Půlmiliardový únik a léta zmizelý bílý kůň. Jméno dalšího aktéra se teď objevilo v telefonu údajného objednavatele vraždy slovenského novináře Kuciaka

Společnost A-OIL dovezla od konce prosince 2004 do konce května 2005 z Německa celkem 1 020 cisteren, do jedné se vejde kolem třiceti tisíc litrů. Pohonné hmoty měly skončit na Slovensku, ale zůstaly v Česku. Na Slovensku byly ale na základě falešných potvrzení deklarovány. Ilustrační foto: ED

Detektivové už skoro 10 let pátrají po Michalu Hloužkovi z Prahy, který byl odsouzen za téměř půlmiliardový daňový únik, související s nákupem pohonných hmot. Ve firmě přitom figuroval i bývalý příslušník Státní bezpečnosti, a později slovenské tajné služby, SIS Dušan Kemény. Pod jeho jménem měl mít slovenský podnikatel Marian Kočner v mobilní aplikaci Threema uloženu údajnou objednavatelku vraždy novináře Jána Kuciaka Alenu Zsuzsovou.

V policejní databázi je jméno Michala Hloužka zaneseno už od června roku 2010, kdy po něm policie začala pátrat, protože nenastoupil do vězení. Jako by se po něm slehla zem. Během pěti měsíců obral Michal Hloužek podle rozsudku stát na daních při obchodování s naftou téměř o půl miliardy korun.

Případ v řadě atributů připomíná legendární obchody s lehkými topnými oleji z první poloviny devadesátých let. Fiktivní obchody, fiktivní společnosti, falešné celní protokoly, falešná razítka, mnohasetmilionové daňové úniky a nakonec i zastrašování fyzickou likvidací.

A figuruje v něm i mnohem výraznější postava, než pravděpodobný bílý kůň Michal Hloužek. Někdejší příslušník Státní bezpečnosti, později Slovenské informační služby, Dušan Kemény. Za éry slovenského premiéra Vladimíra Mečiara se měl Kemény podílet na kompromitacích řady novinářů a politiků.

Pro podvody s DPH a nedovolené ozbrojování Kemény aktuálně stojí před soudem ve slovenské Nitře. Po jeho kolegovi z firmy A – OIL s.r.o. Michalu Hloužkovi přitom policie dodnes marně pátrá. „Od začátku června 2010 pátrají kriminalisté po jednačtyřicetiletém muži, který nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, a to i přesto, že o této povinnosti ví. Do věznice s ostrahou ho poslal Městský soud v Praze na dobu devíti let za rozsáhlou hospodářskou trestnou činnost, kterou páchal v letech 2004 až 2005 v souvislosti s dovozem pohonných hmot. Celková škoda, kterou svým jednáním způsobil, byla vyčíslena na téměř půl miliardy korun. Na odsouzeného je vydán i mezinárodní zatykač,“ stojí na webu policií pohřešovaných osob.

Fotografie Michala Hloužka z policejního pátrání. Repro: ED

Z Německa papírově na Slovensko

Stamilionový byznys měl podle rozhodnutí soudu fungovat na jednoduchém principu. Podle fiktivních dokladů měly cisterny vozit naftu z německých skladů na Slovensko – a Hloužek se zástupcům společnosti Jenamethyl AG, která naftu v Německu prodávala, představil jako zástupce slovenské firmy Conbrio. „Vydával se za jejího zástupce, přičemž jednal v úmyslu motorovou naftu na území Slovenské republiky nedodat,“ stojí v odůvodnění Hloužkova odsuzujícího rozsudku.

„Skutečný stav věci byl zakrýván fiktivní smlouvou o převzetí, skladování a výdeji zboží, která měla být dne 16. ledna 2005 uzavřena mezi společnostmi A-OIL, s. r. o., jako skladovatelem, a společností Conbrio, s. r. o., jako ukladatelem,“ vysvětlovala před lety ilegální krytí obchodu pražská vrchní státní zástupkyně Dagmar Pětníková.

Společnost A-OIL dovezla od konce prosince 2004 do konce května 2005 z Německa celkem 1 020 cisteren, do jedné se vejde kolem třiceti tisíc litrů. Na dokladech, potvrzujících nákup motorové nafty v Německu, byl jako příjemce označena už zmiňovaná slovenská společnost Conbrio a příslušná potvrzení byla zároveň vybavena razítkem Celního úřadu Bratislava. U bratislavského berního úřadu ale slovenská firma v daňovém přiznání uvedla jak v roce 2004, tak o rok později, nulovou daň. Podobně nulové byly i záznamy u slovenských celníků. Ti navíc podrobnou expertizou prokázali, že formuláře a razítka na nich jsou zfalšovány.

