Ruská vojenská přítomnost v Africe má jednu méně viditelnou součást. Nejde jen o vojáky, základny nebo zbraně, ale také o letouny, které mezi Ruskem, Afrikou a několika tranzitními zeměmi převážejí lidi a materiál. Proč?
Analýza letových dat ukazuje, že ruské státní a vojensky napojené síly uskutečnily mezi lednem 2025 a červencem 2026 nejméně 75 identifikovaných letů do Mali, Burkiny Faso a Nigeru. Některé z používaných tras přitom opakovaně vedly přes ruské základny v Sýrii a Libyi.
Ruská letecká síť míří do tří zemí
Analýzu připravilo washingtonské výzkumné centrum Center for Advanced Defense Studies (C4ADS), které se zaměřuje mimo jiné na sledování nelegálních a skrytých sítí. Výzkumníci pracovali s údaji Automatic Dependent Surveillance-Broadcast (ADS-B) z komerční služby FlightRadar24 a sledovali období od 1. ledna 2025 do 31. července 2026.
C4ADS vyhledávalo ruské a sovětské typy letounů, které se historicky používají pro vojenskou a vládní přepravu. Analýza zahrnula především stroje konstrukčních kanceláří Iljušin, Tupolev a Antonov. Výzkumníci zároveň sledovali letouny registrované u dopravců, které veřejně dostupné informace dříve spojovaly s ruskými soukromými vojenskými společnostmi nebo vojenskou přepravou.
Po prvotním výběru C4ADS provedlo ještě druhé kolo prověřování. U identifikovaných letounů hledalo důkazy o jejich vazbách na ruské vojenské nebo žoldnéřské struktury prostřednictvím dřívějších zpráv, záznamů o vlastnictví a historie letů.
Výsledkem je 75 identifikovaných letů spojených s ruskými státními nebo vojensky napojenými silami do trojice zemí středního Sahelu.
Nejvíce letů se týkalo Burkiny Faso, kde analýza zaznamenala 56 případů. Následovalo Mali s 38 a Niger se šesti. Tato čísla ale nelze jednoduše sečíst, protože Burkina Faso často sloužila jako tranzitní místo při letech do Mali nebo Nigeru a některé lety se tedy týkaly více zemí.
Právě Burkina Faso fungovala jako důležitý logistický a odpočinkový uzel mezi Mali a Nigerem. Výzkumníci zároveň zaznamenali i krátké lety přímo uvnitř Burkiny Faso. V Mali se objevily také vnitrostátní lety, ovšem v menší míře. V Nigeru žádné takové lety analýza nezaznamenala.
Mohlo by vás zajímat
Nejvíce létala ruská vojenská letecká jednotka
Nejaktivnějším provozovatelem byla Flight Unit 224, ruská státní letecká společnost podřízená ministerstvu obrany. C4ADS jí připsalo 31 letů. Spojené státy ji v květnu 2023 zařadily na sankční seznam kvůli poskytování materiální podpory Wagnerově skupině a zprostředkování přepravy balistických raket mezi Ruskem a Severní Koreou.
Druhé místo obsadila Russian Special Flight Squadron, státní útvar určený k přepravě prezidenta a vysoce postavených představitelů. C4ADS zaznamenalo 14 jeho letů do sledované oblasti.
Výzkumníci předpokládají, že tyto lety mohly souviset spíše s přepravou představitelů ruských vojenských struktur, představitelů obrany nebo politických delegací než s běžnou přepravou vojáků.
Dalších 12 letů uskutečnilo ruské ministerstvo pro mimořádné situace (EMERCOM). Jeho oficiálním posláním je poskytování pomoci při mimořádných událostech a řada jeho operací má skutečně humanitární charakter. C4ADS ale upozorňuje na předchozí obvinění, podle nichž ministerstvo přepravovalo vojenský personál a náklad do Mali, Sýrie a Íránu.
Ruské letectvo podle analýzy uskutečnilo tři lety. Mezi další provozovatele patřily například soukromé společnosti Aviacon Zitotrans, Sapsan Airlines, Rubystar Airways a Liz Aviation.
Soukromí dopravci zakrývají část stop
Právě využívání soukromých dopravců představuje podle C4ADS důležitou součást ruské logistické sítě. Soukromé společnosti mohou podle analýzy komplikovat přiřazení konkrétního letu k ruským vojenským operacím. Zároveň umožňují využívat jiné trasy než státní dopravci.
