Evropská unie přijímá další a další sankční balíčky na ruský režim. Navzdory tomu Rusko stále více vydělává na vývozu zkapalněného zemního plynu (LNG). Jeho příjmy v září meziměsíčně vzrostly o 68 procent na 2,25 miliardy eur, což je nejvyšší dosažená úroveň od začátku roku 2023.
Jak dále ve své analýze uvádí finské Centrum pro výzkum energetiky a ovzduší (CREA), fyzický objem vývozu plynu z Ruska v září meziměsíčně zvýšil o 48 procent. Za zbytkem v úvodu zmíněného nárůstu stojí vyšší cena plynu. Kam tento plyn směřoval? Podle zjištění CREA hlavně do Číny. Ale také do Francie, která v září oproti srpnu dovezla dvojnásobné množství ruského plynu. A zaplatila za něj 446 milionů eur.
Španělsko už ruský plyn nekupuje
Dodávky ruského LNG směřovaly také do Nizozemska a Portugalska. Vzorné naopak tentokrát bylo Španělsko, které v září nepřevzalo náklad ruského LNG ani z jednoho tankeru. Jednalo se tak o první měsíc od začátku rusko-ukrajinské války, kdy Španělé nekupovali ruský plyn. Ostatní státy by měly následovat do 1. ledna příštího roku, kdy vstoupí v platnost plošné unijní embargo na dovoz LNG z Ruska.
Hlavním dovozcem fosilních paliv však už delší dobu není Evropa, ale Čína. Číňané jen v září zaplatili Rusům za dodávky paliv 9,1 miliardy eur. Hlavně za ropu, ale také za zemní plyn v plynné i kapalné formě a za uhlí. Druhá v pořadí je Indie, jejíž platby za ruská fosilní paliva v září dosáhly 4,1 miliardy eur. Evropské unii patří třetí místo s platbami do Moskvy ve výši 1,7 miliardy eur.
Skryté dovozy pokračují
Sankce přijaté státy Evropské unie již v minulých letech znemožnily dovoz ruského uhlí, ropy (s výjimkou pro Slovensko a Maďarsko) a ropných produktů. CREA ve své analýze upozorňuje, že stále v omezené míře probíhají dodávky ropných produktů vyrobených z ruské ropy ve třetích zemích. Navzdory tomu, že i to je podle sankcí platných od letošního ledna nelegální.
Jen v září bylo v přístavech zemí EU vyloženo sedm takových zásilek paliv vyrobených nejspíš z ruské ropy. Šest z nich pocházelo z indické rafinerie Jamnagar a jedna z turecké rafinerie Tupras Izmit. Tyto dodávky (zpravidla šlo o naftu) směřovaly do Itálie, Rumunska, Španělska a na Kypr. Rizikem už naopak není gruzínská rafinerie Kulevi, která v srpnu přešla od ruské ropy na surovinu dodávanou z Libye.
Nižší cena láká
Motivace k nákupu ruské ropy je hlavně ekonomická. Surovinu z Ruska lze totiž na světovém trhu koupit o 23 dolarů za barel (tedy asi o čtvrtinu) levněji oproti ceně ropy typu Brent. Rusům pomáhá také konflikt v oblasti Perského zálivu, který způsobil omezení vývozu ropy z arabských zemí a Íránu. Odběratelé ruské ropy naopak omezují nákupy ve chvíli, kdy jim americká administrativa pohrozí sankcemi.
Po sérii ukrajinských útoků na ruské ropné rafinerie museli Rusové začít s dovozem benzinu a nafty. Podle analýzy týmu CREA dovezli v srpnu rekordních 416 tisíc tun pohonných hmot, v září množství kleslo na 234 tisíc tun. Zmíněné dodávky paliv zajistilo pět zemí – Turecko, Maroko, Indie, Jižní Korea a Egypt.
