbolika vs. pragmatismus
BIS nominaci Jana Pavlíčka obhajuje pragmaticky. Poukazuje na jeho služební výsledky. Pro BIS je Pavlíček klíčovým expertem, který pro stát vykonal obrovský kus práce.
Proti tomuto vnímání však stojí živá a nezhojená paměť obětí. Pro politické vězně zůstává Jan Pavlíček navždy spojen s aparátem, který používal násilí a represi jako standardní pracovní nástroj.