Příkladem je Sapsan Airlines registrovaná v Kyrgyzstánu, která podle C4ADS zůstává bez amerických, unijních a britských sankcí navzdory zdokumentovaným vazbám na ruskou vojenskou logistiku.
Dalším dopravcem je Aviacon Zitotrans, ruská charterová nákladní společnost. Spojené státy ji sankcionovaly v lednu 2023 kvůli přepravě zbraní pro ruskou armádu. Zprávy a analýzy letových tras ji rovněž spojovaly s ruskými zásobovacími operacemi v Africe.
Rubystar Airways registrovaná v Bělorusku Spojené státy sankcionovaly v srpnu 2024 kvůli přepravě personálu a zásob Wagnerovy skupiny do Afriky a zpět. C4ADS zároveň upozorňuje, že Sapsan zůstává bez sankcí navzdory tomu, že podle dostupných informací opakovaně létala na trasách spojovaných s ruskou vojenskou činností. Podobné vazby mají mít také její sesterské společnosti ZetAvia Airline LLC, New Way Cargo Airlines a Fly Sky Airlines LLC.
Francouzské ozbrojené síly například uvedly, že Sapsan pravděpodobně přepravovala bojovníky Wagnerovy skupiny na palubě letounu, který v září 2023 havaroval v Mali.
U společnosti Liz Aviation C4ADS nenašlo přímou vazbu na vojenské usnadňování operací ani sankce. Novináři ale identifikovali její letoun XT-EBO jako stroj, který pravděpodobně porušoval zbrojní embargo ve Středoafrické republice, a zdokumentovali také jeho předchozí vlastnictví subjekty napojenými na sankcionované soukromé vojenské společnosti.
Trasa často vede přes Sýrii a Libyi
Zajímavý obraz nabízí samotné trasy. Ruské vojensky napojené letouny při cestách do středního Sahelu opakovaně využívaly stejné mezipřistávací a tankovací body. Nejčastější trasa vedla z Ruska na ruskou základnu Hmímím v syrské Latákíji, dále do Libye a odtud do Mali, Burkiny Faso nebo Nigeru.
V Libyi šlo především o základnu Al-Khadim, ale také o Al-Džufru a Matan al-Sarra. Tuto trasu využívaly zejména státní letouny. Výrazným příkladem je stroj RA-82030 společnosti Flight Unit 224, který měl během sledovaného období nejvyšší počet jednotlivých letů do regionu. C4ADS uvádí, že při každé cestě do středního Sahelu zastavoval na ruských zahraničních základnách v Sýrii a Libyi.
Soukromí dopravci naopak častěji využívali komerční logistická centra ve Spojených arabských emirátech, Alžírsku a Turecku. Takové uspořádání vytváří několik potenciálních úzkých míst ruské zásobovací sítě. Pokud by Rusko ztratilo přístup k některým tranzitním bodům, mohlo by to podle analýzy postupně narušit jeho letecké zásobovací trasy do středního Sahelu.
Wagner skončil, jeho logistika ale pokračuje
Letecká aktivita zároveň ukazuje širší proměnu ruské vojenské přítomnosti v Africe. Nejviditelnější ruskou soukromou vojenskou silou v Sahelu byla od konce 10. let Wagnerova skupina. Organizace vstoupila do Afriky v roce 2017, kdy začala působit ve Středoafrické republice. Následně rozšířila aktivity do Súdánu, Libye, Mali a Burkiny Faso.
Po neúspěšném pokusu části Wagnerových sil o vzpouru proti ruské vládě v červnu 2023 začalo ruské ministerstvo obrany budovat Africa Corps, který se stal restrukturalizovaným nástupcem Wagnerovy skupiny v Africe.
Na rozdíl od Wagnerovy skupiny spadá Africa Corps formálně pod ruskou vojenskou velitelskou strukturu. Rusko tak podle analýzy získalo větší kontrolu nad aktivitami, které mu zároveň nadále přinášejí ekonomické a geopolitické výhody. Přechod od Wagnerovy skupiny k Africa Corps ale neprobíhal všude stejně rychle. V Burkině Faso byl podle C4ADS rychlejší než v Mali nebo ve Středoafrické republice.