Bývalý příslušník SIS Dušan Kemény působil v české firmě s Michalem Hloužkem A-OIL s.r.o. od ledna 2005 do dubna 2014. Hloužek pak působil s Keménym i ve slovenské firmě A-OIL SK od dubna 2005 do března 2006. Firma se později přejmenovala na Sídlo s.r.o. s pak na MASHA Press.

Podle rozsudku českých soudů měl Hloužek jako jednatel české společnosti A-OIL dohodnout v Německu s členem představenstva společnosti Jenamethyl AG odběr motorové nafty pro Slovenské společnost Conbrio a vydávat se jako její zástupce. Podle soudů už ale komunikoval se záměrem nedodat naftu na Slovensko, ale ponechat ji pro českou společnost A-OIL a dále ji distribuovat bez přiznání spotřební daně, bez přiznání daně z minerálních olejů a v následujícím období tento záměr realizoval.

Vyšetřování postupně směřovalo k tomu, že šlo o mezinárodní gang řízený ze Slovenska. Hloužek u soudu nejprve vypověděl, že není organizátor a plnil pouze pokyny, nakonec vzal ale vinu na sebe. „O lidech, které označil za organizátory celé akce, mluvil jako o svých spolupracovnících, se kterými má velmi dobré vztahy,“ zaznělo v listopadu 2017 v pořadu České televize Na stopě. Detektivové v relaci nevyloučili, že se Hloužek mohl stát obětí násilného trestného činu.

Připomeňme, že po konci StB byl Dušan Kemény s krycím jménem Pastucha příslušníkem Slovenské informační služby. Za doby Ivana Lexy šéfoval obávanému 52. oddělení, které bylo zaměřeno na kompromitaci opozičních politiků a novinářů.

Fotografie Dušana Keményho z personálního svazku StB. Repro. ED

„Bývalí příslušníci StB tvořili vysoké procento v řídících funkcích SIS. Podle zjištění bylo do služebního poměru přijatých víc, než 80 bývalých příslušníků operativních složek StB, z toho minimálně polovina v období platnosti lustračního zákona, teda do konce roku 1996,“ uvádí se v informaci šéfa SIS Vladimíra Mitra o stavu tajné služby z roku 1999. Padesáti sedmi člennému Keményho oddělení zadával úkoly přímo náměstek ředitele SIS Jaroslav Svěchota. Toto oddělení disponovalo nejlepšími automobily, bylo nadstandardně vybavené zpravodajskou technikou a těšilo se největším privilegiím ze strany vedení služby. Některé aktivity jeho příslušníků měly až gangsterský charakter, jak zmiňují slovenská média, jako například podpálení osobního auta novináře Petera Tótha nebo poškození auta redaktora TV Nova Eugena Kordy. Svědectvím arogance pak bylo polití poslance KDH Ladislava Pittnera močůvkou, které provedl cizinec žijící v Bratislavě na základě pokynu SIS.

Další podvody

Dušan Kemény ale nepůsobil jen v české firmě, která se dopustila téměř půlmiliardového úniku při obchodování s pohonnými hmotami. V srpnu 2015 Keményho sledovali slovenští policisté aplánovali ho zadržet kvůli podvodům s DPH. V úředních záznamech je pak zaznamenáno, z domu při sledování odnášel zbraně a dokumenty. „Když ho policisté zadrželi, našli u něj falešný diplomatický pas a také lustrace z policejních databází provedené na bratislavské expozituře protikorupční jednotky Národní kriminální agentury, které se týkaly jednoho automobilu. Kromě toho i nelegální zbraně se zbroušenými sériovými čísly,“ napsala o Keménym známá slovenská novinářka a blogerka, zabývající se investigativní žurnalistikou, Júlia Mikolášiková.

Prokurátorka z generální prokuratury pak psala obžalobu na Keményho rok. „Před několika lety nad ním visely závažné podezření s daňových deliktů v České republice. Za kšefty s naftou téměř za půl miliardy korun odsoudili pouze Michala Hloužka z Prahy. Do vězení nenastoupil a od června 2010 po něm pátrá policie a je na něj vydán evropský zatýkací rozkaz,“ poukázala Mikolášiková na českou stopu, kterou Ekonomický deník znovu otvírá.

Soud s Dušanem Keménym v kauze daňových úniků začal předminulý týden ve slovenské Nitře. „Dušan Kemény přišel k soudu, kde měli projednávat případ neodvedení daně a pojistného, ​​ráno v 9 hodin. Bývalý příslušník Státní bezpečnosti, později řídící pracovník SIS je obžalovaný i s dalšími muži pro to, že od státu měli neoprávněně získat desítky tisíc eur na vratce DPH. Jelikož se však jeden z nich nedostavil, líčení bylo odročeno na 22. ledna,“ napsal k případu slovenský server Noviny.sk.