Rozdíl mezi oběma strukturami navíc komplikuje personální kontinuita. Podle mediálních zpráv pocházelo 70 až 80 procent členů Africa Corps původně z Wagnerovy skupiny. Africa Corps podle analýzy rovněž využívá některé stejné základny, zásobovací trasy a dohody o těžbě surovin. Letecká data tak poskytují částečný pohled na to, jak tato transformace v praxi probíhá: kdo se přesouvá, jak často a po jakých trasách.
Nejvíce letů připadlo na Burkinu Faso
Burkina Faso nebyla jen nejčastějším cílem sledovaných letů. Vysoká aktivita podle C4ADS souvisí také s bezpečnostní situací v zemi. V letech 2024, 2025 a 2026 zde pokračovaly útoky skupin Jama’at Nusrat al-Islam wal-Muslimin (JNIM) a Islamic State in the Greater Sahara (ISGS). Obě skupiny útočily na vládní síly i civilisty a udržovaly si v zemi své pozice.
Podle dat Armed Conflict Location & Event Data Project (ACLED) zaznamenala Burkina Faso mezi 1. lednem 2025 a 31. červencem 2026 7 894 úmrtí spojených s extremistickým násilím a ozbrojeným konfliktem. V Mali šlo o 7 784 a v Nigeru o 3 313.
C4ADS upozorňuje, že ruské vojenské síly a vláda Burkiny Faso podle dostupných údajů nedokázaly násilí zastavit. JNIM například ještě v únoru 2026 provedla sérii rozsáhlých koordinovaných útoků na východě a severu země.
V Mali JNIM rozšířila svůj dosah do jižních a západních částí země a dál narušovala zásobovací trasy do Bamaka. Podle analýzy rovněž spolupracovala se skupinou Azawad Liberation Front a přispěla k ústupu Africa Corps z města Kidal. V Nigeru se boje soustředily především na jihozápad země, zejména na oblast Tillabéri.
Lety kopírují hlavní letiště
Ruské vojensky napojené letouny zpravidla využívaly hlavní letiště jednotlivých zemí. V Burkině Faso šlo o letiště Ouagadougou, v Mali o mezinárodní letiště Bamako-Sénou, známé také jako mezinárodní letiště Modibo Keïta, a v Nigeru o mezinárodní letiště Diori Hamani v Niamey.
Místní média během posledních tří let zveřejnila fotografie nebo videa ruských vojensky napojených letounů a vojáků při přistáních na těchto letištích nebo v jejich blízkosti.
V Mali se podle dostupných zpráv přímo u letiště v Bamaku nachází základna, na níž působí ruské síly. Původně ji využívala Wagnerova skupina, později ji převzal Africa Corps, který podle mediálních zpráv a satelitních snímků provádí stavební úpravy.
V Nigeru Africa Corps převzal leteckou základnu 101 v Niamey, která přímo sousedí s mezinárodním letištěm. Předtím ji využívaly americké síly. V Burkině Faso Africa Corps podle C4ADS nemá základnu přímo u letiště v Ouagadougou, média však informovala o jeho aktivitách v jeho blízkosti.
Rusové používají desítky let staré letouny
Ruská logistika v Africe se opírá o poměrně omezený počet typů letadel. Nejčastěji jde o sovětské konstrukce, jejichž vývoj začal před desítkami let. Analýza identifikovala především letouny společností Iljušin a Antonov. Tupolev se mezi pravděpodobně ruskými vojensky napojenými lety do Mali, Burkiny Faso a Nigeru ve sledovaném období neobjevil.
Mezi nejčastěji používané typy patřily An-124-100 a Il-76TD. Některé z těchto letounů vznikly původně přímo pro potřeby vlády nebo armády, jiné postupně přešly ke komerčním provozovatelům.
Právě kombinace státních a soukromých dopravců podle C4ADS připomíná systém, který Wagnerova skupina používala už v minulosti. Soukromé společnosti přitom poskytují ruským vojenským operacím větší míru neprůhlednosti.
Letecká aktivita kulminovala v květnu 2025
Letová data ukazují také časové výkyvy. Mezi lednem 2025 a červencem 2026 zaznamenalo C4ADS nejméně jeden let spojený s ruskými silami do některé ze tří sledovaných zemí v každém měsíci s výjimkou března, dubna a srpna 2025 a února 2026.