Podle vyšetřovacích orgánů se Dušan Kemény v přesně nezjištěných období počátkem roku 2010 spolčil s dalšími osobami za účelem zkrácení DPH i neoprávněného uplatňování nároků na vrácení DPH. Šlo obchody s fiktivním zbožím jako exkluzivní ortopedické anatomicky tvarované dvouvrstvé matrace, přepravní obaly na matrace, pracovní obuv a reklamní bannery. Policie dala akci název Matrace, ale ve srovnáí s obchody s pohonnými hmotami jde o marginálnější kauzu. Celkově si měli neoprávněně uplatnit nárok na vrácení DPH ve výši 602 673 eur a zkrátili daň ve výši 1 577 eur, přičemž z uplatněného nároku jim bylo vyplaceno jen 69 999,99 eur.

Krycí jméno nebo skutečný kontakt?

Slovenský server pak připomněl ještě jednu ne nepostřehnutelnou událost, spojující se se jménem Keményho. Jméno Kemény se totiž objevilo i v jiném, vážnějším, případu. Slovenský podnikatel Marian Kočner, obviněný v případě vraždy novináře Jana Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírová, si pod tímto jménem uložil do telefonu Alenu Zsuzsovou, která měla vraždu novináře Kuciaka zprostředkovat. Vyplývá to z čtení přepisu z aplikace Threema na soudním jednání, která zazněla u soudu 4. listopadu 2019.

Po zajištění mobilního telefonu, který měl patřit Kočnerovi, se vyšetřovatelé vraždy novináře Jana Kuciaka mimo jiné dostali do šifrované mobilní aplikace Threema. V seznamu kontaktů měl Kočner uložené telefonní číslo na jméno Dušan Kemeny. Když policejní analytici začali studovat přepis esemesek mezi Kočnerem a Dušanem Kemény přišli na to, že s Kočnerem pod tímto jménem komunikuje žena. Číslo měla používat Alena Zsuzsová, údajná objednavatelka vraždy Kuciaka.

Rozsáhlá komunikace trvala dlouhé měsíce. Proč si Zsuzsovou uložil Kočner v mobilu jako Dušan Kemény? Je známo, že Kočner rád používá přezdívky. Pod jménem Dušana Keményho se Zsuzsovou komunikoval i v den, kdy policie našla v domě Jana Kuciaka mrtvé tělo zavražděného novináře a jeho snoubenky Martiny Kušnírová. Není vyloučeno, že si tak Kočner Zsuzsovou uložil proto, že Kemény působil v SIS v oddělení, které mělo i za pomocí ženských volavek sbírat kompromitující informace na politiků a novinářů. Kočner měl Zsuzsovou také používat na sbírání kompromitujících materiálů na politiky, například tak, že s politiky flirtovala přes sociální sítě a ti jí posílali i intimní fotografie. Což byla v minulosti právě zpravodajská doména Keményho.

Dušan Kemény jako šéf speciálního oddělení Slovenské informační služby prý se Zsuzsovou nespolupracoval, SIS prý její služby nevyužívala. „Zsuzsovou neznám,“ zveřejnila Júlia Mikolášiková na svém blogu reakci Keményho na možný kontakt se Zsuzsovou.

Slovenská informační služba se již několikrát ke jménu Alena Zsuzsové vyjádřila tak, že údajnou spolupráci SIS se Zsuzsovou, kterou popsali někteří „autoři textů v internetovém prostoru“, považuje za subjektivní názorové texty a nemíní se k nim vyjadřovat.

Podle informací TV JOJ z prostředí bezpečnostních kruhů, pak měl bývalý novinář a následně šéf slovenské SIS Peter Tóth ve výpovědích proti Kočnerovi potvrdit, že reálného Dušana Keményho Kočner opravdu zná. Podle Tótha se setkával Kočer s Keménym během kauzy Gamatex (https://sk.wikipedia.org/wiki/Kauza_Gamatex ). „Kočner i Ágh (jeho pobočník Kočnera Štefan Ágh – pozn. red.) mi řekli, že se osobně setkávali s panem Keménym. Takže je jasné, že SIS to nějakým způsobem monitorovala,“ uvedl ve výpovědi Tóth a přetiskl server Noviny.sk.

Na základě výše zveřejněných informací je zřejmé, že pátrání po českém podnikateli Michalu Hloužkovi, který se měl, a zjevně ne sám, podílet na půlmiliardovém daňovém úniku, nebude vůbec snadné. Zapletl se s příliš vlivnými a zkušenými podnikateli z šedé zóny. Není proto vyloučeno, že Hloužek už není mezi živými.

Jan Hrbáček