Nejrušnější měsíc představoval květen 2025, kdy analýza zaznamenala 13 jednotlivých letů. To bylo více než dvojnásobek počtu v kterémkoli jiném měsíci roku 2025. Většina květnových letů směřovala do Burkiny Faso, některé pokračovaly také do Mali.
C4ADS upozorňuje na několik možných souvislostí. V květnu 2025 navštívil vůdce vojenské junty v Burkině Faso Ibrahim Traoré Moskvu, kde jednal o vojenské a hospodářské spolupráci. Ve stejném období také v Burkině Faso a Mali probíhaly rozsáhlé ofenzivy nestátních ozbrojených skupin.
Květnové lety zajišťovaly především těžký nákladní An-124-100 a osobní Il-96-300. C4ADS předpokládá, že první mohl převážet vojenské zásoby a druhý spíše personál. Další nárůst aktivity přišel v březnu a dubnu 2026. Podle analýzy souvisel s těžkými boji, které na konci dubna vyústily ve významné územní ztráty Africa Corps.
V tomto období létaly především těžké nákladní Il-76TD, což podle C4ADS může naznačovat přepravu munice, zbraní nebo dalšího vojenského vybavení.
Ne všechno je z letových dat vidět
C4ADS přitom zdůrazňuje, že jeho analýza má předběžný charakter. Jejím cílem není definitivně vysvětlit celou ruskou logistickou síť v Sahelu, ale především odhalit směry, které si zaslouží další zkoumání. Hlavním omezením je samotná povaha ADS-B dat.
Pokrytí se v různých částech světa liší a v oblastech se slabším signálem mohou v letových trasách vznikat mezery. U nejméně pěti identifikovaných letů pravděpodobně došlo ke ztrátě signálu na začátku nebo na konci cesty. Skutečná trasa tak mohla pokračovat dál, než ukazují dostupné záznamy.
C4ADS proto u letů bez uvedeného místa odletu nebo příletu pracovalo s posledními zaznamenanými souřadnicemi. Analýza předpokládá, že země posledního zaznamenaného vysílání zároveň představovala místo odletu nebo přistání. Výzkumníci přitom výslovně upozorňují, že tento předpoklad nelze u všech případů nezávisle ověřit. Dalším problémem je možnost manipulace s transpondéry.
Subjekty zapojené do skrytých aktivit mohou podle C4ADS porušovat mezinárodní bezpečnostní standardy a upravovat data z ADS-B tak, aby zakryly skutečné cíle letů. Komerční poskytovatelé dat navíc mohou na žádost omezeného počtu vlastníků nebo provozovatelů některé lety odstranit či anonymizovat. Přístup k historickým letovým údajům navíc omezují licenční podmínky, což komplikuje dlouhodobější srovnání.
Síť, která stojí za další pozornost
Přesto data ukazují několik opakujících se vzorců. Ruská vojenská logistika do středního Sahelu využívá státní letouny, vojensky napojené soukromé dopravce i pravidelné tranzitní body mimo samotný region. Státní stroje často využívají ruské základny v Sýrii a Libyi, zatímco soukromí dopravci častěji procházejí komerčními uzly ve Spojených arabských emirátech, Alžírsku a Turecku.
Zároveň se ukazuje význam Burkiny Faso jako logistického uzlu mezi Mali a Nigerem. Letecká aktivita navíc v některých obdobích rostla současně s významnými politickými nebo vojenskými událostmi v regionu.
C4ADS upozorňuje také na rostoucí využívání soukromých dopravců. Pokud by tento trend pokračoval, ruské vojenské lety by se mohly stát méně průhlednými, protože by bylo obtížnější odlišit je od běžné komerční dopravy. Současně by však soukromí dopravci mohli představovat jiný typ zranitelnosti, protože závisejí na komerčních letištích, službách a tranzitních uzlech.
Samotná analýza ale z těchto skutečností nevyvozuje definitivní závěr o rozsahu celé ruské logistické sítě. Její autoři naopak zdůrazňují, že 75 identifikovaných letů představuje pouze část aktivity zachycené dostupnými daty a že další výzkum by se měl zaměřit například na rostoucí počet letů přes Togo a Alžírsko před návštěvou Sahelu nebo po ní.
Právě tyto trasy mohou podle C4ADS nabídnout další vodítka k tomu, jak Rusko udržuje své vojenské struktury v Mali, Burkině Faso a Nigeru zásobované.
